Colby Sawyer

Audiovizuálně opulentní freska s přepálenou stopáží. Po režijní, výtvarné a produkční stránce se jedná o film té nejvyšší jakosti. Chazelle už několikrát ukázal, že na režisérské sesli patří k naprostým špičkám svého řemesla a v Babylonu to opět dokazuje. Tři hodiny pere do diváka jednu nabušenou scénu za druhou, přičemž je má vždycky do detailu vypiplané. Herce si taky vybral parádní. Pitt exceluje jak v komediálních, stejně tak i v dramatických polohách. Diego Calva je příjemný objev a Margot Robbie není jen hezká tvářička. Stopáž je přestřelená, ke konci už se přeci jen mele z posledního a někde to holt chtělo ubrat. Jednotlivé osudy "zaměstnanců" továrny na sny jsou poutavé a jako celek fungují náramně, bohužel v dílčích aspektech jsou leckdy velmi předvídatelné, někdy dokonce postavená na ohraných cliché. Hlavní romantická linie, která provází celým dějem napříč několika lety, bohužel nefunguje, protože postava Margot Robbie je tak protivná a nesympatická, že ji člověk za celou dobu nedokáže fandit, a tak není ani zainteresovaný v celé romanci. Zároveň musím podotknout, že se zde bravůrně balancuje mezi komedií a dramatem. Scény jsou vtipné, když mají být. Naopak ty dramatické fungují stejně, jako by v celém filmu nebyl jediný vtip, nikdy se to netluče, což také není zrovna běžný úspěch. Masy Babylon úplně neosloví, polarizované reakce jsou pochopitelné, ale mezi nejpůsobivější filmy novodobé kinematografie to rozhodně patří, což mi dělá velkou radost!

Takhle se dělá adaptace! Úvod rozhodně slibný. Atmosféra přesná, odsýpá to a vypadá to suprově. Pedro klasicky v topu, jen na tu Ellie si člověk bude muset zvykat delší dobu. Jestli to takhle Mazin s Druckmannem budou zandávat po celý seriál, tak tu bude kandidát na seriál roku hned v prvním měsíci.

Jo, Cameron kutil sequel Avatara víc jak dekádu, jen aby ho porazil Kocour v botách. Naprosto zaslouženě! Tady se tvůrci utrhli ze řetězu a na jednoduchou “pohádkovou” kostru naroubovali kupu dospělých motivů, které si berou inspiraci z Logana a RDR2, a nebojí se z toho dělat záležitost čistě pro již odrostlé publikum. Poslední přání je místy vyloženě temné a některé situaci bych dítěti vskutku vysvětlovat nechtěl. Navíc si tu pučilo animaci ze Spiderverse či Arcane, takže to celé vypadá náramně. To, co vypadalo jako naprosto zbytečný spotřební pohrobek kdysi slavné série, je nakonec jedním z nejlepších animáků poslední dekády.

Je škoda, že se Ritchie rozhodl sedět zadkem na dvou židlích, protože ve výsledku je tu přeci jen takový nesourodý mišmaš. Jednotlivé pasáže jak komediální, tak relativně vážné funguji samy o sobě bez problémů, ale dohromady se to chvílemi malinko tluče. Právě onen mix ubírá na výraznosti a film pak nemá vlastní ksicht. Přitom jednoduchá zápletka by vybízela spíše ke komediálnímu pojetí. Statham v suchým triku zvládá obě polohy a je pořád cool. Koneckonců je to ale fajn počin, k Ritchieho vrcholu se to nepřiblíží, ale ze svého umu očividně pořád nic neztratil.

Lovci démonů jsou v posledních letech v kurzu a přesto každý další počin s touhle tématikou nadchne. Zatímco Jujutsu Kaisen a Demon Slayer jsou relativně “přízemní”, zde má hlavní hrdina místo hlavy motorovku a i když mě na první dobrou napadlo, že je to “nejvíc anime věc ever” a taky velký přepal, přesto jsem hypu podlehl a říkám, že byl zasloužený. Je to cool, parádně to odsýpá, svět je zajímavý a celé to skvěle vypadá. Po hudební stránce by tam mohly být větší bangery, ale jinak není moc co vytknout, tak snad druhá série bude brzy.

Jako sorry, ale to se měl Cameron radši ujmout rebootu Transformerů, protože tam jsou aspoň obří roboti, co se řežou jak koně, takže to je svým způsobem cool. Tady jen člověk čumí tři hodiny na CGI vodu až ho bolí za krkem. Jestli vizuál je jediné ospravedlnění vzniku tohoto sequelu, tak je to skutečně k pláči. Je to pěkný, ale úroveň CGI v poslední době klesla tak nízko, že by dnes ohromili i ti první Transformeři. Cinematické trailery na WoWko nebo SW The Old Republic vypadají obdobně kvalitně, akorát jsou asi stokrát tak záživnější. První Avatar je Pocahontas ve vesmíru, ale aspoň tam máme nějaký dějová oblouk, ten totiž ve dvojce prakticky absentuje. V tom filmu se nic neděje a když už se něco stane, je to tak jednoduché, pitomé a prvoplánové až to bolí. Kdyby se během děje někdo zamyslel měla by titulní rodinka po problémech. To opravdu Cameron za 13 let nebyl schopný vypotit důstojnější scénář? Ani ta akce tu není nic moc, leckdy je špatně sestříhaná a postavy se teleportují, jak se jim zachce. No a ta smrt? Odkrádlujeme jednu postavy, u které se půlku času zapomínalo, že v ději vůbec je? To že má být tím emotivním vyvrcholením? Směšné, prostě směšné. Nemůžu se odpustit ještě malé rýpnutí. Všimli jste si, že sice se všude cpe multikulty inkluzivní casting, ale ve chvíli, kdy jsou lidé vlastně záporáci, tak jsou všichni bílý a z drtivé většiny chlapy? Jsem si dost jistý, že všichni jsou i heterosexuálové. Ne, že by to ději nějak vadilo, tohle je hraný film na úrovni remaku Lvího krále, takže se mohli na normální herce vykašlat úplně. Ty keporkaci byli fajn a v Atmosu to celý dobře znělo, to je tak všechno. Jestli takovouhle unylou nudu bude Cameron servírovat každé dva roky, tak to teda potěš koště.

McDonagh je po letech zpět a opět je bizarně geniální. Tentokrát servíruje mistrný rozbor rozpadu dvou lidí a tím i jejich přátelství. Krize identity, neschopnost se vyvinout či jistá rutinost všedních životů jsou jen některá témata, která na malém ostrůvku sledujeme. Samozřejmě se tu i několikrát pokládá otázka:„Kdo je vlastně kamarád a kdo je jen člověk, se kterým se bavíme?“ Jít vlastní cestou nebo někoho “vyghostit” dnes není nějak zvlášť těžké, ale udělat to někomu, kdo žije vedle nás a nemáme mu jak uniknout? Toť otázka, na kterou možná divák dostane odpověď. Donagh svůj osobitý černokomediální styl nezapře, ale servíruje v něm naprosto trefné myšlenky i postřehy. Navíc je to celé audiovizuálně luxusní a Farrell s Gleesonem jsou nepřekvapivě Oscarový. Velká paráda a jeden z filmů roku!

Neurážející cukrkandlová blbina, která není ničím převratným, ale má ten správný vibe. Gunn asi nikdy nebude tvořit něco přelomového, ale tyhle srandičky mu jdou, takže ať v nich klidně směle pokračuje. A Marvel může pokračovat v těhlech speciálech, protože ty se vyplatí mnohem víc než ty podfinancované seroše a hlavně mnohem více baví.

Vyhráli jsme a konečně tu máme úžasné Star Wars, které tu mělo být už dávno. Z Rogue One se vyklubal nejlepší film Disney éry. Z Andora je naopak nejlepší seriál. U obou projektů se moc nečekalo a kladla se spíše otázka, jestli nejsou lepší témata k prozkoumání. Ony asi i jsou, jen se jich většinou ujmou úplný břídilové a dopadá to všelijak. Tady máme Dana Gilroye, který sice asi není největší Star Wars fanboy, ale je to setsakramensky dobrý scenárista, který navíc dostal dost volnou ruku, takže tu nemáme ani kompromisy. Perfektní Luna, Skarsgård a Serkis ukazují, že předaleká galaxie může být zcela pohlcující i bez světelných mečů. Všechno tady neuvěřitelně funguje, vypadá to krásně a narozdíl od Obi-Wana to má i skvělou režii. Jestli se druhá série posune ještě víš, tak zas budou Star Wars skvělé.

Nevím, co tím chtěl básník říct, ale rozhodně se mu to nepovedlo. Člověk jen dvě hodiny sedí, čumí a čeká až se začnou jíst lidi. Není to vtipné, strašidelné a už vůbec ne napínavé. Ralph a Anya jsou boží, ale je to úplně jedno, protože to postrádá jakýkoliv význam. Mělo tam být nějaké poselství? Nebo trefná satira? Asi ano, ale celé to tam je rozmělněné mezi nic neříkající a dosti náhodné výjevy, které možná tak nadzvednou divákovi obočí. Absolutně nechápu, co se na tom dá užít, protože při závěrečných titulcích člověka napadne jen: “Ok, a to je všechno?”