Ava

Ava má během krátké doby oslepnout. Spolu se svou matkou se tedy rozhodnou, že si to poslední léto, kdy Ava ještě zbytky zraku má, užijí. Uf. Na můj vkus tohle bylo hodně přitažené za vlasy a kromě toho, že Ava byla ehm hodně zvláštní, byl zvláštní i její svět. Její matka se chovala jako utržená ze řetězu, "mladík na útěku" byl taky pěknej magor. Všichni byli divní. Škoda, že ústřední hrdina nebyl pes, to by byl aspoň zajímavý film. Ava mě totálně zklamala. (11.12.2017)

Příjemný film, kterému paradoxně škodí trošku nepředstavitelný příběh. Spojování dějových linií mě neskutečně baví, v tomto případě toho však bylo moc… postupná ztráta zraku, generační střet matky s dcerou, první láska, fantazie. Přidáme-li k tomu sice hravé, ale častokrát až fantaskní střídání žánrů, vznikne jen těžko uvěřitelný příběh, což je velká škoda. Energie, síla, pláž, hudba možná tvoří jakési klišé, které mě ale příjemně baví. Vrcholem je velice podařený soundtrack. Shlédnuto v rámci projektu Scope100 (08.04.2018)

Celý film pěkně vystihuje scéna, kdy hrdinové maskovaní za jakési křováky okrádají turisty na nudapláži, kdy přitom není jasné, zda se jedná o skutečnost či jejich fantazii. Představuje se tak linie úniku, kterou se chtějí vydat a kterou se záhy vydají. Ze známého narativního vzorce se poměrně nečekaně utváří podivný vyprávěcí tvar, přičemž není jasné, nakolik to bylo ze strany tvůrců záměrem – záměrným porušením schématu. Či nakolik naopak si prostě nechali vývoji volnou ruku, přičemž si nebyli jisti výsledkem, respektive jeho uchopením a výpovědí. Poněkud vykonstruovaná zápletka s postupným slepnutím už od začátku znejišťuje konstrukci coming-of-age příběhu. Objevují se zde archetypální postavy - hodný a zlý chlapec; vyprávění není a asi ani nechce být realistické. Hrdinka přijme svůj osud postupné slepoty, noří se do tmy a klid jí dodává přesvědčení o prohlubování alternativních smyslů. Tragédie se tudíž nekoná, neboť se k situaci postaví nečekaně aktivním způsobem. Z nespokojenosti vlastní spíše ovšem věku dospívání, než dané situaci (matka, odcizení, matčin milenec, nároky a představy dospělých, rádoby snaha o porozumění a kamarádství), hledá vlastní způsob vzdoru. Odmítne slušného hocha a v souladu se svým postupným propadáním se spřáhne s místním charismatickým a „nebezpečným“ týpkem. Jde tedy o docela zajímavý film, který místy zaujme i svojí vizualitou. Celkově ovšem nepůsobí zcela přesvědčivě – spíše jako tvůrčí tápání se záblesky talentu. Koneckonců jde o debut, takže na potvrzení či vyvrácení nejistých závěrů si bude třeba počkat na další dílo. (31.03.2018)

Strašně ulítlej příběh s nezajímavým průběhem a sem tam ještě ulítlejšími, rádoby uměleckými, záběry, které moc nedávají smysl. A celkově mě to vůbec nebavilo. Francie je filmařsky tak objemná země, že točí vysloveně cokoliv. A sem tam se bohužel setkám s emotivně nulovým filmem, který nebaví, nudí a ještě k tomu místy i rozčiluje. Ava je vzorovým příkladem. (06.03.2018)

Docela překvapení. Ava má jako podobné artové filmy (z minula si vzpomenu na Indivisibli) problém s tempem. Taky se do jisté míry film tříští pod několika rovinami (vyrovnání se slepotou, dospívání, runaway movie) které Ava nedokáže úplně ukočírovat. Nicméně navzdory těmto legitimním výtkám, se mi moc líbila všudypřítomná fantasknost, kdy se obyčejné realitě dostávaly až magické momenty (Policejní Nazgúlové, splatter snová sekvence a křováci na pláži). Scénář sice na konci s cigánskou zápletkou taky úplně neví kudy kam, nicméně poslední záběr zúročuje budované emoce na 110%. "Mum don't cry. It is embarassing!" (31.03.2018)