Špina

SPOILER! Myslím, že som bol dnes svedkom posunu slovenskej kinematografie na úroveň ostatných krajín V4. Vyzreté, prepracované a strhujúce spracovanie zaujímavej témy. Nevadí, že dialógy šušťali papierom. Oceňujem, že sa film celý čas zameral len na prežívanie Leny a nie aj na toho chlapa. To by asi oslabilo drvivý emocionálny účinok príbehu na diváka. Asi to mali nazvať "Do pi.e", lebo toto slovné spojenie sa tam opakuje snaď 100x. Dodáva to autenticitu a vystihuje bezvýchodiskovosť situácie. Až dnes som si na plno uvedomil, aká je Bratislava nevľúdna. (22.06.2017)

Když to srovnám s Pirkem, tak tohle se mi líbilo o dost víc. Problém je ale v tom, že začátek je takový odbytý a určitě by se na něm dalo lépe pracovat. Pak nastane ta část, kde jsou zajímavé momenty, ale i ty nijaké a hloupé. Postavy jsou zde prostě špatně popsané a o nějakých nevím naprosto nic, což je škoda. Co se týče konec, docela se mi líbil, i když scéna v posilovně se moc nepovedla (a je mi to líto). 2* (04.01.2018)

No vida, kdo by si před lety pomyslel, že z té roztomilé Slovenky z filmu 10 pravidel jak sbalit holku bude jednou režisérka (i když u dcery z filmařské rodiny to vlastně žádným překvapením není). Film je to podle mě vcelku zdařilý - líbila se mi kamera (i když na můj vkus nadužívá detailních záběrů), skvělý soundtrack i herectví Dominiky Morávkové (i když ve filmu Pírko se mi přece jenom líbila víc). Samotné téma mě už tolik neoslovilo a původně - když jsem o filmu ještě nic nevěděl - jsem se domníval, že bude o něco originálnější (námět o znásilnění mi přijde velmi ohraný a osobně by mě více zajímal - a přišel v dnešní době i zajímavější - film o muži, který byl ze znásilnění obviněn neprávem - samozřejmě nechci trauma ze znásilnění zlehčovat nebo jakkoli obhajovat, ale čistě z uměleckého hlediska mi přijde, že v literatuře i filmu už bylo toto téma reflektováno "dostatečně", a z toho důvodu by měl zajímalo se na to podívat z druhé strany, mj. i v kontextu současné kauzy #metoo). Jinak veskrze souhlasím s výtkami, které na adresu tohoto snímku přede mnou adresoval Martin Svoboda, v konečném hodnocení ale tak příkrý nejsem, a za sebe nemám problém dát 4 hvězdy. (18.11.2017)

,,OTEC ŤA ZNÁSILNOVAL A PONIŽOVAL AŽ KEĎ MAMA ZOMRELA. A PREDTÝM SA TO NEDIALO?“ ,,NIE.“ ,,A NEPRÍDE TI TO ZVLÁŠTNE?“ ,,NIE, TO MÁ LOGIKU. UŽ NEMOHOL TRTKAŤ MOJU MATKU.“ __ Predlho mu žiaden slovenský film tak výrazne neoslovil ako ,,Špina“. Po tradične zameraných filmoch sledujúcich ,,obyčajné príbehy obyčajných ľudí“ prináša Nvotová ,,neobyčajné príbehy obyčajných ľudí“. Niekedy takmer v závere som si uvedomil, že ide vlastne o ženský film a ženskom probléme, bez problémov sledovateľný akýmkoľvek – teda aj mužským - publikom. Istá kritika, možno aj po obsahovej stránke by sa dala filmu prisúdiť, väčšinou však ide o špekulácie, či by v ňom nemohli byť isté veci podané a povedané inak. Priehrštie vulgarizmov, ako typický znak našej kinematografie, my v tomto prípade vôbec neprekážal a predovšetkým a vidím ho ako jediný možný krok ku zdôrazneniu realistickosti ukázaného prostredia. Dosiaľ som nevidel žiadne posedenie mládeže na psychiatri, ale z autentickosťou tu zobrazeného som nevychádzal z údivu a prišlo mu rovnako dobre nakrútené ako to urobil Forman v ,,Prelete nad kukučím hniezdom“. Všetci herci a predovšetkým ti mladí hrajú výborne a s väčšou uvoľnenosťou, ako starší skúsenejší kolegovia. Presvedčivo stvárnenému telesnému postihnutiu Leninho brata by som takmer uveril, pokiaľ by som o Patrikovi Holubářovi nevedel z filmových minútok Vladimíra Hendricha upozorňujúcich na film ,,David“, kde pre zmenu stvárnil autistu. Ľahko prehliadnuteľný, zato veľmi zaujímavým je motív rieky pri ktorej je dej často situovaný a tým parafrázuje tvrdenie pantha rhei – všetko plynie – čím Lena prijíma danú skutočnosť a vysporiadanie sa s ňou. Sarkasticky povedané čo bolí, to prebolí. následkom čoho zaniká závan ,,rape a revenge“ žánru, ku ktorému v závere jednou scénou začne film inklinovať. Ak toto nevyhrá Slnko v sieti za najlepší film, tak potom už neviem... A dodám ešte toľko, že mám rovnaký ruksak ako Lenin brat... To iba tak, aby som všetko dáko rozumne ukončil. (1729. hodnotenie, 111. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 1000. (31.12.2017)

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)