10 položiek a menej

Na startovní čáře Morgan Freeman který se rozhodne v rámci výzkumu k novému filmu navštívit supermarket nad jehož činností by nějaké dozorové orgány kroutily hlavou.Nákupní centrum kde zvoní telefony a nikdo je nezvedá,kde si sedící dívky navzájem pletou copy,kde si jedna pokladní lakuje nehty zatímco druhá na pokladně DESET POLOŽEK A MÉNĚ kmitá a obsluhuje jako blesk a ještě k tomu na pokladně z roku raz dva.Snaživá pokladní se jménem Scarlet zaujme Morgana Freemana svou pohotovostí a rychlým odbavením zákazníků a tak se s ní při vykládání nákupu z košíku dá u pokladny do řeči.Moc se mi líbil jejich rozhovor taková ta první přátelská "jiskra":Scarlet:,,Vím kdo jste,hrál jste ve filmu s Ashley Judd".Morgan:,,Viděla jste ho"?Scarlet:,,Támhle je videokoutek,jen samé sračky"...Takže ten pověstný první dojem prodavačka zvládla bravůrně.Spolu pak odjeli ze supermarketu a vydali se do nějaké firmy kde měla Scarlet domluvený pohovor na novou práci sekretářky.Během cesty se Scarlet a Morgan Freeman vzájemně poznávají,on jí radí co si vzít na sebe a jak vystupovat aby udělala u pohovoru dojem.Nedivím se že chtěla změnit práci.Když občas zavítám do supermarketu a v provozu je jen jedna pokladna u které je nekonečná fronta tak se ozve z rozhlasu ta velmi známá věta:,,VÁŽENÍ ZÁKAZNÍCI,NÁKUP DO DESETI POLOŽEK MŮŽETE PLATIT TAKÉ NA INFORMACÍCH".Prvních 23 minut filmu je hodně komediálních,ale pak jako by si režisér odskočil domů na oběd a zbytek natáčení svěřil nějaké maskérce,prostě to ztratí svůj počáteční šmrnc. (20.02.2019)

Freeman si tu ke své nesporné radosti vyprodukoval filmeček, který si v ničem nezavdává třeba s filmy Jima Jarmusche a být to černobílé, asi bych to bral jako přímí odkaz. Freeman je tu přirozeně suverénní a pozitivní náladu své postavy dokáže hravě přenést na diváka a to bych bral jako hlavní klad tohoto nenápadného počinu. 85% (13.07.2008)

Každý pozná ten pocit, na ktorý teraz napíšem príklad. Dáte si v reštike poriadnu porciu fajne prepečeného a fajne drahého bifteku s hranolkami, po polhodine to jedlo konečne za pomoci pollitorvej kofoly dorazíte a brucho vám ide prasknúť. Ste síce najedený, no k spokojnosti máte ďaleko. Večer si dáte v malej kaviarničke zákusok za pár korún a ten zapôsobí ako totálny balzam na duši, úplná očista a viete, že ten malý kúsok osviežil a občerstvil nielen váš žalúdok, ale aj dojem, z celého dňa a na ten mastný biftek s radosťou zabudnete. Tak presne takýto dojem som ja mal z tohto nenápadného, skromného a mňam-filmu. Nápad za pár šupov, stačia dvaja herci, jedno auto a ide sa. A naplno. A že to trvá len hodinku? No a čo, ale koľko hodín na to ešte budem spomínať. 95%. (04.08.2008)

Takový netradiční hraný dokument o americkém světě obchoďáků a taky o tom, že i slavný nepřehlédnutelný herec Morgan Freeman, co se občas potí jako negr☺, je jen člověk z masa a kostí jako každý jeden z nás, co normálně chodí do krámu, kde nakupuje ve slevách, někdy rád naletí na bonusové "výhodné" akce a prostě mu život plyne, jak má. Nic to nikomu sice nedá, ničím neoslní, ale našinec se dozví něco z amerického způsobu života v jedné z periférií, kde pulzuje běžný život smrtelníka obdobný tomu našemu. (04.11.2012)

Takhle otravně pozitivní film se jen tak nevidí. Je to extrémně levné a Freeman si to produkoval, takže si myslí, že si tam může dělat co chce. No je to asi pravda, ale já mu za to dobré hodnocení dávat nebudu. Všichni jsou tu na sebe hned hodní proti logice reality, přátelské vztahy jsou navázány ihned, Freeman občas mluví úplně z cesty (sebestředné macho plky o tom jak je sexy, wtf). Nedrží to pohromadě, velká část filmu jsou jen příjemnou hudbou podmalované sekvence. Vrcholem je "mile pozitvní" prozpěvování v autě. Tenhle instantní podbízivý navozovač příjemné nálady mě tedy pěkně nasral... (08.05.2007)