Colby Sawyer

Na úvod komentáře musím zmínit Dunu Denise Villeneuvea, která měla premiéru pár měsíců před druhou sérií Zaklínače. Z toho filmu totiž vyloženě vyzařuje s jakou láskou, péčí a umem byl dělaný. Je to perfektní příklad dokonalé adaptace. Nejedná se o zfilmování knihy 1:1, některé věci chybí, některé jsou navíc a některé se stanou jinak, ale ze všeho dýchá ta knižní Duna, kterou fanoušci milují. Věřím, že kdybychom si s Denisem šli posedět do hospody, tak si o Duně jako dva obrovští fanoušci vydržíme povídat hodiny. S Lauren by to ovšem bylo jiné, protože by mě z hospody do deseti minut vyvedli za rušení pořádku a pohoršování mládeže sprostými výrazy. Druhá série je totiž příkladem adaptace z přesně opačné strany spektra, lidově řečeno: "Je to prostě SRAČKA!" Podrobněji jsem se vypsal u jednotlivých epizod, takže tady zmíním jen obecné věci, co mě na druhé sérii serou nejvíc. První je fakt, že se fanouškům lhalo do ksichtu, tvrdit, že se nebude vymýšlet vlastní obsah a pojede se podle knih, jen aby se už od druhé (DRUHÉ!) epizody jela kompletní fanfikce, je urážkou, ze kterou by si Lauren zasloužila pár facek. Ok, tak si budeme vymýšlet, což mě vede k druhému bodu. Vymýšlet si má smysl, když máš co vymyslet, jenže to Lauren evidentně neměla. Všechny ty vymyšlené linky, které většinou stejně nikam nevedou, nejsou zábavné, postrádají logiku a hlavně oproti hluboké předloze jsou to úplně prvoplánově brakové bláboly. Postavy skáčou tam a zpět jakoby se všechno dělo na jednom náměstí, blijou ze sebe prázdné fráze a většinou to jsou jen bezcharakterní panáci, na které tvůrci nalepili známé jméno z knih. Navíc všechny postavy až moc používají  slova "fuck" a "chaos". To první je jen trapný apel na "dospělé" publikum, to druhé zase marná snaha znít chytře a sofistikovaně. Třetí věcí, kterou musím vypíchnout, jsou monolity a věci s nimi spojené. Dalo by se říct, že právě monolity jsou hlavními hrdiny druhé série. Všechen děj je podmíněn něčím s monolitem, motivace postav i zvraty, prostě úplně všechno. Celý jejich koncept je samozřejmě vycucaný z prstu, nemá hloubku a kvůli němu se popírá lore, charaktery i schopnosti postav, dokonce i boje jsou kvůli nim dost na hovno. Lauren zřejmě oprášila děj nějaké povídky, kterou napsala v pubertě a narvala jí do seriálu za desítky milionů, zatímco se dušovala, že to přece bude podle knih. Věci jako miscastové faily, podprůměrná režie, neexistující soundtrack či výprava, která se stále na GoT zdaleka nechytá, nestojí za podrobné rozebrání, stejně jako mnoho dalšího. Doufám, že do třetí série si ty knihy na place přečte i někdo jiný než Cavill, protože je evidentní, že krom něj je nikdo ani neviděl. Přiznám se, že bych u Zaklínače rád viděl Benioffa s Weissem, to jsou podobně špatní scénáristi jako Lauren, což potvrdí všichni, co viděli osmou série GoT, ale na rozdíl od ní, si ty svoje kraviny začali vymýšlet až když museli, u Zaklínače už je víc jak 20 let hotová celá sága, ale z vysoka se na ní u Netflixu kašle, je to škoda, byl by podle ní fajn seriál...

V dalším díle seriálu "jebeme na předlohu" si pod drobnohled vzala Lauren zaklínače a udělala z nich naprosto neschopné idioty. Zaklínači mají sice extrémně vylepšené smysly, aby vycítili každou hrozbu a pokud nestačí ani ty, tak mají ještě medailony, které v případě hrozby vibrují. Na tohle všechno se samozřejmě zapomnělo, takže když jim chodí po hradě vraždící démon, s nikým to ani nehne. Pak se objeví dva bazilišci, jejichž zabíjení je jejich "denní chleba", tak skupina deseti elixíry nadopovaných zaklínačů je nezvládne porazit, aniž by jich půlka při tom pochcípala. Celé posednutí Ciri démonem byl velký bullshit, jednak jsme tam měli otravnou snovou sekvenci (fakt bez toho asi nemůže být ani jeden díl), která měla jen připomenout jakže to vlastně vypadal Ciri tatík, druhak jsme tam měli totálně ubohé vymítání, které vyřešilo to, že si Yennefer podřezala žíly? Tady je opravdu logika hadr. Korunu tomu všemu nasadilo, že Voleth Meir je jezdec, respektive jezdkyně, Divokého Honu, to znamená úplně normální elf? Jakoby co to kurva je? Tohle nepsal snad nikdo při smyslech. Když už jsme u elfů, tak mimo jedné masové vraždy nemluvňat, která tam měla nevím jaký efekt mimo "šokování", ta linka kolem Francesci byla úplně ale úplně k hovnu. Elfové na začátku byli v lesích ve válce s lidmi, na konci jsou v lesích ve válce s lidmi... tady je posun opravdu nulový, takže čtvrtina stopáže druhé série padla vniveč. Politikaření severských vladařů a mágů tam zatím je stejně bezvýznamné jako linka elfů a působí, že ho tam dal někdo jen jako záminku, aby si mohl odškrtnout položku v seznamu. No a na závěr tu máme cliffhanger s Emhyrem, který z nějakého důvodu vypadá jako kdyby právě vylezl z hospody po flámu, je reálně mladší než Cahir (kolik těch miscastů ještě bude?) a rozkřikuje, že Ciri je jeho dcera? Já chápu, že to je asi cool zakončení, ale parádně tím zabili další obrovskou část knih, teď by byl dobrý bizár, kdyby se jich začli držet, to bych na jednu stranu rád viděl v mainstreamovém médiu, i když po GoT už by to asi nemělo ten efekt...

Geralt s Marigoldem tahají seriál nahoru, ale bohužel mají v celém tom patosu tak malou roli, že to v podstatě nemá efekt. Tahle epizoda se nese ve znamení teleportování a zjevování se přesně v perfektní chvíli. Nevím, jestli tvůrci tu mapu fakt ani neviděli, nebo jsou prostě neschopní napsat přesuny postav tak, aby to v rámci světa mohlo dávat smysl. Jasně asi dvakrát se slovo teleport použije, ale většinou mají všichni jen turbo v zadku zřejmě. Člověk, který píše příběh, kde se postavy v určitých časových horizontech přesouvají, musí, nebo by aspoň měl mít jakousi mapu, aby byla představa o tom cestování reálná, protože překonávání stovek kilometrů v horiznotu pár minut působí směšně v jakémkoliv příběhu i žánru. Místy je fakt tragická režie, kdy pukne hradba a z toho je rovnou střih na vojáky, kteří už jsou kilometr od hradeb, ale pro Ciri s Yen to byly tak tři vteřiny. Příběh kolem Fringilly a elfů je z ranku mr. obvious akorát se ty věci dějou dost debilně, paralýza důstojníků nedává smysl a i když to hodně přitáhneme za vlasy, tak ono načasování je až příliš přesné, takže to celé působí hloupě. Stejně hloupě asi jako vražda prvního elfského mimina po desítkách let, které je sice posvátné, ale ne tak moc, aby ho třeba někdo nějak rozumně hlídal. Dění v Aretuze je jen taky takový filler, kde jsou všichni extrémně dramatičtí, ale reálně se tam nic kloudného neděje. Rád bych připomenul, že Aretuza je čistě dívčí střední škola pro čarodějky, přítomnost všech těch čarodějů a vedení Bratrstva obecně nedává smysl, ale to je jen takový fun fact. Geralt se teleportuje do Oxenfurtu, kde hned najde Marigolda, se kterým hned za městem najdou Yarpena, se kterým hned během dvaceti minut překonají půl kontinentu a objeví se v Cintře u Ciri s Yen v perfektní chvíli, u Yen s Ciri, které štvali koně stejných dvacet minut a přitom překonali asi tak setinovou vzdálenost. Finále s Voleth Meir je tak brakové, jak jen může být a to, jak tuhle smyšlenou postavu používají, je vskutku tristní, protože vlastně může za všechno, co se v téhle sérii děje, aneb jsme moc mizerní scénáristi, abychom vymysleli smysluplnou návaznost dějových linek, takže sem vždycky, když se nám to bude hodit, šoupneme OP postavu, která děj posune, kam chceme. Seriálová Yen s tou knižní měla pramálo společného už od začátku, takže pokus zabít Ciri je jen pomyslný hřebíček do rakve knižní postavy, jestli se v další sérii tvůrci budou snažit mezi nimi vytvořit ono mateřské pouto, tak to bude nanejvýš stupidní. V tomhle díle byla taky Lydia, která není knižní Lydiou a proto mimo jiné mluvila, ale zřejmě dostane aspoň knižní vzhled... Samozřejmě tím, co možná nejdebilnějším způsobem. Její zkoumání krve totiž spočívá v tom, že si ji kydne na ruce a pak jí začne očmuchávat, no nejsou s Riencem dvojka k pohledání...

Tenhle díl začíná bojem s monstrem, což asi dost lidí nadchne, já tam viděl CGI, které není hodné vlajkové lodi Netflixu a fakt, že je škoda, jak tvůrci vůbec nepracují s monstry jako s normálními živočichy, kteří jsou součástí ekosystému, ale radši si tam házejí random kamenná monstra z monolitu. Cesta dále vede do chrámu Melitelé v Ellanderu, akorát tam žádný Ellander v okolí není vidět a chrám zřejmě někdo na sever teleportoval někde z orientu. Poprvé tu tedy není jen miscast postavy (Nenneke je černá, není to starší baculatá dáma a není to dokonce ani kněžka, protože nadává tak, že by se za to kdejaký dlaždič nemusel stydět), ale nově tu máme i miscast budovy, což už mi přijde jako vrchol komedie. V chrámu má dojít k osudovému setkání všech tří hlavních postav, ale ono setkání má přesně nula emocí. Yennefer se tam vzala nějak náhodně (baba Yaga jí z volné chvíle teleportovala?) a vypadá jako mladší sestra Ciri a ne jako někdo, kdo by vůči ní měl zaujmout roli matky. Mezi ní a Geraltem není prakticky žádná chemie, a tak polibek při shledání působí jako jedno velké meh. Rience nějak našel Kaer Morhen jak největší génius a pak zaskočil s bandou nádeníků do chrámu, aby se zase choval jako dement. Přepínání mezi geniálním a idiotským Riencem působí fakt nevhodně. V jednu chvíli je to mistrovský stopař, který porazí zaklínače s čarodějkou, jen aby o chvilku později nedokázal otevřít dveře nebo se třeba choval jako člověk, který má někoho unést a ne rozmlátit chrám. V Cintře se jede smyšlená linka elfů, která stále postrádá pro širší děj nějaký větší smysl, než aby jen udržovala postavy v povědomí diváků. Fakt mě mrzí, že jména Cahir a Fringilla plácli tvůrci zrovna na tyhle dvě postavy, protože v porovnání s knihou to s každou další epizodou ztrácí jakýkoliv smysl, který to kdy mohlo mít. Tahle linka totiž zcela popírá esenci Zaklínače a je jen lacinou dojičkou rádoby emocí. Málem bych zapomněl na Istredda, který chudák asi bude fungovat jako zmatená wikipedie pro diváky. Tentokrát vysvětluje ve spojení s Codringherem a Fennem, který ve této verzi je z nějakého důvodu ženou, což moc nechápu, protože mi nepřijde, že by seriál měl málo ženských postav. U cliffhanngeru s Triss mě pobavilo, že dle Netflixu se evidentně každý čaroděj může teleportovat kamkoliv na Kontinentu, klidně i k někomu na záchod :D

Ve scénách, kdy Rience vyslýchal Marigolda jsem cítil mírnou radost, nebylo to sice ve stodole, ale i tak jsem měl dojem, že to zase vypadá trochu jako adaptace, jenže moje radost trvala všehovšudy tak dvě minuty, jinak to byla opět cesta peklem. Vezmeme to postupně, Lydia je v Cintře a mluví... jasný, tady se vlastně neadaptují postavy z knih, jen se kopírují jména na náhodné charaktery. Celá linka Yen je stále pořád slátanina a přítomnost skvělého Marigolda ji nezachraňuje, ta random supermocná čarodějnice je taková berlička, která má zastírat, že celá linka je jen přešlapování na místě a reálně vlastně nic nepřináší. Je nudná, nemá žádné napětí a deus ex machina je koncept už pár století překonaný. Vážně Rience vzal Marigolda jen na půdu hospody, kde je může každý jednoduše najít? Další linkou na holení je tvorba nových zaklínačů, byl bych v pohodě, kdyby si tam tvůrci prostě vymysleli něco navíc, jenže tohle je blábol, který jde proti loru, základním charakterovým rysům postav i proti základům logiky. Vesemir v knihách by Ciri nikdy takhle neohrozil, navíc ani nemá potřebu zachraňovat řád nebo tvořit nové zaklínače. Netflixovský Vesemir s tím problém evidentně nemá a řád mermomocí zachránit chce, ok, dejme tomu. Oba Vesemirové však mají jedno společné, ani jeden nemají reálně páru, jak dělat zaklínače. V Nightmare of the Wolf je jasně ukázaný, že Vesemir nové rekruty nikdy před pádem Kaer Morhen ani pořádně netrénoval, natož aby měl sebemenší páru o komplexnosti mutací či o tom, co musí dělat mág. Argument, že si tohle někde nastudoval fakt neobstojí. Navíc to, že jsou zaklínači z Elder blood, je taky pěkná hovadina, pokud teda Elder blood neznamená na Netflixu něco jiného, což je dost pravděpodobný. Problém taky je, že všechno, co postavy v této lince pronáší, jsou nic neříkající blbosti. Však Ciri tam ze sebe souká jen trapný kýčovitý hovadiny, který mají dát těm situacím nějakou hloubku, ale reálně jsou jen k smíchu, protože nemají žádné rozumné pozadí, vůči kterému by dávaly smysl. Potřeba Lauren cpát do každého dílu sen/vizi/halucinaci už je taky pěkně otravná, vím, proč tu je tahle. Má navnadit na budoucnost a klást divákům otázky, jenže je to celé zas tak prkenné, že Istreddovo studování rodokmenu působí jako majstrštyk celé scénáristky, protože je mnohem elegantnější a není zbytečně vyhrocené. Jeho linka však není o nic lepší, protože koncept monolitů se nám začíná rozpínat do ohromnýho clusterfucku, který fakt bolí a je hlavně tak laciný, že je to vyloženě urážka diváků, kteří čekali nějakou hloubku a komplexnost. Jo a jak Istredd teleportoval Geralta někam, kde nikdy nebyl? No to by scénáristi museli myslet na víc, než jen na další náhodné "zachránění situace na poslední chvíli". Cintru vezmu jen ve zkratce, když jsem viděl Daru, tak jsem upřímně chytnul výtlem, protože tenhle chocoafro elf je fakt něco, tím spíš, že stál mezi elfi, kteří jsou všichni normálně světlí. No a BFF Francesci a Fringilly jsou takový cringe, že by se za něj nemusely stydět české romantické komedie, ale jedeme dál, věřím, že bude hůř.

"Kdo nic nedělá, nic nezkazí." Přesně tímhle se tvůrci řídili u této epizody. Reálně není v epizodě nic zásadního a děj se prakticky neposouvá, což mi u série, která má 8 dílů přijde jako poměrně fatální chyba v gradaci děje. Potěšila mě už trošku víc knižní Triss, Dijkstra hned na poprvé udělal silný dojem a Marigold si drží slušný standart první série. Jinak zde nic není, příběh je pořád z většiny vycucaný z prstu, máme tu nějaká klišé (elf pronese hrdinskou řeč, jen aby hned zemřel), postavy chovající se jak dementi (na tu loď se mohli dostat spoustou způsobů, ale scénář potřeboval heroickou oběť, což jde proti Sapkowského filozofii světa) a i návrat postavy, který opravdu nikdo nechtěl (Dara je zpět jaaaj...). Každopádně mě žádná část nenaštvala, což je u tohoto seriálu malý zázrak.

Na pětikvalt jako takový to asi úplně není, ale v kontextu toho, co Netflix letos vypustil za blbiny, by si ho Don't Look Up možná i zasloužilo. Evidentně i Netflix dokáže vypotit kvalitní film, jen to zabere až moc úsilí a někdo by jim měl vysvětlit, že ne každý film musí mít přes dvě hodiny. Jinak McKaye musím pochválit, film má záběr přes dostatečně velké množství témat, aby nepůsobil prázdně a i přes přepálenou stopáž zabaví po celou dobu. Všichni tak trochu přehrávají, ale ta trapnost tam je cíleně a myslím si, že vcelku funguje. Mohlo by to sice zamířit na větší segment politiků než jen na Trumpa, ale jinak je to zrcadlo společnosti postavené pěkně a hlavní účel splňuje.

Na téhle epizodě byl nejlepší Lambert, jo Lambert, protože jeho a Coënovo cvičení Ciri jako jediné z celé epizody připomínalo něco z knih, jinak je epizoda celá, ale úplně úplně celá vymyšlená scénáristy a z knih nemá zhola nic. To že tam hodíte dva odkazy na knihy (čmelák a Falka) vám ze smyšleniny adaptaci neudělá. Nápad, kdy Ciriin pobyt na Kaer Morhen obohatíme o mysteriózní záhadu týkající se lešijů, je ve svém jádře vlastně hrozně povedený. Problém je, že jeho provedení je dost meh a působí jen jako prvoplánová snaha nacpat tam víc Zaklínačské akce. Zbytečně kvůli němu umírají postavy (RIP Eskel), jiné kvůli tomu ztrácí hlavní charakterové rysy (Geralt by nikdy nepoužil Ciri jako návnadu) a logika společně s lore dostávají na frak (vymyslíme vlastní OP monstrum, které jen tak mimochodem sejme lešije, ale pak nemůže doběhnout cupitající slečnu). V konečném důsledku to tedy člověku akorát připomíná, jak by bylo fajn, kdyby se prostě jen drželi knih. Linka kolem Fringilly a elfů působí, jak když píšete test a odpověď na otázku jste ve skriptech viděli jen velmi zběžně, když jste dobíhali vlak a teď se snažíte horko těžko vzpomenout na něco, co jste v podstatě nikdy nevěděli. Vlastně to je celé jen splácanina nesmyslů, kdy by bylo lepší prostě nechat prázdné místo a jít dál. Fungování mágů je zde úplně překopané už od první série a působí vtipně, že je vedou čarodějové, kteří v knihách prakticky nejsou, ale hlavní mágové knih, se v seriálu prakticky nevyskytují, ale tohle bych klidně přehlédl, jen prostě nechápu, proč nemůžou aspoň vytvářet iluzi adaptace a použít správné postavy. Děj kolem Yen je ovšem failem zdaleka největším. Zlá baba Yaga jí ukáže iluzi puberťačky s proroctvím, a tak přivandruje zpět na střední školu, kde je podezřelá z konspirace a své jméno může očistit jen tím, že setne hlavu Cahirovi... Tenhle blábol musí ve fanoušcích knih vyvolat extrémní potřebu prohodit ovladač televizí (popřípadě myš monitorem nebo vyhodit mobil z okna). Však ono je to úplně retardovaný, i když se nad tím trochu zamyslí člověk, který třeba o knihách v životě neslyšel. A to provedení? Panovníci celého Severu se sjedou na shromáždění, aby se podívali, jak padesátikilová čarodějka setne obří sekyrou hlavu jednomu Nilfgaardskému vojákovi? To myslí tvůrci vážně? Místo hlavy, Yen, která by měla mít problém tu sekyru vůbec zvednout, přetne kovová pouta ve vzduchu, jako by měla světelný meč, a potom bez sebemenší námahy tou samou sekerou přesekne dva třiceticentimetrové kmeny a odběhne pryč, zatímco na ní padesát lidí čumí a dloube se v nose. Takhle debilní to snad museli vymyslet schválně, protože tohle přece nikdo nemohl myslet seriózně.

Tak to byla síla, chápej, naprostý fiasko. Desátý díl seriálu je prvním, kde je prakticky vše fanfikcí, která je samozřejmě úplně debilní a navíc ještě původní látku hanobí. Po třech minutách stopáže, kde Kaer Morhen vypadá ok, se dostaneme ke smyšlené slátanině. Na zaklínačském hradišti je přítomnost prostitutek něco tak absurdního, že jsem to od Netflixu měl čekat. Přece jen nemůžeme dělat “dospělý” seriál, když v něm nejsou kozy a sex, že? Netflix seriál pro současnou společnost samozřejmě musí splňovat kvóty, takže si zde tvůrci vymysleli asi deset hezky diverzifikovaných zaklínačů, kteří krásně zabijí historii a atmosféru Školy Vlka. Vesemir na fotkách vypadal fajn, v realitě však připomíná spíše úlisného motorkáře než sympatického strýčka, ale oproti tomu, co udělali Eskelovi, to je ještě hitparáda. Ach Eskel, to je kapitola na samotný rant, ale budu se snažit být stručný. Nejenže všemi milovaného zaklínače obsadili naprosto tragicky, asi jako půlku celého seriálu. Nedokázali ho ani na těch pár minut řádně namaskovat, aby vynikla jeho děsivá jizva. Tohle bych ještě zvládnul, ale to jak ho dojebali po charakterové stránce a to jak retardovanou linku mu vymysleli, už fakt nedávám. I bez faktu sraní na předlohu to je dost kreténský, s faktem už je to vyloženě na přesdržku. Na Kaer Morhen se podle mě ukazuje i nefunkčnosti Ciri, její postaršení jí totiž vzhledově i chováním přibližuje více k těm prostitutkám a úplně zabíjí dynamiku, jakou by měla mít s ostatními zaklínači. Linku Yen s Fringillou bych nejraději nekomentoval, ale nedá mi to. Není překvapením, že je celá vycucaná z prstu, není ani překvapivé, že je úplně nudná a člověk by ji nejraději přeskočil, překvapivé je, kolik loru a charakterů se dá zmasakrovat na tak relativně malém prostoru. Monolity? Wtf jako vážně? Francesca sice není úplný miscast, ale Sedmikráska z Dolin by přeci jen měla vypadat jinak. Nemluvě o jejím smyšleném příběhovém oblouku a totálně překopané osobnosti. Elfové jako celek jsou zpracovaní… úplně na hovno, ne, jako vážně, tohle není ta hrdá a tragická rasa z knížek, však se na toho Filavandrela podívejte. No a story (backstory? potřebujemetamněcoplácnout story?) Fringilly s Yen má takovou propracovanost a hloubku asi jako půlka obsahu na Wattpadu. S vymyšlenou Babou Yagou si asi ještě užiju dost legrace, nebo bolesti. Víc asi toho druhého bohužel.

Psychicky jsem se obrnil a vyrazil jsem vstříc druhé sérii. Začátek to byl poměrně ucházející, adaptace Zrnka pravdy patří k tomu lepšímu, co se zatím v seriálu událo. Bohužel stejně se nejedná o zvláště povedenou adaptaci, opomineme-li chronologické změny, pořád tu zůstane dost podivné chování postav, které vůbec charakterově neodpovídá, nemluvě o závěru, který dost mění vyznění celého pointy z knih, což je velice nešťastné, ale u Lauren jsem stejně překvapený, že to nezmrvila ještě víc. V linkách s čaroději je mimo samozřejmě úplně všechno. Je do očí bijící rozdíl v tom, co si scénáristé cucají z prstu a co je jakž takž podle knih. Lore světa je zde zcela a úplně odignorován a charaktery Yen, Cahira, Fringilly i vlastně Tissaii svůj knižní předobraz nepřipomínají ani v nejmenším. Navíc ženou děj někam kam nemá jít a odkud nebude návratu v dalších dílech, ale uvidíme... PS: Opravdu Geralt nalíčil Ciri na cestě k Nivellenovi obočí? :D