Recenzie (2 778)
Shura-yuki-hime: Urami Renga (1974)
Dvojka Lady Snowblood nedisponuje kromě krásné tváře Meiko Kaji žádnou ze silných stránek prvního dílu. Příběh plný politiky začátku dvacátého století jde mimo hlavní hrdinku, ta jen smutně kouká okolo. Když se na posledních deset minut rozhodne k ráznější akci, je už pozdě. Velké zklamání.
Stopár (1986)
Nebýt přílišné dávky scénáristické svévole, šlo by bezpochyby o pětihvězdičkovou pecku. Výtečně natočený akční thriller se opírá o démonického Rutgera Hauera, krásnou kameru, několik fantastických havárií aut a jednu ultra brutální scénu, která mě fakt zdvihla ze židle.
Listy z Iwo Jimy (2006)
Vlajky jsem ještě neviděl, ale Dopisy mě potěšily několika mimořádně působivými scénami (např. hromadná sebevražda) a celkově "chápavým" pohledem na válku ze strany kulturně odlišného nepřítele. Skvělý byl Ken Watanabe i Kazunari Ninomiya, snímku škodí jen lehce přetažená stopáž.
Mláďatá (1979)
Esenciální Cronenberg s všemi svými poznávacími znaky - psychicky náročný, správně zvrhlý film, kombinující seriózní drama s béčkově hororovými prvky.
Sabrina (1954)
Skvělý lék na znechucení současnými umělohmotnými rádobyromantickými takykomediemi (viz Prázdniny). Sabrina je svižná, vtipná, dojímavá - zkrátka všechno, co od žánru čekám. A lepší obsazení než Audrey Hepburn a Humphreyho Bogarta si opravdu nelze přát. **** 1/2
Prázdniny (2006)
Nudná rutina. Nečekám, že se z každé romantické komedie vyklube druhá Láska nebeská nebo Deník Bridget Jonesové, ale Prázdniny nejsou ani romantické, ani legrační. Diaz je nudná barbína, ale ani další, mnohem charismatičtější herci, nemají co předvést. Navíc, stopáž přes dvě hodiny je u tohoto žánru vražedná (zvlášť když film opravdu nemá co nabídnout). Možná je to tím, že poslední dobou hodně koukám na staré hollywoodské pecky a jsem tudíž náročnější, co se stavby příběhu a dialogů týče, ale jsem si jistý, že za časů Lubitsche či Wildera by se do takhle slabého filmu peníze nevrážely.
My Best Friend's Birthday (1987)
Šestatřicetiminutové torzo Tarantinova amatérského filmečku dává jasně na vědomí, jak bude vypadat další jeho tvorba a zároveň ukazuje, jak velký kus cesty ještě před Gaunery musel Quentin ujít. Pro každého fanouška povinnost a radost zhlédnout!
Mrtvá a živá (1940)
Je to spíš Selznikův než Hitchův film (což je samozřejmě trochu škoda) a první polovina je trošku víc rozvláčná, než by bylo záhodno, ale jinak klasika. Pro Joan Fontaine mám slabost, Sir Laurence je jistota, ale i ostatní role byly moc dobře obsazeny.
The Brown Bunny (2003)
Brown Bunny ukazuje, že Vincent Gallo je stejně talentovaný filmař jako sebestředný narcis. Jeho pocitová road movie určitě není špatná, ale nebýt závěrečné pornografické scény, rozhodně by se o ní tolik nemluvilo.
Invaze lupičů těl (1956)
Dodnes působivý sci-fi thriller o mimozemské invazi. Politické jinotaje v něm bude asi už hledat jen málokdo, ale stále je to velmi svižná a napínavá podívaná. Jen úplně nechápu, proč se právě točí už třetí remake stejné látky...