Vitason

Sice Tróju, Dokonalou bouři a Poseidona moc nemusím, ale za Nekonečný příběh si Wolfgang Petersen zaslouží místo v síni slávy. Jedná se o film plný klukovské, obrazové fantazie, která se vyrovná i snímkům Tima Burtona. Bastien je mladý chlapec, který utíká raději do říše knih, jen aby nemusel čelit realitě, kde je šikanován spolužáky a kde mu umřela maminka. Jenže pak mu přijde do rukou nekonečná knížka a on si rychle začne uvědomovat, že se stává součástí příběhu. Film bojuje proti realitě všedních snů a ukazuje nám, že je hezké a dobré snít a stát si za svými sny. Možná by se tím mohli řídit i dnešní filmaři, protože naturalistické filmy několikanásobně převyšují filmy jako je Nekonečný příběh, které by byly plné fantazie a ukazovaly, že dospět není až taková výhra. To všechno podporují skvělé kulisy, masky a efekty. A ani čas nevylámal Kamenožroutovi jeho zuby. Jedná se o jednu z nejhezčích pohádek, co znám.

Neil Oliver je v otázce svého života stejně nerozhodný, jako Paroubek když se rozhodoval, které íčko napsat do smsky policistům zasahujícím na CzechTechu ve větě ,,Nechte je b*t!" Na štěstí Neil potká v den svých 22. narozenin zvláštního človíčka jménem O. W. Grant, který plní lidem jejich přání. Ovšem každému podle svého a aktuální nálady. Když byste si například přáli nestárnout, tak by vás O. W. nechal zmrazit. Jenže Neilovo přání ,,naznačuje hloubku místo žravosti" a tak ho O. W. pošle na neexistuíjcí dálnici s posláním doručit balíček. Neilovi se během cesty nabízejí různé životní řešení: drogy, sex, hledání pravdy, aby se Neil v napínavém finále naučil, že vždy neexistují jen ta rozhodnutí, která mu normální vidění světa přináší. Interstate 60 je první režijní počin Boba Galea, který psal spolu se Zemeckisem scénáře k Návratům do budoucnosti a je to znát, neboť ,,šedesátka" stojí hlavně na geniálním scénáři, který je poučný a zábavný zároveň. K tomu podali herci dobré výkony v čele s tradičně dobrým Gary Oldmanem a spousta slavných jmen se ukázala v cameo rolích. Interstate 60 je jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

Tak co je u Johna McClanea nového? Však víme, to je ten chlapík, co rád tančí po skle a jen tak mimochodem při tom střílí teroristy. Takže co nového. Johnovi ubyly vlasy a sprostá slova. Místo toho dostal barevné filtry a parťáka, se kterým se velice zábavně špičkuje, takže po třetím díle další buddy movie v sérii. Ale hlavně se John McCleane vrátil a rovnou se přiznávám, že jsem tomu vůbec nevěřil. Už jen kvůli režisérovi (Underworld mě zrovna nenadchl) a celkově mi přišlo uhozené vracet se k sérii. Jenže Len Wiseman a postarší pán Willis mě přesvědčili, že na to mají. Akce je nadsazená a přemrštěná (on fakt sundá autem vrtulník) to všechno je nasnímáno opravdu povedenou kamerou. Nohsledi hlavního padoucha jsou velice zajímaví (parkur maník, kung fu mrcha) a jejich likvidace taky. Takže jediné co zamrzí je, že hlavní boss je celkem nudný. Jediné co mě asi opravdu naštvalo byla absence sprostých slov kvůli nízkému raitingu. Ale co? Vždyť děti už ta slova stejně znají. Já se odmala nadíval kurva něco sprostejch filmů a do prdele žádný známky to na mně nenechalo.Jestli bude takhle vypadat čtvrtý díl Inndiana Jonese, tak bychom si mohli jen spokojeně pomlaskávat. Jinak doporučuji počítačovou hru Just Cause, kde můžete s hlavním hrdinou přeskakovat ze stíhaček na vrtulníky, harpunou se přitahovat k autu, pobíjet nepřátele po stovkách a je to opravdu skvělá zábava.

Je docela logické, že Tim Burton natočil Mars útočí! právě po Ed Woodovi, protože s trochou nadsázky by se Mars útočí dal označit za pokračování filmu o potrefeném režisérovi. Burton tímto snímkem vzdává hold horrorům z 50. let a jejich nekorunovanému šaškovi. Létající talíře vypadají jako z filmů Eda Wooda (jen mi chyběly provázky, které by je držely) a k dokonalé podobě chybí jen postava něco jako vypravěče (nějaký Bela Lugosi). K této poctě sehnal Burton neskutečné obsazení v čele s Jackem Nicholsonem jako nerozhodným presidentem USA. Je chvályhodné, že se Burton nestydí toto obsazení jakkoliv vybíjet. Ovšem hlavním tahounem jsou skvěle zvládnutí marťané se svým zvláštním jazykem. K tomu všemu napsal Danny Elfman trochu nadsazenou ale trefnou hudbu. Jediné co tak může mrzet je, že film s takovými triky a obsazením nedostal vtipnější scénář.

Když se člověk podívá na Vykoupení z věznice Shawshank, Zelenou míli, nebo Osvícení a právě na Běžícího muže, tak může jen těžko uvěřit, že tyto snímky mají něco společného, ale mají a to autora Stephena Kinga, který ovšem Běžícího muže nepodepsal svým jménem. Může se zdát, že se jedná jen o dalšího zástupce z rodinky akčních béček vyrobených v 80.letech. Jenže Běžící muž sebou nese poselství se zdviženým ukazováčkem. Film varuje před neomezenou mocí médií, které mají tu možnost ovlivňovat naše životy podle jejich ,,pravdy". Také je zde varování před zhoubnými reality show. Stačí se podívat mozek vyplachující Vyvolené. Reality show Běžící muž nabízí lidem zábavu starou jako Colloseum samo. Trestanci se zde stávají novodobými gladiátory, kteří jsou vražděni v přímém přenosu, jen aby se lidé nebouřili proti policejnímu režimu. Na násilné zábavě je také znát výsměch americké společnosti, která se svým americkým fotbalem a wrestlingem touží po násilné zábavě. Arnold celé to násilí kolem trochu zlehčuje svými hláškami a jeho svaly společně s našlapanou akcí, hudbou a hezkou babou po boku vytvářejí pořádný akčňák, kde Arnold likviduje jedno tlusté prase za druhým, které mu jdou po krku. A můj oblíbenec? Profesor SubZero!

Tim Burton stvořil v roce 1989 temně-barevné (zvláštní kombinace) město Gotham, nad kterým drží ochranou ruku okřídlená krysa. V roce 1992 ještě bizardnější dobrodružství s větším nadhledem, kde Batman ustoupil trochu do pozadí, protože se o jeho prostor ucházelo hned několik záporných hrdinů najednou. To vše Burton udělal, aby si v roce 1995 přesedl z režisérské stoličky na tu producentskou a sledoval, jak se jeho vize v rukou Joela Schumachera pomalu rozpadá a to vše vyvrcholilo v roce 1997. Schumacher vyhnal nadsázku až ke střechám gothamských mrakodrapů a celé město včetně Waynova sídla si přetvořil k obrazu svému. Celé město je barevné, plné neonů a vypadá, jako by uvnitř probíhal fetišistický festival. Ono celé to působí trochu fetišisticky přes záběry na Batmanův zadek a zvýrazněné bradavky na kostýmech hrdinů a tohle všechno s veselými barvičkami a častou růžovou působí až trochu přihřátě. Možná nebýt Burtonových filmů, tak by na Batman Forever nebylo pohlíženo tak zle, ale s Timovou verzí to srovnání prostě nesnese. Je to hlavně kvůli absenci jakýkoliv bojových scén. Také je to dáno tím, že Jones a Carrey spolu soutěží o to, kdo bude více přehrávat a chvílemi hrají oba to samé. Carreyho kreace jsou asi nejlepší, když imituje Kilmera, který hraje docela slušně. Také nechápu, proč musí Waynova přítelkyně oscilovat mezi ním a jeho okřídleným alteregem (jinak je tu Kidman uplně zbytečná). Nejvíce filmu ubližuje dementní finále, kdy člověk očekává závěrečný boj a on nepřichází a nepřichází...Tímto filmem Schumacher nabil pistoli, kterou v podobě dalšího dílu netopýřího muže odstřelil a poslal ho tak na několik let do kómatu. Jednu hvězdičku přidávám na skvělou hru na Sega Mega Drive a doktora Burtona ze závěru filmu.

Ještě než Keanu Reeves začal hledat chyby v Matrixu, tak si osahal cyberpunk ve snímku Johnny Mnemonic. Hrdina jmenovaný v názvu filmu ve živí jako pašerák. Jenže on nepašuje drogy, zbraně, nebo peníze. Nene, přece jen žije ve světe budoucnosti, kde se pašují data. To co si dnes můžeme stáhnout, poslat, nebo vypálit to si Johny nechává nahrát do hlavy. Jenže on si ukousne trochu větší porci v tom jak velký obsah dat si nechal nahrát do hlavy a také jaká data, protože ho začne pronásledovat yakuza budoucnosti. Režisér se snažil nastavit tíživou vizi let budoucích s dusnou atmosférou. Prostředí působí ze začátku zajímavě, ale později jeho monotónnost začne ubíjet. Práce s napětím a gradace bojových scén, které měly také podpořit atmosféru, ujíždí režisérovi pod rukama. Keanu Reeves nemá herecky skoro co nabídnout. Pochválit můžu triky, které jsou na rok svého vzniku povedené a Dolpha Lundgrena jako pomateného zabijáka recitujícího bibli. 3* dávám hlavně za to, že se Johnny Mnemonic dá považovat za trénink ke skvělému Matrixu.

V domě Nicol Kidman se začnou dít takové věci, které se dějí, když jste někde první asi jako Evropané v Americe. Situace pro Nicol je o to těžší, protože její děti mají zvláštní nemoc a nesmějí se dostat na přímé světlo. Na tomto konceptu, kde vystrašená žena brán svoje nemocné děti, vystavěl Alejandro Amenábar tajuplný příběh s mrazivou atmosférou, kterou dokázal starými postupy dobře gradovat a celý film se obejde bez klasických lekaček. Vše je vystavěno na naznačování, které se stupňuje a postupuje k překvapivé pointě. Trochu mi to v práci s napětím připomínalo Shyamalanovo Znamení a příběhově to má zase velice blízko k Šestému smyslu. Z řemeslných složek stojí za pochvalu šikovný střih. Několikrát jsem se lekl díky dobrému prostřihnutí. Nicol Kidman podala standardně dobrý herecký výkon a dětští představitelé byli také přesvědčiví. Ti druzí je řemeslně dobře provedená, napínavá duchařina.

Batmanovská partička si zřejmě chtěla odpočinout od netopýřích eskapád, tak přibrala nádhernou Scarlett Johansson a nejpopulárnějšího X-mena a vydala se mezi kouzelnické triky a tajemnou atmosféru. Christopher Nolan opět předkládá nelineární příběh o dvou kouzelnících, kteří byli přátelé a později se z nich stali rivalové na život a na smrt. Kouzelník v podání Christiana Balea má sice talent, ale zase ho neumí správně prodat. Co chybí Hughu Jackmanovi v oblasti talentu, to umí vynahradit velkou show. Je zvláštní, jak během filmu člověk několikrát změní stranu a chvíli fandí tomu kouzelníkovi a za chvíli zase tomu druhému Oba kouzelníci na sebe žárlí, přetahují se o triky i o dívku a je jasné, že to dobře nedopadne. Také je jasné, že konec bude překvapivý. Nolen se snaží dokonce nabídnout několik point na závěr, kdy chce vysvětlit tohle a tamto. Nechci si nějak honit triko, ale jednu z nich jsem odhalil již v polovině filmu. Ta druhá je tak jednoduchá až hloupá, že se odhalit nedá, ale Dušanu Kleinovi by se z ní určitě vznítila fajfka (Hříchy pro pátera Knoxe). Jinak se Nolenovi povedla nastínit tíživá atmosféra, která byla umocněna hereckými výkony zúčastněných. The Prestige je velice napínavý film, používající rafinované vyprávění a film, kterým mě Nolan přesvědčil mnohem více než svým Batmanem.

Možná měl Punishera hrát Steven Saegal. Přece jen je expert na pomstu rodiny. Komu jinému popravili ve filmu 30 rodin?:-) Sice je to jen vtip, ale tento vtip nemůže zastřít fakt, že se Dolph Lundgren se svým toporným herectvím a obarvenými vlasy do role nehodí. Režisér se tuto situaci snažil vyřešit tak, že se švédským chemikem šetřil, ale ani to ve finále nestačilo. Řemeslně film také nezvládl. Kamera spolu se střihem je při nejmenším zmatená. No a o scénáři je vysloveně škoda mluvit. The Punisher je snaha o cool, béčkový přepis komixu, který je plný krve, špatně natočené akce a film, kde každý druhý výstřel končí headshotem. Ke vší škodě je to jen další zprzněná Marvelovka. Novější verze s Johnem Travoltou se mi líbila mnohem víc. Sorry, možná kdybych to viděl o několik let dříve.