Vitason

Zatím poslední Bayův film se rozpadá na dvě části. V té první sledujeme utopický režim lidí, kteří jako jediní přežili radioaktivní katastrofu a hned ze začátku začne být jasné, že tu něco nehraje. Údajní přeživší jsou totiž klony, které si nechali největší boháči vytvořit pro svoje bezpečí. Druhá polovina je pak klasický akční film přesně v Bayově stylu, kde dva klony utíkají před svými pronásledovateli a to je možná škoda, protože tenhle námět měl mnohem větší potenciál, než jen být dalším obyčejným akčňákem. Jenže etické otázky jsou jen naznačeny a autor je moc nehodlá řešit. Této ideje s lidskými klony docela věřím. Že naše líná společnost postoupí tak daleko, že ženy nebudou chtít rodit (vždyť se to začíná dít už teď) a že lidé budou chtít mít podobnou pojistku. Problém by byl v morální otázce. Vždyť by to bylo, jako zabít sám sebe. I když Ostrov tohle všechno jenom naznačuje a upřednostňuje akci, tak to kvůli zmíněnému tématu není hloupý film. Tak a jak se Bayovi povedla akce? No na jedničku, vše je dynamické, kamera zvládá uhlídat celou tu akci, jsou zde dobře použité filtry nakombinované se silným nasvícením a skvělé vizuální efekty, které společně se zajímavou vizí Los Angeles budoucnosti vytvářejí vizuálně velice zajímavé dílo. Herecky je na tom Ostrov také dobře. Ewen McGregor zvládl svojí dvojroli velice slušně. Nádherná Scarlett Johansson by nemusela hrát vůbec nic a stejně bych byl spokojený:-) Sean Bean jako hlavní záporák taky ujde. Dobře jsou zvládnuty i vedlejší role, ze kterých nejvíce zaujme hláškující Steve Buscemi, Djimil Hounsou jako velitel komanda, které pronásleduje uprchlé klony a Michael Clarke Duncan jako klon slavného fotbalisty. K tomu všemu hraje velice solidní hudba. Jediné co tedy může na Ostrovu opravdu mrzet je promarnění dobrého námětu z etického hlediska. P.S. Nevyrobil by mi někdo taky Scarlettin klon?

Jak bych mohl nemít rád tento film? Když za něj moji oblíbení Coenovi dostali Oscara a ukázali, tak že jsou filmaři první extra-třídy a musí se s nimi počítat. Příběh Farga situovali do své rodné Minnesoty. Scénář je Oscarem oceněný naprosto po právu, protože dokázal skloubit napínavou kriminálku s Coenovským černým humorem a nabídnout cynické ale zároveň pestrobarevné postavy, které sleduje ve třech kolejích. První sleduje hňupa v podání skvělého Wiliama H. Macyho, který si kvůli finanční tísni sjedná únos vlastní ženy. Na druhé koleji stojí vlak v podobě dvou únosců v podání Stevea "Moc kecám" Buscemiho a Petera "Nemluvím vůbec" Stormarea a poslední linií je pátraní těhotné šerifky. K nevýrazným lokacím, které jsou vždy pokryty sněhem hraje úsporná hudba a snímá to precizní kamera. McDormand hraje velice dobře, ale toho Oscara trochu nechápu. Musím říct, že naprosto chápu proč si Coeni pro svůj další film vybrali právě knihu Cormaca McCarthyho Tahle země není pro starý, která je také krutá (vražda je tu hned na první straně), je tu černý humor a velice zajímavé postavy, takže konflikt je opět sledován z několika pohledů. A hlavně v první řadě má tato kniha velice napínavý a silný příběh. S trochou nadsázky by se dalo říct, že by to mohlo být Fargo číslo dvě a jestli z toho udělají špatný film, tak sním svůj výtisk této knihy.

To si takhle přepínám kolem půlnoci kanály a skočí mi tam chlapík, který právě vyloupil banku a ujíždí v černém Ferrari, se kterým bez milosti sestřeluje lidi. Jiný film jsem tedy již nehledal a dobře jsem udělal. Tajemné zlo je klasické hororové béčko z let osmdesátých. Jenže já jsem Bé pozitivní a na podobné filmy se moc rád podívám... Záhadný mimozemšťan krade lidská těla, se kterými pak loupí, vraždí a moc rád jezdí ve Ferrari. Vesmírnému návštěvníkovi je v patách podivný policista v podání sympaťáka Kylea MacLachlana, který řídí *chvíle napětí* také Ferrari. Koncept je podobný Carpenterově Věci, kde mimozemšťan také mohl vypadat jako člověk, ale zde většinou víte do koho se mimozemšťan převtělil takže tím odpadá napětí a v momentě, kdy si mimozemšťan vybere striptérku za své příští tělo dokáže, že kluci z vesmíru mají jak dobrý vkus na auta tak i na ženy. Hudba se snaží za každou cenu podtrhovat strašidelnou atmosféru, ale není moc povedená a já bych jí dokonce označil za šílenou. Jedná se o celkem napínavý akční horor, který nevyděsí, tak jak by chtěl.

Aneb jak se ze zloděje stala legenda. Král Richard "Lví srdce" strávil většinu času ze svého vladaření na křížových výpravách a svojí moc v Anglii předal do rukou šerifů. Dalo se očekávat, že se stane to samé jako v období Staré říše v Egyptě, kdy faraon zřídil funkci správce Horního Egypta, který si správci získali nakonec pro sebe. V Anglii se snažil ujmout vlády šerif z Nottinghamu, jenže to by se nesměl vrátit Robin Hood zpět do vlasti a tahle pohádka tak mohla začít... Jedná se o klasický, hollywoodský, historický velkofilm (vliv Novy) podle osvědčeného konceptu, kde hrdina na začátku přijde o vše, pak se mu daří, pak dostane zase na budku atd. Kulisy a kostýmy jsou skvělé. Nejvíce mě zaujalo vystavění scény z úvodu filmu se stromem, který chtěli vojáci porazit. Herecké obsazení se podařilo sehnat opravdu hvězdné, ale Morgan Freeman je trochu nevýrazný a hlavně představitelka lady Marion mi přišla vysloveně odporná. Costner je slušný, ale všechny strká do kapsy démonický Alan "Willis mě shodil z mrakodrapu" Rickman, který na malém prostoru stihne zaujmout i pobavit. Roobin Hood je srovnatelný s Gibsonovým Statečným srdcem. P.S. Tohle je asi nejlepší Conneryho role:-)

No Shakespeare by se z toho zřejmě obracel v hrobě, že by se rychlostí otáček provrtal až do Austrálie. Já nejsem moc velký Willův fanda (přečetl jsem od něj jen dvě práce- no nemám se moc čím chlubit:-), takže jsem s moderním zpracováním velký problém neměl. Luhrmann udělal moc dobře, když zanechal dialogy, tak jak je renesanční král napsal (alespoň to tak přiblížil nám-nevzdělancům). K tomu přidal vlastní obrazovou poetiku, kdy je všechno barevné a kamera se střihem vytvářejí z filmu klipovou podívanou. Neznám nikoho jiného, kdo by s takhle divokou vizuální stylizací a mícháním všemožných žánrů vytvářel takhle zábavný kýč (v tom dobrém slova smyslu) a neupadal to trapných scén. Všichni herci podali dobré herecké výkony a Leonardo DiCaprio byl opět famózní (začínám ho mít čím dál tím radši) a Claire Danes se mu jako Julie vyrovnala. Ve svém dalším filmu vybrousil Luhrmann svůj styl už k dokonalosti, uvidíme co nás bude čekat dál...

To takhle Martin Scorsese sedí doma a přemýšlí co natočí, když někoho u sousedů klepne infarkt a zvuk sirény mu vnukne nápad znovu se projet po svém městě a ukázat ho opět ve svém ,,nejlepším světle". Scorsese tedy vyměnil taxíka za sanitku a svůj New York zobrazil jako peklo na Zemi, kde mezi tou špínou a prapodivnými existencemi jezdí andělé v sanitce a snaží se zachraňovat lidské životy a hlavně i zachránit sami sebe. Ono to zní hezky: zachraňovat životy, ale film ukazuje jaký je to boj a jaké je to nést ztráty. Každý ze saniťáků se snaží zbavit se svých osobních démonů jinak a používají řešení jako alkohol, drogy, násilí atd. ale ne vždy se tím dá uniknout realitě. K tomu použil Scorsese tradičně dobrou kameru a zrychlené záběry ze sanitky jsou vyslovená slast, hudba se ne vždy k dění na plátně hodí. Herci podali dobré výkony. Líbil se mi Cage i má oblíbená Patricia Arquette, ale zaujmul i Tom Sizemore v roli dalšího saniťáka. Ovšem film trpí tím, čím trpí většina Scorseseho snímků a to že je film moc rozvleklý. Vždy to není na škodu, ale tentokrát jsem se docela nudil. Každopádně se nejedná o nejhorší mistrův snímek (pořád má na kontě Po zavírací době.)

Sny jsou krásná věc. Je hezké snít. A noc beze snu je jako sex bez orgasmu ( i když to pánská polovina nezná:-) Sice moje poslední sny za moc nestály. Například mě v bouři pronásledoval zhmotnělý blesk (no fakt!), ale i tak beru noční můru jako lepší než si ráno sen nepamatovat. Jsou to zřejmě jedny z mála aspektů lidského chování, které zřejmě nikdy neovládneme (snad ještě některé city), ale to neznamená, že ony musejí ovládat nás. Stephane své sny také neovládá, ale ony nad ním pomalu přejímají kontrolu, protože nedokáže rozlišovat tenkou hranici mezi snem a realitou a vše se navíc zkomplikuje, když se zamiluje do své spolubydlící. Musím říct, že mě dlouho žádný film takhle nedostal, abych z něj byl tak paf, abych se tak sžil s hlavním hrdinou a tolik ho chápal. Jedním z důvodů bude určitě to, že sám jsem velký snílek, ale těmi důležitějšími aspekty je skvělá vizuální stránka (použité staré postupy animace), také skvělý scénář a režie, ale tentokrát to všechno překonává herecký výkon Gaela Garcii Bernala, který je sice civilní, ale také strašně strhující a když mu ani ostatní herci nedělají ostudu, tak mám hodnocení jednoduché...

Tenhle kritický tón Stonovi sluší stokrát víc než pokus o klasickou americkou limonádu, kterou předvedl posledně. Tentokrát si na svojí kritickou jízdu vybral příběh zamilované dvojice Mickeyho a Mallrory Knoxových, kteří křižují dálnici 666 (zvláštní, že si vybrali zrovna tohle číslo:-) a nechávají za sebou ležet těla ve vlastní krvi. Ač jsou Mickey a Malllory krvelačné bestie, které nemají s nikým slitování, tak jim člověk stejně fandí díky sympatickým výkonům jejich představitelů. Stone představuje postavy i z druhé strany mince a kreace v podobě Tommy Lee Jonese jako ředitele věznice a Toma Sizemora jako policejního vyšetřovatele jsou také velice povedené a rychle se zaryjí pod kůží, A také nesmí chybět nezávislý pozoroval v podobě televizního zpravodaje, kterého předvádí excelentní Robert Downey junior. Jediné, co tak může na postavách mrzet, je že se všechny chovají jako by se společně sešli na beatnickém večírku a společně se pěkně sjeli, protože všichni jsou to šílení magoři s divokými gesty. Stone tímto filmem dost viditelně kritizuje násilí ve společnosti a hlavně média za ,,zpopularizování" krutosti. K tomu se Stone nebál použít jakékoliv prostředky ať už ty technické tak scénáristické. Během filmu dokázal použít snad všechny styly snímání, kdy nechal kameru rotovat kolem herců a zabírat je z různých úhlů, což pak stříhá rychlostí s jakou Lewis Hamilton vjíždí do cíle. Také vystřídal snad všechny možné i nemožné barevné filtry. Na pozadí nasvicoval různé obrázky a to všechno prostříhává krvelačnými prostřihy na mrtvá zvířátka, záběry z jiných filmů (dokonce je tu Scarface, ke které sám napsal scénář) i dokumentů a jen málokdy nabídne trochu poetičtější pohled (párek motýlů na květině, závoj padající z mostu) a dokonce se nebojí do filmu vložit animaci (ač Tarantino dost prskal na to, jak Stone předělal jeho scénář, tak ve snímku Kill Bill se dost přibližuje Stoneovu stylu). Aby film co nejvíce pobuřoval, tak zobrazuje opravdu velkou brutalitu, ale dá se to omluvit, tak že Stone chtěl upozornit na své poselství za každou cenu. A že zloděj křičí: chyťte zloděje- tak s tím problém nemám, neboť filmové násilí mi vůbec nevadí. Horší je, že své poselství o tom, jak s námi média manipulují a jak je televize plná násilí, předkládá Stone velice okatě a nedává tak moc prostoru k nějakému hlubšímu rozboru. Samotný závěr je pak čitelnou metaforou, jak se hlavní hrdinové vypořádávají s bulvárem, který je proslavil. Kritická alegorie na média to je určitě, ale film je také o hledání démonů v nás a jejich vymítání. Obě hlavní postavy se vražděním snaží vypořádat s démon ze svého dětství (Malloriono dětství je zobrazeno jako klasický sitcom, kde se lidé smějí, když dochází k domácímu násilí, nebo zneužívání) a pro Woodyho Harrelsona bylo přijetím této role možná i pokus zbavit se démona svého otce, který byl odsouzen na doživotí za vraždu. Všechno co jsem teď tak dlouze popisoval se navíc odehrává za prostřihů, které ukazují spokojenou rodinku z 60. let, která si právě koupila novou televizi a všichni zmíněnou brutalitu obdivují. Takoví normální zabijáci jsou přes velkou brutalitu chytrý film se skvělou vizuální formou. Jen by mě zajímalo jestli někdy vznikne film, kde by byla média ta hodná a né jen manipulátoři jako ve Vrtěti psem nebo Kozorohovi jedna.

Jedno zhruba tisíc let staré vietnamské přísloví praví: ,,Druhý díl bývá z pravidla horší než ten první, ač se snaží být chytřejším, bombastičtějším a lepším, ale nevychází to, takže v srdcích fanoušků zůstává stále první díl." Jak by řekl Bubba z Forresta Gumpa: ,,Ty Vietnamcové se prej vyznaj." To je sice pravda, ale zřejmě nepočítali s Jamesem Cameron, protože jestli někdy druhý díl překonal první, tak v tom měl prsty právě on. Počítač Skynet se rozhodl opět vyslat Terminátora, aby zlikvidoval již narozeného vůdce lidského odporu Johna Connora. No příběh je úplně stejný jako v prvním dílu, jen s tou změnou, že tentokrát Connorovic klan chrání Terminátor s tváří toho, který chtěl původně Johnovu mámu zabít. Tak je logické, že si již slavný Arnie nemohl zopakovat úlohu bad guye a řekl bych, že mu hodný stroj sedí lépe a jeho toporné herectví v této roli naprosto mizí. V tomto udělal Cameron mistrovský tah. Ve scénáři je sice několik logických děr, ale koho to zajímá, když scénář obsahuje skok na motorce z mostu, souboj vrtulník versus dodávka atd. Akce je tudíž skvěle našlapaná a vizuální triky jsou naprostá slast (hlavně všechny ty triky na T-1000) k tomu všemu hraje strhující hudba s naprosto skvělou main theme. V hodnocení tedy nemám jinou možnost…

,,Yippee-ki-yay, motherfucker!" V roce 1988 (mimochodem se narodil jeden sympatický človíček:-) vypadal svět akčních hrdinů trochu jinak. Všichni ti Norriové a Rambové kosili nepřátele po stovkách aniž by měli nějaký škrábanec a pak přišel new yorský polda, který byl největší smolař na světe (větší než Gagarin), který krvácel, pronášel sarkastické hlášky na všechny strany a stvořil tak nový typ akčního hrdiny a svého představitele vynesl do nebes. Heej vždyť on neměl ani boty. John McCleane je vždy v nesprávnou dobu na špatném místě. Kdyby v roce 2001 nehybernoval, aby si odpočinul a nabral sílu na nový boj s teroristy, tak by určitě zabráni i útoku na WTC. V tomto díle je John čistě náhodou v mrakodrapu, který je přepaden zase těmi zlými Němci vedenými charismatickým Alanem "Teď míchám kotlíky v Bradavicích" Rickmanem (samozřejmě nechybí rozhovor přes vysílačku). To všechno se seběhlo pod taktovkou mistra akčních filmů Johna McTiernana, který svojí dynamickou režií, dobrým výběrem hudby a herců a skvělou kamerou podtrhuje dobrý scénář a dva hlavní herce.