JASON_X

Nejsem si u tohohle komentáře jistý, kde může začínat pomyslná hranice spoileru, ale na druhou stranu pokud někdo čte komentáře před tím, než film zkoukne, tak je to jeho blbost. No zkrátka chci v první řadě pochválit skvělý scénáristický trik, kdy jsou stejné události vyprávěny popořadě z pohledu několika zúčastněných osob. Sice už jsem to minimálně v jednom filmu kdysi viděl, ale to je fuk, nečekal jsem to a při přepnutí na úhel pohledu Driverovy postavy jsem byl hodně příjemně překvapený. A téměř stejné překvapení jsem zažil po druhém přepnutí na postavu Lady Damon. Ale nebyl by to film dnešní doby, aby se do něj neimplantovalo aspoň něco ze současných populárních trendů. Tady to naštěstí nejsou ani barevní, ani gejové, ani translidi, ani ekofašismus, ale "pouze" feminismus, respektive kritika nerovnoprávného postavení žen v tehdejších společnostech. Bylo to prý podobné, jako dnes se zvířaty. Týrání (znásilnění) takové ženy prý nebylo odsouzeníhodné ani tak kvůli oné ženě, jako spíš kvůli jejímu manželovi, jehož byla de iure majetkem. Takže pokud jste někomu ojeli starou, poškodili jste vlastně cizí majetek. No dobrá, asi to tak nějak možná i bylo. Ale je taky fakt, že se mi těmihle primitivně polopatickými (a jakoby rafinovanými) moralistickými vsuvkami ve třetím dějství celý film rázem zprotivil. A když ještě přihodím Damonův hillbillyovský sestřih, ze kterého by se smíchy potrhal snad i Jágr, musím bohužel zaokrouhlit dolů, i když výprava byla pěkná a závěrečný souboj příjemně syrový.

Pohár fantasmagorie, bizarnosti a teatrální krvavosti naplnilo tohle rázovité francouzské videobéčko vrchovatě. K mojí větší spokojenosti, tedy i k vyššímu hodnocení, mi ale scházela trochu temnější nota, respektive mi přebývalo přehrávání a "komické" šaškování většiny protagonistů. Francouzské ztřeštěné taškařice jsem kdysi dávno míval rád, ale k horrorům mi tenhle cirkusácký styl jaksi neštymuje.

Díky přítelce jsem si právě doplnil jednu z mezer v mém klasickém filmovém vzdělání (kterou jsem pravda plánoval doplnit už dlouho) a jsem tomu rád. I po téměř čtyřiceti letech od svého vzniku je totiž tohle psychologické drama stále zatraceně působivé. Původně jsem měl za to, že film bude pojednávat především o válečných časech a o onom Sofiině děsivém dilematu (kostru Styronova příběhu jsem povrchně znal), ale byl jsem příjemně překvapený jeho dějovou košatostí a dobře propracovanou psychologií hlavních postav. Válečné události pak celý film korunují a na nepřipraveného diváka musí účinkovat jako dost nečekaná a surová ťafka mezi oči, po předchozím sice vypjatém, ale přece jen převážně pouze "vztahovém" ději.

Nestává se mi často, abych po skončení filmu chvíli pořádně nevěděl, co o něm napsat. Bizarní, dekadentní, fetišistický, zvrácený, nezdravý, nechutný... divný. Je to film protimužský? Nebo protiženský? Nebo celkově protilidský? Je plný skrytých symbolismů a nebo je to jen výron halucinací temné stránky režisérčiny psýchy? Opravdu existují jedinci, které sexuálně vzrušují automobily a kteří zároveň nenávidí lidi? Nebo za všechno může titanová destička v hlavě, nějak sublimující a člověka v jakéhosi mutanta měnící? Koukám na můj komentář k rejžině předchozímu Raw a mohl bych ho opsat. Asi docela zajímavá ženská, ta Julia D. Některé scény z filmu jen tak nezapomenu a za to dávám palec nahoru, jinakosti si cením. A měl-li bych si vybrat mezi nějakým laskavě hřejivým středoproudovým blivajzem, nebo úchylným bizárem, ovšem ne úchylným samoúčelně a zároveň dobře natočeným, volím bez váhání to druhé.

90% filmů, které konzumním stylem sjíždím v posledních letech (= v době internetové), se mi beze stopy vykouří z hlavy do týdne, někdy už do druhého dne. Není to ale (jak doufám) Alzheimerem, ale prachobyčejnou přesyceností vjemy. A pak jsou filmy, které jsem viděl jen jednou v životě, zpravidla už hodně dávno, a které se mi nesmazatelně vryly do dlouhodobé paměti. A to je třeba tenhle případ. Viděl jsem ho černobíle a dabovaný někdy v -nácti ještě v ČST, a natolik mě tenkrát zaujal a oslovil, že jsem si ho detailně pamatoval až dodnes, kdy jsem si dal konečně repete, barevné a v originálním znění. Po prvním zhlédnutí se tehdy "strážce majáku" stal okamžitě mým vysněným ideálním zaměstnáním, tedy ovšemže s bohatými zásobami knih a hudby, a za aspoň trochu pohodlnějších životních podmínek. Na rozdíl od jedinců s poněkud jednodušší strukturou osobnosti (Chmara), by leckterý jedinec spirituální nepovažoval takovou poustevnu za vyhnanství, ale za vytoužený azyl. Až o mnoho let později byl pak "strážce majáku" na žebříčku mých ideálních povolání vystřídán "hlídačem lesních požárů" po Kerouacově vzoru, ale to už je zase jiný příběh.

Slabá třetí za jakous takous dějovou neotřelost, protože terorizování rodiny měšťáků nevyzpytatelnými vidláky probíhá přece jenom v trochu odlišném stylu, než na jaký jsme v podobných filmech zvyklí. Tenhle námět by si ale býval zasloužil kvalitnější filmový štáb, takhle je z toho jenom průměrný televizní nízkorozpočťák. Největší slabinou jsou asi herci, z nichž jediný (Lofland/Isaac) působí víc profesionálně než ochotnicky. Ještě arménská anorektička je aspoň vizuálně zajímavá a dokážu si ji představit v rolích nejrůznějších mimoněk, podivínek a šílenkyň. Zbytek je ovšem nehoden komentáře. Vlastně až na dceru, která je asi jednou z nejošklivějších filmových dcer, jaké jsem zatím viděl. Když na půvab téhle ohavy Isaac opakovaně pronášel chvalozpěvy, nevěděl jsem, jestli mám dřív zvracet nebo se smát, takže jsem vydával jen jakési neartikulované dávivé skřeky. Mně osobně totiž tahle dívčina po celou dobu neodbytně připomínala jistou ekologickou mongoloidku Grétu.

Tak takovýhle menšinový pseudoartový psychárny já můžu! Úžasná záležitost - pomalé až meditativní tempo s klidnou pečlivou kamerou, výrazní a zajímaví herci (z toho dvě pěkné herečky), krásná výprava (interiér domu), moje oblíbená Vivaldiho árie (Cum Dederit), podivnosti, tajemnosti, nechutnosti, zlověstnosti, vztahové dramatičnosti, pohanské metafyzičnosti, ke konci něco málo krvavosti a v neposlední řadě libozvučná velština jako třešnička na dortu (můj teprve druhý, maximálně třetí film ve velštině).

Potěš prso, co mám teď k tomuhle...  No i když ideologicky samozřejmě stojím na stejné straně pomyslné barikády, jako tvůrci téhle retardované ohavnosti, musím objektivně prohlásit, že se jedná o primitivně tendenční paskvil, který je nejenom mizerně natočený a zahraný, ale svým obsahem i nekonečně blbý. Ona se holt propaganda musí umět, protože když se neumí, působí v lepším případě komicky a v horším případě je její účinek úplně jiný, než její strůjci zamýšleli. Takže druhá opravdu jen za tu stejnou stranu barikády, pak myší přetáhnout směr koš a rychle zapomenout.

Určitě jeden z nejhorších mnou viděných novodobých ruských filmů, a že jsem jich už pár desítek viděl. Námět sám o sobě špatný není, ale jeho zpracování je tragické. Kostrbatě a zároveň i nudně napsaný scénář, ubohé (a místy směšné) herecké výkony, nevýrazní a nepřesvědčiví herci, naprosto děsivá, k ději absolutně neštymující doprovodná hudba... Celý film má takové to upocené, buranské, poloamatérské fluidum, jako kdyby ho točili Češi někdy v devadesátkách. A jak by asi taková gangsterka po česku dopadla, je vám snad jasné. A nebo to snad byl tvůrčí záměr? Situovat děj kamsi do poslední dekády druhého milénia, a zároveň film natočit tak příšerným způsobem, jakým se tehdy filmy ve východní Evropě točily? Ja ně znaju, no mně vsjo ravno.

Zatímco v prvním Venomovi byly ještě aspoň jakés takés náznaky zlověstnosti a temnoty (hlavně v první půli a hlavně díky skvostnému orientálci v roli záporáka), ten druhý je už, s šaškujícími postavami a šišlajícím Harrelsonem, primárně určený dětem prvního stupně základních škol. A únavné a infantilní "schizofrenické" dialogy mezi Eddiem a Venomem, mi lezly krkem už po několika prvních scénách. Namísto absurdní nálepky "thriller" by u filmu měla být nálepka "komedie". Škoda, protože comicsová předloha se prý nese v mnohem dospělejším duchu, jak mi aspoň tvrdil kámoš v práci.