JASON_X

Hnusný film, syrový, neradostný, zpocený, špinavý. Jižní Španělsko v něm připomíná spíš nějakou zaostalou venkovskou oblast Latinské Ameriky. A taky nemám rád násilí na dětech, a to ani s nadsázkou. A tady navíc žádná nadsázka nebyla. Původně jsem byl zvědavý hlavně na všeobecný chaos a paniku před pádem asteroidu, ale toho se mi dostalo jen v útržcích a náznacích. Děj filmu je mnohem komornější, zaměřený jen na úzkou skupinu lidí. A nakonec mi to vůbec nevadilo, protože příběh mě zaujal natolik, že na asteroid jsem si téměř nevzpomněl. Výborná, takřka archetypální postava matky/babičky. Její syn, protiva a budižkničemu, sice příliš sympatií nevzbudí, ale zahraný je též skvěle. Jen fakt, že se nechal od Lucia dvakrát chytit do úplně stejné pasti a ještě se z ní pokaždé dostal, mi příliš nesedl, v životě to zpravidla chodí jinak.

Na první pohled vizuálně přitažlivá orientální duchařina, která je sice mentálně na úrovni tureckých telenovel nebo thajských (a podobných) horrorových céček, ale kterou lze právě pro její přitroublost shledat zábavnou a občerstvující. Když se ale přemýšlivý člověk trochu zamyslí nad jejím obsahem, dojde možná ke stejnému závěru jako já: Průměrnému (=hloupému) tureckému divákovi se tímto filmem například sděluje, že: Všechno cizí a nemuslimské je podezřelé. Zlo (Satan) přichází do Turecka zvenčí, třeba od Peršanů (šíitských heretiků), křesťanů (nemuslimů), pohrobků babylónských kultů (pohanů), nebo dokonce od černou magií posedlých nazistů (božínku). Křesťanské (nemuslimské) ženy jsou svolné k mimomanželskému sexu -> mimomanželský sex mívá hrůzné následky. Otcové v křesťanských rodinách bývají alkoholici a týrají svoje děti. Takové poznatky bych si tedy z Magiho podvědomě odnesl, být třeba nevzdělaným rolníkem z nějakého anatolského prdelákova. Ale budiž tvůrcům dáno ke cti, že z rozuzlení nakonec vyplyne i fakt, že (spoiler) v ďábelském spiknutí jedou i Turci (konec spoileru). Co dál? Oteklý Madsen předvádí své standardní dva tři mimické výrazy ve směšné roli pokérovaného spisovatele/pistolníka/bojovníka s démony, zjeví se pozdě, zmizí brzy a zanechá po sobě rozpačitý dojem s pachutí trapnosti. Jeho herecké znovuzrození se opět nekoná. To už je lepší Baldwin z klanu Baldwinů. Ze zběsile točící se kamery se mi dvakrát udělalo šoufl. A ještě ke zvuku - na IMDB se dočteme, že jazyk filmu je "english", přes 90% dialogů je evidentně v angličtině, ale k dispozici je (zatím?) jen verze s tureckým studiovým dabingem. A to nakonec i rozhodlo moje dilema, jestli hvězdy tři a nebo dvě.

Stěží uvěřitelné, téměř malý zázrak, ale stalo se: Nico Coppola se vrátil na plné koule v žánru, ve kterém jsem ho míval tolik rád, v roli, která mu padne jak ulitá, v lehce artové (nebo snad jen zhulené?) černohumorné krimi s notně švihlým, absurdním, bizarním, místy až halucinačním dějem. A jeho dva parťáci nejsou o nic horší - mimoň a psychopat Dafoe s vyšňupaným mozkem mě skvěle bavil od první (konečné řešení Sheiliných problémů) do poslední scény, no a méně známý Cook se zase předvedl ve vážnější, psychologicky docela zajímavé roli (scéna z hotelového pokoje se ženskou, kterou sbalil na baru). Tak skvělou jízdu jsem vůbec nečekal, jízdu šmrncnutou mladým Lynchem, Tarantinem, Coeny, jízdu přesně v mém oblíbeném stylu, v návalu nadšení solím do maxima a určitě dám ještě brzy opáčko, až (jestli) někdy vyjdou lepší české titulky. P.S.: VAROVÁNÍ: Vy, kdož nemáte pochopení pro nadsázku, nebo nemáte rádi ujetý humor, jděte o film dál.

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%.

Vcelku obstojná, i když nijak převratná žánrovka z klučičího pasťáku. Pozitivum je, že se vyhýbá melodramatičnosti, patosu, moralizování, "silnému" příběhu a podobným ohavnostem, nesnaží se o nějaké hlubší poselství, ani o kdovíjak intenzívní katarzi. Prostě pesimistický a klaustrofobický film o zabásnutých grázlících, zpruzených bachařích, vzteku a bezvýchodnosti. Ale diváka myslím nemá čím vážněji oslovit. Za zmínku stojí asi jen představitel Butche s očima i ciferníkem trochu připomínajícími mladého Alaina Delona, výrazný týpek se slušným hereckým potenciálem. Jinak ale člověk většinou žasne, jaké mají ti Kanaďani hnusné zdegenerované držky (viz třeba trojlístek mazáků).

Rusové mu kdysi oddělali čokla a šlohli auto, Taliáni mu teď ještě navíc zdemolovali bejvák. Rusové, Taliáni... stejná pakáž. A John je taky stále stejný, takže víme jak to bude dál. A stejný zůstává i můj rozpačitý pocit z téhle minisérie. Udělané je to dobře, má to šmrnc, má to styl, ale... Ale? Snad za to může nešikovně hrající Reeves, snad vcelku pitomá postava Johna Wicka, kterou všichni všude vítají jako vítaného příbuzného... "Aaaah, Mister John Wick..." - tak tahle věta mi, slyšena nejmíň desetkrát, začala jít už nepěkně na nervy.

Po působivé úvodní scéně s meziplanetárními 'láčkovci', která mě hodně navnadila, přišlo bohužel nejdřív mírné zklamání. Protože co je platný výborný příběh (námět), když je jeho zpracování trochu nešikovné. Kostrbatý scénář má zpočátku dost prapodivnou stavbu (že by brutální finální střih?) a k tomu se ještě párkrát trochu rozdovádí ruční kamera, která byla v osmasedmdesátém možná originální a inovativní, ale nekoukatelná je úplně stejně jako skákavé kamery dnešní. Ovšem nakonec musím dát nadprůměrně spokojenou čtvrtou hvězdu, třeba za duplikační scénu z noční zahrady, za příšerného lidopsa, za nečekaně mrazivý závěr(!) a taky za všechny hlavní herce; třeba očima koulející mladý Jeff Goldblum je roztomilý, Brooke Adams hezká a sympatická a hodně zajímavá je třeba i Veronica Cartwright, která se do roka a do dne proslaví jako nervově labilní navigátorka Lambert v prvním Alienovi.

Tak jako lidé mívají kostlivce ve skříni, upíři zase schovávají mumie na půdě. Ovšem ony mumie nejsou ještě úplné mumie, trocha života v nich totiž pořád zbývá... Pravda, The Hunger je trochu... je hodně jiný upírský film, tak okázale mondénní a afektovaný, že si umím docela dobře představit, jak ho někdo už po pěti deseti minutách típne a zahodí, protože na něj prostě nebude mít chuť. I upíři jsou v něm trochu jiní než bývá zvykem - nevadí jim sluneční světlo, ve dne nespí a místo výsuvných špičáků používají na své oběti speciální žilní otvírák, maskovaný za přívěsek v podobě anchu. Ale i když jsem vampyristický konzervativec a upíry mám nejradši na starý klasický evropský způsob, tahle jejich americká verze mi nijak nevadila, naopak. Celý film jede ve stoprocentně ryzím osmdesátkovém stylu (který dnes už působí skoro až parodicky), Scottova režie je zdařilá, Catherine krásná a chladná, Bowie stabilně svůj, filmová hudba líbezná (Schubert vede), song od Bauhausu z úvodu elektrizující. Mňam.

Heinleinovy povídky i knížky jsem vždycky rád čítával a zprvu mě často překvapovalo, že jsou jejich náměty a zápletky i o nějaké půlstoletí později stále záživné, zajímavé, podnětné, zkrátka nadčasové. U Puppet Masters tomu není jinak a jsou krásným příkladem toho, jaké dobré sci-fi příběhy vznikaly "díky" paranoidní a stísněné atmosféře studenoválečných padesátých let. Jen režijně i scénáristicky poněkud odfláknutá závěrečná půlhodinka mi brání v udělení plného počtu. A pak taky třeba srovnání s mým veleoblíbeným, žánrově příbuzným Species s Madsenem; Puppet Masters jsou přece jenom minimálně o půl třídy níž, i když Sutherland je coby cynický a pragmatický agent na jedničku s hvězdičkou.

Spolu s úděsnou Planetou opic nejslabší a nejnudnější Burton, se kterým jsem měl tu čest... nebo spíš smůlu. Patetický hnůj, sentimentální blábol, slizký kýč, zdejším diváctvem nepochopitelně nadhodnocený a oblíbený. Dospívám opět k názoru, že jsem na téhle planetě omylem, pokud se podobná líbivá a laskavě-hřejivá svinstva pohybují na čelných místech nějakých žebříčků popularity. Vox populi, vox bovis. Dvě hodiny života nenávratně v hajzlu, končím, odesílám a jdu se spravit nějakým šťavnatým béčkem.