Polnočná míľa

Předešílám, že hodnotím jako velice dobré tři hvězdy. Co mi zabránilo dát víc je několik momentů filmu, které podle mě do opravdu dobrého filmu nepatří. Hlavně občasná teatrálnost, která útočí na divákův smysl pro realitu poněkud příliš slzychtivě. Navíc myslím, že ve skutečnosti nepřináší nic nového oproti jiným filmům, řešícím podobné problémy. Mám na mysli vynikající Obyčejní lidé od Redforda. (04.11.2006)

Je to přesně můj šálek čaje. Takové filmy mám rád. Skvěle obsazeno, výborná hudba, zajímavý příběh, který vlastně není příběh, ale jen pohled na část života určitých postav, jemný humor, přiměřená romantika a všudypřítomná posmutnělá nálada! Je to prostě takový ten film, který zahřeje. Civilní, melancholický!....Silberlingovo vyjádření památky své přítelkyni, která zemřela podobně zbytečným způsobem, jako snoubenka filmového hrdiny. Do jaké míry je Gylenhallova postava autobiografická, to můžu jen hádat. (02.12.2007)

Brad Silberling mě ze začátku ne a ne vtáhnout do děje. Pak jsem ale najednou zjistil, že se nemůžu odtrhnout a celkový dojem už se ke konci jenom vylepšoval. Film se výrazně opírá o herecké výkony. Susan Sarandon jako vždy skvělá, Dustin Hoffmanan jako "za mlada", ale skvělý je také Jake Gyllenhaal, který zazářil už v "Říjnovém nebi". Celkový dojem se mi ustálil kolem 70% - příjemný film. (21.03.2004)

"Choď." Báseň Brada Silberlinga pre herečku Rebeccu Schaefer, jeho priateľku, ktorú koncom 80. rokov zastrelil jej šialený fanúšik.Výborné herecké výkony Sarandon-Hoffman-Gyllenhaal-Pompeo, melancholická a pritom zvláštne veselá atmosféra, úžasná scéna pohrebu a krásny koniec. Najcivilnejší a pritom najlepší Bradov film (áno, vrátane nežného Mesta anjelov). Každou reprízou ho mám radšej, i preto zvyšujem z 80% na plnú stovku, lebo je to, ako hovorí don Corleone, osobné. (16.09.2005)

I když nevím ani za co...ale něco mě na tom filmu prostě dostalo. Možná ta všudypřítomná melancholie, občas prosvětlená nečím absurdním. Zvláštní, skoro bezmyšlenkovité dialogy, které kdyby byly zahrány někým jiným, skončí tenhle film v propadlišti dějin. Nevím, netuším...MOONLIGHT MILE ve mě zanechala nějakou zvláštní hořkosladkou stopu nadějné deprese o tom, že lež má krátké nohy a přece s ní daleko dojdeš (a ještě poznáš lásku svého života) :P A nejlepší scéna? Večeře na níž Joe vypráví, jestli se ho dotkla smrt jeho snoubenky :D Božsky zahrané, naprosto vypiplané k dokonalosti a navíc odříkané rychlostí blesku. Umírala jsem smíchy...i když to možná v tu chvíli nebyl autorův záměr :) (23.06.2010)