JASON_X

Námět dobrý, ale jeho zpracování se mi nelíbilo a nebavilo mě. Jednak kvůli nesympatickým (Marc y Anna) a ošklivým (Hans und Olga) hercům, druhak kvůli všem těm nahatým těhotenským scénám, které nebyly vůbec nutné a které tedy považuju za pouhou trapnou pózu. Od Španělů jsem viděl mnohonásobně lepší a působivější kousky.

Tak nevím, jestli se tvůrce snažil o nějaký přesah, o nějaké podobenství nebo symbolismus či co, ale já viděl spíš plytkou a pozérskou ptákovinku, která nějaký hlubší smysl jenom předstírá. Mám moc rád braková béčka o zdegenerovaných nebo zmutovaných vidlácích, ale v tomhle žánru dávám přednost přímočarosti a jednoduchosti před pochybným pseudomysterióznem.

Hodně nestandardní thriller, žádný klasický a šablonovitý středoproud, ale svérázný a neotřelý originál. Režisér má zvláštní styl a dlouho jsem řešil, jestli se jedná o nešikovnost a poloamatérismus, nebo záměr. Ale postupně jsem tomu jeho zvláštnímu stylu přišel na chuť. Film sice levný a vizuálně nepříliš působivý, ale s několika letmými závany příjemně zlověstného okultna. A vousatý a prošedivělý "Tuvok" v roli policejního náčelníka jako malý bonus.

Mámí, dédy, dvě dětičky a strašidelný bazén v takřka špílbergovském rodinném kvazidohorroru... úachhh... kolosální nuda! Nenápaditý, šablonovitý, předvídatelný, naprosto zbytečný film. Kdyby aspoň dédy v závěru tu svou famílii nějak brutálně povraždil, dal bych druhou.

Známý korejský bijec pan Ma má sice BMI poněkud nad normálem, ale jde mu to dobře nejenom pěstmi, jako svého času Budu Spencerovi (kterého mi svým naturelem trochu připomíná), ale i nožem, mačetou, nebo brokárnou. I ten filmový postapo svět mě celkem bavil, zaujali mě třeba geneticky vytunění "ještěří" vojáci, nebo i pološílený doktor Jang, jakási moderní asijská obdoba doktora Mengeleho. Škoda jen, že několik vedlejších postav je opět zkarikovaných do podoby hýkajících a pitvořících se pitomců (gangsteři). Mrzí mě to o to víc když vím, že Korejci umí točit i filmy proklatě vážné a temné a podobné šašky vídám spíš ve filmech japonských. Ale stejně zaokrouhlím nahoru, tři hvězdy dávám průměrnějším a zdaleka ne tak osobitým flákům.

"Cože? Besson že má nový woke krimifilm o tranďákovi a zároveň vozíčkáři a čoklofilovi? Tak ten musím z masochistické perverze vidět!" říkal jsem si a předpokládal, že se mi při jeho sledování uzavře pylorická záklopka, osypu se svědivými pupínky, a pak k němu napíšu jízlivý a odsuzující komentář a la Ignácius Reilly. Ale chyba úsudku, tenhle Besson mě náhodou moc bavil. Svébytná směsice kriminálního psychothrilleru, nadsázky, melodramatu a patetického dojáku na mě fungovala skvěle. Některé sekvence jistě potěší i fanoušky dementní telenovely Komisař Rex, ale já si nejvíc užíval psí lidožroutství, bohužel jen sporadické a bez detailů. A Caleb Jones v roli takřka archetypálního comicsového superpadoucha těžce zaválel!

Aquaman a ztracený čas. Jedničku jsem ještě skousnul, ale tohle pokračování mě fakt minulo. Jasně, věděl jsem předem že nejsem cílovka, ale byl jsem zvědavý aspoň na potenciálně působivý vizuál. No, bohužel to nevyšlo, animáky totiž už zhruba od deseti let zrovna moc nemusím. A tohle je de facto ryzí animák, do kterého jen byli dodatečně nějakými hollywoodskými černomagickými triky implantováni živí herci. Něco jako třeba Avatar, ale ten je aspoň estetický, kýčovitě krásný, zatímco tohle je pouhá bezduchá šablonovitá komerčárna, zasviněná ještě trapným "humorem", trapnými scénami z Aquamanova rodinného života a "nenápadně" podsouvanými ekohysterickými kydy. "Aquaman sucks!".

2041? Legrační. Vzpomínáte na Blade Runnera, odehrávajícího se roku 2019? No nic, nehodlám tu vůbec řešit a dál rozebírat tenhle do očí bijící nesmysl, stejně jako několik dalších menších i větších (elektronické noviny) dílčích nesmyslů, nedokonalostí a hereckých nepřesvědčivostí (Neužil), zato chci naopak vyzdvihnout mnohá pozitiva filmu, nebo aspoň ta zásadní. Tak třeba na české poměry prvotřídní šmrncovní vizuál, nečesky příjemně vážnou atmosféru (úlevná změna od všech těch našich přiblblých kvazikomedií a trapných taškařic), zajímavou zápletku (vůbec ne horší než u obdobných zaoceánských fláků), několik pěkných hereckých výkonů (Mohylová, Dušková, Hádek, Dobrý, nebo osmdesátiletý(!) Vlasák), a taky několik milých drobností, jako třeba kyberpunkového pána v klubu hovořícího skrze vytuněné zuby, závěrečný song od Vladimira 518, nebo záběry jednoho monumentálního železničního viaduktu, který jsem dosud neznal a na který se co nejdřív vyrazím podívat.

Leckdo možná namítne, že Kaurismäki vůbec nepřišel s něčím novým, že zůstal zacyklený hluboko v minulém století, že jeho příběh nepraktických outsiderů je už x-krát ohraný, že jeho roztomile buranské postavy jsou vyumělkované a dnes už takřka nereálné, stejně jako jejich svět, ale já bych na to opáčil, že na takovéhle příběhy bych se mohl dívat neustále, že přesně to si od Kaurismäkiho žádám, že nic novátorského od něho nečekám a vlastně asi ani nechci, že jeho svéráznou starosvětskou poetiku a oslavu podivínství zbožňuju a že jsem si jeho nový kousek užil tak báječně, jako jsem si v minulém století báječně užíval i jeho starší (a už tehdy ''zastaralé'') věci v klubových kinech. Ale popravdě mě přece jenom docela překvapuje, že tenhle druh poetiky dokáže ještě i dnes zaujmout třeba porotu v Cannes. Tedy samozřejmě příjemně překvapuje. A tuhle sladce melancholickou sesterskou kapelu si jdu hned postahovat a už se těším, až si jí budu pouštět ráno cestou do práce tmavou, studenou, větrnou městskou periferií...

Detetektivně thrillerový úvod s vykostěnou mrtvolou a skvostným strašidelným strojodomem je moc fajn, ale to je pouhý začátek, zápletka je o dost členitější. Šílený/geniální fyzik, jiná dimenze, černá magie, buněčná mutace, nelidští "náhradníci"... Objektivně je tenhle bizarní horrůrek možná scénáristicky poněkud přeplácaný, subjektivně mě ovšem určitě mnohem víc bavil než nebavil. A potěšila mě i slušná filmařina a slušní, typově výrazní herci. Silné tři.