Angustia

Asi nikdy nebudem fanúšikom zrovna takého výrazového herectva, aké reprezentuje Zelda Rubinstein. V prípade sľubne vyzerajúcej španielskej Angustie tak musím konštatovať, že zaujímavý slasherový námet sa tu postupne stratil v záplave uškriekanosti a teatrálnosti v podaní Zeldy a jej zdatne sekundujúcich hereckých kolegov. (30.04.2018)

V subžánri psychologického hororu hotová laskominka, dokonca by som povedal, že v mnohých smeroch unikát. Angustia sa vlastne skladá z dvoch príbehov, ktoré fungujú samostatne, pričom sa ale navzájom ovplyvňujú a pri niektorých scénach (nar. scéna na WC, pred plátnom.....) sa ich dejové linky aj pretnú, a to šikovným a efektným spôsobom. Dejové linky oboch príbehov sú síce priamočiarejšie a s pomalším tempom, avšak pocitový účinok na diváka je tu obrovský. Ani si vlastne nepamätám, žeby som videl niečo tak nepríjemné a pričom by ma obchádzal tak zlý, dusivý pocit. Keby som film videl v kine, asi by mi nebolo všetko jedno. Je to zvláštne, pretože sa tu žiadnych strašidelných ani extra krvavých scénok nedočkáte, úspech treba asi hľadať v neobyčajne kvalitne rozobratých charakteroch hlavných postáv matky so synom a v nátlakových, audiovizuálne nepríjemných scénach. Nedá mi ani nespomenúť na svoju dobú výborné technické spracovanie. Tu nie je čo riešiť, film si svojou originalitou, nápadom a s tým spojeným účinkom na diváka plný počet jasne zaslúži. (27.04.2015)

Chcete vidět opravdu "originální" horor? Tak si zapněte Angustia!!! Doteď jsem nenarazil na nápad zpracování "filmu ve filmu" a ač to zní neuvěřitelně, je to tak. První polovina příběhu je doslova hypnotická a řekl bych, že i ne moc příjemná na koukání. Počkat, co hypnotická?!? Vždyť se jedná přímo o hypnózu diváka! Stejně jako ta manipulující matka hypnotizuje svého chorého syna, tak film nebezpečně působí i na diváky v kině. Mám ale na mysli kino v tomto filmu! Vzájemná paralela s oběma příběhy se pak začíná hrozivě přibližovat navzájem. Angustia musí být hlavně hodně zvláštní zážitek v kině. Teď mám ale na mysli skutečné kino. Že vám to hlava nebere? To se nedá takhle odvyprávět, jednoduše se to musí spatřit. (22.05.2015)

Děsivá Zelda Rubinsteinová z Poltergeista a její vyšinutý synek. Kromě hlemýžďů a holubů milují oba oči, oči, jež společně sbírají. Báječné psycho o synovi, kterého ovládá matka (nelze nevzpomenout Psycho), se chvílemi mění v halucinogenní podívanou, kdy kromě filmu ve filmu je do děje zatahován i samotný divák. Nedivil bych se, kdyby se v kině někomu z těch spirál zatočila hlava. Očička jsou pěkně vyřezávána, vydloubávána, omývána a vystavována. Výborná kamera, hudba i věrohodné herecké výkony. ,,Neboj se mě, nejsem skutečný, jsem jen tvoje halucinace.".......fik! (16.08.2013)

V Americe se celé osmdesátky točily x-té variace na Pátek třináctého, ale Španělé kujóni na to šli jinak. Film ve filmu, mistrně propleteny a pospojovány dvě časové roviny dělají z tohoto filmu jeden z nejoriginálnějších slasherů vůbec. Zdálo by se, že se ta premisa hypnotizující matky a její dokola opakující se promluvy k synovi zabijákovi nejpozději po půlhodině filmu vyčerpá, ale chyba – Bigas Luna má v rukávu ještě další překvapení a v druhé půlce to vše mistrně krvavě graduje. A to, jak film brnká i na lidské podvědomí, z něj činí krásně znepokojivý zážitek. (18.01.2021)