pakobylka

Víc umělecké dílo nežli vědecký dokument, leč to mu na síle neubírá ... možná právě naopak. Neobsáhne - s ohledem na stopáž ani NEMŮŽE obsáhnout všechno, čím se naše civilizace vůči Zemi provinila, čím jsem se MY vůči Zemi provinili, ale jeho poselství spočívá především ve filmových obrazech, které jsou spolu svázané právě tak jako veškerý život na naší domovské planetě.

Neveselé vyprávění, z něhož je předem vyloučen happy end, neboť vychází z reálných událostí. V rámci svých možností (a svého úhlu pohledu) se snaží co možná nejlépe popsat všechno, co souviselo - nebo co MOHLO souviset se smrtí tří malých chlapců. Nemusí mít nutně pravdu - ne ve všem, neboť pravda zůstala skrytá pod silnou vrstvou vědomé i nevědomé manipulace na straně jedné i trestuhodné liknavosti a nedbalosti na straně druhé ... obětovaná víceméně vykonstruovanému procesu. Procesu, který nese všechny známky neblaze proslulých honů na čarodějnice, pro něž by v civilizované společnosti už dávno nemělo být místo. Jenomže určitá schémata lidského úsudku jsou, zdá se, neměnná - fungují bez ohledu na místo a čas ... a záleží jenom na okolnostech, zda naleznou vhodnou oběť. Ten příběh má ohromný potenciál - zvolil náležitý způsob prezentace, provedl vhodný výběr představitelů jednotlivých postav a ponechal jim adekvátní prostor ... až na jednu jedinou výjimku: Jak přitom mohl zapomenout na NI ... na děvčátko, které ztratilo bratra ?!? Jakoby téměř neexistovalo, jakoby jeho žal nestál za to, aby se jím filmaři zabývali ... jakoby nestál za to, aby se jím KDOKOLI zabýval ... včetně jeho matky, pohroužené do vlastní bolesti. Nechápu to ... protože tenhle zdánlivě podružný detail jednoznačně shazuje upřímné snažení všech zúčastněných ... 3,5*

Asi první snímek, v němž mě Kirk Douglas nikterak neimponuje ... popravdě se musím trochu nutit, abych se o něj vůbec zajímala. Samotná zápletka působí maličko chudokrevně, přitom ve vztahu ke všem protagonistům se projevuje snad až příliš dominantně, neboť se paličatě drží svého schématu a nehledí napravo ani nalevo. Nelze jí upřít upřímnou snahu o mnohovrstevný obrázek Divokého západu, jenomže v jejím podání příběh záhy ztrácí barevnost a vlastně i životaschopnost, o hloubce a atmosféře nemluvě. Slaboučké 3*

Kokteil mírně nasládlé, leč nevyvážené chuti a ne zcela přitažlivé vůně ... použité ingredience jsou sice čerstvé, leč dílem druhořadé a dílem nevyzrálé. První polovina stopáže, v níž excelují dva barmani, přitom zcela jednoznačně zastiňuje tu druhou, což vám na náladě taky nepřidá. Když následně zjistíte, do jaké rodiny se navrátila ztracená dcera, možná budete jen nevěřícně zírat, co to na vás filmaři zkoušejí - leč finále nakonec není až tak špatné, jak by se podle předchozího vývoje zápletky mohlo zdát ... dosti slabé 3* ... P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Já osobně bych věčně vysmátého Toma Cruise alias Briana Flanagana hned tak na milost nevzala, neboť jeho rozchod s movitou Bonnií mi připadal skoro stejně účelový jako jeho předchozí nadbíhání téže osobě ... nedostal, co chtěl, tak se prostě furiantsky sebral a šel !?! Nicméně co oči nevidí, srdce neželí, a tak byla milá Jordan veškerých zraňujících podrobností milosrdně ušetřena.

Příběh, který vyhlíží VELICE autenticky ... netlačí na pilu, přesto vás dostane přesně tam, kde vás chce mít - vystupuje z reality obnažený a ponechaný napospas nepřízni osudu. Příběh, který je zosobněním bezmoci ... protože nemá - NEMŮŽE MÍT dobré řešení. Zato zná své vítěze - i své poražené. Jenomže vítězství je ve svém důsledku stejně trpké jako porážka - zastoupené nezbytnou silovou protiakcí, která pouze reaguje na jeden z mnoha negativních důsledků fenoménu, jemuž říkáme globalizace. Neboť každý v podstatě dělá jen to, co musí - co považuje za nezbytné pro přežití ... viděno optikou společenství, v němž žije.

Kým opravdu byl ... kým by víc ... Leonardo Da Vinci ? Všestranným géniem, který předběhl svou dobu, nebo nadaným umělcem, jemuž byla dána do vínku nekonečná zvídavost a fantazie ? Pragmatickým puntičkářem, který pečlivě plánoval a zaznamenával každý krok na své životní pouti, či bláhovým snílkem, který ze všeho nejvíc toužil roztáhnout křídla a vzlétnout ke Slunci ? Plachým a citlivým introvertem, odsouzeným k věčné samotě, nebo zábavným a vtipným společníkem, který se dokázal nenuceně pohybovat v těch nejvyšších společenských a politických kruzích ? Myslím, že byl vším, čím být MOHL ... v zajetí dějinné epochy, v níž žil - a tvořil, a patrně jen jeho touha po dokonalosti, hraničící až s posedlostí - spolu s širokým záběrem jeho aktivit zapříčinily, že mnoho z jeho děl zůstalo nedokončených. Seriál mapuje jeho osud citlivě, s náklonností, obdivem a respektem, přičemž se snaží držet doložených historických faktů. Jsou v něm přítomné prvky - nebo spíš jeden prvek hraného dokumentu: Je zosobněný postavou vypravěče, který se stává vnějším pozorovatelem, průvodcem a komentátorem veškerého dění. Nelze říct, že by byl zcela nezávislý, protože ve vztahu k Leonardu Da Vinci NEMŮŽETE být zcela nezávislí. Potřeboval by minimálně ještě jeden lidský život ... Mistr Leonardo ... aby zkompletoval a zúročil všechny své poznatky. Na druhou stranu - i to, co zůstalo, dává dohromady celistvý a velice pozoruhodný obraz ... a zároveň ponechává dostatečný prostor pro malá i větší tajemství, která jeho život i dílo činí pokud možno ještě přitažlivějším.

Vyprávění je zasazené do ryze dobrodružné kompozice a zarámované poněkud tajnůstkářskou atmosférou, která se sic zvědavě, leč jen lehounce a nesměle dotýká hranice, za níž se nachází imaginární svět klamů a iluzí, přicházejících z přítmí dávných mýtů. Vzdáleně tak může připomínat odvážné výpravy nesmrtelného archeologa Indiana Jonese. Příběh mladého Sherlocka Holmese je o poznání naivnější, nicméně disponuje přímočarým a nezáludným tahem na branku, který je vlastní všem správným filmovým hrdinům - těm, kterým odedávna patří filmový svět ... kteří ctí tradici a kráčejí vstříc svému osudu s hlavou vysoko v oblacích, neboť jen tak mohou ucítit ve vlasech stříbrný vítr a popustit uzdu své - i vaší fantazii. P.S.: Tuhle svým způsobem roztomilou záležitost jsem kdysi dávno viděla v místním kině a tehdy na mě udělala velký dojem - tudíž jsem se trochu bála, že s léty (svými i mými) ztratila lesk a glanc. Jsem moc ráda, že jsem se strachovala zbytečně.

Příběh, který bez zábran parazituje na známém jménu - snaží se tvářit jako honosná značková róba a přitom nezapře svůj "neurozený" původ, neboť je spíchnutý horkou jehlou z podřadného a neodborně střiženého materiálu. Ústředním postavám jakožto svým nositelům evidentně nesedí - víc než co jiného připomínají umělé figuríny z groteskního panoptika ... z afektovaného, povrchního mikrosvěta, v němž lze jen obtížně nalézt smysl života.

Maličko obehrané rodinné drama s příchutí té pravé hollywoodské romantiky nebo spíš (ne)uměle zdramatizovaná romance na pozadí tradičně problémových rodinných vztahů ? V každém případě se jedná o záležitost lehce předvídatelnou, jejíž aranžmá poněkud neomaleně cílí na city něžného pohlaví. Nicméně použité prostředí i vlastní zpracování jsou dostatečně přitažlivé, abyste ji - a především Clinta Eastwooda vzali na milost ... 3,5*

Pohádka, ve které se potkává a vzájemně proplétá hned několik klasických příběhů. Nemůže se pyšnit nákladnou výpravou, špičkovými triky, početným komparsem ... a vlastně ani nadměrnou pečlivostí, která by mohla při vlastní realizaci vyvážit její zjevnou šetrnost. Ve výsledku tak působí na první pohled poněkud chudě, lehce neupraveně - a trochu zmateně ... zpočátku můžete dokonce nabýt dojmu, že některé důležité pasáže ve spěchu míjí a namísto nich jako pomyslnou berličku či oslí můstek využívá hlas vypravěče, kteroužto výpomoc obyčejně nemívám příliš v lásce. Nicméně postupem času přijdete na to, že disponuje velice originální a vpravdě i odvážnou dějovou linií, která má své vlastní plány: Na pozadí čarovného lesa v podstatě sbližuje pohádku s realitou, když ignoruje tradici a nechává příběh plynout za horizont zavedených happy endů. Přitom nám s trochou poťouchlé, leč neškodné zlomyslnosti nahlíží do duší - možná i víc, než je nám milé ... ale s moudrostí všech správných pohádek nás nenutí skládat účty, abychom se mohli vykoupit z našich vin - dobře ví, že jsem to my, kdo musíme žít sami se sebou ... každý z nás. P.S.: 1) Nejedná se o muzikál, který by byl zrovna nejvhodnější (a nejsrozumitelnější) pro naivní malé dítě, které skálopevně věří na černobílý pohádkový svět, ale pro mě ... pro mě je tak akorát; 2) Jak sami uvidíte, Popelce nemusejí nezištně a obětavě vypomáhat jen bělostní holoubci a holubičky.