NiWi

O životě jedné německé rodinky, kde je hlava rodiny zodpovědný otec s úspěšnou kariérou, matka aktivní žena budující nádherný dům s obrovskou zahradou, a děti jsou krásné a spořádané. Přesto je však na této německé idylce něco extrémně znepokojivého. Zóna zájmu je originální pohled na zrůdnosti holokaustu očima pachatelů. Nejedná se však o žádné zlehčování páchaných hrůz i přestože ve filmu nenajdeme jediný hrůzný výjev. Režisér Jonathan Glazer servíruje především skvělou a podbízivou práci se zvukem, za kterého film právem získal Oscara. Vše znepokojivé se odehrává na pozadí (nebo za zdí, chcete-li), a snímek s tím šikovně pracuje skrz náznaky v chování postav. Vnímavý divák ocení podprahové vyprávění, stejně tak snahu režiséra o originální koncept, který odmítá šokovat expresivními výjevy, ale zanechává nenápadný avšak o to nepříjemnější pocit.

Pomalý, až melancholický snímek o odloučení, vyrovnání se se samotou a poznávání neznámého. Na mě tyto nikam nespěchající filmy většinou fungují, a uspávací tempo mi tak nijak nevadilo. Sandler je zde uvěřitelný a v dramatické poloze již nemusí nikomu nic dokazovat. Vztah Lenky a Jakuba je možná na první pohled ne moc dobře vybudovaný, postupně však začne vše dávat smysl. Dialogy s Aragogem (což je mimochodem cool alternativní název filmu) jsou citlivé a zamýšlejí se nad (ne)logikou v lidském chování a emocích. Spoustu lidí film naprosto unudí k smrti, já však jeho poselství rozklíčoval a proto můžu hodnotit pozitivně.

Rutinní a zapomenutelný biopic obohacený o výjimečnou hudbu. Písně Boba Marleyho nesou neskutečně silné a nadčasové poselství, a film se o ně opírá co může. Nikoliv ale věcně a situačně jako třeba Rocketman, spousta písní zde zní nahodile zkrátka aby tam byly. Režisér se na Boba zaměřuje co nejvíc povrchně to jde. Žádné umělecké dozrávání, vliv jeho hudby na životy lidí a národů je zobrazen naprosto minimálně, nijak se s tímto aspektem nepracuje. Že byl jeho postoj k životu, politice a jiným tématům specifický to zkrátka víme všichni, samo o sobě to ale film neutáhne. Herecky je skvělá ústřední dvojice Kingsley Ben-Adir a Lashana Lynch, i přes jejich výkony však bude Nesta koukat svým kolegům jako Elvis či Rocketman na záda.

Zbytečně dlouhý thriller s pár hororovými prvky. Film ne moc úspěšně balancuje mezi venkovským dramatem o přesunu mladé perspektivní dvojice z města na venkov a duchařským soft hororem. V té první poloze určitě funguje líp, je ovšem zbytečně zdlouhavý a chybí mu lepší gradace. Že tvůrci pracují více s atmosférou než s lekačkami by vůbec nevadilo, kdyby veškerá jejich snaha nevyzněla do ztracena. Ústřední dvojice hraje dobře a tahá na zádech psychologické drama převlečené za mysteriózní příběh, který ale zoufale postrádá cokoliv zajímavého, historie osady a starého domu je hrubě nevyužitá, a finální rozuzlení je zkrátka meh. Klasické netflixovské spotřební zboží.

Excelentní první hodina a koncert Simony Pekové v roli nesnesitelné matky. Po dlouhé době český film který netrpí na zbytečně upjaté a škrobené dialogy, premisa vpádu do domácnosti a vytvoření chaosu nezvaným hostem je využita do posledního detailu. Skvělou komedii pak režisérské duo obohacuje o temnější podtóny a osobní momenty, které v divákovi vyvolávají uvědomění že to u čeho se skvěle baví může být pro účastníky tohoto "teroru" něco velmi hořkého. Finálních 20 minut hodně zvolní a film bohužel skončí bez jakéhokoliv zadostiučinění a vyzní do ztracena. Stále ale jeden z nejlepších českých žánrových počinů za delší dobu.

Velice obstojný historický film, který se však stal obětí vlastního tématu. Příběh bratří Mašínů je na papíře bezpochyby velice zajímavý, to potřebné koření mu ale dodává ona kontroverze jejich činů, a to že i po desetiletích stále rozdělují názorové spektrum. Film se bohužel vyhnul jakýmkoliv konfliktům, a servíruje životopisně dobrodružný akční film, který ale není i přes velmi slušné řemeslné zpracování víc než lehce nadprůměrný. Chybí tu určitá Hollywoodská velkolepost, která by podtrhla jak šílený a odvážný čin Mašínové vykonali. Bratři nenabízí ani žádná morální dilemata, nudně škatulkují obě proti sobě stojící strany, ba dokonce se ani neodvažují nabídnout nějaký charakterní vývoj u dvou ústředních postav, a to film velmi sráží. Herecky není co vytknout.

Další příjemný přírůstek do českého rybníčku rebelující proti tuzemské (ne)kvalitě. Bod obnovy oslovuje především líbivým minimalistickým vizuálem, kterému co do zpracování nelze nic vytknout. Praha blízké budoucnosti působí realisticky, výprava je na české poměry až velkolepá, je tu zřejmá inspirace podobnými kousky jako Ghost in the Shell či Blade Runner. Zápletka jako taková je sice poněkud fádní, a v rámci příběhu nepůsobí tak velkolepě jak by asi chtěla, ale scénář nabízí konflikt hned několika pohledů na věc. I díky tomu jsou dialogy o něco stravitelnější i přesto, že tvoří většinu stopáže. Jinak je snímek spíš chladnějšího rázu, emoce v něm nefungují tolik, ale zachraňují to strojově přesní herci a sympatická hlavní hrdinka. Stejně tak závěrečné rozuzlení mohlo být údernější. Rozhodně však dobrý počin v našem malém rybníčku, a Robert Hloz se tak stává dalším z nastupující generace českých režisérů, jejichž cestu bude stát za to sledovat.

První seriál v MonsterVerse si dal za úkol představit historii a fungování tajemné organizace Monarch, a minimálně u toho prvního dělá velmi dobrou práci. Linka z minulosti pojednávající o začátcích Monarchu nejenže nabízí zajímavé nové poznatky a buduje mytologii. Také ukazuje úskalí které skýtá tak kolosální objev a vytvoření vládní organizace, o které ale vláda nesmí vědět zas tak moc. Dalším plusem jsou sympatické postavy, kterým vévodí charismatická dvojice Wyatt Russell a Mari Yamamoto. To se bohužel nedá říct o druhé časové lince v současnosti, která je o dost méně zajímavá. "Současný" Monarch se v ní dočkal oproti filmům značné degradace, a jediná postava která za něco stojí a táhne děj kupředu je Kurt Russell, tedy starší verze stejné postavy z minulosti. Postavy Anny Sawai (Cate) a Kiersey Clemons (May) jsou otravné a seriál se jim věnuje až moc, což ubližuje především tempu jednotlivých dílů. Je sice hezké, že se nám tvůrci snaží nabídnout pohled na katastrofické monster eventy z pohledu lidí a jejich osobní příběhy, ale tady je to zkrátka nezajímavé, a kromě asi dvou mental breakdownů to absolutně nijak seriálu neslouží a neovlivňuje to vztahy postav. Rodinný trojúhelník a linka s hledáním otce bohužel rychle přestane být zajímavá a sloužit jako pojítko obou časových linek. Osobně moc nechápu stížnosti na počet monster. Myslím že jich je v seriálu dostatek, a hlavně o nich seriál být nikdy neměl, i když k Monarchu patří. Kvalita efektů je pak kolísavá, ale to asi nelze úplně seriálu vytýkat. Obecně jde o seriál především pro fanoušky MonsterVerse jako já, kteří k němu budou i přes všechny chyby shovívavější, Kdyby děj seriálu sledoval čistě jen historickou cestu organizace, udělali by tvůrci daleko lépe.

Asteroid City je čistý Wes Anderson ve své nejryzejší podobě, a mě to zkrátka velmi bavilo. Je to pro mě druhá zkušenost s jeho filmy, takže jinými zmiňovaná nuda a únava jeho stylem absolutně není na místě, právě naopak. Šikovné hrátky s kulisami, stojaté dialogové záběry a osobitá výprava k tématu velmi sedí, stejně tak výrazně a stylově zvolený vizuál. Potěší i nekončící plejáda těch nejlepších herců, na kterých je vidět skvělé režijní vedení i v tom nejmenším štěku. I přesto chybí většině postav kromě "ksichtu" i něco navíc, a kvantita zde vítězí nad kvalitou.

Mario bezpochyby boduje u dětí, a u starších kteří na jeho hrách vyrostli. Jsou tu evidentní tuny různých easter eggů, pomrknutí na fandy, sem tam i nějaká ta originální sekvence ve stylu her. Já ale nepatřím ani do jedné ani do druhé skupiny, a film pro mě nenabízí téměř nic díky čemuž bych si ho zapamatoval. Animace je fajn, ale příběh je neoriginální a předvídatelný, humor je zkrátka dětský a celkově mě to spíš nudilo. Naštěstí to celé rychle uteče. Děti a fanoušci Nintendo her to budou milovat, a filmová série je nevyhnutelná, já u ní jako divák ale nejspíš nezůstanu.