Inozuka

Stabilně průměrná Horácovsko-Konstáblovská detektivka s dobrým obsazením a žádnou přehnanou snahou a veliké umění. Tentokrát možná jen pokus o jakýsi psychologický nádech, který je někdy trochu k smíchu, ale pokud na tu hru přistoupíte, budete se celkem bavit. Já mám tuhle televizní policejně bohémskou sérii celkem rád, takže jsem Případ se štěnicí slupl jako malinu. Asi největší zápich z celého filmu je, když Davida Matáska navštíví v bytě jeho mladší já a trochu spolu zakalí.

Překombinovaná slátanina s krpatým agentem vykrádajícím Fantomasovy fýčury, která našince osloví snad jen tím Práglem, nekompromisním Karlem Dobrým v roli jednoho z killerů a Markem Vašutem v jeho klasické kávové poloze.

Válečný film, na který se nezapomíná. Povrchně kvůli tomu, že je točený ze strany Wehrmachtu, sekundárně kvůli opravdu hloubkové sondě do pochopení války a celkově neotřelé koncepci. Film je peckinpahovsky drsný a krutý, plný špíny, cynismu, bolesti a smrti. Někdy je to možná až přehnané, ale většinou to funguje skvěle. Herecké obsazení na jedničku, z hlediska techniky je to už horší. Halftracky převlečené za hackly jsou v západních válečných filmech běžným faux pax, ale corsairy v roli sovětským stíhaček jsou fakt zásek, co se jen tak nevidí. Ale to jsou jen hnidopišské rýpance, Železný kříž je skvělý, přestože od jeho natočení již uběhlo tolik času ...

Film o Elvisovi se snaží být samotnou esencí showbusinessu a do jistý míry se mu to daří. Přepálený a cukrkandlový spektákl, kde je talent přetavován a obrušován tak, aby to co nejvíc neslo, je zde zachycen opravdu skvěle a velkou zásluhu na tom má právě způsob vyprávění, který Luhrmann zvolil. Přiznávám, že ze začátku jsem si na něj musel trochu zvykat, ale ke konci mi ten postmoderní hypnotický, klipový a trhaný styl přišel fajn. Hankse jsem normálně poznal až v půlce, ten chlap herecky dá snad úplně všechno. A po závěrečných titulcích jsem si na youtube pustil několik záběrů z Elvisových koncertů a žasl, že to, co se mi ve filmu jevilo až moc nakašírované, takové opravdu bylo a že tenhle film je asi realističtější, než se na první pohled zdá.

Mára Holeček z dokumentu o tom, jak jde do nebe, vychází mnohem rozumnější a "lidštější" než z rozhovorů, které jsem dosud viděl, četl nebo slyšel. Filmu se podařilo zachytit ho asi ve všech rovinách, v nichž může člověk existovat. Emotivní momenty střídají veselé i dramatické, dokument je velice živý a chytře vyprávěný se zaměřením na motivace a lidi, spíše než na hory jako takové. Jeho cílení je spíše na motivaci, cestou za vlastním cílem a uspokojením a na zkoumání koexistence s ostatními lidmi. Bavilo i přinutilo k přemýšlení nad existenciálnem ...

Film, který mě bavil kvůli tomu, jak byl natočen, ale tématicky trochu míjel. Z fenoménu Zátopek se mě dotýká pouze heslo: "Když nemůžeš, přidej," a scéna ze Skřivánků na niti, kdy si vyděděnci socialistické společnosti vyprávějí o jeho fenomenálním běhu. Jinak mi je tenhle borec totálně volný a nijak mě nedojímá. O to víc musím pochválit Ondříčkův film, který mě dokázal i tak oslovit a svým zpracováním nadchnout. Skvělá výprava, doslova herecky oddřené a celkově velice přirozené a kompaktní.

Celkově nepovedený remake, kde vystupuje nad průměr snad jen postava doktora v podání Gary Oldmana. Zbytek je těžko uvěřitelný, otravný (S.L. Jackson) nebo emočně plochý. Morální poselství sice fajn, ale podané tak okatě a neupřímně až je to k smíchu. Až se trochu oklepu, budu muset vyhrabat původního robopoldu a trochu si zpravit náladu.

Prequel ke Krkonošským pohádkám. Moderně zpracované a celkem zábavné pojetí, které nijak zvlášť nepotěší ani neurazí. Vedle nadrženého Krakonoše je nejlepší postavou takový lokální Castlepool v podání Ondřeje Sokola se zálibou v národopisectví a vědě obecně. Vtipné a nápadité ...

Hodně lidí tady píše, že poslední půlhodina je naprostá haluz. Opak je ale pravdou a větší školometské vysvětlení smyslu filmu, aby u Lynche divák pohledal. Vcelku jednoduchý příběh o destruktivitě Hollywoodu, lásce, zradě a pomstě vyprávěný typickým lynchovským stylem skrz lidské podvědomí a sebeklam okořeněný řadou bizarních figurek a legendárních scének. Postup úspěšně použitý již v Lost Highway, tentokrát trochu krotší a méně mysteriózní. Naomi Watts mám fakt rád a zde to dává s naprostým přehledem. Její proměna i bolest v katargické části filmu je dech beroucí. Není tu žádná kapela, všechno je jen iluze.

Hvězdné obsazení, zkušený režisér, neotřelé pohrávání si s historií 2. světové války ... tady nemohlo nic uhnout. A přesto k tomu došlo a Orel přistál je trestuhodně nevýrazný film. Caine, Sutherland i Duvall jsou skvělí, příběh německé speciální jednotky v Anglii 1943 ve své podstatě také, ale nějak to nemá šťávu. Možná je to nevýraznými akčními scénami nebo jejich nedostatkem, brzkým prozrazením identity agentů nebo těžko uvěřitelným dějem. Popravdě nevím, ale Orel přistál se jednou za čas zhlédnout dá bez větší úhony (u mě v periodě ca. 15 let), žádné velké blaho ale milovník akčních, válečných nebo špionážních filmů čekat nemůže ...