pakobylka

Snad až příliš hollywoodské ... jako zrcadlení vodní hladiny, zlehka poprášené třpytivými flitry. Mate vás, když vám hází zlatavé odlesky do očí, abyste skrz ně neprohlédli tajemství jejích hlubin. Přitom úvod, zachycující nuzné dětsví příští fotbalové star, je jednoznačně pětihvězdičkový. Jenomže poté ... poté dějová osnova téměř nepostřehnutelnou fotbalovou kličkou sklouzne k maličko povrchní a zbytečně přímočaré story, která sice neurazí, ale ani přehnaně nenadchne. Pomyslnou laťku zdvihají výš až dokumentární záběry v samotném závěru, které ukážou pravou a nefalšovanou legendu v akci ... 3,5*

Mimo jiné o tom, jak to může (ale pochopitelně taky nemusí) dopadnout, když se ženské zhlédnou ve své nejdůležitější úloze nositelek příštího života (jakkoli je nezastupitelná) a začnou si hrát na včelky, přičemž se ani zdaleka nesoustředí jen na naplnění notoricky známého úsloví o neúnavné píli toho užitečného hmyzího společenství. Nedá se říct, že by ústřední dějová linka nebyla dosti interesantní nebo že by snad závěrečná pointa nemohla přinést otrlému divákovi kýžené uspokojení. Jenomže vlastní provedení se vyznačuje poněkud mdlým rozumem, když jednotlivým protagonistům bez rozmyslu vkládá do úst nepřesvědčivé bláboly a ubohou zápletku zbytečně týrá roztodivnými, leč nefunkčními nápady, jen aby přilákalo tajuplnou a snad i lehce hororovou atmosféru. Zmiňovaná atmosféra má ovšem svou vlastní hlavu a nenechá se jen tak lehce zmanipulovat a donutit k účasti na něčem, co postrádá větší smysl a alespoň rámcový řád - výsledný produkt v podstatě odpovídá marnému pachtění všech zúčastněných.

V úvodu konverzačně vybroušená záležitost s inteligentní, vkusnou a nápaditou komikou po boku, nicméně v závěru je notně zašmodrchaná zápletka rozpletena (nebo spíš násilně rozškubána - jako když se vám nedaří rozvázat tkaničku) poněkud nedomyšleným "hurá" stylem, který maličko degraduje všechny scénky, které takovému po všech stránkách zbrklému závěru předcházely. P.S.: Nepochopila jsem, z jakého důvodu byla do filmu angažována čtyřnohá nejlepší přítelkyně člověka, když si nikdo nedal práci s jejím aktivním zapojením do děje. Sice svědomitě plnila svou úlohu a snaživě pobíhala po place, ale nikdy nikoho NEVÍTALA, bylo jí naprosto jedno, kdo z její lidské "smečky" odchází a kdo se navrací. Nebyla to její chyba, ale kdo někdy vlastnil psa jakožto rodinného přítele, musí si nutně jejího nepřirozeně lhostejného chování povšimnout.

Snímek, který dospěl, přesto si uchoval dětské vnímání světa - jeho bezelstnou zvídavost, bezbřehou fantazii ... a nutkavou potřebu si hrát ... 4,5*

Jízda na gigantické horské dráze, která není součástí žádného lunaparku, neboť vede blízkými i vzdálenými zákoutími vesmíru ... takže se v podstatě jedná o jízdu na MLÉČNÉ dráze. Provází ji příběh, který převelice rád experimentuje. Chová se jako nadmíru drzý, leč zároveň neobyčejně sympatický výrostek, který se ještě nepodvolil zaběhnutým pravidlům - věří na svá vlastní, protože mu ještě nikdo nepřistřihl křídla ... ničeho se nebojí, protože ještě neprohrál ... neuznává žádné hranice, protože jeho fantazie se nachází v nadoblačných výšinách, kam oči strážců hranic nedohlédnou - a kde lze během okamžení sesbírat plný počet hvězd.

Příběh usměvavý jako sobotní ráno, hravý jako mourovaté kotě a rozmarný jako aprílové počasí - zkrátka a dobře naplňuje všechny podmínky, které jsou nezbytné, aby jeho mise byla úspěšná.

Nahrubo tesané nadpřirozeno prosté jakéhokoli - byť jen mrňavého útržku tajemna či mystiky ... řekla bych, že ani samo netuší, jak takové neuchopitelné atributy vyhlížejí a co si s nimi počít. Nedokáže ani zůstat nad věcí - naučilo se jen akční pasáže a ultradrsné hlášky, které ovšem v kontextu zápletky působí nechtěně komicky. Výsledné 2* jsou tak značně ukoptěné a jejich svítivost je dosti problematická.

Vítejte zpátky ve světě superhrdinů a jejich nikdy nekončícího superzápasu se superzáporáky, neboť vakuum v časoprostoru, zrozené po zlu zašlapaném do prachu (popřípadě nemilosrdně zlikvidovaném), okamžitě obsadí zlo nové. Patrně proto, že zmiňovaný časoprostor je třeba něčím vyplnit a bez superzáporáků by to zkrátka nebylo ono. Nicméně ... když jsem se trochu rozkoukala, zaznamenala jsem v podstatě jen sled velkoryse pojatých, leč vizuálně ne zcela stoprocentně zvládnutých akčních scének, během nichž na mě počítačově dotvářené sekvence spilenecky pomrkávaly, abych si dobře povšimla jejich digitálního původu. Zápletku (jakkoli snaživou) trochu neuctivě odsunuly až na druhé místo ... tím pádem vyprávění tentokrát nemá na to, aby mě zatáhlo přímo do středu dění. Můj zájem je v podstatě vlažný až odtažitý, takže lavíruju mezi lehkým zklamáním a upřímnou snahou o smysluplné zdůvodnění nastalé patové a ne zcela uspokojivé situace, protože vážnější nedostatky jsem vlastně nenašla. S mírným sebezapřením nakonec přihazuju 4* ... nicméně nemám pocit, že bych toužila kladnou supergrupu zrovna v tomhle dobrodružství vidět znovu.

Půvab oné sezóny spočívá především v jejích nejistých vyhlídkách. Za úslužné asistence nezaměnitelného, převelice osvěžujícího situačního (i divadelního) humoru se tak můžeme na 88 minut navrátit do jedné dějinné epochy, kterou prožívala spolu s námi i naše země ... do dějinné epochy, která - krom jiného - (znovu)objevila všestranného českého génia Járu Cimrmana, což pokládám za jedno z jejích nesporných pozitiv, zatímco o jejích dalších specifikách by se dalo velice dlouze diskutovat. P.S.: Nicméně mezitím jsme některé její nejistoty proměnili v jistoty a naopak - zdánlivě neměnné jistoty jsme s lehkým srdcem směnili za nejistoty, aniž bychom se alespoň na vteřinu zastavili a zamysleli nad tím, co činíme a čím zaplatíme ... takže si opovážlivě troufám tvrdit - při zpětném pohledu do zrcadla času - že klady a zápory minulosti a současnosti se vzájemně pěkně vyrušily ... patrně v zájmu zachování rovnováhy. Víte ... co se kupříkladu kultury a umění dotýká, dnes si můžeme dovolit téměř všechno - ale kde končí svoboda a začíná anarchie ... a arogance ? Ztrácíme morální a etické zábrany, takže na prknech, která znamenají svět, se můžeme pobavit třeba i scénkou, v níž Ježíš Kristus znásilňuje muslimku - pardon - v níž "postava" Ježíše Krista znásilňuje "postavu" muslimky, což má být cosi jako alegorie. Nedochází nám, že jsme se právě dopustili znásilnění kultury a víry, které tvoří jeden z pilířů naší společnosti. Nedochází nám, že jsou věci, které bychom - obzvláště v dnešní rozkolísané době - měli respektovat a kterých bychom si měli vážit, i když v ně nevěříme, protože jinak nebudeme mít zač bojovat ... až dojde na lámání chleba. Takový boj přitom nemusí nutně znamenat jen válku a zabíjení. Jakou šanci by dnes mělo kupříkladu národní obrození ? Obávám se,, že by jeho představitelé okamžitě obdrželi nálepku nacionalistů a extrémistů ... a to i od českých "elit". Nicméně Boží mlýny melou pomalu, ale jistě ... a budoucnost ještě není napsaná - možná stačí vyčkat, co přinese.

----- "Strach je to jediné, co funguje. ----- Skličující atmosféra je všudypřítomná a kriminální zápletka ji pokud možno ještě podtrhuje. Přesto ... co se hlavních hrdinů týká, ONA je tím, kdo se do poslední chvíle nevzdává, kdo každý den znovu a znovu bojuje - za sebe i za něj, zatímco ON se zmůže jen na nečistou a trochu slabošskou, potažmo přímo zrádcovskou hru - a pohlcený beznadějí tíživých časů, utápí se v alkoholovém opojení. Hospodářská krize je na vzestupu, veškeré jistoty mizí v nenávratnu a den za dnem se vytrácí obranyschopnost společnosti před pokřiveným vnímáním světa. VELICE sugestivní depresivní vize, ze které mrazí ... obzvláště v kontextu následujícího, notoricky známého dějinného vývoje.