Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Horor
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (508)

plagát

Lake Mungo (2008) 

Vynikající fiktivní found footage dokument, až mě docela dost zaráží místní podhodnocení a velmi kritické komentáře. Přijde mi, že Lake Mungo většina jaksi nepobrala a neoprávněně pošlapává tuto netradičně pojatou žánrovku. Nevím kde všichni berou tu "nudu", ale mně zde toho tolik nechybělo. Chybělo málo a dal bych klidně plný počet. O čistokrevném found footage hororu se samozřejmě nedá mluvit, což musí každého inteligentního jedince trknout po desítkách uběhnutých minut. Hororové prvky ale Lake Mungo rozhodně má, skoro na hranici duchařin, ale žádné peklo-štychy rozhodně nečekejte. Příběh a vyšetřování utonulé Alice Palmer (že by autorsky sympatická paralela a odkaz k seriálu Městečko Twin Peaks?) stojí především na své pochmurné atmosféře a nepříjemnému sledu událostí pro rodinu mrtvé dívky. Náramně sugestivní počin, který nepostrádá napětí a svoji formou působí po celou stopáž svěže a místama i pěkně mrazivě. Jednoznačně další z řady těch povedenějších FF, který by mohl zaujmout NEhororové fandy!

plagát

Démoni (1985) 

Tak tohle byla hooodně sympatická béčková šílenost! Italský splatter Démoni v režii Lamberto Bavy a scénaristické výpomoci od velikána Dario Aargenta a Dardano Sacchettiho mi maličko příběhem přípomněl španělský velmi originální horor Angustia. A to už jsem se začínal bát, že Démoni toto nevšední pojetí předběhli, protože vznikli dva roky před oním španělským bonbónkem. Tak dobře, uvěznění v kině a propojený průběh s příběhem na plátně tu je, ale Démoni jdou na to jinou cestou. Někdo tu dokonce zmínil žánrovou podobu s Jacksonovou gore lahůdkou Braindead - Živí mrtví, ale Démoni bych řekl, že nesrší takovým vtipem a nedisponují takovým množstvím krve. Ale i tak, se jedná o povedenou survival jízdu, kde si přijdou na své fandové legračních old school splatter hororů. Děj sice v pozdější fázi trochu ztrácí na atraktivnosti, ale rozhodně je na co koukat. Nejvíc mě dostával do kolen ten Negr, co se tam v kině ujal vedení smečky a házel tam svůj nekompromisní diktát v rámci přežití celku. Sice to daleko nedotáhne a bude nadále buzerovat jako jeden z démonů (pardon za spoiler), ale rozhodně se jedná o skvělý béčkový charakter. Do toho ještě banda punkáčů projíždějících náhodně kolem a fetující o sto šest, která trousí jednu dementní hlášku za druhou. Nečekal jsem celkově takovou srandu, takže jednoznačně příjemné překvapení.

plagát

Star Wars: Sila sa prebúdza (2015) 

Obrovské nadšení a hned po projekci se dostavila chuť zajít do kina znovu! Novým Star Wars by se dalo vytknout, že dějem hodně připomíná čtvrtou epizodu a že se snaží za každou cenu ukojit touhy starým fandům. O to ale přesně J.J. Abramsovi a jeho týmu šlo. Z mého pohledu se nejedná o nucenou snahu zalíbení se, ale vzdání pocty tomu s čím George Lucas přišel a oživení ducha staré ságy, kterou se moderním pohádkovým pojetím podařilo zazdít v první a druhé epizodě. Všechna čest výjimce v podobě třetí epizody, která svou temností předchozí dvě spolehlivě zadupala do země. Star Wars: Síla se probouzí má co nabídnout jak novým fandům, tak i nostalgikům, kteří musejí zajásat nadšením v momentech, kdy se na scéně poprvé objeví staré známé tváře. Na druhou stranu nové postavy do příběhu zapadly náramně a vůbec nepůsobí křečovitě nebo bezvýznamně. Přišlo mi, že si k nim vybudujete vztah a sympatie velice rychle. To samé hlavní záporák Kylo Ren je neméně zajímavě zvolený charakter, který sice po odhození masky některým může připadat jako "ucho", ale tento fakt mu podle mě krásně hraje do karet (jak se vše v průběhu ukáže). Nerad bych spoileroval a dotyčného připravil o zážitek. Nicméně dvě hodinky utekly tak rychle jako zařazení světelné rychlosti ve stíhacím letounu. A ten pocit, kdy se znovu ocitáte v překrásném Star Wars univerzu je zkrátka k nezaplacení. Nemůžu se na další dvě epizody dočkat!

plagát

Filozofický dialóg (1990) 

Pokud máte meditativní chvilku, rádi přemýšlíte a baví vás poslouchat debaty, tak je Mindwalk přesně něco pro vás. Mindwalk je čistá konverzačka ve třech lidech, kde samozřejmě nehrají roli vybuchující ohnivé efekty, omračující vizuál a automobilové honičky s následnou destrukcí všeho jako třeba z Kobry 11. Ale na vizuální prvek se tu k mému překvapení vůbec nezapomnělo a dochází k němu prostřednictvím změny lokací, protože naši herci nesedí pouze na jednom místě, ale jsou v pohybu. Stejně jako jejich hovor, který je v neustálém pohybu a vyvíjí se. Plynule se hovoří o různých globálních, historických, fyzikálních, sociálních a dalších tématech, které jsou navzájem propojené. Maličko jsem si vzpomněl na další vynikající konverzačku Pozemšťan, ale Mindwalk není v takovém fantaskním sci-fi lazení a opírá se o reálná témata týkající se náš všech. Krom pár miniroliček zde víc než tři aktéři nejsou a jedním z nich je "táta Kevina McCallistera"! Ehm, pardon, vlastně John Heard. Mindwalk byla příjemná rozjímací podíváná, která obsahuje spoustu myšlenek, ale zato dobře stravitelných. Jen je třeba dávat bedlivě pozor, aby vám neuteklo to podstatné.

plagát

Křik (1978) 

Na Křik pozor, protože jde o docela těžce stravitelné sousto. Takže je jasné, že se jedná o snímek spíš pro náročnějšího diváka. Na první shlédnutí se mi hlava spolehlivě zamotala a myslím, že další projekce mě nemine. Křik má v sobě spousty symbolických náznaků a různých detailů, které je hodno objevovat postupně. S jistotou můžu říct, že se jedná o "mindfuck", protože Křik veškerá kritéria pro toto onálepkování splňuje. Na druhou stranu nemůžu nezmínit, že film může místama působit trochu rozvelkle a méně trpělivé diváky k smrti nudit. Klasicky musím opravit žánrové zařazení, protože zde ani v nejmenším nenaleznete prvky "hororu". Někdo ze správců se evidentně musel nehorázně "zkouřit" a v momentě bouřlivého nezastavitelného chichotání z hecu tuto nálepku přilepit a ještě k tomu na první místo! Když odbočím, tak mě jinak velmi potěšila herecká účast Johna Hurta a Timma Curryho - asi není nutno sáhodlouze představovat. Každopádně, Křik určitě stojí za vidění, ale rozhodně se nejedná o snímek pro moderního diváka. Možná vám chvilku bude trvat než se na něj plně naladíte a kdo ví jestli vůbec.

plagát

Traja bratia (2014) 

Průser to nebyl, ale pro mě žádný zázrak. Příjde mi, že zhruba za poslední dvě dekády jsem zatím neměl možnost vidět opravdu hezkou českou vánoční pohádku s tradičními hodnotami jako všichni známe třeba u Tří oříšků pro Popelku. Téměř "všechno" z poslední doby působí tak plytce, unyle a pozlátkovitě. Tři bratři rozhodně nejsou žádnou výjimkou. I když se na to docela koukat dá, ale to zpívánkové tajtrdlíkování mi místama lezlo na nervy. Interakce z nejmenším publikem je spíše oříškem pro kinové besídkové promítání a některé veršové hrátky mě i pobavily. Ale jako z celku prostě zůstává ta pachuť současného "pohádkového trendu".

plagát

Ďábelský kruh (1990) 

Zatímco tu většina lidí v komentářích hází "hejty", já bych se postavil na druhou stranu barikády! Z vánočního cyklu Silent Night, Deadly Night se jedná o mé první setkání, což asi taky hraje roli, ale už od začátku filmu mi bylo jasné, že se bude jednat o hodně sympatické béčko. Ale takovéto přiznané a na nic si nehrající. S ubíhajícími minutami jsem zjistil, že jsem se vůbec nespletl! Yuznovo krvavé pojetí plné slizu a různých bizárků mi nejvíce připomnělo starou dobrou tvorbu od úchyláka Cronenberga a já se rochnil jako prase v žitě. Pak se tu herecky předvědli pořízkové, které znáte z hororových snímků. Tak třeba zjev Clint Howard (např. Zlořečení) a Reggie Bannister, který je proslulý třeba ze série Phantasm a další. Ďábelský kruh měl i skvěle vystavěný příběh s lehkým detektivním podtónem o jedné novinářce, která se přes pátrání po případu samovznícení dostane do spárů ženské rituální sekty. Sakra, tohle mě bavilo! P.S.: Pro mimořádně "béčkový" zážitek si rozhodně pustťe dabovanou verzi, která filmu krásně supportuje. V momentě, kdy se na scéně objevil v rodině malý chlapec a začal mluvit "dospělým hlasem" jsem sletěl ze židle a při každé jeho následující promluvě jsem se musel hodně držet, aby jsme nevybuchnul smíchy!

plagát

Dve diabolské oči (1990) 

Když mrknete na Obsah a režii, tak hororoví fandové musí běsnit nadšením. Dvě povídky od uznávaného literárního umělce Edgara Allana Poa, kterých se režijně zhostili jedni z mistrů žánru: George A. Romero a Dario Argento! Dokonce i scénáře si sami ukuchtili! Dostatečně namlsáni? Ale řeknu vám hned na rovinu, je to "plat prtný" a já nevěřil vlastním očím a uším! Jedna hvězda pro první povídku (Případ pana Valdemara - boha jeho, snad ne Matušky?!?), a druhá hvězda pro druhou (Černá kočka), víc ani za mák. Už jsem dlouho nezažil takovou nudnou otravu ke sledování ze které by bylo hodno něco kloudného vypíchout. I když, abych nekřivdil, tak posledních 20 minut u té druhé tenhle povídkový hnus (velebnosti!) trochu nakopne, ale to je asi tak vše. Děsivost Dvou ďábelských očí spočívá v katastrofálních a odfláknutých scénářích, které ani nezachrání účast veleznámného Harveyho Keitela. Edgar Allan Poe se musí obracet v hrobě a varuji, že se jedná o příšernou ztrátu času. Mňau..........teda radši HAF (nemám rád kočky)! Ééééé blbost, vlastně: HOWGH!!!

plagát

Babadook (2014) 

Babadook dle mě hodně doplatil na nevyužitý potenciál. Hlavní bubák Pan Babadook, který je výbornou přesmičkou anglického "A bad book", se v příběhu vyskytuje docela mizivě a je škoda, že nedostal o něco více prostoru. Jedná se spíš o autorský tah, který byl samozřejmě záměrný, ale ubývá dost na atmosféře a celý film spíš stojí na schizoidním výkonu Essie Davis v roli psychicky labilní matky. Nutno dodat, že se ji zhostila vynikajicím způsobem. Synáček byl tak neskutečný spratek, kterému jsem celou dobu přál umučení Panem Babadookem, ale bohužel k tomu nedošlo. Fňuk. Zpátky ale k příběhu. Je třeba počítat s tím, že než dojde na takovéto domácí rodinné psychoušování, musíte si počkat zhruba hodinu. Pomalost děje mi obecně vůbec nevadí, ale zde je to v rámci hororové žánrovky opravdu ne tolik šťastné řešení. Přitom se z tajemného strašáka, celkové děsivosti a atmosféry mohlo vyždímat mnohem víc. Takhle se spíš jedná o příběh šílenství nemocné matky, ale zato s lehkým dvojsmyslným prvkem, který nabízí interpretaci existence bubáka. Nic víc, nic míň.

plagát

Zoznam smrti (2011) 

Moc nic, ehm pardon, vlastně nic moc. Seznam smrti sice nabídne multižánrový gulášek, o kterém se můžete podrobněji dočíst v Obsahu, ale jako celek je naprosto nefunkční. První část v podobě dramatu zřejmě vykresluje minulost a vztahy všech charakterů, ale působí naprosto omáčkově, nezáživně a v rámci následujícího příběhu zcela zbytečně. V druhém dějství začíná docela brutální thriller, kdy se hlavní dvojice ex-nájemných vrahů vrací opět do služby a je nám servírován těžkotonážní exploaťák se sexy kladívkem v akci. Ručičky, kolínka a hlavičky se nesmí šetřit. Konečně pak hororovější třetí akt, který je ze všech nejzajímavější, pojednává o setkání s jakousi sektou při obětním rituálu. Atmosféra je vskutku vynikajicí, ale k čemu to je, když je struktura filmu tak rozsypaná a příběh nekonzistentní. Sice se všechno touto poslední částí vysvětlí, ale můj dojem zůstal nezměněm. V závěru to navíc vypadá, že se jedná o jakousi sebevražednou sektu a důvod jejich počínání se rovná tichu po pěšině. Slabé.