JASON_X

Nabokovova knížka mě kdysi docela bavila, ale její zpracování už zdaleka tolik ne. Ani kdysi poprvé, ani teď podruhé. A vinu na tom má jen a pouze obsazení role Lolity nesympatickou kobyloidní dívčinou, která jelikož opravdu nevypadá na dvanáct, tak o to vehementněji svou roli přehrává. Její kreace diblíkovité holčičky s rovnátky je z mého hlediska naprosto odpudivá, ne přitažlivá... což je možná taky dáno tím, že nejsem pedofil. A i když Ironsův jemný kultivovaný pervert i Griffithové matka "kráva" jsou postavy výborné, i když finále v Quiltyho domě je zábavné a působivé, co naplat, ta divná holka mi film prostě znechucuje.

Dani sice poslouchá totálně sračkovou muziku, ale jinak je to slušný, obětavý, skromný týpek, sympaťák každým coulem. Jen neumí říct někomu důrazné "ne!". A když i třeba ono "ne" někomu řekne, nestojí si za ním. A tak není divu, že skočí na špek na první pohled sociopatické smažce, kterou by každý normální člověk odpálkoval slušně (nebo i neslušně) do hajzlu, a která s ním začne nepěkně vyorávat. Jeho blbost a líto mi ho nebylo. Děj, který se postupně celkem slušně rozjede, je sice dost přitažený za vlasy, ale to by mi vůbec nevadilo. Hodně mi ale vadila příšerná ruční vyzoomovaná kamera, "díky" které jsou některé pasáže téměř nekoukatelné. Škoda, jinak by to bylo jistě za čtyři.

Tak touhle absurdní satirou jsem zůstal stoprocentně neoslovený, jen mi před očima vyvstal hrůzný přízrak von Trierovy Melancholie. A ani příliš nechápu její smysl, tedy smysl jejího natočení. Ale jelikož jsou její postavy přehlídkou výjimečně odpudivých kreatur (pochopitelně až na dva barevné, z nichž jedna je navíc lesba), tak tedy tipuju, že jí natočila nějaká jiná kreatura typu "angažovaná pokrokářka" s vizáží prasnice, a je určena jiným kreaturám typu "pokrytečtí snobští bílí měšťáci". Ti se v ní možná mají zhlédnout a z jejího nastaveného zrcadla si vzít ponaučení, či co. No vlastně je mi to úplně fuk, okamžitě do koše a rychle zapomenout (což nebude žádný problém).

To zírám, jakým směrem a kam až se devadesátkově béčková story o univerzálních vojácích posunula. A náhodou tenhle díl považuju za nejlepší z celé tetralogie. Na rozdíl od zastaralé (i když stále skvělé) jedničky, trapně rádoby komediální a odlehčené dvojky, nebo bulharsky retardované trojky, je tohle pokračování plnotučné akční béčkové scífko jak se patří. Klonování, implantace vzpomínek, spousta parádní akce se zbraněmi všeho druhu. Samozřejmě mě potěšil v opět skvělé vedlejšce Dolfi, i běloruský bijec Andrej, ale hlavní housle hraje Scott Adkins, žeru třeba ty jeho efektní triky, kterak vyskočí, omotá se chlápkovi nohama okolo krku a sroluje ho na zem. Naopak největší opruz jsou dvě scény na začátku s mimořádně odporným stroboskopem.

Třetí zdegenerovaný... vlastně zregenerovaný univerzální vojcl se rozjíždí ve velkém stylu - Fronta za osvobození Pasalanu(?) obsadí ukrajinskou jadernou elektrárnu Černobyl (kterou představuje jakási vybydlená fabrika na předměstí Sofie) a klade si politické požadavky. V Bulharštině. Takže zápletka vskutku stoprocentně americká a zároveň nadprůměrně mozkovýplachová. Ale nebudu přece u akčního béčka kritizovat slabomyslnost zápletky a scénáře, to by bylo slabomyslné. Jde tu v první řadě o akci, a ta je... no, dejme tomu průměrná. A zachraňuje ji nejvíc impozantní běloruská mlátička Andrej, protože Žán Klód už je spíš parodie sama sebe a můj nordický oblíbenec Dolfi se po regeneraci dal hlavně na šílenecké filosofování (strašně mi připomínal plukovníka Kurtze z Apocalypsy), takže ho zbouchá i taková troska, jako je Žán. Ale jeho "odchod" je nezapomenutelný, škoda jen, že ho Žán nenechal dokončit myšlenku.

Trochu svérázná finská variace na Silence of the Lambs. Herci sice nejsou žádní celebritní profesionálové jako v americké inspiraci (o inspiraci se dá myslím směle hovořit, aspoň v první polovině), ale zase jsou tím pádem nám smrtelníkům bližší, jejich projev je tak nějak civilnější, i děj filmu je mnohem komornější, seversky strohý, zkrátka film má evropský rukopis. Na druhou stranu mi ale třeba postava sériového vraha Maasaly(-a?) přišla na evropské poměry příliš vyumělkovaná. Za zvláštní zmínku každopádně stojí podivínský a napůl šílený (nebo napůl uzdravený?) vyšetřující detektiv (s diagnózou 'sociální fóbie'), s prapodivnými (ale funkčními) vyšetřovacími metodami. Na jeho výslech "řezníka" hned tak nezapomenu, určitě jeden z nejdivnější výslechů, jaký jsem ve filmu viděl.

Tvůrci se rozhodli pojmout druhý díl jako akční komedii a zakomponovat do něj i nějaké ty středoproudové rodinné hodnoty (mrtvý kyborgický vojcl se vyvinul ve zcela normálního a milujícího taťku, blééé...). Dialogy mezi postavami a vlastně i celý scénář připomínají parodii. Zkrátka oproti přece jenom temnější a dospělejší jedničce je tohle pokračování kolosální hovadina. Vtipné jsou leda "komické" grimasy Žána Klóda, a to ještě nechtěně. No, vlastně mě ještě svým "herectvím" hodně bavil šmudlík Romeo... ovšemže taky nechtěně.

Dostal jsem chuť si trochu proprat mozek a sáhl po téhle béčkové klasice. A i když podobný militaristický exhibice nijak zvlášť nežeru, Emmerichův Universal Soldier je jedna z výjimek. Perfektně zmáknutý akčňák bez nějakého závažnějšího nedostatku... no tedy možná až na "herecký" výkon Žána Klóda, kterému jdou přece jen líp kopačky než hraní. Ale jinak samá pozitiva - stoprocentně béčkový scénář, dostatek akce, slušná výprava, pěkné scenérie (přehrada, kaňon), pár efektních oldschoolových záběrů (výbuch benzinky, pád trucků ze skály), spousta vtipných hlášek i gagů a v neposlední řadě Dolfiho parádní držka a jeho stylový náhrdelník.

Originální, nekomerční, nepodbízivá, vizuálně pohledná, vtipná a především chytrá sci-fi od sympatické mladé režisérky. Několik vzájemně se v detailech prolínajících, ale na sobě nezávislých příběhů, z nichž ani jeden není podprůměrný a všechny mě zaujaly - kosmonaut letící prostorem, elektronický Bůh, různé virtuální reality, bavil mě dokonce i prvoplánově dojímavý vysloužilý android. Režie taky kašle na zalíbení se obecnému divákovi, a tak se ve filmu z budoucnosti používají s naprostou samozřejmostí staré kabelové telefony s vytáčecím ciferníkem, nebo auta se spalovacími motory. Na druhou stranu příjemně překvapí vkusné futuristické oblečení několika postav (třeba zákaznice v androidím útulku). Od filmu si neslibujte nějakou výraznou existenciální hloubku nebo filosofickou výšku, nicméně je v něm několik vět i okamžiků, které vás možná přimějou k zamyšlení se nad smyslem života, vesmíru a vůbec. A celkové jeho vyznění je takové... skoro se to štítím napsat... takové lehce... humanistické (tfujtajxl!), ale zase ne takovým způsobem, aby vám to obrátilo pajšl. Příjemné překvapení a spokojené čtyři.

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film s tak průhlednou pointou, že i mně, ačkoliv často mívám dlouhý vedení, byla jasná už v pátý minutě. Ale to neva, i tak (a nebo právě proto?) jsem si film dobře užil. Je to sice na první i druhej pohled hodně levný televizní béčko, ale má příjemně temnou atmosféru a i jakejs takejs metafyzickej vocas. A navíc se mi hodně líbila Ashlynn ze Stonožky v hlavní roli... ovšem jenom do chvíle, než jsem si vygooglil nějaký její nahatý obrázky a zjistil, že je to jedna z těch pitomejch a nevkusnejch dorot, která si taky nechala udělat silikonový cecky (který ale naštěstí ve filmu neukazuje).