black.mao

Nenávist mezi bosenským a srbským vojákem jako ironická zkratka celého jugoslávského konfliktu Neméně komický je alibismus velení UNIFORu, akce "šmoulů" totiž vyžaduje především důkladné vyjednávání o příměří za dodržování přísných podmínek neutrality a souhlas OSN. Vše pak korunuje "akční" přílet vrchího velitele, přesně toho, který se předtím nechal zapírat. I všudypřítomná media to slíznou v osobě neskutečně vlezlé reportérky. I přes dost laciný závěr filmu, se musím usmívat nad často kladenou otázkou francouzského vojáka mírových sborů "Mluvíte francouzsky? Ne? Jistě, anglicky samozřejmě."

Takový veselý vesnický příběh o tom, jak prostý venkovan k penězů přišel, pak o ně sice přišel, ale nakonec zase k nim přišel. "Koza sa ti voběsila, ty milionářu blbé."

Až s postupujícím věkem jsem si uvědomil jaký má tento film existenciální rozměr, mohu-li použít toto označení. Trojice stárnoucích přátel z jakéhosi maloměsta tráví své dny na plovárně jednoho z nich. Pan Důra, jak se jmenuje tento majitel pustnoucích říčních lázní, žije v manželství, které ho už jinak netěší a snahu své manželky žít spořádaným manželským životem bojkotuje s přehlíživou nechutí. Jeho dva přátelé jsou na tom podobně.

Co mě na tomto filmu iritovalo, byla úporná a jalová snaha o převod Hrabalova pábení na filmové plátno. To co v knize působilo originálně a svěže, zde působí nepatřičně, diletantsky a lopotně. Dvě hvězdíčky za kozičky Julie Jentsch (za každé prso jednu). Jinak nic.

Slabší film. Způsobeno zřejmě již pokročilejším věkem mistra Kurosawy. Poněkud kýčovitá kombinace průvodce po Nagasaki, protiválečné agitky a prázdninového dobrodružství čtyř japonských teenagerů. PS: To jsem nevěděl, že Richard Gere má japonskýho otce.

Chlápek Willie co před deseti lety přijel do Ameriky dobýt svět, se teď jen válí v posteli v laciným bytě někde na periferii New Yorku a živí se sázením na koně a příležitostnými podvody v pokru. Když do stejného ráje přijede z Maďarska i jeho sestřenice Eva, která u něj pár dní přespí, je Willie vyvedený z letargie, ale společná cesta do Clevelandu a na Floridu je stejně prázdné a bezcílné bloudění, jako celých deset let dosavadního Williho života v Americe.

Po světe jezdí mnoho různých taxikářů a ve svých taxících vozí mnoho různých cestujících. Zde nočním Římem jeden veze kněze do Vatikánu a obtížen svými hříchy netuší, že zpovědí si vůbec nepolepší. Tu zase další za ranního svítání v Helsinkách veze tři kamarády, co předtím zapíjeli životní krach jednoho z nich, a vede rozhovor o síle lidského neštěstí. Co jiné měto, to jiný příběh, jiný taxík, jiné osudy.

Přiznám se, že celý seriál na mě působí jako klasická telenovela plná všech těch nutných klišé. Liší se ale vynikajícím námětem. Je sice otázka do jaké míry odpovídá historii, to ale neubírá síle příběhu.

Pět hvězdiček za výkon Hugha Griffitha. Mínus dvě za roli Ninetta Davoliho. Co měl dělat Chaplin ve středověké Anglii jsem vážně nepochopil. Mistr Pasolini tak úplně pohřbil pracně budovanou atmosféru. Malé plus za peklo v závěru filmu.

Tuctový film o zážitcích skotského doktora, který se vydal za dobrodružstvím do Ugandy. Jediný Forest Whitaker si skutečně zaslouží pochvalu. Z jeho role diktátora, kterému jeho vláda, ač zpočátku míněná s nejlepšími úmysly, nakonec sloužila k ukájení osobních choutek, běhá mráz po zádech.