Svět patří nám

Film dělá výjimečným hlavně situace, za které vznikl a doba, ve které působil jako cosi osvobozeneckého. Mám rád veškerou hudební tvorbu W+V+J, i když silně smrdí komunismem. Lze si tam najít spousty úžasných myšlenek pravd, které jsou bez problému aplikovatelné dnes i zítra bez ohledu na cokoli. Hlavní myšlenku filmu vidím zcela jednoznačnou. Likvidace jedné ideologie ideologií jinou. Jinými slovy, likvidace zla zlem, přesněji, likvidace nacismu komunismem, který se v té době jistě zdál být perfektním řešením. Jan Werich byl soudě jeho tvorby v mých očích absolutní komunista. Ovšem vidím za jeho smýšlením opravdové přesvědčení, nikoli možnost prospěchu. Upřímně mohu říct, že ho mám rád. Myslím si, že není v povaze lidské žít spokojeně v komunismu. Raději budeme sami sobě lhát, abychom mohli spokojeně žít ve vybojované fiktivní demokracii. Není snadné si připustit, že ať už je hrad vyzdoben červeně, oranžově, či modře, tak na tom absolutně nezáleží a u moci jsou absolutně totožní lidé. Jediná odlišnost je v tom, že si volíme sami. Je hrozně fajn vidět snímek takhle starý, protože se nemá za co skrýt a je opravdu ryzí. Naprosto nefalšovaná výpověď o jedné generaci a jedné době. Unesen se však rozhodně necítím být. (19.03.2015)

Pro mladou avantgardní uměleckou generaci dvacátých a třicátých let byl film okouzlením a zjevením nových výrazových možností. Jak by jeho přitažlivosti mohli odolat Voskovec s Werichem, kteří už od počátku třicátých let provozovali na scéně poetické hrátky tolik podobné filmových komediálním sekvencím. Už v roce 1931 natočili za Honzlovy režie film Pudr a benzin, o rok později pak Peníze nebo život, v obou případech vtipné komedie plné situační komiky a gagů, namnoze převzatých z jejich divadelních her. Tak jako se nezávazná komika prvních her postupně proměňovala v souladu se změnou politické situace, měnila se pochopitelně i jejich filmová díla. Už komedie Hej - rup! z roku 1934 měla silný sociální podtext, ústící v solidaritu nezaměstnaných. A film Svět patří nám, to je komedie výrazně politická, varující před šířící se nemocí fašismu, která zapouštěla za pilného přičiňování domácích henleinovců své kořínky i v naší společnosti. Předlohou k filmu Svět patří nám byla hra V a W Rub a líc. Hra, stejně jako pozdější film, vzbudila nelibost a protesty našich sousedů, kteří se domáhali zákazu. Dokonce i místní kritika se v několika případech domnívala, že nebezpečí fašismu je zveličované a že není myslitelné, aby v Československu měli fašisté ukryté tajné zbraně. Vedle vtipného textu byly dominantní složkou filmu výkony obou hlavních představitelů. I zde dokázali, jak citlivě umějí dělit požadavky divadla a filmu, jak dobře se přizpůsobili možnostem i výhodám, které jim film poskytuje. V hereckém obsazení figurují kromě kmenových členů Osvobozeného divadla i další výrazné persony českého filmu s výrazně paralelním statusem: filmová star Adina Mandlová, divadelní bard Štěpánek, potomek ještě němé éry L. H. Struna a tehdy již silně levicově orientovaní Šmeral s Průchou. A ještě na jedno bychom neměli zapomenout, totiž na Ježkův stále hravý a stále živý evergreen Stonožka. Hlavní kvalitou her i filmových inscenací V a W byla vyváženost mezi částí uměleckou a ideovou. Správně vycházeli z předpokladu, že nejdůležitější roli hraje umění samo, v jejich případě tedy komedie, jíž je nutno přizpůsobit složky ideové a nikoliv naopak, jak se to mnohdy stávalo u děl vznikajících v období totality. A pro nás je tento film i dnes poučným varováním před zneužitím moci a ovládaním mas. V jakékoliv podobě. (03.10.2008)

Zatímco oba Honzlovy filmy s W+V jsou bezstarostnými variacemi na americké grotesky, Fričovy dva filmy mají oba výrazný sociální podtext. Svět patří nám pak bojuje hlavně proti rostoucímu vlivu fašismu. Zatímco Fričovy filmy jsou výrazně propracovanější a dramatičtější, potýkají se podle mě s neduhem, který Honzlovy filmy díky jejich naivitě a upřímné jednoduchosti míjí. Zatímco Chaplin v Moderní době geniálně spojuje komickou akci s výpovědí o bídě dělníků, aniž by mezi jednou a druhou polohou přeskakoval (když tulák prochází obřím strojem, je to symbol semletosti lidí stroji, i legrační zároveň), W+V tyto dvě polohy celkem striktně oddělují. Ve Svět patří nám (i v předchozím Hej rup) jsou komické scénky, scénky rozvíjející dramatický děj a scénky apelující na sociální cítění tehdejších diváků. Kvůli tomu se u komických scén stále smějeme, ale scény "s přesahem" působí naivně a pateticky...I přes to je Svět patří nám naprosto nadčasovým filmem plným scén, které bychom ve filmu "pro pamětníky" jinak asi těžko hledali. (13.11.2012)

Svět patří nám trochu moc tlačí na pilu, žádné náznaky nebo alegorie, prostě týpek, co chce svrhnout demokracii. Ale pořád tam je dvojka V+W a jejich přihlouplé postavy a skvělé písničky. Za ti písničky přidávám hvězdičku. Některé scény jsou opravdu geniální - šermování, lovení holuba nebo otvírání "turistické konzervy šouletu" :D (06.06.2012)

Nemyslím si, že je treba príliš diferencovať filmy dvojice V+W. Sú zväčša zložené zo skvelých výstupov komickej dvojice, brilantných dialógov a chytľavých pesničiek rozriedené naivnými a zostarnutými výstupmi ich nahrávačov. V posledných rokoch som si viac všímal prejavy ich naivných ľavicových názorov, ktoré boli v medzivojnovom období v intelektuálskych kruhoch značne rozšírené. (30.12.2014)