CSSML

Nebudu se rozepisovat o ději, který je poměrně jednoduchý a místy předvídatelný, ale vyzvednu několik zajímavých prvků.

1. O Pánu Ježíši Kristu byla natočena řada filmů, dosud jsem se však nesetkal s takovým, v němž by se vyskytoval tak málo jako zde. Jeho příběh je zachycen z pohledu jeho současníků. Mají svá přání, své naděje, své běsi. Najednou se objeví někdo, kdo jim slibuje věčný život, věčné štěstí, uvěří-li v něj, uvěří-li, že je Syn Boží. Jak velkou víru museli mít? Není jednodušší věřit mu dnes při zpětném pohledu na plody, které jeho božská nauka během dvou tisíc let vydala po celém světě?

2. V žádné scéně není vidět Kristova tvář, místo toho jsou zobrazeny reakce osob, které se mu dívají do tváře. Napadá mě, zda bylo v Pánově tváři na první pohled patrné jeho božství. Myslím, že spíše při bližším pohledu. Nějak ale patrné být muselo, potom co je přestal skrývat. A jeho pohled, ten musel pronikat „na rozhraní duše a ducha“. Přes jeho zjevné božství jej však Pilát mohl odsoudit na smrt, podobně jako jej každý člověk může přes jeho zjevné božství svobodně odmítnou.

3. Déšť unášející Kristovu Krev v závěrečné scéně symbolicky omývá celou zemi. Tato Boží Krev, která nikdy nepřestala být v hypostatické unii a vždy jí příslušela božská úcta, byla vylita a denně se vylévá „za nás a za mnohé na odpuštění hříchů“.

4. Postavení černochů v římské společnosti je tu zobrazeno podle historické skutečnosti. Nebyli veliteli vojska, jak dnes tvrdí BBC a historikové dávající přednost pozitivní diskriminaci před pravdou, ale luxusními otroky, osobními sluhy, kteří se starali o pohodlí a zábavu bohatých pánů.

.

.

Hudba z prvního dílu šesté série seriálu Dalziel a Pascoe. Na violoncello hraje Jacqueline du Pré.

Nejstarší kanadská koleda z roku 1643 od jesuitského misionáře Huronů a svatého mučedníka Jeana de Brébeuf.

.

.

Pohoršení dostala prostor, aby se nezmenšily odměny ušlechtilých, což Bůh ukázal v rozhovoru s Jobem, když řekl: „Myslíš, že jsem s tebou jednal z jiného důvodu, než aby ses ukázal spravedlivý?“  Pro [příchod] Antikrista uvádí Pavel ještě jiný důvod. Jaký? Připravit Židy o jakoukoli omluvu. Vždyť jaké mohli dostat odpuštění, jestliže Krista nepřijali oni, kteří mu měli věřit? Proto říká: „Aby byli odsouzeni všichni, kteří neuvěřili pravdě“ – to jest Kristu –, „ale našli zálibu v nespravedlnosti“ – to jest v Antikristu. Neboť říkali, že mu nevěří, protože o sobě říkal, že je Bůh: „Proto se tě chystáme kamenovat, že jsi člověk, ale děláš ze sebe Boha.“ Přesto vícekrát slyšeli, jak se odevzdával Otci a říkal, že přišel podle jeho vůle, a mnoha skutky to dokazoval. Co řeknou, až přijmou Antikrista, který sám o sobě říká, že je Bůh, ale o Otci nemluví, nýbrž činí dokonce opak? Toto jim vyčítal též Kristus a takto to předpovídal: „Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mne. Jestliže přijde někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.“ Kvůli tomu dostalo prostor pohoršení.

Zdroj: Sv. Jan Zlatoústý, Povzbuzení pronásledovaným, Praha 2015, str. 163.

.

Z lascivního filmu Jarní symfonie (1983).

.

1. série: 60 %, 90 %, 65 %

2. série: 80 %, 85 %, 75 %, 85 %

3. série: 75 %, 35 %, 90 %, 80 %

4. série: 85 %, 70 %, 75 %, 50 %

5. série: 90 %, 75 %, 65 %, 75 %

6. série: 80 %, 65 %, 75 %, 75 %

7. série: _, 75 %, 80 %, 90 %, _

8. série: _, 80 %, 85 %, 75 %

9. série: 80 %, 90 %, _, _

10. série: 95 %, 70 %, 85 %, 75 %, 65 %

11. série: 90 %, 75 %

12. série: 40 %, _, _

.

.

Veškeré pokrokové lidstvo, jak nás označují, naprosto přirozeně přijalo homosexuály a jejich subkulturu, jejich právo uzavírat manželství, adoptovat děti a obhajovat svou sexuální orientaci ve školách a mateřských školkách. Snaží se nám dokázat, že je to všechno přirozený běh věcí. Lžou nám. Lži o přirozeném běhu věcí popřel americký sociolog Joseph Overton, jenž popsal technologii změn společenských postojů k otázkám kdysi pro společnost tak zásadních. Formuloval politickou teorii změn představ o problematice veřejného mínění, posmrtně nazvané „Overtonovo okno".

Přečtěte si o tom a pochopíte, jakým způsobem legalizují homosexualitu a manželství stejného pohlaví. Uvědomíte si s určitostí, že v Evropě bude již v příštích letech završena legalizace pedofilie a incestu. Mimochodem, stejně jako dětské eutanazie. Co ještě můžeme akceptovat v našem světě pomocí technologie, o které píše Overton? Funguje totiž spolehlivě. Joseph Overton popsal, kterak byly pro společnost naprosto cizí myšlenky vyneseny ze smetiště veřejného opovržení, oprášeny a nakonec legislativně ukotveny.

Podle „Overtonova okna" existuje pro každou myšlenku nebo společenský problém tzv. okno možností. V rámci něj lze nebo nelze o myšlence široce diskutovat, otevřeně ji podporovat, propagovat a snažit se ji ukotvit legislativně. Okno se posouvá ze stádia „nemyslitelného", tzn. veřejné morálce úplně cizího a zcela zavrženého, do stádia „aktuální politiky", tj. stává se široce posuzovatelným, přijímaným masovým vědomím a fixovaným v zákonech. Nejedná se o vymývání mozků jako takové: technologie je mnohem delikátnější. Postupná systémová aplikace je efektivní proto, že jí pomáhá nenápadnost jejího působení na společnost, která se stává její obětí.

Rozeberme si na jednom příkladu, jak začíná společnost krok za krokem nejprve s diskusí o něčem nepřijatelném, posléze to považuje za vhodné a nakonec se s novým zákonem smiřuje a zaštiťuje kdysi nemyslitelné. Zvolme si něco naprosto nepředstavitelné. Řekněme třeba kanibalismus, tj. myšlenku legalizovat právo občanů na pojídání jeden druhého. Je tento příklad dosti šokující? Všem je jasné, že momentálně zatím není možnost propagovat kanibalismus (tj. v r. 2014), protože se společnost postaví proti. Taková situace znamená, že problém legalizace kanibalismu se nachází v nulovém stadiu „okna možností" a podle Overtonovy teorie ji lze označit za „nemyslitelnou". Model nám ukáže situaci, jak ono „nemyslitelné" bude realizováno, projde-li všechny fáze „oken možností".

Ještě jednou opakuji, Overton popsal technologii, která umožňuje legalizovat naprosto jakoukoliv myšlenku. Vezměte prosím na vědomí, že nepředložil koncepci, ale pouze popsal spolehlivou technologii. Tedy takovou posloupnost činů, jejichž realizace vede k požadovanému cíli. Pozor! Tato technologie může být efektivní termonukleární zbraní ke zničení lidských společenství.

1. „Vědecká" a společenská diskuze
Téma kanibalismu je ve společnosti zatím ještě nepříjemné a zcela nepřijatelné. Uvažovat na toto téma není žádoucí ani v médiích, ani ve slušné společnosti. Zatím je to jev nemyslitelný, absurdní a zakázaný. Abychom uvedli do souladu prvním pohyb Overtonova okna, je nutné přesunout téma kanibalismu z oblasti radikálního do oblasti možného. Vždyť máme svobodu slova, tak proč bychom nesměli pohovořit právě o kanibalismu? Vše je dovoleno studovat a vše mohou vědci zkoumat: neexistují pro ně tabuizovaná témata. Existuje-li taková možnost, svolá se etnologické sympozium na téma „exotické rituály polynéských domorodců". A pak se během něj bude diskutovat o historii tohoto tématu, budou uskutečněny pokusy představit si ho z vědeckého úhlu pohledu. A tím dostaneme o kanibalismu hodnověrné informace. Vidíte, ukázalo se, že o lidojedství lze hovořit věcně a přitom zůstávat v rámci vědecké slušnosti. Overtonovo „okno" se posunulo. Znamená to, že se přezkoumání pozic ukázalo již zřetelně. Tímto je zajištěn posun od nepřijatelného negativního postoje společnosti ke vztahu mnohem pozitivnějšímu.

Současně s pseudovědeckou debatou se musí bezpodmínečně objevit nějaké „společenství radikálních kanibalů". Nevadí, bude-li aktivní pouze na internetu, neboť takových lidojedů si určitě všimnou a budou je citovat ve všech hlavních médiích. Jedná se o další možnost vyjádření. Zadruhé jsou takové omračující zrůdy se zvláštní genezí potřebné k vytvoření obrazu radikální hrozby. Oproti jinému strašáku ‒ „fašistům, vyzývajícím spalovat na hranicích takové jako jsou oni" ‒ budou „nedobrými kanibaly". O hrozbách však pohovoříme níže. Na začátek stačí publikovat příběhy o tom, co si myslí o pojídání lidského masa britští vědci a nějaké lidské bestie s jinou úchylkou. Výsledkem prvního posunu Overtonova „okna" se stalo, že nepřijatelné téma bylo uvedeno do oběhu, tabu se desakralizovalo a jednoznačnost problému byla zbourána.

2. Vytvoření eufemismu
V následujícím kroku se „okno" posunuje dále a téma kanibalismu se přesunuje z radikální oblasti do oblasti možného. V tomto stádiu pokračujeme v citacích „vědců". Přece se nemůžeme odvracet od vědeckých znalostí o lidožroutech? Každý, kdo odmítne na toto téma diskutovat, musí být ocejchován jako svatoušek a pokrytec. Je nutné, aby bylo pro kanibaly vymyšleno mírnější označení, aby se fašisté všeho druhu neodvažovali věšet na jinak myslící devianty nálepku „Ka". Pozor! Vytvoření eufemismu, tedy nahrazení nepříjemné skutečnosti výrazem jemnějším je velmi důležitý moment a pro legalizaci nemyslitelného nápadu je tato záměna nutná. Pojem kanibalismus již neexistuje. Bude zaměněn třeba na antropofagii. Nicméně i tento výraz bude brzy nahrazen ještě jednou, protože i toto označení bude považováno za urážlivé. Cílem vymýšlení nových pojmů je odvést pozornost od podstaty problému, odtrhnout formu slova od jeho obsahu ‒ a zbavit se tak svých ideologických odpůrců. Kanibalismus se změní na antropofagii, a poté třeba na antropofilii podobně jako zločinec mění příjmení a pas.

3. Vytvoření precedentu
Souběžně s hrou na jména probíhá vytvoření podpěrného precedentu ‒ historického, mytologického, aktuálního nebo jen vymyšleného, co je však hlavní ‒ legitimního. Bude objeven nebo vymyšlen jako „důkaz" toho, že antropofilie může být v podstatě uzákoněna. „Vzpomínáte si na legendu o obětavé matce, jež napojila žízní umírající děti vlastní krví?" „O historii antických bohů, kteří pojídali všechny po sobě, u Římanů to bylo přece normální!" „Tím více u křesťanů nám blízkých je s antropofilií vše v naprostém pořádku! Dosud rituálně pijí krev a jí maso svého boha. Z toho přece křesťanskou církev neobviňujete? Hlavním úkolem bakchanálie této etapy je alespoň částečně vyloučit pojídání lidí z trestního postihu. Alespoň jednou v historickém okamžiku. Poté, co je poskytnut legitimní precedent, objevuje se možnost posunout Оvertonovo „okno" z oblasti možného do oblasti racionálního. Jedná se o třetí etapu. Na tomto místě je rozmělnění společného problému završeno.

„Touha je u lidí geneticky zakódována, spočívá v lidské podstatě." – „Někdy je nezbytné sníst člověka, protože existují nepřekonatelné okolnosti." – „Přece existují lidé, kteří si přejí, aby je snědli." – „Аntropofilové byli vyprovokováni!" – „Zakázané ovoce je vždy sladké." – „Svobodný člověk má právo se rozhodnout, co má sníst." – „Neskrývejte informace, ať každý ví, kdo je kdo ‒ аntropofil nebo аntrofob." – „Je vůbec v аntropofilii něco škodlivého? Škodlivost není prokázána."

4. Označení odpůrců za radikály a popularizace
V povědomí veřejnosti se uměle vytvoří „bitevní pole" a na obou stranách se nepochopitelným způsobem vynoří radikální příznivci a radikální odpůrci lidojedství. Skutečné nepřátele, tj. normální lidi, kteří nechtějí být lhostejní k porušení tabu lidojedství, se snaží vměstnat mezi radikální strašáky a zapsat do radikálních nepřátel. Role těchto strašáků spočívá v aktivním vytváření obrazu šílených psychopatů ‒ agresivních, fašizujících nepřátel antropofagie, vyzývajících spálit zaživa lidožrouty, Židy, komunisty a černochy. Přítomnost v médiích zajišťují všem vyjmenovaným, kromě skutečných odpůrců legalizace.

Sami tzv. аntropofilové zůstávají jakoby uvnitř hrozeb „oblasti intelektu a vědy", odkud se vším patosem „zdravého rozumu a lidskosti" odsuzují „fašisty všeho druhu". „Vědci" a novináři v této fázi dokazují, že se lidstvo v průběhu své historie čas od času pojídalo navzájem ‒ a že je to tedy normální. Nyní je možné téma аntropofilie přesunout z oblasti racionální do kategorie populární. Оvertonovo „okno" se posunuje dále dopředu. Je nezbytné, aby byla popularizace kanibalismu podpořena populárním obsahem, vhodnými historickými a mytologickými osobnostmi a podle možností i těmi současnými, mediálními. Аntropofilie masivně proniká do aktuálních zpráv a talkshow. Lidé jsou pojídáni v nových filmech, v textech písní a videoklipech.

Jeden z triků popularizace se nazývá „Rozhlédněte se kolem sebe!": „Copak jste netušili, že jeden známý skladatel je – antropofil?" – „I jeden známý polský scénárista byl po celý život antropofilem a dokonce byl za to stíhán." – „A kolik jich sedělo v blázinci! Kolik milionů vyhnali a zbavili občanství!" – „Mimochodem, jak se vám líbí nový klip Lady Gagy Eat me, baby?"
Propracované téma se v této fázi uvádí v TOP a poté se nezávisle samoreprodukuje v masmédiích, showbyznysu a v politice. Další efektivní způsob je vést o jádru problému aktivní a prázdné rozhovory na úrovni informačních operátorů (novinářů, vedoucích televizního vysílání, veřejných aktivistů). Ti ovšem vyloučí z diskuze odborníky.

V okamžiku, kdy se už všichni začnou nudit a diskuse o daném problému zajde do slepé uličky, přichází vybraný profesionál a říká: „Pánové, ve skutečnosti je všechno úplně jinak. A nejde ani tak o to, ale o toto" – a určuje mezitím směr a tendenci, která se řídí posunem „okna". K ospravedlnění zastánců legalizace využívají zlidšťování zločinců pomocí formování jejich pozitivního obrazu, který nemá nic společného s charakteristikou zločince.

„Jsou to tvůrčí lidé. Snědl svou ženu. No a co?" – „Oni opravdu milují své oběti. Jíst, znamená milovat!" – „U аntropofilů je zvýšené IQ, v ostatním dodržují přísnou morálku." – „Аntropofilové jsou sami obětí, jejich život je k tomu donutil." – „Vychovali je tak."

Takové vychytralosti jsou obsahem populárních talkshow: „Budeme vám vyprávět tragický příběh lásky! Chtěl jí sníst! I ona chtěla totéž! Kdo jsme my, abychom je soudili? Možná je to láska? Kdo jste vy, abyste stáli na cestě lásce?!"

5. Uzákonění tolerance a legalizace
Posunujeme se k páté fázi pohybu Оvertonova „okna". Téma je připraveno na možnost přesunout ho z kategorie populární do sféry aktuální politiky. Začíná příprava právního rámce. Lobistické skupiny se ve vládě konsolidují a vystupují ze stínu. Jsou publikovány sociologické průzkumy prokazující údajně vysoké procento zastánců legalizace kanibalismu. Politici začínají s pokusem veřejně se vyjádřit na téma zákonodárného ukotvení tohoto tématu. Do veřejného vědomí zavádějí nové dogma „zákaz pojídání lidí je zakázán". To je firemní specialita liberalismu ‒ tolerance jako zákaz tabu, zákaz na nápravu a varování před vražednými úchylkami pro společnost. Společnost je během poslední fáze pohybu okna z kategorie „populární" do „aktuální politiky" zlomena. Nejaktivnější část bude ještě v kladení odporu proti zákonodárnému ukotvení ještě ne tak dávno nepředstavitelného pokračovat. Celkově je však společnost zlomena. Souhlasila s vlastní porážkou.

Jsou přijaty zákony, změněny (zničeny) normy lidské existence, dále se toto téma dozvuky nevyhnutelně dobere do škol a mateřských školek, a to znamená, že následující pokolení obecně vyroste bez šance na přežití. Tak to bylo s legalizací homosexuality (nyní vyžadují, aby se nazývali „gayové"). Před našimi zraky nyní Evropa legalizuje incest a dětskou eutanazii.

Jak zničit technologii
Nejsnáze se „okno" popsané Overtonem posunuje v tolerantní společnosti. Tedy ve společnosti, která nemá žádné ideály a v důsledku toho jasné rozdělení dobra a zla. Chtěli byste pohovořit o tom, že je vaše matka coura? Chcete o tom napsat do časopisu? Zazpívat píseň? A konec konců dokázat, že být courou je normální a dokonce nezbytné? Právě to je výše popsaná technologie. Opírá se o všedovolenost. Neexistuje tabu. Neexistuje nic svatého. Neexistuje pojetí posvátnosti a samotná diskuse o ní je zakázána. Všeho toho se nedostává. A čeho se dostává? Existuje takzvaná „svoboda slova", která byla přeměněna na svobodu ztráty lidskosti. Před našimi zraky postupně odstraňují rámce, ohraničující společnost od propasti sebezničení. Teď je již cesta otevřena.

Myslíš si, že sám nejsi schopen nic změnit? Máš naprostou pravdu, člověk sám nemůže naprosto nic. Osobně jsi však povinen zůstávat člověkem. Člověk je schopen najít řešení jakéhokoli problému. Co nezmůže jeden, udělají lidé, kteří jsou spojeni společnou myšlenkou. Rozhlédněte se kolem sebe.

(http://www.rodon.cz/print/clanek.php?id=2776)

Hraje Svjatoslav Richter.

.

„Toho dne, kdy vydal [Hospodin] Amorrhejské [na smrt] před syny Israelovými, mluvil Josue k Hospodinovi a pravil před nimi: ‚Slunce nad Gabaonem se nehýbej ani [ty] měsíci nad údolím Ajalon!' Tu zastavilo se slunce i měsíc, až vykonal lid odvetu na nepřátelích. Zda to není psáno v Knize spravedlivých? Zůstalo tedy státi slunce uprostřed nebes a nespělo k západu po dobu jednoho dne. Nebyl prve ani potom takový [dlouhý] den, by poslechl Hospodin hlasu člověka; bojoval totiž za Israele." (Joz 10, 12–14) – Zastavil Hospodin na Josuovu prosbu pohyb Země, chcete-li pohyb Slunce a Měsíce? (Pevný bod nebo těleso, k němuž pohyb vztahujeme, si lze ve vesmíru libovolně zvolit, nicméně se ukazuje, že popis pohybu ve Sluneční soustavě se značně zjednoduší, zvolíme-li se za pevný bod Slunce.) Nebo spíše způsobil, že se slunce na obloze nad místem bitvy zázračně zastavilo, aniž by se porušil běh nebeských těles?

13. října 1917 byly tisíce lidí ve Fatimě svědky podobného slunečního zázraku. Biskup z Leiry ve svém pastoračním dopise o něm napsal: „[Lidé] viděli různé projevy slunce, jež vzdávalo poctu Královně nebe a země, která je zářivější než slunce ve všem svém jasu. Tento jev, který neregistrovala žádná astronomická observatoř, nebyl přirozený. (...) Viděli jej (...) lidé na míle daleko." (REX!, Sluneční zázrak, 1987) Běh nebeských těles nebyl tedy porušen, Hospodin způsobil sluneční zázrak k poctě Nejsvětější Panny nad místem, kde se lidé shromáždili, a jeho blízkým okolím. Vzdálenost mezi Zemí a Sluncem zůstala po celou dobu nezměněna, stejně jako emisní spektrum Slunce, astronomové žádnou změnu nezaznamenali. Nemohl snad Stvořitel vesmíru změnit vzdálenost mezi Zemí a Sluncem? Jistě mohl, ovšem „co jest snazší říci: ,Odpouštějí se tobě hříchy,' či říci: ,Vstaň a choď?' " (Luk 5, 23). Co jest snazší: způsobit zázrak způsobem nepřístupným měření a vážení, či způsobit zázrak způsobem přirozeným, změřitelným. Jistě druhé v obou případech. Co více ukazuje na Boží všemohoucnost? To první. Syn Boží odpustil ochrnulému jeho hříchy – toť zázrak nad pomyšlení nadsmyslový, vyhrazený Synu člověka, který tuto moc svěřil svým kněžím –, farizeové se mu však rouhali ve svých srdcích, snížil se tedy k jejich nevíře zázrakem přístupným smyslům a ochrnulého uzdravil i tělesně.

Podobně je tomu s Eucharistií. Každodenní zázračné proměnění podstaty chleba v podstatu Kristova Těla a podstaty vína v podstatu Kristovy Krve se zázračným zachováním případků chleba a vína je zázrak nepopsatelných rozměrů. Zázrak filosofický: podstata předmětu se v tomto jediném případě liší od jeho případků. Zázrak nadsmyslový, lidským smyslům nepřístupný: vidíme chléb, cítíme chléb, požíváme chléb, ale je to Tělo; vidíme víno, cítíme víno, požíváme víno, ale je to Krev. Proti tomu jsou tak zvané eucharistické zázraky, jimiž se Kristus snižuje k malé víře lidí v Jeho reálnou přítomnost v Eucharistii a snaží se ji povzbudit, zázraky nižšího řádu. Jsou zázraky nefilosofickými: podstata předmětu odpovídá jeho případkům. Zázraky smyslovými: vidíme kousek lidské tkáně a je to Tělo, vidíme lidskou krev a je to Krev. Co jest snazší, proměnit podstatu se zázračným zachováním případků, či proměnit podstatu a s ní i případky? Nicméně obojí lidem svědčí o Boží všemohoucnosti a dalších pravdách víry. „I pojal všecky úžas a velebili Boha; a byli naplněni bázní řkouce: ‚Viděli jsme dnes věci neuvěřitelné.' " (Luk 5, 26)

Ikos 1 K: Z nebe byl poslaný archanděl, aby Matce Boží zvěstoval: Raduj se! A když viděl, že ty, Pane, po jeho slovech bereš na sebe lidské tělo, v údivu stál a takto ji pozdravil: Raduj se (= řecky Chaire, česky též „Zdrávas", „Buď pozdravena") u každé -,
-, neboť skrze tebe k nám radost přichází!
-, skrze tebe pomine prokletí!
-, pozdvihla jsi padlého Adama!
-, neboť jsi setřela slzy Eviny!
-, lidskému rozumu nepochopitelná výšino!
-, hlubino, kterou neproniknou ani oči andělské!
-, nádherný trůne královský!
-, neboť jsi v životě nosila Stvořitele vesmíru!
-, jitřenko zvěstující nám východ Slunce!
-, lůno, v kterém sám Bůh přebýval!
-, skrze tebe se obnovuje všechno stvoření!
-, skrze tebe se Stvořiteli klaníme
-, panenská Nevěsto!

Autor: Geoffrey Burgon