Zagros

Byl jednou jeden dům je známý československý seriál z roku 1974, který mi dlouho unikal a viděl jsem jej až teď. Musím se přiznat, že jsem z něj nadšený. Proč? Třeba proto, že podobná sestava našich skvělých herců se jen tak nevidí. Vyjmenovávat je nemá cenu, možná jen řeknu, že například hvězdný Václav Postránecký byl mladé ucho a hrál poměrně malou roli. Zkrátka na něj nezbylo víc místa. Druhým významným plusem je zasazení příběhu do období druhé světové války, které bylo dramatické samo o sobě. Geniálním tahem je potom pohled různých lidí z jednoho domu na válečné události a hrůzy. Krásně lze využít rozdílných společenských tříd a lidských povah. Vedle sebe bydlí pan domácí, trafikant, policajt, hospodský, promítač, špeditér a jiní. Jejich vzájemné rozhovory a špičkování (nejčastěji u piva) jsou parádní. Velmi mě také potěšila absence jakékoli ideologie. Ač se natáčelo v utažených sedmdesátých letech, nejsou v seriálu žádné viditelné úlitby režimu. Až po konci seriálu jsem se dozvěděl, že to komunistům vadilo. Vadilo jim to dokonce tak moc, že se musel pátý díl natočit znovu a v něm se musela více oslavovat sovětská armáda! Tuhle verzi jsem neviděl a není potřeba kvůli tomu snižovat hodnocení. To zůstává na silných čtyřech hvězdách a k maximu opravdu mnoho nechybělo. Kdo neviděl, určitě se mrkněte. Mimo jiné jde o velmi dobré hodiny dějepisu naší nedávné historie.

Čtyři vraždy stačí, drahoušku je jedna z nejoriginálnějších a nejdokonalejších československých crazy komedií, případně parodií, vůbec. V mládí jsem ji viděl nesčetněkrát, vždy se mi líbila a funguje i s odstupem mnoha let v dospělosti. Má dobrý námět, vtipný příběh, parádní obsazení všech rolí včetně těch nejmenších, velmi povedenou barevnou výpravu a komiksové vsuvky jsou také super. Ač obecně nemám parodie moc rád, tahle mi sedla dokonale. Možná i proto, že je vtipná sama o sobě a divák nepotřebuje znát konkrétní předlohy a situace. Ony pravděpodobně ani nebyly a tvůrci se jen volně inspirovali podobnými (vážnými) filmy. Miloš Macourek a Oldřich Lipský odvedli výtečnou práci a v rámci žánru stvořili téměř dokonalý film. Společně se snímkem Pane, vy jste vdova! patří k mým nejoblíbenějším z československých crazy komedií.

Půl domu bez ženicha je film, který celý stojí na Vladimíru Menšíkovi. Ten si tady střihl hlavní a pro něj typickou a tradiční roli. Ostatní mu jen sekundují, i když nehrají špatně. Příběh je prostý. Hlavní postavou je Franc, který své rodině velí pevnou rukou, a když se rozhodne, že postaví pro svou dceru dům, tak jej zkrátka postaví, kdyby se co dělo. Na názory ostatních moc nehledí a jede si stále svoje. To mnohdy přináší humorné i dramatické situace. Film je o snaze chlapa držet všechno pevně v rukou … o despotickém a zároveň milujícím otci… o nevyžádaných darech… o jednostranném pohledu na svět… o snaze se vymanit z cesty rodičů. Lze v něm najít docela dost, ale taky se někomu líbit nemusí. Není to zase žádný hlubokomyslný zážitek, a pokud někomu nesedne humor, hodnocení vysoké asi nebude. Za mě se pohybuje kolem průměru.

Ne, tentokrát jsem se s Petrem Zelenkou vůbec nepotkal. Rok ďábla na mě jako film vůbec nezafungoval. Celé mi to přišlo jako nepovedený polo dokument, polo parodie… nepovedená mystifikace se asi hodí nejlépe. Jde o různě poslepované části, které byly natáčeny během léta roku 2001 a pak nějak seskládány k sobě. Docela by mě u toho zajímal proces tvorby. Bez skvělé hudby, bez Čechomoru a bez Jarka Nohavici by to bylo tak na jednu hvězdu. Díky nim se to dostává alespoň na slabé dvě. Možná by mé hodnocení zlepšilo nějaké zopakování v mém dobrém rozpoložení. Nicméně mě to po prvním setkání vůbec neláká.

Petra Zelenku mám jako tvůrce rád. Ve většině případů se mi dokáže trefit do vkusu a některá jeho díla jsou parádní (Samotáři, Karamazovi). Příběhy obyčejného šílenství se mu opět povedly náramně. Hned na poprvé se mi tahle černá komedie zaryla pod kůži a dobrý pocit převládal i po několika opakováních. Ivan Trojan podal jako vždy excelentní výkon. Nutno říct, že ho více než zdatně doplňovali i ostatní herci v menších rolích - Krobot, Bartoška, Heřmánek a Divíšková. Měli ale výtečně napsané a zapamatovatelné postavy. Téměř v každé scéně jsem se výborně bavil nebo přišla nějaká silná myšlenka, či vjem. Hranice mezi lehkou jinakostí, milou zvláštností, zamilovaností, drobnou úchylkou a šílenstvím jsou velmi tenké. Navíc jsou různými lidmi vnímány různě. Na téhle tenké hranici balancujeme všichni a je fajn pozorovat, jak se s tím popasovávají jiní, i když jenom (ve výborné!) filmové dramatizaci. Až teď jsem popravdě zjistil, že šlo o předělávku velmi úspěšné divadelní hry, kterou měl na svědomí prakticky stejný tvůrčí a herecký tým. I to je možná jeden z důvodů, proč byl film tak skvělý. Byla na něm vidět ta preciznost v detailu, sehranost herců a vůbec jako celek působil velmi vyladěně. Dovedu si představit, že divadelní představení mohlo být také skvělé, možná ještě lepší. Přesto nemám nějak chuť se na něj podívat, protože stvořený filmový svět a příběh mi plně vyhovoval.

Po velkém úspěchu filmu Co jsme komu udělali? následoval nevyhnutelně (lehce slabší) druhý díl i ten měl dá se říct úspěch a tak si tvůrci dali s odstupem dalších tří let třetí pokračování. Jak ještě můžeme posunout naše multikulturní komediální snažení? Pozveme od „rasově pestrých“ zeťáků také jejich rodiny, ne? :-) Pro mě to byla překvapivě opět velmi dobrá zábava, která stále funguje. Byl to jednoduše fajn filmový večer v přítomnosti všech starých známých. Jedním z plusů je stále stejné obsazení dobře vybíraných herců. Christian Clavier a Pascal N’Zonzi byli opět nejlepší, ale ani zbytek osazenstva to moc nekazí. Pokud se vám předchozí díly líbily, budete spokojeni i tentokrát. Z mého pohledu je poslední část lepší než dvojka. Jedinou mou podstatnější výtkou je postava Němce, který tam byl zbytečný a navíc jeho linka přecházela místy až do parodie, což mi nesedlo a bylo na sílu.

Výchozí bod je film, který balancuje na hranici více žánrů. Z počátku se tváří jako romantika, posléze jako psychologické drama, přejde do mystiky, duchovna a případně sci-fi. Záleží i na divákovi, jaký má pohled na svět. Mě podobná směsice žánrů společně s trailerem nalákala a s chutí jsem si jej pustil. Zpočátku mě sedla ústřední dvojka, překonal jsem zhruba v polovině dost brutální dějový zlom, od kterého jde o jiný film a v lehkém tápání mezi realitou a sněním jsem film dokoukal. Myslím si, že více než jindy hodnocení bude záležet na tom, v jakém se zrovna divák nachází rozpoložení. Přeci jen romanticky filozofovat o osudové lásce, o převtělení, o hledání své ztracené poloviny, … to není vždy pro každého. Máte rádi citát, že oko je okno do duše? Víte, že naše duhovky jsou naprosto unikátní a neexistují na světě dvě stejné oči? Pokud vás tyto otázky zaujaly, je větší šance, že se vám Výchozí bod bude líbit.

Film Solaris z roku 2002 je remakem adaptace stejnojmenné knihy od Stanisława Lema. Tu jsem kdysi dávno četl a pamatuji si, že mě nebavila a nudila, i když měla málo stránek. Navíc americké předělávky dobrých filmů jiné produkce jsou často špatné. Nic moc výchozí pozice, přesto jsem se odhodlal a zkusil jej. Bohužel to dopadlo zcela dle očekávání. Hodnocení je jednoduché, nebavilo mě to. Navíc se George Clooney do své role vůbec nehodil. Režiséru Stevenu Soderberghovi žánr sci-fi také nesedl a nedokázal vybudovat potřebnou atmosféru, která je u tohoto díla naprosto zásadní. V budoucnu určitě někdy zkusím Tarkovského verzi, ta bude minimálně atmosférou jistě mnohem poutavější.

No, kdybych druhý díl Madagaskaru neviděl, o nic bych nedošel. Prakticky platí to, co jsem napsal u jedničky. Stále dokola stejná kostra příběhu, stejné charaktery postav a jen je to navlečené do jiné animace, která se mi moc nelíbila. Jinak klasická dvojka, více akce, více zvířat, více všeho… méně hvězd. Ani král Jelimán už mě nepřinutí dát třetí hvězdu a třetí (a další?) cesty na Madagaskar už rozhodně nepodniknu.

Nejlepší na Madagaskaru byl král Jelimán v dabingu s jeho brněnštinó. :-) To vypovídá o mnohém. Jinak šlo o film prakticky nevybočující z průměru podobných animáků. Nějak jsem nepochopil jeho obrovský úspěch, ale to je můj problém. Taky nejsem dítě a nejsem ani cílová skupina. Animace se mi moc nelíbila, zvlášť podivné modely zvířat. Tenhle typ animací zvýrazňujících stereotypy mi nepřijde šťastný. Na každém zvířeti (věci, objektu) vyzvedne jeho typickou vlastnost (podobu) a tu přepálí. Rámec příběhu byl opět dle šablony, tuny klišé, opakované vtipy, neustále stejná skupina charakterů a je jedno, zda jde o zvířata, lidi, hračky, mimozemšťany. Díky Jelimánovi nechám i třetí menší hvězdu. Další opakování si už nechám ujít, ale druhý díl přeci jenom ještě zkusím.