Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (208)

plagát

Sympathy for the Devil (1968) 

Chcete-li udělat revoluci, kupte si barvu a počmárejte někomu barák. Když si toho nikdo nevšimne, kupte si tmavý brejle, hodně tlustou knihu pod paži a blekotejte něco o masách a papeži. Když si i toho nikdo nevšimne, tak natočte film o holce co se prochází lesem a mluví úplně zcesty. Když si stále toho nikdo nevšimne, tak o tom všem natočte rovnou celý film. Hlavně se nezapomeňte domluvit s nějakou slavnou kapelou která vás pustí do studia, kde pak natočíte dokument o tom jak skládají hudbu. Alespoň toho si pak někdo všimne.

plagát

Libertin (2004) 

Je to asi tím, že film vznikl podle divadelní hry Stephena Jeffreyse. To co může působit dobře na jevišti, ne vždy musí působit dobře i ve filmu. Sledujeme tak, jak se z biografického snímku o nadaném umělci stane jakási přehlídka postaviček trousících banální moudra a líbivá gesta. Dvě * za Deppa, který i přes plochost a lacinost role hraje docela dobře. Jinak nic. Jen chlast, karban a děvky je dost málo na film.

plagát

Smrť panien (1999) 

Věřím že pro mnoho lidí má tento film zvláštní kouzlo, ale mě nijak neberou příběhy amerických středostavovských rodin trávící své životy na předměstích kropením trávníků a mytím aut. Stejně mě moc neoslovují ani problémy dospívajících dívek. Ostatně, toto řešení osobních problémů (ve filmu vyzívající nakonec jako póza) neuznávám, jednou jsem zažil něco podobného a od té doby mán na věc jasný názor.

plagát

Samuraj (2003) 

Co jsem viděl původní seriál se Shintaró Katsuem, musím uznat, že remake Takeshi Kitana něco postrádá. Kitano nemá klaunovství Katsuova Ichiho. (Chladná netečnost, která je typická pro Kitanovy postavy v jiných filmech tady není ideální). Kitano strnule sedí tam, kde Katsu "švejkuje" - dělá ze sebe slepého debila a podkuřuje nepříteli, aby pak vytasil svůj meč a vše uvedl na pravou míru. To Kitanovi chybí - je jen chladným zabijákem postrádajícím klaunství a emoce. Kolikrát jen Katsuův Ichi v herně provede svůj oblíbený trik s kostkami? Ten Kitanův ani jednou a jediné co svede je jen závěrečný krvavý masakr. I souboji se samurajem Hattori Genosukem Tadanobu Asana chybí typické nestandartní bojové kousky, kterými si Ichi pomáhá - tady je to jen souboj rovného s rovným. Co potěší je naopak sountrack, ten je dokonalý. Ostatně jako v jiných Kitanových filmech.

plagát

Sedem samurajov (1954) 

Co se týká filmu samotného, těžko napsat něco víc. Snad jen vytknout přílišnou délku vyplněnou někdy jen epizodními příběhy, které mají diváka nepokrytě dojmout. Ale už pro ten lehký Buddhův úsměv Kambeie Takashiho Shimury škrtajícího na jemném bílém papíře počty mrtvých banditů si zaslouží plných pět.

plagát

Saló aneb 120 dnů sodomy (1975) 

Pasolini, jak sám přiznal, se nechal inspirovat Dantovým Peklem z Božské komedie. Pomineme-li zásadní vliv Sadovy knihy, kterou lze s hnusem odložit, nebo číst i jako pokus o systematický výklad všech sexuálních perverzí (Sade je součastník osvícenců a tedy i on systematizuje, třídí a popisuje). Je to pak Dante, kdo dává filmu všechnu tu hrůzu, beznaděj a hnus. Předpeklí, či kruh krve a hoven. Věčné zatracení. Co ale bylo skutečnou torturou, to byly ty neskutečně dlouhé a ukrutně nudné příběhy oněch čtyřech vyžilých kurev, které měly inspirovat naše zvrhlé sadisty. Mistře, všechny ty orgie vám prominu, ale ty kecy, kecy, kecy, to se opravdu nedalo vydržet.

plagát

Rudá Hříva (1969) 

Chudý a poněkud retardovaný venkovan Gonzo (opět jedna ze skvělých rolí velikána T. M.) si usmyslil, že udělá závratnou kariéru v císařské armádě, ale zatím se jen stará o koně. Situace se však změní v momentě, kdy je Gonzo vyslán do své rodné vesnice, aby vyjednal bezproblémový průchod armády. Gonzo, aby dodal své misi vážnost, si vypůjčí znak velitelské hodnosti - nápadný rudý chochol. Do vesnice pak přijíždí jako hrdina, ale vrchní velení mezitím přehodnotí své taktické cíle a chudák Gonzo se ze dne na den stává politováníhodnou nežádoucí osobou.

plagát

Harakiri (1962) 

Film který považuji za to nejlepší co jsem dosud viděl. Chambara styl mění Kobayashi v drama pomsty samuraje, který pokryteckým dodržováním kodexu bushidó přijde o celou svoji rodinu, avšak i jeho pomsta musí být nakonec "správně" interpretována jako příkladný akt samuraje - ronina. A propos, jestliže ve Zběsilosti je Nakadai více než dobrý, pak v tomto filmu je dokonalý.