MajklCZsk

Pěkně vizuálně zvládnutý film, který ale dle mého padá na své bezúčelnosti. Mnohé sekvence jsou skvělé, ale dle mého nedrží moc pohromadě. Viděno v rámci projektu Scope100.

Krásné sociální drama, které nahlíží pod pokličku kultuře, jež nám je tak blízko (historicky), ale přitom se táhne od nás strašně daleko (současně). Viděno v rámci projektu Scope100.

Já vám říkám, že Ondra Hudeček je největším talentem současné české kinematografie. Ba co více, jedná se o osobnost světového formátu. Po skvělém Furiantovi, který jako by z oka vypadl filmům Wese Andersona, momentálně přichází s pořádným sportovním dokumentem, který nemá obdoby. Já vám říkám jednu hlavní věc - dlouho žádný Čech nevyhrál Oscara za nejlepší celovečerní film. Hudeček momentálně aspiruje. Možná to bude Oscar za nejlepší dokument, možná to bude za nejlepší zahraniční film za jeho připravovanou celovečerní verzi Furianta. To už ukáže pouze čas.

Formanovsky laděná filmová povídka. Skvělá práce s obrazem, zvuky, hudbou a hereckými "nevýkony". Pocta Nové vlně, pivu, kýtě, pštrosům, houpačkám, nohejbalu a vůbec všemu česky krásnému.

Námět je tak jednoduchý, že skvěle hraje do vystavění celého scénáře - končící opět jednoduchou, ale velice účinnou, katarzí hlavní hrdinky. Deprese čiří nejen z příběhu, ale i hereckých výkonů a především z výtvarné estetiky, která se nebojí minimalismu a tím zasahuje lidskou duši o poznání více.

Tváři vody jsem dal nejprve čtyři hvězdy, pak jsem si uvědomil strašně moc chyb, které mě nutily hodnocení snížit na holý průměr a teď opět snižuji, tentokráte na dvě. Proč? Protože Tvář vody odporně kopíruje studentský film The Space Between Us. Podívejte se na něj a posuďte - stejná zápletka, podobné interiéry, mnohdy i podobné záběry. Měl bych chuť hodnocení uvrhnout do jedné hvězdy, popřípadě do odpadu, ale to bych zase znehodnotil práci kameramana Laustsena či skladatele Desplata, kteří na snímku odvedli skvělý kus práce.

Velmi upřímný film o dospívání, životě, očekáváních jak o sexu tak o přátelství, a tak nějak o smrti. Hned napoprvé si Mexická jízda získala mé srdce a Cuarón (ač jsem ho měl rád už dost) ve mně vyvolal emoce dosti melancholické. Výborné. Chci víc.

Skvěle podchycené melodrama se silnou ikonickou dvojicí. Jen mi něco málo chybělo a nedokážu přesně definovat co.

Surrealistická pohádková krasojízda, která poukazuje na absurdnost procesů z padesátých let, jakožto i na naivitou dětské duše.

Specifický autorský počin, který si nezadá s klasiky světového surrealismu. Nutno podotknout, že Švankmajer mezi ně rozhodně patří, a tak se s námi loučí s grácií a vší důstojností, jak by se mistr svého řemesla loučit měl. Hlavně šíleně. Hlavně svůj.