EdaS

Teprve Goldfinger je bondovka ve své nejkrystaličtější podobě - ústřední píseň (tentokrát jedna z nejlepších!), krásné a spoře oděné ženy, spousta hejblátek a udělátek, výrazný padouch se zabijáckým sluhou, humor a nadhled. A samozřejmý Sean Connery, kterému se to nemusí líbit, ale který se pro roli agenta s povolením zabíjet prostě narodil.

Druhá bondovka už obsahuje skoro všechny typické prvky - přibyl Q a jeho vynálezy, objevila se i titulní píseň (bohužel docela slabá), samozřejmostí je zajímavý příběh, vysoké tempo, suché hlášky, sličná (ruská) Bondgirl a dokonalý Sean Connery. Chybí snad jen hlavní padouch Blofeld (zatím pouze hladí svou kočku). Tenhle přes čtyřicet let starý biják mě pohltil víc než příliš nadsazené a ironické hi-tech pecky s Brosnanem.

V prvním Bondově dobrodružství ještě chybí některá jeho typická poznávací znamení - píseň, Q a technické vynálezy vůbec, zajímavější padouch - ale i tak má Dr. No grády a Connery je zkrátka nejlepší. Klasika. **** 1/2

Není to bohužel tak monumentálně špatné jako tragický Plan 9 from Outer Space nebo ještě strašlivější Glen or Glenda. Mezi kvalitou a zábavností je někdy zkrátka nepřímá úměra.

Dvojice Stewart a Novak psala v osmapadesátém filmové dějiny ve Vertigu, ale i jejich druhý společný snímek z toho roku stojí za zhlédnutí. Kim Novak je naprosto neskutečně sexy a chemie mezi ní a Stewartem by zachránila tenhle film, i kdyby celou dobu jen oba seděli naproti sobě a povídali si. Bell Book and Candle je příjemně romantická záležitost, jakých není nikdy dost.

Suicide Club disponuje atmosférou podle mě ještě silnější a depresivnější než proslulý Battle Royale. Už úvodní hromadná sebevražda patří k těm nejděsivějším momentům, co jsem kdy ve filmu viděl. Škoda, že v druhé půli snímek trochu ztrácí směr a závěr poněkud vyšumí. Jinak ale určitě patří k tomu nejtemnějšímu a nejšílenějšímu z japonské produkce, co jsem zatím viděl.

Na tomhle filmu sice je asi nejlepší jeho plakát, ale i tak jsem se docela příjemně bavil. Nikomu jinému než fanouškům starých sci-fi ale nedoporučuji, mohli byste zažít šok z šíleného mixu partnerského dramatu a monstr filmu, stejně tak z ultrašpatných triků. Na druhou stranu Attack... má slušné tempo a na nudu opravdu není čas. Guilty pleasure jak má být!

Občan Pes mě sice nedojímal jako Amélie, ani jsem se u něj nezasmál tolik jako u Nauky o snech, ale zase tu bylo asi dvakrát tolik nápadů, než v těchto dvou filmech dohromady. Je to snímek bezpochyby pro hračičky a infantily, ale já se k ním hlásím. Dát si jednou za čas něco milého a nápaditého - byť vlastně o ničem - určitě neškodí.

Fantasticky napínavý thriller ostrý jako břitva. Výtečný scénář plný zvratů, inteligentně se chovající postavy (v tomto žánru spíš výjimka), precizní režie, úžasně gradující napětí. Bogart jako vůdce party lupičů je výborný a možná ještě lepší je Frederic March jako nečekaně tvrdý a rázný otec bojující o svou rodinu. Pět hvězdiček mi přijde málo.

Velké téma ještě nedělá velký film. Fontána mě nechala chladným, podle mě je to docela průhledná a značně povrchní pseudomystická audovizuální žranice - brilantně odvedené řemeslo bez hloubky, tvářící se, že jde o něco víc. Přesně to vyjádřil v první větě své recenze James Berardinelli: "The Fountain is Darren Aronofsky trying to be Stanley Kubrick". P.S. Zbožňování tohoto snímku na čsfd není až tak překvapivé, ale je mi líto, děcka, jsem už asi jinde.