Vitason

,,Letím si pro svojí opici!" Je jedna z prvních vět, kterou Mark Wahlberg pronese. Taky tuto větu rád používám, jenže po jejím vyřčení se s raketoplánem nevrhám do magnetické bouře, nýbrž jdu do hospody. Tim Burton stvořil v roce 2001 remake jednoho z nejslavnějších sci-fi filmů, jenže ono se to ani za remake nedá považovat. Považoval bych to pouze za variaci na stejné téma. Neboť příběh je stejný pouze v tom, že astronaut ztroskotá na planetě opů. Lidé zde mluví, průběh děje je jiný a i jeho konec je odlišný. Scénarista si byl vědom toho, že nemůže použít stejný konec, který byl jeden z nejpřekvapivějších vůbec, ale také věděl, že se mu musí vyrovnat a tak vymyslel jiný také velice překvapující závěr. Celkově musím scénaristu pochválit za dobře odvedenou práci. Dobře si vedli i herci v čele s Markem Wahlbergem, ale lepší část obsazení (Michael Clarke Duncan, Paul Giamatti) se skrývá pod maskami, kde Tim Roth a hlavně Helena Bonham Carter odvádějí naprosto skvělé výkony. Masky jsou úchvatné a dovolují svým nositelům hrát mimicky. Tim Burton naservíroval syrovou a temnou vizi budoucnosti, kdy ovšem slevil ze svých klasických temně-gotických vizuálních hrátek. V tomto duchu se vyřádil jen ve vyobrazení opičího města. Burtonova Planeta opic je velice slušný film, který svému předchůdci nedělá ostudu a možná by s ním ani neměl být srovnávaný.

*Známou melodii si domyslete* Kdysi dávno v předaleké galaxii žil trikový vizionář, kterému zřejmě došly peníze a tak popadl svojí světelnou tužku a napsal mizerný scénář, který měl za úkol předvést největší trikovou podívanou. K nelibosti dosti lidí včetně mé osoby zasadil Lucas novou trilogii časově před tu stávající. Takže žádný Luke Skywalker, žádný Han Solo. Místo nich přichází JarJar Binks-zázrak digitální éry. Jenže JarJar je všemi těmi svými trapnými vtípky král všech idiotů a když ho vidím, tak mám chuť utrhnout mu ty jeho uši. Ale na druhou stranu musím uznat, že Lucas poučen z předešlých let dobře věděl co dělá. Přímo před očima mám zástupy dětí, které si kupují hračky, trička a čepice s tímhle šaškem. Musím se přiznat, že v roce premiéry, to mi bylo 11 let se mi ten JarJar celkem líbil, dnes se za to sice můžu stydět, ale on prostě fungoval na věkovou skupinu, pro kterou byl napsán. Ústřední jediovské duo bylo sympaticky obsazeno. Ewan McGregor hraje na malém prostoru velice slušně. Liam ,"Mouchy, sežerte si mě" Neeson se moc o nějaké herectví nesnaží a docela věřím pomluvě, že roli přijal jen, aby mohl zaplatit účty za nájem. Jediné momenty, kdy není úplně toporný, přicházejí v interakci s Jakem Lloydem. Tenhle šišlavý chlapeček mi nepřijde jako dobrá volba a bojím se, že s ním Lucas trochu přebral. Triky jsou místy fajn, ale já prostě nejsem moc velkým fanouškem těchto filmů točených před modrým, nebo zeleným pozadím. Staré dobré kulisy a animatronika mi prostě přijdou plastičtější, uvěřitelnější a hmatatelnější. Kouzlo starých dílů se vytrácí a přijde mi to spíše, jako rejžování peněz. Přesto je to pořád příjemná podívaná s dobře udělaným závodem kluzáků, se skvělou hudbou a závěrečnou bitkou s Darth ,"Jsem antihrdina na jedno použití a tak ani neumím mluvit" Maulem.

Rok 10 191 je ve znamení koření. ,,Kdo vládne koření, tak ten vládne celému vesmíru." Takže dnešní šéfkuchař by byl pánem všech vesmířanů. Tato vzácná látka se nachází na jediné planetě v celé té velké černé díře ozdobené pár světýlky zvané vesmír. Tou planetou je Arrakis, kde místní lidé věří v proroctví o mesiášovi, aneb můj třetí pokus skamarádit se s pnem Davidem Lynchem a opět to nevyšlo. Duna je oldschoolově natočené sci-fi, které trpí hlavně tím, že je totálně user unfriendly. Příběh je podán zmateně, útržkovitě bez jakýkoliv pomocných berliček pro diváka. Na film jsem se díval ve zrovna né dobrém rozpoložení, takže mě z celé té rozvleklosti rozbolela hlava. Film nabral alespoň nějaké tempo po hodině a půl. Naštěstí jsem se díval jen na 130minutovou verzi a málem jsem několikrát usnul. Dívat se na 190minutovou verzi, tak bych asi umřel. Lynch si hodně vyhrál se stylizací a barvami, ale všechny ty baronovy vředy a odporné masky jsou spíše na zvednutí žaludku než na zajímavou podívanou. Triky působí i na svou dobu zastarale. To takové Hvězdné války jsou naprosto jiná liga. Přežil jsem to jen díky skvělé hudbě a příjemným hercům.

Toto je příběh muže jménem Vít Ulrich...a jeho komentáře. Vít Ulrich je muž nekonečných slov, nezměrných vykecávek a pozoruhodně mála faktů. A jeho komentáře nejsou o mnoho chytřejší No ehm tolik moje parafráze úvodu snímku Horší už to nebude, kde je hlavním hrdinou Harold Crick, který si místo se slovíčkama hraje s číslicema. Haroldův pomale plynoucí, monotónní život se pomalu začíná měnit, když Harold začne slyšet hlas, který vypráví jeho život a on si brzy uvědomí, že se stal postavou cizího příběhu a snaží se zjistit, kdo vypráví jeho příběh a zároveň změnit konec. V tom mu pomáhá profesor literatury v roztomilé kreaci Dustina Hoffmana, který si zde tak trochu dělá legraci ze svého Rain Mane, když se hlavního hrdiny pořád ptá jestli si spočítal schody, dlaždičky atd. Marc Foster naservíroval příběh velice příjemně s několika vychytávkami. Neustále zobrazování číslic v obrazu působí velice zajímavě, ale tenhle film by byl ničím, nebýt skvělého scénáře, který lehce připomíná Truman show, ale přesto je velice zajímavý a poutavý. P.S. Příště si ve svých povídkách hodně rozmyslím vybíjení některých postav a že to dělám velice rád.

Představte si cukrárnu U Netopýra, kde je geniální pekař(Burton) a vy si u něj dáte dort (Batman), který je naprosto skvělý. Nedá vám to a druhého dne přijdete opět a objednáte si stejný dort (Batman Returns) a on je ještě sladčí a barevnější. Toho dne se pekař nepohodne s vedoucím a dostane padáka a na jeho místo je rychle dosazen jiný pekař (Schumacher), který se snaží napodobovat předešlého kuchaře, ale nejde mu to, takže se to snaží zamaskovat a celý dort zasype ovocem (Batman Forever), ale není to ono a třetího dne vám v puse zůstane nepříjemná pachuť, která ovšem úplně neodradí od čtvrté návštěvy a čtvrtého dortu (Batman and Robin), ze kterého se již většina lidí pozvracela, takže cukrárna zůstala po několik let zavřená. No já se nepozvracel a musím uznat, že když jsem se nedávno rozčiloval v komentáři k Batman Forever, kde jsem přirovnával čtvrtý díl k nabité zbrani, tak jsem trochu přeháněl. Sice tenhle díl opravdu uzemnil celou sérii, ale není to taková hrůza, jak vám bude skoro každý tvrdit. A pro mě a teď pozor! Je dokonce lepší než díl předešlý a to klidně z jediného faktu a to, že oproti němu nabízí alespoň nějakou akci. Schumacher se rozhodl, že tentokrát do latexového kostýmku narve i kozy, takže sotva si Robin vymačkal poslední uhříky, doplní partu další Bat-parťák tentokrát v podání krásné Alicie Silverstone, která zde funguje spíše jako ozdoba a není jediná. Tohle rozšiřování party moc nechápu a zajímalo by mě, co by se dělo kdyby se Schumacher dostal k natočení dalšího dílu. Asi by do boje vyslal i Alfreda. Další půvabnou ozdobičkou je Uma Thurman. Do netopýřího kostýmu se tentokrát nasoukal George Clooney, který mi nepřijde jako úplně špatná volba. Charisma na to má, ale jeho problém je ten, že i intonačně hraje oba stejně. Sice se snaží, ale nějak mezi Brucem Waynem a jeho alteregem nedokáže dělat rozdíly. Hlavním arcipadouchem je Mr. Frezze v podání Arnolda Schwarzeneggera jehož toporné herectví do role chodícího sněhuláka úplně zapadá. Schumacher opět změnil provedení města a tentokrát ho totálně utopil v barvách a neonech, kdy všechen ten fetišismus přes opakované záběry na batmanův zadek a barevné maškarády ve městech (dokonce je tu gang chlapíků se slipama navrch, jako kdyby vypadli z Mechanického pomeranče) už přerůstá únosnou hranici. Efekty jsou fajn, opět nakloněná kamera taky a to samé se dá říct o hudbě. Batman je můj nejoblíbenější komixový hrdina a je škoda, že ho pohřbil zrovna tento díl, protože mi nepřijde až tak špatný, minimálně lepší než ultradivný a nudný třetí díl. Jestli tenhle film čeká na nás v pekle, jak tady někdo píše, tak by to peklo pro mě nemuselo být až tak špatné:-) Jedná se o zajímavý film, když přistoupíte na Schumacherův vizuální look, který je nabitý akcí již od první chvíle, kde se hraje hokej s diamantem až po závěr na obřím teleskopu.

Nafoukaný herec je noční můrou každého režiséra, snad to bude jednou i moje noční můra. Za to Simone je splněným snem každého režiséra, snad to bude jednou i můj sen:-). Simone je počítačem vytvořená herečka, která svému režisérovi Viktoru Taranskému (že by Andrej Tarkovsky?) přinese rychle slávu. Andrew Niccol pomocí Simone vyjadřuje svůj postoj k natáčení filmu a sám se stylizuje do hlavního hrdiny. Ukazuje nám, že je důležitější režisér a jeho umělecký záměr než zhýčkaná hvězda a zisk z filmu. Film je o to mrazivější, že v dnešní době všech těch JarJar Binksů a Silver Surferů je toto téma aktuální. Třeba to nebude trvat dlouho a opravdu animovanou postavu nerozeznáme od živé. Sice by pak herci neměli co žrát, ale konečně by vládl tvůrčí záměr. Simone funguje skvěle jako drama o režisérovi, kterého ničí jeho na-slovo-poslouchající herečka a její sláva. Na druhou stranu jako komedie o režisérovi, který maskuje neexistenci své dvorní herečky, moc negunguje. Rozhodně se jedná o zajímavý film s dobrou myšlenkou a dobře hrajícím Al PAcinem.

Fantasy filmů pro dospělé je asi tolik, kolik uší zbude profesionálnímu boxerovi po zápase s Mikem Tysonem, ale tento fakt mě nemůže přinutit přimhouřit oči a nepřimhouřím je ani proto, že je pod scénářem podepsán Ólí Stone, ten zřejmě ve drogovém opojení přinesl nějakej ten prášek sebou a přinutil Miliuse dát si taky lajničku s tím, že se jim pak bude lépe psát. Oba tak sepsali příběh plný násilí a sexu, který míchá severskou mytologii s východním starověkem. Příběh o pomstě, který není ničím zajímavý. Conanova aktivita by se dala popsat třemi činnostmi buď někoho bije, někoho píchá (muže mečem, ženy něčím jiným:-), nebo běhá. Všechny ženy jsou v příběhu drsnější než šmirglpapír. a nevím jestli je věta: ,,A teď zaplať, barbare!" úplně stimulující k sexu. John Milius není dobrý vypravěč a ke všemu mu nejdou ani akční scény. Každý záběr zbytečně protahuje a zpomaluje, takže to všechno působí jen jako videoklip ke skvělé hudbě Basila Poleroudise, které je k tomuto filmu možná škoda. K tomu navíc ze všech kulis vysloveně dýchá nízký rozpočet. A Arnold? Ten se drží taktiky ,,méně mluv, více zatínej svaly".Barbar Conan nabízí dospělejší podívanou než třeba takový LoTR s Arnoldem v nejlepší formě, ale jinak je to velké naduté nic, které by se dalo zkrátit minimálně o polovinu.

Nemůžu si pomoc, ale nepřijde mi to jako horror. Prvně jsem to viděl o řadu let mladší a nebál jsem a ani včera ne a to je co říct, protože já se bojím všeho včetně vlastního stínu. Celé mi to přijde jako thriller s velice hutnou ale opravdu hutnou atmosférou. Věc se ani nesnaží být prvoplánovaně horror. Lekačka je tu jen jedna. Místo lekacích scén okolo vás film stahuje smyčku napětí a brzy zažíváte pocity zmatenosti a beznaděje spolu s polárníky. A v tom je právě kouzlo filmu, že vesmírný návštěvník může vypadat jako kterýkoliv člen polární posádky, takže nedůvěra mezi nimi se začíná stupňovat. Atmosféru navíc podtrhuje skvělá hudba a dobrý výkon Kurta Russela. Gore efekty jsou povedené, ale právě za ně strhávám hvězdičku, protože filmu trochu ubírají na vážnosti a on se na to bere až příliš vážně.

Quentinu Tarantinovi bych žral z ruky i dokument o rozmnožování slimáků, ale naštěstí se tenhle geniální úchyl v dětství nedíval na přírodopisné filmy, kterým by dnes vzdával hold. Filmy, na které se díval, byly přírodopisné jen ve všech těch otevřených zlomeninách, vyvalených střevech a sexuálních scénách. Death Proof je klasický Tarantinův film se všemi těmi záběry na ženské chodidla, kvalitními dialogy, které jsou naprosto o ničem, zvláštně barevnými interiéry a hlavně je tu opět silná pozice ženských postav. Je to film o ženách ale né pro ženy. Sice nevím, s kým se Quentin kamarádí, ale neznám moc dívek, které by mluvily hůř než fanoušci Baníku Ostrava a byly takhle drsné. Feministky si tak zřejmě užijí jen samotné finále, protože jinak se jim fáze, kde se nádherné dívky oslovují výrazy jako: ,,man, bitch, motherfucker" nemůže líbit. Jedinou výraznou mužskou postavou je kaskadér Kaskadér Mike, který je na plátně možná slabých 20 minut, ale díky skvělému podání Kurta Russela se vám o to více vryje do paměti. K tomu všemu zní klasicky skvělá hudba a jediné co může mrzet je, že nehraje častěji (i v automobilových honičkách jsou pasáže bez hudby). Pro Tarantina je snímek také výjimečný tím, že si poprvé sednul za kameru a nelze udělat nic jiného než ho pochválit. Death Proof je klasický film od Quentina Tarantina plný odkazů na různě snímky (včetně všech vlastních), který trochu trpí hluchou mezihrou při výměně skupiny dívek. Chci zůstat objektivní a tak dávám 4*, což je u mého největšího oblíbence stejně zklamání, ale tak uvidíme časem, protože všechny jeho filmy pro mě mají sílu trvanlivosti, protože si kdykoliv pustím jeho film s radostí i posté. Jestli se budu rád vracet i k Death Proof, tak pátou hvězdičku přidám.

Odmala jsem se prakticky mohl dívat na co jsem chtěl. Teda porno mi rodiče nedovolovali, ale nikdy mě nijak neomezovali v násilných a krvavých filmech. Takže mi násilí ve větší formě než malé nevadí. Samozřejmě jen to fiktivní-filmové. Jinak jsem zapřisáhlý pacifista a humanista, ale Cannibal holocaust je jediný film, který mě dokázal znechutit a to jsem viděl krvavější filmy. Tak čím se mu to povedlo? Rovnou přiznávám, že jsem prostě skočil distributorům na jejich taktiku s pravostí záběrů (tak samozřejmě ta zvířátka jsou tam opravdu porcována) a opravdu jsem se cítil zvláštně, když jsem se díval nä to ,,pravé" znásilnění a kuchání lidí. Celou dobu jsem si říkal, že to musím vypnout, ale nedokázal jsem to a jen s němým úžasem jsem sledoval dění na obrazovce. Jedná se o velice originální film, který ukazuje, že Záhada Blair witch zase tak originální není. Režisér ke krvavému dění vybral velice odlehčenou hudbu, která kontrastuje s filmem a nemohl jsem se zbavit dojmu, že se hudba i dění na monitoru vysmívá. Hodnotím jako několik lidí tady nerozhodnutých pro odpad, nebo 5* takže dávám 3*.