Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (908)

plagát

Povedz niečo... (1989) 

Moc povedený a příjemný osumdesátkový film. Lloyd Dobler je takový obyčejný mladý kluk, který zrovna odmaturoval. I po dokončení střední školy však zůstává stále jeho největší slabostí dívka ze stejného ročníku, Diane Court. Krásná, chytrá, ctižádostivá a slušná holka, kterou chce za každou cenu získat. To se Llodydovi k jeho samotnému úžasu, velice snadno podaří, ovšem udržet si dívku svých snů, bude teprve oříšek. Nejenže proti jeho dobrým úmyslům vůči Diane není zrovna nakloněn její otec, pro něhož je Lloyd až příliš průměrný, ale hlavně Diane má zajištěné stipendium na prestižní vysoké škole ve Velké Británii, do které má odlétat za 16 týdnů. Velmi uvolněná a přívětivá atmosféra 80. let a k tomu spojená hudba. Sice poněkud jednoduchý příběh, ale ozvláštněný třeba daňovými podvody otce Diane. A hlavně John Cusack jako milý a přirozený mladík bez větších ambicí do budoucna, za to s velkým a otevřeným srdcem pro svoji holku Diane v podání nádherné Ione Skye. Všechny tyto věci do sebe tak hezky zapadají, že jsem si snímek tak dobře užil.

plagát

Hačikó: Príbeh psa (2009) 

Moc hezký, příjemný snímek, jenž potěší především milovníky psů, ale nejen je. Kdo by řekl, že film, který vypráví o jednom netradičním psím plemenu, může tak zaujmout. Když univerzitní profesor Parker Wilson v podání Richarda Gera nalezne na nádraží opuštěné štěně, ještě vůbec netuší, co právě získal za věrného společníka. Z počátku se snaží najít právoplatného majitele psa, to se ovšem nedaří a proto pes zůstává v rodině, ačkoli se to manželce Parkera příliš nelíbí. Oddanost psa se v pravé míře ukáže, když pes začne chodit k nádraží, aby zde vždy čekal na svého pána, až se vrátí z práce. Velice jednoduchý příběh, který ale funguje. Spojení Richarda Gera a psa Hačiho je zábavné, vtipné i dojemné, k čemuž také hodně přispívá hudba. A to, že se jedná o remake podle skutečné události, přidává snímku ještě body navíc.

plagát

Nanič chlapec (2009) 

Zajímavý filmový příběh o dospívání Johna Lennona. Neznal jsem mládí zakládajícího člena Beatles, proto byl pro mě snímek velmi poutavý. Především po stránce rodinné, kdy John od svého útlého dětství vyrůstal na předměstí Liverpoolu u své tety Mimi, ačkoli jeho vlastní matka bydlela téměř za rohem. V tomto ohledu musím vyzdvihnout obě dvě herečky, jak Kristin Scott Thomas v roli tety Mimi,   tak méně známou Anne-Marie Duff jako matku Julii. Ovšem film jako takový je samozřejmě o bouřlivém mladíkovi, ale také talentovaném hudebníkovi, který objevuje své nezpochybnitelné nadání. A tady se mi zase velmi líbil Aaron Taylor-Johnson. Jeho ztvárnění Johna Lennona, jak po stránce fyzické, tak i charakterové mi přišlo hodně vydařené. A co by to byl za film o Lennovi, kdyby v něm nehrála skvělá hudba. Ta v něm je výborná a proto klidně přidám čtvrtou hvězdu.

plagát

Súkromná vojna pána Wilsona (2007) 

Tak tento film mi skoro vůbec nesedl. Čekal jsem více politický thriller - drama, příp. vtipný film, ale dostal jsem spíše pomalý, utahaný a ukecaný snímek. A ani jindy oslnivý Tom Hanks jako sukničkářský a stále popíjející Charlie Wilson, tomu příliš nepomohl, ačkoli se snaží, jak může. Také příběh, který osvětluje, jak to bylo s vyhnáním Sovětů z Afghánistánu, mě nedokázal pořádně přikovat ke sledování, přestože nabízí zajímavý historický podklad. Když se asi v půlce filmu k hlavnímu hrdinovi připojí Philip Seymour Hoffman jako pracovník CIA, který mu má dopomoci v jeho operaci, celý snímek se zvedne a je hned zábavnější, ale i tak mě už nepřesvědčil. A v neposlední řadě, jsem po celou dobu nemohl vystát postavu Julie Roberts, která mě přišla docela zbytečná. Možná si snímek někdy pustím znovu a změním názor, ale do té doby nemůžu hodnotit lépe.

plagát

Čarodejník z krajiny Oz (1939) 

Filmová rodinná fantasy klasika, která má stále jisté kouzlo a to z mnoha důvodů. Určitě svým výrazným technicolorovaným zpracováním obrazu, který snímek asi nejvíce proslavil. Rovněž světoznámou Judy Garland v roli roztomilé, laskavé, ale i rozhodné Dorotky Galeové a také její slavné písně Over the Rainbow, kterou sama zazpívala. Nelze opomenout ani její společníky, kteří ji provázejí cestou k vytouženému domovu a to Strašáka, Plecháče a Lva. Přesto všechno jsem se nemohl zbavit pocitu, že celý film je až příliš naivní a jednoduchý, asi proto, že takový snímek je. Kdybych měl kolem deseti let, byl bych z něho asi naprosto unesen, takto prostě nemůže úplně zaujmout. Ale své nesporné kvality stále má.

plagát

Suveníry (1989) 

Výborný kraťas od Pixaru. Sněhulák a jeho dobývání za svobodou. Aneb když se dostaneš z jednoho vězení a dostaneš do druhého.

plagát

Francúzska spojka (1971) 

Velmi poctivý 70. thriller. Gene Hackman a Roy Scheider jako dva detektivové z protidrogového oddělení, v Brooklynu, kteří jdou tvrdě za svým. Především skvělý Gene Hackman v roli Jimmyho Doyle, jemuž se přezdívá Pepek, je neúprosný a nezastavitelný. Když si tito dva vyhlédnou jednoho italského podvodníčka jsou hned na stopě velkému drogovému obchodu. Jenže dostat všechny zúčastněné v nelegálním kšeftu nebude vůbec snadné. A proto začíná jedna velká propracovaná sledovací akce. Nejprve klasické sledování podezřelých osob, poté i jejich telefonní odposlech. Mnoho probděných dnů a nocí, které však pro naše hlavní detektivy postupně přináší ovoce. Právě sledovačka je hlavní součástí celého filmu a je zpracována opravdu výborně. Navíc v ponuré a nebezpečné atmosféře New Yorku 70. let působí ještě lépe. Nelze opomenout ani přímočarou a intenzivní akci, které vlastně moc není, o to víc pak stojí za to. Jako třeba nezapomenutelná honička Hackmana v autě, který pronásleduje vraha prchajícího v nadzemce. Jednoznačně výtečný kriminální snímek, který přesně vystihuje tento žánr.

plagát

Kto obvinil králika Rogera? (1988) 

Skvělé propojení kresleného a hraného filmu. Detektivní příběh, ve kterém kromě soukromého očka hrají především animované postavičky se jen tak nevidí. Tvůrcům muselo dát opravdu spoustu práce než snímek vytvořili, navíc v roce 1988. I ten ohlas v tehdejší době musel být unikátní. Jen ta úvodní scéna je úžasná, kdy se spojí svět kreslených postaviček se světem skutečných lidí. Moc jsem se bavil při pohledu na ztřeštěného králíka Rogera, smyslnou Jessicu nebo na dokonalého padoucha, soudce Dooma a jeho bandu lasiček. Musím také ocenit herecký výkon Boba Hoskinse v roli detektiva Eddieho, jenž musel po většinu času hrát s neživými "kolegy", tak i samozřejmě pochválit Christophera Lloyda jako ďábelského soudce. Jednoduše, když se spojí Steven Spielberg a Robert Zemeckis do jednoho filmového projektu, musí to dopadnout nadmíru dobře, což u tohoto snímku jisto jistě sedí.

plagát

Opičárny (1931) 

Bláznivá komedie z 30. let s bratry Marxovými. Čtyři černí pasažéři na zaoceánské lodi, kteří unikají před kapitánem a jeho posádkou. Navíc se zapletou mezi dva gangstry, kteří si chtějí zrovna vyřídit účty. To, co komici vyvádějí je neuvěřitelné. Skvěle k tomu využívají všechny a všechno. Ostatní lidi, věci i samotné prostředí. A samozřejmě také svoji obsáhlou a obrovskou výřečnost, hlavně ve dvou případech, ale třeba takovému Harpo Marxovi, tomu vystačí s přehledem pouhá gesta a mimika.

plagát

Bullittov prípad (1968) 

Výborný snímek. Steve McQueen a jeho případ, jeho film. Poručík Frank Bullitt je jistě jednou z jeho největších rolí. Silné charisma, které po celou dobu z něj vychází je značné a zaručeně obdivuhodné a vytváří vlastně tak celý film. Bullitt toho však nabízí ještě víc. Napínavé akční scény na různých místech jako je hotel, nemocnice nebo letiště. Poutavou hudbu, která se velmi hodí ke stylu hlavního hrdiny. Další postavy jako je neústupný Chalmers v podání skvělého Roberta Vaughna, který chce za každou cenu dostat výpověď od svého svědka, stálý kolega Bullitta Delgetti jehož hraje Don Gordon nebo nádherná přítelkyně Cathy v zastoupení Jacqueline Bisset. A neposlední řadě má film nezapomenutelnou automobilovou honičku ulicemi San Franciska, díky které se snímek nesmazatelně zapsal do filmových dějin. Taková se jen tak nevidí. Nejprve pozorujeme, jak zločinci v černém Dodge Chargeru 440 sledují vůz Bullitta, tedy tmavě zelený Ford Mustang GT ročník 1968 za intenzivního doprovázení hudby, načež se role prohodí a on pronásleduje je. Pomalu je stíhá, ovšem za chvilku se zločinci naplno rozjíždějí a chtějí zmizet Bullittovi. Ten se však stále za nimi drží zuby nehty. Přihlížíme této zběsilé jízdě skrz vnitřní kabiny obou vozidel, tak i pomocí venkovních záběrů na obě zběsilá auta a to pouze za mohutného chrčení motorů a brzdění pneumatik. Úžasná podívaná, která naprosto oslní každého automobilového i filmového fanouška. Navíc když si vezmeme, že Steve McQueen si jej celou odřídil sám, bez kaskadéra, což není divu při jeho velké zálibě v závodění, je honička i film ještě úchvatnější.

Časové pásmo bolo zmenené