EdaS

Tohle jsem si přál vidět už dlouho: záznam muzikálové performance, kterou napsal a narežíroval David Lynch ve spolupráci s Angelem Badalamentim. Julee Cruise je skutečně anděl a i když i ze záznamu na vás dýchne kouzlo výjimečného představení (které bylo předvedeno pouze dvakrát v Brooklyn Academy of Music v roce 1989), člověk by si přál být při tom.

Už Lodger obsahuje to, kvůli čemu si cením Hitchcocka nejvíc - schopnost invenčně vyprávět hlavně obrazem a nespoléhat se na "posouvací" dialogy, resp. v době němého filmu na titulky. Nikdo nemusí dlouze vysvětlovat, co ke komu cítí nebo na co myslí, protože Hitchcock vám to rafinovaně ukáže. Příběh nájemníka podezřelého z vraždění blondýnek obsahuje už spoustu typických Mistrových znaků a postupů, které bude v následujících letech (nebo spíše desetiletích) pilovat k naprosté dokonalosti.

Děkujme Bohu, že Carnahan nakonec M:I 3 netočil. Sejmi eso se tváří, že je stejně cool jako první dva Ritchieho filmy, přičemž ve skutečnosti dopadl ještě hůř než Guyův zatím poslední - přehnaně vážný a ambiciózní Revolver. Přehuštěnost nezajímavých postav, nevypointované scény, prakticky žádný humor (zůstalo spíš u pokusů), míchání stylizované podívané s rádoby vážným dramatem - ve výsledku jde o velmi chladný a nudný film, u kterého mě vážně nezajímalo, jak skončí. O pointě škoda mluvit. A ještě jedna věc - ani po stránce zajímavého řemesla podle mě Carnahan příliš neboduje - takhle umí dnes už leckdo.

Osmi dumblandovskými příběhy prosvítá Lynchův velmi svérázný a černý humor. Režisér krátkými animovanými dílky zcela samozřejmě dokáže upoutat pozornost a vytvořit až hypnotickou atmosféru podobnou svým celovečerním hraným filmům. Dumbland je na jednu stranu od Lynche pokus o něco nového, na druhou je to vlastně pořád totéž, vyjádřené pouze jinými prostředky. Myslím, že to byl Hitchcock, kdo řekl, že sebevykrádání je styl... Moc pěkné.

Zjevně velmi levný, ale pečlivě a s citem pro atmosféru natočený horor mě vyděsil velmi efektivně. Své v tomto ohledu hraje hlavně místo děje - kdo se na pitevně cítí jako doma, bát se možná nebude. Kdyby měly všechny rovnou na video jdoucí filmy podobnou kvalitu, to by bylo na světě (filmovém) krásně... *** 1/2

Fajnové béčko v osmdesátkovém stylu s hodně slušnými akčními scénami a labužnickým Robertem Patrickem v roli hlavního padoucha. Příjemná záležitost pro akční nostalgiky.

Tenacious D baví hlavně muzikou a ačkoliv nepatřím mezi posluchače rádia Beat (kteří z filmu musí být asi na větvi), tu hoďku a půl v přítomnosti dvou oldschoolových rockerů jsem si užil. Škoda jen, že to celé nebylo ještě nápaditější a vtipnější. *** 1/2

Zas taková tragedie to není. Ghost Rider je hloupoučký, přeplácaný a triky nejsou nic moc, ale ubíhá docela svižně a Nick Cage legračně přehrává, takže ve výsledku jsem se vcelku bavil. Slabší tři hvězdičky. P.S. Ten slušivý příčesek Cageovi lepili na lebku každý den prý tři hodiny! :o)

Strašně příjemný malý film natočený zjevně pro radost všech zůčastněných a snad i pro odpočinek od studiových zakázek. Příběh stárnoucího hollywoodského herce, který si chce kvůli roli nastudovat prostředí zapadlého supermarketu, a potkává se tu se svéráznou a sympatickou prodavačkou, kterou odpoledne čeká pracovní pohovor, je lehký, milý a trošku dojemný. Charisma obou hlavních představitelů tu prýští plným proudem a je potěšení je sledovat. Ideální film pro Americké nezávislé léto na ČT2.

Příjemné překvapení! Takhle by vypadal Hostel, kdyby Eli Roth měl víc talentu. Mnohem víc talentu. Nekrvavá první polovina je pěkně dynamická (už od úvodní šílené jízdy autobusem), i ty následující "povinné" nechutnosti jsou natočeny tak nějak zajímavěji, než je v žánru zvykem. Závěrečné podvodní zúčtování je možná trošku dlouhé, na druhou stranu pro fanouška vyvražďovaček osvěžující. *** 1/2