Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Thriller
  • Sci-Fi

Recenzie (3 621)

plagát

Sharkula (2022) 

"Ha, tak to je teda pořádná filmová výzva!", říkal jsem si, když jsem tohle veledílo objevil. Film o upírském žralokovi, nebo žraločím upírovi, nebo o čem vlastně, prozatím hodnoceno 4x jako odpad! a 2x za pět hvězd. No a moje dojmy? Hmmm... Nebudu to protahovat. Je to sice očividně recese, ale tak nekonečně špatná, že nepobaví ani... ani z recese. Bestiálně mizerní (ne)herci, monstrózně debilní dialogy, otřesně špatné lokace (ehhh, třeba ty scény od obecního rybníka coby od moře), totálně průserové triky (horší jsem ještě v životě neviděl)... Zkrátka absolutní dno amatérské kinematografie. Chápu, že něco takového natočí pro srandu parta kámošů z nějakého amerického vidlákova, že ony zmíněné triky určitě nebyly (NEMOHLY PŘECE BÝT) myšleny vážně... Ale nechápu, že pan rejža Polonia má za sebou takových skvostů už ca padesát a pořád ho to evidentně baví! Přesto dám jednu. Ne proto, že jsem už viděl ještě větší sračky, jak s oblibou opakuju, to asi v tomhle případě sotva, ale za odvahu (nebo drzost?) vylézt s něčím takovým na světlo, tedy hodit tohle lejno na net. A taky možná za tu macatou kurvu v lesklých legínách, která v několika prostřizích tancuje s pochodněmi někde na útesech. Nebo i za to kulervoucí jméno v titulcích, Titus Himmelberger!

plagát

Shackleton (2002) (TV film) 

Ten podtitul "TV film" je dost zavádějící, protože si pod ním většinový divák představí nějakou levnou a vizuálně nepůsobivou filmovou průměrnost, zatímco se v tomhle případě jedná o strhující velezáživný trhák. Aspoň tedy pro toho, kdo má v krvi touhu po polárnickém dobrodružství, i kdyby jen platonickou. Shackletonovi se sice opět nepodaří naplnit cíl jeho těžce vydobyté expedice, tentokrát dokonce ani nepřistane na antarktické pevnině, ale přesto se svými muži stvoří příběh s velkým "P", neméně fascinující, než příběh (v té době už nebožtíka) kapitána Scotta. Film se všem dobrodruhům doporučuje sledovat v nějakém horkém a dusném letním dni, s nacpaným břichem a v poloze ležmo, nejlépe v bezpečí pohodlné postele.

plagát

Psanci: Krvavá mise (2022) 

Úplně stejná šablona jako jednička, mohl bych opsat svůj komentář k ní. Kombinace infantilně komediální gangsterky s postavami šaškujících trapáků, a drsné krvavé gangsterky s postavami psychopatických bijců a vrahounů. Sekáčky, sekery, nože, spousta krve a čvachtavých zvuků, to vše v konfrontaci s "humornými" postavami pro náctiletá děcka. Nějak mi tahle kombinace nesedí. Tři hvězdy můžou být spokojené i zklamané, ty moje jsou rozhodně zklamané.

plagát

Mária Antoinetta (2006) 

Popkulturní pseudohistorický kýč může mít různé podoby. Buď se tváří jako málem seriózní vědecké dílo nabité historickými fakty, a přitom je to právě pouze onen "popkulturní pseudohistorický kýč", výplod komerční scénáristické mašinérie, který zájemce o historii leda nasere. Taková je bohužel drtivá většina všech "historických" filmů, nebo aspoň těch made in Hollywood, Bollywood apod. A nebo si takový film/seriál na nic nehraje, netváří se nijak seriózně historicky, je to narovinu a bezostyšně popkulturní krávovinka, ale přitom se z něho nějaká ta seriózní historická fakta dají načerpat taky a ještě má navíc třeba i skvělý vizuál a parádní hudební doprovod. A to je přesně tenhle případ. Líbilo se mi to. Líbila se mi Kirsten coby Marie Antoinette, bavil mě odlehčený děj, rád jsem se podíval na nádherně nasnímané komnaty i zahrady ve Versailles, jako i na dobové účesy a kostýmy, a perfektně mi kupodivu sedl i moderní soundtrack (spoustu těch pecek jsem samozřejmě znal). A pokud už o téhle epoše aspoň trochu něco víte, budete možná překvapeni, že zas až tak velká "popkulturní kýčovitá pseudohistorická krávovinka" to vlastně nakonec ani není.

plagát

카터 (2022) 

Marně přemýšlím, kdy (a jestli vůbec někdy) jsem viděl aspoň přibližně srovnatelný akčňák, jako je tenhle. Téměř nepřetržitá prvotřídní akce, ca stovka (možná stovky) mrtvol, zběsilé tempo, neskutečně nápaditá choreografie bojových i akčních scén (nutno podotknout, že taky bestiálně nereálných), včetně neskutečně nápadité kamery, a to vše navíc jakoby nasnímáno v jednom jediném dlouhém záběru. Samozřejmě počítačové triky jsou brutálně znát, zápletka je dost krkolomná, tempo na mě bylo až příliš kokainistické a z hysterické kamery mě už po chvíli bolely oči, až jsem musel občas pauzovat. Méně by bývalo bylo asi více. Ale v rámci akčních filmů je tahle korejská adrenalinová šílenost bez debaty první liga.

plagát

Sisi (2021) (seriál) 

Hodnota historických faktů mizivá. Sissi husičkovitá, ale umí dobře maďarsky. Její choť Franz Josef I., kterého většina lidí zná (pokud ho vůbec zná) jako dědka s licousy z c. a k. mincí nebo poštovních známek, a kterého ve stáří už nemohli ani pustit z hajzlu, aby jim nepodělal celý Schönbrunn (Švejk), je tu prezentovaný coby osvalený bijec a dominantní macho nabušený testosteronem. Z celého seriálu jsem si nejvíc zapamatoval scénu, kterak Sissiina komorná, kurva, kterou si císařovna z rozmaru přitáhla ke dvoru, pašuje v kabelce dildo. Tenhle moment myslím vypovídá o celém seriálu (i o jeho "energii") nejlíp. A poněkud plebejská "česká" Marie Terezie, kterou jsme zkoukli nedávno, se vedle tohohle popkulturního pseudohistorického zmetku rázem jeví být vydařeným historickým seriálem.

plagát

Star Trek: Picard - Season 2 (2022) (séria) 

(SPOILER, který slouží jako varování natěšeným hejlům, jakým jsem byl ještě před druhou řadou i já) Pokud chtěl někdo (šotek? šílený tvůrce? mimozemský záškodník?) nový Star Trek nemilosrdně zaříznout, povedlo se mu to. Po dobré první řadě je v té druhé skoro všechno špatně. Chaotický, zdlouhavý, nezáživný děj. Naši staří známí kamarádi se řízením Fortuny dostanou na Zemi 21.století (jaká náhoda!), aby zde zažívali všelijaká dobrodružství. A politruk mezi producenty samozřejmě nezapomene do děje sem tam vložit i nějakou tu angažovanou vsuvku. Picard vypadá jako těsně před infarktem nebo mozkovou mrtvicí, jeho charisma z první řady je fuč. Není divu, jde po něm totiž entita zvaná Q, která je prý něco jako bůh (ne Bůh), vypadá jako Wallach-Calvera a jeho životní náplní a zábavou je štvát dědka Picarda. Rios, poté co si projde buzerací rasistické imigrační policie (natáčelo se asi ještě za Trumpa), si nabalí okatou latinku s děckem, se kterou mluví spanglish a ve finále jim bez ohledu na časové paradoxy ukáže svou star ship z budoucnosti a zůstane v Californii. Seven a Raffi se producírují v džínách po L. A. a z devadesáti procent melou stejné sračky, jaké melou 40+ paničky ze vztahové telenovely. A v posledním díle si dají i lesbického hudlana, jak velí moderní doba. Ošklivá Jurati se dá zase do holportu s královnou Borgů, a po námluvách i nějakých těch třenicích jejich vztah dospěje k sluníčkovému rozuzlení. Mimozemšťanka, maskovaná za vykulenou černošku v paruce, která trčí na Zemi coby jakýsi strážce/pozorovatel, má už lidí plné zuby a těší se pryč, ale setkání s našimi hrdiny jí do žil vlije novou dávku optimismu a ona dospěje k názoru, že lidstvo, i přes všechny ty jeho války a ekologické prasárny, si ještě zaslouží druhou šanci. A závěr? Borgové ruku v ruce s Federací, jako největší kámoši, zabrání jisté galaktické katastrofě a zachrání miliardy životů. A pak se z nich stanou galaktičtí Chodové, strážci hranic, jejich královna zasalutuje Picardovi, všichni na velícím můstku se šťastně usmívají, a pak jdou spolu do baru na panáka... Stačí? Blééé...

plagát

Sirota: Prvá vražda (2022) 

Druhý díl Orphana časově předchází dílu prvnímu a já si neuměl představit, že to bude fungovat. Protože z dítěte Isabelly je už dávno dospělá Isabella. A zatímco v jedničce malá holka hrála dospělou ženskou, která předstírá malou holku, tak teď měla ta samá herečka, už dospělá, hrát ještě mladší dospělou ženskou než v jedničce (před třinácti lety!), která předstírá ještě mladší malou holku... sakra nějak se do toho zamotávám...  No jak může sakra dospělá ženská přesvědčivě hrát malou holku? Ale ono to kupodivu fungovalo. Díky sexy diblíkovité Isabelle, díky šikovnému rejžovi, střihači a taky samozřejmě díky tomu, že se divák dobrovolně nechá balamutit, i když ví že je balamucen, protože chce být balamucen. Jenom si říkáte, že je fakt málo pravděpodobné, aby vlastní rodiče po pouhých čtyřech letech nepoznali svoje dítě. No a když už tedy na tuhle hru režiséra s divákem přistoupíte, tak někdy po polovině pak přijde tak nečekaný "WTF" zvrat, že vám povisne čelist a do konce filmu už žádný dílčí nesmyslnosti řešit nebudete, protože odevzdaně přijmete fakt, že scénář je nesmyslný zgruntu celý. Samozřejmě snad nemusím podotýkat, že tohle byl přesně můj šálek thrilleru a jelikož mě bavil ještě o chlup víc než jednička, nezbývá mi než zaokrouhlit nahoru. +90%.

plagát

Posledné preteky (2022) 

Píděním se po netu s potěšením zjišťuju, že scénář se věrně držel skutečnosti, a za to mu patří důležité body navíc. A jsem i tuze rád za hold velezajímavé osobnosti Emericha Ratha, jehož životní příběh by si zasloužil samostatný celovečerní film, ne-li seriál. Samozřejmě plusem jsou i pěkné krkonošské exteriéry, nebo interiéry (Hančova roubenka). A mínusy? Třeba několik teatrálních a otravně polopatických scén o napjatých vztazích mezi Čechy a Němci za Rakouska, nepříjemná a podle mě nevhodně zvolená "moderní" hudba v několika scénách, nebo nešikovný střih s Vrbatou v závěru. Ale na české poměry nadprůměrně působivé drama.

plagát

Star Trek: Picard - Season 1 (2020) (séria) 

Star Trek sice nebyl nikdy moje ryzí srdcovka, na to byl (je) až příliš infantilní, upjatý, moralistický, humanistický, ale přesto mi udělalo velkou radost vidět znovu v akci nestárnoucího charismatického plešouna Picarda, nestárnoucí exborgskou sexbombu Seven of Nine, s vlasy až po lopatky a většinu času přepnutou do bojového módu, plus několik dalších výrazných, známých i nových startrekovských postav. Zajímavý příběh, do kterého jsou zapojeni i Romulani, syntetici (androidi) a zpacifikovaní (bohužel) Borgové, a který je místy na Star Trek nečekaně temný až zlověstný, je bohužel znehodnocený závěrem z jehovisticko-hippiesáckého "Androidistánu" a v posledním díle přímo zaříznutý extraporcí patosu a takové té odporné, laskavě hřejivé člověčiny, ze které obvykle cynici a misantropové dostávají osypky a záchvaty zvracení. Nicméně přesto u mě divácká spokojenost převládá nad rozpačitostí a rozladěností, a jsem zvědavý na druhou řadu.