Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (904)

plagát

Willenbrock (2005) 

Poutavý německý snímek, který vypráví o muži, Berndu Willenbrockovi, který má všechno,  co potřebuje k životu. Což jsou pro něj peníze a ženy kolem něj. Jako prosperující obchodník s ojetými vozy si na peníze nestěžuje a na ženy už vůbec ne. Je ženatý se Susanne, kterou sice má rád, ale často si raději užívá se svou milenkou Verou. Navíc, se začne scházet se studentkou Annou, kterou náhodně potká u něj na firmě. Všechno běží dobře až do okamžiku, kdy mu ukradnou auta z prodejny a posléze jeho a  manželku Susanne napadnou neznámí útočníci na jejich chatě. Po těchto incidentech se mu však najednou všechno bortí před očima.  Nejenže postupně ztrácí své milované ženy, ale především přichází o pevnou půdu pod  nohama. Není si sám sebou jistý a dělá kroky, které by se mu mohly vymstít. Film působí celou dobu velmi přesvědčivě a realisticky, což pomáhá ke kvalitě snímku. Velkou zásluhu na tom má, také představitel hlavní role Axel Prahl, jenž zvládl zahrát postavu, která se mění, výborným způsobem, tak i režisér snímku Andreas Dresen, na jehož některé  další filmy se budu muset podívat.

plagát

Šofér slečny Daisy (1989) 

Velice příjemný a pohodový snímek, který byl dokonce oceněn čtyřmi Oscary. Morgan Freeman jako černošský řidič auta Hoke, který je najatý majitelem přádelny (Dan Aykroyd), aby jezdil pro jeho bohatou, starou a pomalu senilní, židovskou matku, paní Werthanovou v podání Jessicy Tandy.  Po prvotních neshodách, kdy paní Werthanová naprosto odmítá, ignoruje a uráží Hokea, se  postupně sbližují. Samotný děj filmu začíná v roce 1948 v americké Atlantě a dvojici sledujeme napříč časem až do roku 1973, kdy se Daisy Werthanová nachází již v domově důchodců. Nejvíce se mi líbila úplně ta úvodní část a jejich vzájemné seznamovaní, kdy Werthanová odsuzuje jízdu autem, resp. aby ji někdo vozil, raději chodí pěšky. Hokea na nic nepotřebuje a úplně jím opovrhuje jako člověkem, přitom má už doma černošskou hospodyni Idellu. On se však díky své přívětivé a humorné povaze brání útokům Werthanová a pomalu ji přeměňuje svým chováním k lepšímu. V tomto ohledu nelze nezmínit oba dva herce, kteří ztvárnili tuto dvojici, jak Morgan Freeman, tak i Jessicy Tandy podávají skvělé výkony. Jak se mění vztah mezi nimi, tak se mění i film, z komedie se stává spíše drama a jsme svědky např. jejich roadtripu na oslavu strýčkových 90. narozenin. Snímek určitě zaujme také svou výpravou a hudbou, která se přesně hodí k dění ve filmu, což  se není čemu divit, když pochází od skladatelského mistra Hanse Zimmera. Rozhodně stojí za to vidět, zvláště pokud máte rádi pomalu plynoucí příběhy s vlídnou atmosférou.

plagát

Rambo II (1985) 

Druhé pokračování o akčním hrdinovi a jeho silných pažích, které si poradí s každým  nepřítelem. Sylvestre Stallone se vrací do Vietnamu, aby zde zachránil zajatce ukryté ve vojenském táboře. A znovu Rambo kosí jednoho protivníka za druhým, nejen Vietnamce ale také sovětské vojáky, všemi různými způsoby, puškami, lukem nebo svým ultra velkým nožem. Tentokrát mu také chvíli vypomáhá pohledná Julia Nickson jako průvodkyně Co, která je  velkým zpestřením do jinak nabušené akční jízdy, která vrcholí závěrečnou pasáží s vrtulníkem. Dvojka je po akční stránce ještě lepší než jednička, i když dějově je to zase dost podobné.  Příběh, v tomto klasickém akčním nářezu z 80. let, však není vůbec podstatný.

plagát

Můj přítel z Fara (2008) 

Vynikající snímek pojednávající o lásce, hledání sebe sama i dospívání. Melanie, zkráceně Mel, je 22-letá holka, která ale nosí pánské oblečení a na první  pohled vypadá jako mladý muž. Pracuje v místní továrně na zeleninu a bydlí se starším bratrem a otcem v rodinném domě. Když jednoho večera nečekaně potká nezletilou dívku Jenny a zamiluje se do ní, začne se před ní vydávat za Miguela z portugalského Fara. Aby toho nebylo pro ni málo, doma se ukáže s kolegou z práce, jehož představí jako svého přítele Miguela, ačkoli je to lež. Kolegovi zaplatila, aby hrál roli jejího přítele. To dělá proto, aby vyhověla svému bratrovi,  který na ni stále tlačí, že nedokáže se s nikým seznámit ani být. Docela zajímavě rozehraný příběh filmu, který působí velmi autenticky a přirozeně. Je to také obsazením v čele s hlavní představitelkou Anjorka Strechel, která svou roli zahrála  fantasticky reálně. Její postava se chová, chodí a kouří cigarety stejně jako normální jiný chlap. Snímek zbytečně netlačí emočně na pilu jako podobně laděný a slavnější film Boys Don't Cry (1999), silné momenty se však i v tomto případě také najdou. Německé drama Můj přítel z Fara rozhodně překvapil svým bezprostředním podáním citlivého tématu.

plagát

Protivné baby (2004) 

I po dalším zhlednutí stále neskutečně zábavný film s hezkou Lindsay Lohan na vrcholu své slávy. Ta ztvárňuje šestnácti-letou Cady, která se přestěhuje do amerického maloměsta, kde začne chodit na místní střední školu. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby 12-let nežila  se svými rodiči v divoké africké buši a neznala nic jiného.  Nejprve pochopitelně patří mezi místní vyvrhele, postupně se však dostane až na nejvyšší pomyslný žebříček ve škole, když se stane členkou elitní dívčí skupiny. Přirovnání k životu zvířat v džungli a střední školy je naprosto trefné a vtipné, to se tvůrcům velice povedlo. Snímek nám také krásně ukazuje hierarchie školy, ačkoli se zaměřuje především na specifický holčičí svět a její zákonitosti, které jsou velmi ostré a nekompromisní.  Samotný průběh filmu je předvídatelný až klišovitý, ale to nemění nic na tom, že  Protivný sprostý holky patří mezi ty nejlepší teenage filmy, na které se může člověk dívat opakovaně a stejně neomrzí.

plagát

Císařovna (2022) (seriál) 

Skvělý seriál pojednávací o císařovně Alžbětě, přezdívané Sisi a císaři Františku Josefovi. Seriál se zaměřuje na nespoutanou, sebevědomou Sisi, která se provdá za Františka, ačkoli původně si měl František vzít její sestru Helenu, ovšem osud tomu chtěl jinak. Následně vidíme, jak se Sisi musí vypořádat s novou neočekávanou rolí císařovny a s ní jasně danou etiketou a řádem, který musí dodržovat. Jenže Sisi si z toho nedělá těžkou hlavu a chová se tak, jakoby nebyla tou nejdůležitější ženou v celém Rakousku-Uhersku. Celé její počínání je velmi zábavné pozorovat, zásluhu na tom má samozřejmě také hlavní herečka Devrim Lingnau, která se zhostila role bravurně, na to, že se jedná o ne úplně zkušenou  herečku. Seriál vyniká honosnou výpravou a kostýmy, kterých je opravdu spoustu, zejména těch z císařského dvora. Ačkoli první epizody mohou vyznívat více romanticky, což je jasné jelikož sledujeme jeden z nejdůležitějších párů historie, tak postupně seriál nabírá na otáčkách a přibývá více napětí a romantika jde stranou. A není se čemu divit, jelikož válka s Ruskem, Pruskem či Francií je na spadnutí, nepokoje obyčejného, chudého lidu narůstají a navíc je tu Františkův mladší  bratr Maxmilián, který by se rád viděl na trůnu, a proto začíná dělat k tomu odpovídající kroky. Je toho opravdu hodně, čemu se první řada věnuje, ale už teď se těším na druhou řadu, která snad bude minimálně tak dobrá jako tato.

plagát

Silo (2023) (seriál) 

Výtečná první řada nového mysteriózně-dramatického seriálu. Děj se odehrává ve stovky metrů hlubokém podzemí, tzv. silu, ve kterém žijí lidé, kvůli tomu, že venku, na povrchu planety je prostředí údajně nebezpečné, toxické, k životu přímo smrtící. Obyvatelé Sila jsou rozděleni do různých sociálních vrstev,  podle toho ve kterém patře přebývají. V tom nejvyšším sídlí soudní oddělení v čele se soudkyní, která má ty nejvyšší pravomoce a řídí prakticky celé silo. Jí podřízená je starostka se šerifem a jeho skupinou, která dohlíží na dodržování řádu sila. Řád je velmi striktní a má různé přísná nařízení jako např. přesná  pravidla pro početí a otěhotnění. Nejhorší trest, který může obyvatel sila dostat, je tzv. čištění, kdy je daná osoba vypuštěna na povrch země, kde by měla vyčistit venkovní část okna, aby pozorovatelé uvnitř sila stále viděli, že venku je nebezpečno a proto musí zůstat v úkrytu. Háček v čištění ovšem je, že člověku, který čistí, zanedlouho dojde kyslík a následně umírá.    Na opačném spektru sila, na nejspodnější úrovni, se nachází mechanický úsek, kde převážně žijí lidé, kteří se starají o chod generátoru- zdroje elektřiny a světla. A právě odtud přijde mechanička Juliette, která se po několika podivných úmrtí, dostane až na místo šerifky a začne vyšetřovat tyto zvláštní úmrtí důležitých lidí.  Skvělá atmosféra podzemí je hnacím motorem vyprávění, které obsahuje řadu flashbacků,  díky kterým odhalujeme různé skutečnosti, jenž nám pomáhají utvářet obraz toho, co předcházelo vzniku sila. Průvodkyní za odkrývání pravdy je zmíněná Julliet v podání Rebeccy Ferguson, které role výborně sedla. S přibývajícími epizodami se napětí i akce stupňují až do závěrečného dílu a nečekaného  zjištění. Dobrou zprávou je, že seriál byl prodloužen o další řadu, takže se máme na co těšit.

plagát

Oppenheimer (2023) 

Znovu a opět skvostné. To umí snad jen Christopher Nolan se svými filmy. Sice až na druhé  zhlédnutí, ale nevadí. Bylo mi jasné po prvním zhlednutí Oppenheimera, že ho musím vidět znovu a to nejen kvůli jeho komplikovanosti, ale také kvůli samotnému promítání, které mělo k dokonalosti velmi daleko. Když jdete na letní kino, chcete si ho užít tak jako normálně, jenže tentokrát to úplně nešlo. Obraz nebyl nejlepší, zvuk skoro nebyl slyšet, naopak za vámi hučel větřák a navíc když se skoro od poloviny snímku klepete na nohách zimou, tak  samozřejmě chcete, aby film skončil, bez ohledu na jeho kvalitu. A vaše pozornost je  rovněž naprosto pryč. A to si u Nolanových filmů prostě nemůžete dovolit ani na chvilku.  Druhé zhlédnutí v klimatizovaném, sice v provizorním, ale útulném a dobře ozvučeném kinosále však všechny neduhy z první projekce zahnaly. A s ním vyšla napovrch také genialita  filmařského mága. Takovou porci dějových linií a dialogových projevů v huštěnou do filmu, zejména v první polovině snímku, jsem dlouho neviděl. Díváme se na hlavního hrdinu, jak je po válce vyslýchán komisí pro udělení jeho opětovného  bezpečnostní prověrky a zároveň v černobílém obraze i na obchodníka a politika Lewise Strausse  (Robert Downey Jr.) zase před senátním výborem. Mimo to však se neustále vracíme do minulosti, do Oppenheimerových studií po Evropě, mileneckých, partnerských vztahů či komunistických  postojů a sledování od FBI. Do již tak komplikovaných procesů přijde generál Groves v podání Matta Damona a pověří výborného Cilliana Murphyho vedením projektu Mannhattan. Načež film dostane zase nový impuls při budování města Los Alamos a hledání a dávání do kupy všech potřebných vědců,  kteří mají vytvořit atomovou bombu pro zničení Německa a tedy ukončení války. Po provedení očekávaného jadernému testu zvaného Trinity, pro diváka v podstatě vrcholu filmu, bychom očekávali konec snímku. To však neplatí u Nolana. Ten nám naopak servíruje další nálož informací a emocí, které nás nenechají vydechnout. Jednak se dozvídáme, jak to bylo po válce s otcem atomové bomby, tak jednak s ním samotným, kdy v sobě dusí morální pocity, že kvůli němu nezahynuli nenávidění nacisti, ale "druhořadí" Japonci, ale také fakt, že nastartoval Studenou válku, čímž de facto odsoudil lidstvo k záhubě. Film je však mimořádný nejen v tom kolik hereckých hvězd se ve snímku objeví a to např. i  ve vedlejších rolí, ale také třeba tím, že byl natočen bez využít CGI, což je neuvěřitelné, když si vezmeme, že sledujeme zkušební odpálení jaderné hlavice. To, že je snímek po audiovizuální stránce naprosto úžasný beru u Nolana skoro jako samozřejmost. Tento excelentní počin, doporučuji vidět aspoň dvakrát a třeba si ho lépe prožijete stejně jako já. Napodruhé, jsem si naprosto užíval každou minutu ze 180 minutové stopáže, která mi ovšem nepřišla dlouhá.

plagát

Raz, dva, tři (1961) 

Naprosto úžasná komediální taškařice, která mě hodně překvapila. Režisér Billy Wilder skvělým způsobem ukazuje své nezpochybnitelné umění. Tolik humoru, kolik přináší a z kolika různých témat a lidí si dělá srandu, se jen tak nevidí. Ať už jsou to komunisti, nacisti, nebo kapitalisti, nikdo se nevyhne zesměšnění. Už jen ten úvod kdy, hlavní šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara chce obchodovat se sovětskými soudruhy z Východního Berlína, nemá chybu, natož když musí řešit problémy dcery svého nadřízeného, který odjel na dovolenou a přenechal dceru McNamarovi. Dcera Scarlett však není hlavní problém, který ho trápí. Tím je její milý novomanžel, rozverný  a zapálený komunistický mladík, se kterým navíc čeká dítě. Když se oni tři znovu sejdou v jeho kanceláři, mimochodem po bláznivé akční a vtipné pasáži,  musí McNamara a všichni jeho zaměstnanci vynaložit veškeré úsilí, aby z mladíka udělali  vhodného partnera dcery zámožného a uznávaného milionáře, tedy nadřízeného McNamary. A právě tato závěrečná asi půlhodinka, je opravdu nabitá fóry a vtipy, které se dávkují  neskutečnou rychlostí. Zásluhu na tom má hlavní představitel ředitele McNamary James  Cagney, jenž svůj výkon vytáčí až absolutnímu maximu, tak i herec Horst Buchholz, který si zahrál mladíka k "pohledání". Opomenutý klenot, který si moc rád zase někdy pustím.

plagát

Umieranie za dlhého dňa (1968) 

Napínavě podané válečné drama, které si v podstatě vystačí pouze se třemi postavami. Tom, Cliff a John jsou elitní britští výsadkáři, kteří nyní pobývají v opuštěném a rozbitém domě neznámo kde. Již čtrnáct hodin zde čekají na svého seržanta, který odešel prozkoumat terén a ještě se nevrátil. Nevědí, co mají dále dělat, co bude pro ně nejlepší. Zda zůstat a vyčkat či odejít a zkusit najít velícího důstojníka i svou jednotku. Klíčová ovšem pro ně je skutečnost, že se stále zdržují na nepřátelském území, kde za každým  keřem nebo stromem, se může nalézat ne jeden, ale hned hromada nacistů. Minimalisticky laděný snímek, který od začátku sází na vzrušující atmosféru z cizí  krajiny, ve které stačí být chvilku nepozorný a může vás to stát život.   Postupně poznáváme trio hrdinů, kteří mají perfektní výcvik a ovládají zbraně všeho druhu, ať už jsou útočné pušky, granáty či nože. Pozoruhodný je však film nejen v akčních scénách, které jsou zobrazeny naturalisticky,  ale především v myšlenkách a pocitech tří vojáků, jejichž vnitřní pochody slyšíme a jsou  navzájem propojeny. Nejlepší ukázkou toho, jak výsadkáři mezi sebou komunikují a vědí o  sobě, je v momentu, kdy musí čelit nečekanému nepříteli. Film mě pohltil svou intimní a podmanivou atmosférou, díky čemuž se fandil hlavním protagonistům od začátku až do konce, ačkoli se mi malinko pletli i kvůli horší zhlédnuté obrazové kvalitě.