black.mao

Závěr zklamal, čekal jsem trochu více.

Tenhle díl Zatoichiho mám nejraději. Okamoto si opět neodpustil svůj ironický rukopis. S klidem zrušil mnohá z klišé předchozích dílů - ze Zatoichiho protivníka Yojimba udělal hulváta k pohledání a Zatoichi sám je zde spíš za velmi zjištnou osobu, než za ochránce chudých a bezbranných. Nečekejte ani klasické souboje, tady se totiž ti nejhorší parchanti vyvraždí mezi sebou a Zatoichi s Yojimbem si tak maximálně vynadají. I ten jejich závěrečný souboj je spíš nedorozuměním, bitkou dvou chlapů o ženskou, než souboj mezi spravedlností a bezprávím. Vůbec je tenhle díl syrovější, drsnější.

Western s tradičně zlými Komanči, proradnými Mexikány a netradiční rolí samuraje Toshiro Mifuneho.

Je docela možné, že z důvodu jisté osobní psychohygieny si David Lynch musí odskočit od svých nočních můr a natočí pak takové filmy jako je Sloní muž, nebo Příběh Alvina Straighta, filmy o osamocených, ale vnitřně čistých a silných lidech. Filmu Sloní muž lze vytknout závěrečný citový útok na diváka, které se začíná rýsovat v momentě Johnova únosu z nemocnice (od tohoto momentu se film stává čím dál tím víc nepravděnepodobný a hollywoodský). Vynikající je zachycení atmosféry Londýna předminulého století (plynové lampy, věčně kouřící komíny, pece) a prostředí nemocnice (scéna z operačního sálu), které by se dnes pravděpodobně odbylo několika digitálními triky.

Kurosawa opět dosáhl svých kvalit. Po rozchodu sToshiro Mifunem a po poněkud rozháraném Dodesukaden je zase tím známým mistrem silných příběhů. Myslím ale, že až moc "silného". Odlišnost povah prostého lovce Uzaly a vzdělaného vojenského kartografa Arsenjeva působí jako ze skautské knihovny malých svišťů. Také konflikt mezi agresivní civilizací a krutou ale krásnou přírodou, jak se nakonec promítne do osudu našich hrdinů, nemůže skončit jinak. Proto plačte, pro tohoto lovce už zde nebylo místo.

Celé mi to připadá jako jakési post scriptum k dosavadní Jarmuschově filmařské práci. Co příběh, to (snad) odkaz na některý z mistrových filmů. Tu Tajuplný vlak, tam zase Ghost Dog, a vše zarámováno prostředím kaváren, kavárenských tlachů, kafí a cigaret.

Osobně považuji tento film za jeden z nejlepších co jsem zatím z japonské produkce viděl. Detektiv Nishi i přes tvrdost a krutost svého řemesla i svého života si stále uchovává sympatie k lidem. Pravda, najevo to dává poněkud osobitě.

Odhlédnu-li od skutečně příšerné kvality obrazu a zvuku originálního DVD Levných knih, musím přiznat že mě film přibil na židli. Gorkého hru přejal Kurosawa do té míry, že sledujeme doslova divadlo s minimem střihů a detailů, kdy jevištěm je chudinský brloh plný ztroskotanců. Klaustrofobii se nedá uniknout. Můžete si skočit na pohárek saké do krčmy, mužete se jít nadýchat čerstvého vzduchu ven na dvorek, ale stejně se za chvíli vrátíte zpět. Všichni chtějí pryč, ale stejně nakonec zůstanou. Kdo ví, jestli není jinde ještě hůř.

Na tenhle odpad by měly být extra kontejnery. Takhle naivní bláboly se snad netočily ani v 50. letech v Rusku. Toshio Masuda ve svém poměrně kvalitním snímku Tora! Tora! Tora! dokázal svůj nacionalistický patos udržet v určitých mezích, ale to co předvedl zde je vážně neskutečné. Hrdinní japonští vojáci brání Asii před ruskou svoločí, otřesně přehrávané scény,Tatsuya Nakadai v neuvěřitelně plytké roli generála Nogiho, a navíc závěrečná scéna chlapců hrajících si na vojáky a nad nimi slzící učitelka, neskutečně trapný patos. Snad jedině Toshiró Mifune jako císař Meiji ustál tuto hrůzu se ctí, protože celá jeho role spočívala v sezení na trůnu. Hrůza, hrůza, hrůza.

Že soused Kikudžiro je třída zjistí malý Masao když se s ním vydá hledat svoji maminku, která pracuje téměř na opačném konci Japonska. No, ona tam ve skutečnosti žíje se svoji novou rodinou a o Masaa se tak musí starat babička, s kterou se moc dobrodružství nezažije. Ale se "strejdou" Kikudžirem, který je schopný nadávat do debilů komukoli a kdekoli a tím přitahovat problémy jak magnet železné piliny, zažije Masao mnoho nevšedních zážitků.