Zagros

Na televizní tvorbu to bylo výborné. Znovu nalezený zajímavý příběh, výtečná výprava, dobré obsazení a slušně vytvořená atmosféra tehdejší doby. To všechno jsou výrazné plusy tohoto počinu. Bohužel by se našly i mínusy. Netuším, proč to tvůrci roztáhli na dva díly. Pokud by se vypustilo několik nevýrazných scén a vyhnulo by se zbytečnému natahování, mohl vzniknout velmi dobrý film i pro kina, který by dokázal více strhnout. Druhou výtkou je přílišné zjednodušení postav a jejich jednoznačné vykreslení na dobré a špatné. Od začátku divák pozná, kdo je dobrý a kdo zlý. Všichni jsou vykreslení černobíle, jako v pohádce. Uvítal bych více odstínů šedi, stejně jako v životě. Po více než sto letech je jednoduché s dlouhým odstupem určit, kdo byl dobrý a kdo špatný. V té době to jednoznačné být nemuselo. Díky ztrátě napětí z výše uvedených důvodů nakonec nechávám jen tři hvězdy.

Nějaké drobnosti bych k vytýkání našel, ale po filmu jsem měl fajn pocit a pouštět se mi do kritizování zkrátka nechce. Druhé díly jsou povětšinou problém, ale druhá Bambitka dopadla v tomto ohledu dobře. V rámci žánru měl příběhově druhý díl i smysl, obsazení zůstalo stejné a fajn atmosféra taky. Návštěvy kina s dcerkou jsem rozhodně nelitoval, líbilo se nám to oběma. Fajn písničky, lehký humor a navíc nějaké to ponaučení pro děti… kdyby tak dopadaly všechny naše pohádky, mohli bychom jásat.

U závěrečných titulků tohoto dokumentu bude asi každému hodně špatně. Oceány a vůbec celá naše modrá planeta jsou na cestě do pekel a můžeme za to jenom my… lidstvo jako celek. Tím, jak jsme nenažraní a protože jen všechno neustále a bezmyšlenkovitě drancujeme. To je sice hodně jednostranný a zobecnělý pohled, bohužel ale v globálu pravdivý a podobné dokumenty jsou rozhodně potřeba. Čím více lidí je uvidí, tím to bude lepší a je naděje, že se to ještě obrátí k lepšímu. Pravda je, že člověk je jediný tvor na planetě, který se nepřizpůsobuje svému okolí, ale naopak násilně přizpůsobuje své okolí sobě. Krásné záběry naší planety vám dokáží vyrazit dech, stejně tak jako záběry na „vyspělou“ lidskou společnost. Obrazy obrovských kontejnerových lodí v obrovských přístavech, sklady tisíců a tisíců kontejnerů… člověku to asi vše hned nedocvakne a potřebuje to vidět. Rozhodně všem doporučuji jako ne moc pěkné varování. Za (oprávněně) pesimistické vyznění a za jednostrannost ubírám nicméně jednu hvězdu.

Pří vší úctě k Voskovcovi s Werichem tohle byl hodně slabý film. Sice obsahuje několik skvělých scén, ale jako celek je podivně roztříštěný a nudí. Klaunská linka je alespoň většinu času zábavná, i když inspirace Chaplinovou Moderní dobou je očividná a nedosahuje jejích kvalit. Dramatická linka o utlačovaných dělnících mi přišla moc naivní a taky zbytečně tlačila na pilu. Navíc dohromady s klaunskou částí nepasovala. Jejich postupné propojení bylo násilné a nesedlo mi. Bohužel se této dvojici žádný film nikdy nepovedl na maximum a jejich největší síla zůstala v divadle, slabší tři hvězdy.

Černá suchá anglická komedie, která je na mě místy suchá až moc. Některé scény a dialogy byly parádní, některé ovšem byly slabší. Vcelku jde o pohodovou zábavu, v hlavě ale na moc dlouho neuvízne. Z dobrého námětu se dle mě mohlo vytěžit mnohem více. Dalo se například pracovat více s jednotlivými postavami rozvětvené šlechtické rodiny, lehce to okořenit jejich vztahy apod. Tahle se postavy vždy jen nakrátko objeví, aby… splnily svoji filmovou roli. Škoda. Hlavní hrdina Louis v podání Dennise Priceho na mě také působil jako leklá ryba a moje srdce si rozhodně nezískal. Herecky jej dalece předčil a perfektní výkon podal Alec Guinness v asi osmi vedlejších rolích celé šlechtické rodiny najednou. Nakonec nechám průměrné tři hvězdy pro průměrnou komedii.

Všechny série Byl jednou jeden… jsou dobré, ale život je nejlepší! Dokázal najít ideální poměr zábavy a vzdělávání. Děti to baví moc, něco je to přiučí a spoustu toho názorně vysvětlí, což pomůže i rodičům ve věčných dohadech „proč si zase mám mýt ruce a čistit zuby“. Navíc to dokáže pobavit i dospělé, kteří u toho povzpomínají na dávno zapomenuté školní vědomosti. S dětmi jsme se dívali každý den na jeden díl a dál se budeme dívat i na Vynálezce. Oproti předchozí sérii má naprosto geniální znělku. U Člověka byla spíš odrazující, tady se nám líbila tak, že jsme se vždycky dívali od první do poslední sekundy. Nedokážu si představit stejnou látku v lepším provedení… pět hvězd a doporučení pro všechny věkové kategorie.

Indická tvorba je specifická a je dobré s tím počítat dříve, než si nějaký film z Indie pustíte. Je to naivní, šablonovité, plné klišé, jsou klasické indické tanečky a zpomalené romantické záběry... Indický mainstream je zkrátka svázán neměnnými konvencemi ještě více než ten americký. Přesto mě dokázali Tři idioti ve své naivnosti pobavit. Z celého filmu je cítit až dětská hravost. Především díky pozitivnímu vyznění a fajn pocitu po skončení filmu, jim nechám každému jednu hvězdu. Nechci vyčítat ani zmíněná klišé, ani dva indické tanečky a ani přepálenou délku, která mi popravdě utekla velmi rychle. Asi bych více indických filmů najednou nedal, ale jako oživení jednou za čas to funguje výtečně.

Po delší době jsem si zkompletoval tuhle pozoruhodnou trilogii (Koyaanisqatsi, Powaqqatsi a právě Naqoyqatsi). Předchozí dvě části se mi líbily, dokázal jsem se s tvůrci naladit na stejnou vlnu a ponořit se do sledování. U poslední části tomu bohužel tak nebylo, líbila se mi nejméně a dodíval jsem se na sílu. Tvůrci se bohužel shlédli v technice a v různých obrazových filtrech. Místo úchvatných obrazů naší planety a společnosti, nabízejí rentgeny, ikony, různé technické detaily, portréty známých osobností a většinou je to v podivném filtru. Technická stránka mě extrémně rušila. Navíc opět platí, čím víc chtějí tvůrci být moderní, tím více jejich dílo zastará. Pohledy na moderní techniku o dvacet let později nikoho neuhranou. Vytratilo se pro mě tak to největší kouzlo - ponoření se do nádherných obrazů pospojovaných do fungujícího celku s výtečným vyzněním. To byla charakteristika prvních dvou snímků. Naqoyqatsi je pro mě sled odpudivých obrazů slepených do nefunkčního celku, který poselství autorů vyznít nenechá. No aspoň jsem u toho naloupal nějaké ořechy, slabé dvě hvězdy z úcty k předchozím dílům.

První mé setkání s Luchinem Viscontim dopadlo neslaně nemastně. Příběh stárnoucího hudebního skladatele v Benátkách se dá shrnout asi do dvou vět a režisér nám jej natáhl do dvou hodin. To samo o sobě nevadí. Musí být ovšem zajímavé a sympatické postavy, což tady nebyly. Gustav von Aschenbach je pro mě prototypem chudáčka, který nějak neví, co se životem a žije si už jen ve svých představách. Největší vrchol dne je pro něj pohled na mladého kluka. Od sledování mě také odrazovala depresivní atmosféra samotných Benátek v jejich tehdejší situaci. Zachyceno to bylo skvěle a Visconti určitě umí. Nicméně to pro mě bylo skoro k nekoukání. K atmosféře sice dokonale sedla hudba Gustava Mahlera, ale jen to podpořilo depresivní dojem. Nemůžu upřít tvůrcům řemeslný um, ale můj šálek čaje to tentokrát nebyl. Dnes to bude za dvě hvězdy, ale dalším filmům od Luchina Viscontiho šanci určitě ještě dám.

Jim Carrey není jen ksichtící se komik, ale umí i dobře hrát. Kromě Truman Show (kde si pár úšklebků neodpustil) to právě dokazuje ve Věčném svitu neposkvrněné mysli. Spolu s ním rozehrávají herecký part skvělá Kate Winslet a výtečně sekundující Tom Wilkinson, Mark Ruffalo, Elijah Wood a vlastně všichni ostatní. Originální scénář Charlieho Kaufmana (dle mě jeho nejlepší) výborně zrežíroval Michel Gondry. Všichni tvůrci vytvořili místy až mystickou atmosféru, ve které jsem se rád ztrácel a nalézal, abych se opět ztratil. Po závěrečných titulcích jsem ještě mnoho dnů přemýšlel, zda bych si dal sám vymazat část paměti, zda by se to povedlo, zda bych pak neopakoval stejné chyby, zda bych chtěl vůbec něco ze své minulosti zkoušet znovu… velmi silné a snové čtyři hvězdy.