Colby Sawyer

Rychlá Rota je jedním ze zásadních seriálů mého dětství, takže z rebootu bych vskutku radost neměl, protože víme, jak to s těmi všemi rebooty a remaky dopadá. Naštěstí se toho chopili kluci z Lonely Islandu, což jsou asi jediný tvůrci, u kterých mě nejímá hrůza, že se postarají o návrat Chipa a Dalea. Vlastně Lonely Island a Rychlá Rota jsou pro mě kombinací, o které jsem nevěděl, že ji chci, dokud se nestala a dělá mi radost, že dopadla náramně. Noví Rescue Rangers jsou totiž ultimátním meta filmem animované tvorby. Takové množství easter eggů a narážek se na takto malém prostoru jen tak nevidí. V jádru to sice není nic přelomového, celé je to vlastně pojaté jako pocta všemožným druhům západní animace, ale funguje to na jedničku. Nostalgie starých dobrých animáků se tu umně mísí s rýpaním do mrtvých očí postav z Polárního Expresu či Sonicových humanoidních zubů. Klukům z Lonely Islandu je svaté všechno a zároveň nic, takže si člověk nikdy není jistý, jestli přijde laskavé pomrknutí nebo drzé pošťouchnutí. Příběh je předvídatelný, ale je i dostatečně milý a řemeslně dobře odvyprávěný, aby celou dobu nenudil. Tenhle comeback se fakt povedl, a přestože se nejedná o zásadní počin animované kinematografie, tak tohle nostalgické blbnutí stojí za pozornost, ať už kvůli Chipovi s Daleovi či příjemnému Lonely Island humoru.

Tak tohle byla velká jízda. Nemůžu tvrdit, že jsem celou dobu chápal, co se děje, ale bavilo mě to velice. Oproti dvojce Doctora Strange, jehož multiversum bylo oproti tomuhle jak čaj z pětkrát vylouhovaného sáčku, se tady multiversum ždíme na plné obrátky. Kdo spočítá všechny reality, dostane zlatého bludišťáka, protože jich tu jsou vskutku stovky. Skáče se mezi nimi jak na běžícím páse a chvílemi je tempo skoro až ubíjející. Velkou silou i slabinou celého filmu je to, že se jedná o naprostou šílenost a hovadinu. Logika by se tu hledala jen velmi těžko, protože tam nic vlastně smysl ani nedává. Je to dobře a je to i špatně, diváka to sice dokáže neustále překvapovat, ale stejně by bylo příjemné, kdyby se to chvílemi drželo aspoň trochu při zemi, vůbec bych se při tom nezlobil. Každopádně v jednotlivých segmentech různých světů tam jsou momenty čiré geniality, které se zapíšou mezi nejlepší meme momenty filmové kultury. Pro studio A24 se jedná o další trefu do černého. Trefa je to sice chvílemi až moc zběsilá, ale po celou dobu značně zábavná.

Mohla to být taková fajnová blbina a ona i byla… asi prvních třicet minut. Tvůrci si většinu vtipů a gagů vystříleli hned na začátku, což způsobilo, že od druhé třetiny absolutně chybí humor. Radcliffe sice občas plácne nějakou kravinu, aby se to tvářilo jako komedie, ale od druhé půlky je to až trapně vážné. Skoro to vypadá, že si tvůrci usmysleli, že vlastně točí čupr dobrodružný film a tahle póza jim vůbec nesedí. Ani nemůže kvůli úplně pitomému scénáři. Ke konci to dokonce začne být natolik nudné, až jsem neměl daleko k usnutí, naštěstí to při finále chytne druhý dech, takže jsem film úspěšně dokoukal. To je ovšem vše, co o Ztraceném městě dokážu říct. Mimo cool Brada Pitta to v divákovi totiž vůbec nic nezanechá.

Robert Eggers to zvládnul a natočil artový mainstream. Seveřan je sice nejpřístupnější z jeho dosavadní tvorby, ale přístupným bych ho nenazval. Jedná se o brutální a nekompromisní jízdu, která sice nevyhraje Oscara za scénář, ale odborníci na vikinskou historii si zřejmě budou uznale pokyvovat. Nejsem žádný super znalec, ale něco málo vím, takže jsem si strašně vychutnával Eggersovu práci s mytologií. Severská mytologie je svým způsobem krásná, ale postavená na velkém množství násilí i smrti a přesně tak to Seveřan zobrazuje. Bez romantiky, bez příkras. Jedná se o fascinující vhled, u kterého je divák zároveň rád, že je to jen vhled, protože v tomto brutálním světě by nikdo asi úplně přežívat nechtěl. Skarsgård dal do role Amletha maximum a ve spojení s pevnou režií podává naprosto bestiální výkon, který nejvíc vyniká ve chvílích animálního teroru, který s berserky přichází. Kamera je tu vskutku vymazlená a jednotlivé kamerové jízdy ve spojení s velkolepými i malebnými záběry komponují oku velice lahodící zážitek, který stejnou měrou vybízí k pořizování screenshotů jako ke sbírání čelistí ze země. Trestuhodné by bylo opomenout hudbu, kterou pro mě nejlépe vystihuje slovo masivní, práce se zvukem je zde taktéž mistrovská, protože perfektně ladí s obrazovými výjevy, ale zároveň je tak výrazná, že je prakticky nemožné ji přestat vnímat, stejně jako vychutnávat. Ve filmu není ani příliš akce či atrakcí, často se zpomaluje, konverzuje či se prostě zobrazují výjevy za života na přelomu 9. a 10. století, přesto celou dobu tempo neklesá a dvě a čtvrt hodiny utečou jakoby nic. Je to prostě neuvěřitelná jízda a musím říct, že Hollywood 90 milionů takhle dobře neinvestoval už hodně dlouho, je škoda toho bídného, ale očekávatelného box office propadáku, já jsem šťastný, že Eggers tuhle šanci dostal, protože je kinematografie zase o něco krásnější. Bojím se, že si k tomu většinové publikum cestu nenajde, je to sice přístupnější, ale pořád je to Eggers, pokud ovšem člověku tenhle styl sedí, tak asi nejde být nespokojený.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že nejsem zklamaný, protože jsem čekal skutečně víc. Leaky a trailery slibovaly velkolepou podívanou, místo toho jsme dostali klasickou Marvelovku s fajn zpestřením v podobě Iluminátů, ale jinak na mě celou dobu křičel ten nenaplněný potenciál. Multiverse slibuje leccos, takže výsledek působí jako takový chudý příbuzný NWH. Ve filmu je reálně asi pět postav, které se Raimi snaží nějak prokreslit, ale nějakým polovývojem projde jedna. Celý děj je velice prostinký, protože se dá odvyprávět asi v pěti větách. Navíc tam jsou občas příliš prkenné dialogy. To bych asi oboje přehlédnul, kdyby tam byl slibovaný fanservis v podobě cameí a různých odkazů, jenže ten tam je úplně minimální. Nerad kritizuju film za to, co není, ale sakra tady fakt mělo něco být. Naštěstí to celé režíroval Raimi, který si návrat k blockbusterům dost užívá a dokázal unylému scénáři vtisknout určitou jiskru. Snaží se jak o horror, tak i PG-13 gore, stejně tak tam sází fajn bizarní killy. Celé to vizuálně krásně vypadá a akce se taktéž povedla, jen to prostě obaluje slabou kostru. Možná třetí Spider-Man až moc namlsal, možná se Feige (snad prozatím) drží příliš blízko u země. Nakonec tedy jen lehčí nadprůměr, je tam ale Bruce Campbell, což se cení a jsou to rozhodně plusové body.

Ty finále těm MCU seriálům fakt nejdou. Nebýt potitulkové scény, tak je to úplně o ničem. Na seriálovou tvorbu to furt vypadá skvěle, ale jak se snaží nenarušovat příliš kontinuitu celého universa, tak se v konečném důsledky nikdy nic nestane a vlastně o nic nejde. Čest Lokimu, ale jinak nám to vždy jen ukáže něco zajímavého a pak to skončí. Snad druh série dokáže gradovat lépe.

Paul Thomas Anderson mě pomocí podmanivé choreografie, uhrančivých barev a stylové Prahy donutil si konečně poslechnout sólo tvorbu Thoma Yorka, která je stejně skvělá jako tenhle snímek. Takovýchto počinů je totiž trestuhodně málo! A já jsem vděčný, že jsem se k tomu konečně dostal.

Lavi je tak trošku dilina a já si myslel, že budu taky, když se na tohle podívám. Popravdě bych na film po tak trapném seriálu ani nevyrazil, kdybych před kinem nepotkal kamarády, když jsem měl zrovna dvě volné hodiny. Tímto jim děkuji, že mě na něj vytáhli, protože jsem se k mému obrovskému překvapení skvěle bavil. Vyšehrad je totiž dosti povedenou komedií, která je většinu času fakt vtipná a trapná je jen občas. Nechlámal jsem se sice tolik jako většina sálu, protože některé věci byly přeci jen trošku mimo, ale možná jsem jen suchar. Mnohokrát jsem se však od srdce zasmál a některé gagy jsou prostě perfektní. Scénář je sice předvídatelný a plný klišé, přesto náramně funguje. Film má začátek, prostředek a konec, přičemž má i smysluplný dějový oblouk, kde se postavy vyvinou. V českém filmu je tohle malý zázrak. Cameí je zde hromada a já si je jako dlouholetý fotbalový fanoušek velice užíval. Celkově jsem byl překvapen z režie i produkčních hodnot, protože Fylm působí jako takový malý český blockbuster a je vidět, že prachy v rukou šikovných filmařů dokážou stvořit super počin i v našich končinách. Byl jsem velice skeptický, ale jsem rád, že si Štáfek tento nekompromisní projekt vytvořil, stojí rozhodně za vidění a to já české filmy zpravidla nedoporučuji.

Je to úplně v pohodě. Nikdo si z toho na zadek nesedne, je to celé takový fajn mix věcí, které by v filmu téhle kategorie být měly. Je to trochu akční, trochu vtipné a snaží se to být až moc dojemné. Žádný zázrak, ale všechno tu funguje, jak má. Především to ale zabaví, někdo měl rozum a nedal tomu dvě a půl hodiny jako má většina Netflix produkce, takže to nemá žádné hluché místo. Kluk není otravný, což je faktor, kterým se většina filmů s dětmi chlubit nemůže a Reynolds si jede to svoje, ale snaží se i ho to baví, takže cajk. The Adam Project je fajn jednohubka, která asi nezanechá dlouhodobý dojem, ale na kvality Netflix filmu to je pomalu klenot, tímhle stylem můžou v klidu pokračovat.

Po Invincible nám Prime Video naservírovalo další animovanou pecičku, která se ničeho nebojí a ukazuje vše, co se tvůrcům zlíbí. Škarohlíd by řekl, že je to jen taková fantasy jednohubka, ve které jsou navíc vulgarismy, krev a občas někdo vystrčí prsa. Měl by svým způsobem pravdu, ale shodit Vox Machinu tímhle způsobem by nebylo fér. Tvořit svět, představovat tolik hlavních postav a ještě vyprávět smysluplný příběh je na tak malém prostoru poměrně obtížný úkol, které se tvůrci zhostili s grácií a vytěžili každou minutu na maximum. Konečný produkt je neuvěřitelně svěží, zábavný a dokáže vtáhnout, což většina novodobých seriálů nezvládá, takže směle jen tak dál!