JASON_X

Hned zkraje filmu mě napadlo, že podle téhle Scarlett by se mohla vyrábět nějaká fakt hodně sexy loutka. Mám teď na mysli takové ty speciální figuríny pro osamělé bohaté pány, kterým se říká Real Dolls, jsou z nejmodernějšího silikonu, se třemi věrnými tělesnými otvory, polohovatelné, s pokročilými hi-tech funkcemi jako mluvení, vzdychání, mrkání, hýbání jazykem a na netu se prodávají za tisíce doláčů. Pořád jsem se rozhodoval, jestli si začnu šetřit na nějakou prsatou árijskou blondýnu nebo radši na subtilní šikmookou Asiatku, ale teď už mám jasno - nechci žádnou jinou sexpannu než takovou, která by vypadala přesně jako Scarlett v tomhle filmu, se stejným účesem a ve stejném trikotu. Takže jestli někdo z vás Scarlett znáte osobně a budete s ní teď někdy mluvit, vyřiďte jí prosímvás, ať urychleně prodá všechna autorská práva na svůj ciferník i figuru nějaké zavedené specializované firmě, která ony fajnové umělé kočky vyrábí a já pak do ní hned v prosinci půjdu, až zaberu třináctý plat. Jinak film je to vizuálně strhující, trochu melancholický, meditativní i akční, s pěknými bladerunnerovskými kulisami jakési futuristické japonské betonové megapole. A možná přijde i Takeši. Zároveň je to ovšem šablonovitá, slaboduchá a povrchní slátaninka s nadměrnou porcí pathosu, pseudohumanistických žvástů a uslzených pohledů. I přemíra digitalizace je vyloženě na škodu (tohle zkrátka není Blade Runner) a milá Scarlett Major Motoko se ze sexy androidky postupně a potupně změní na jakousi variantu lobotomizované reprodrozdy z Hunger Games. Ale kromě Aliena Covenanta jsem už dlouho neviděl žádné uspokojivé velkofilmové scífko, takže slabší čtyři.

No vida, tak jsem díky jednomu průměrnému kanadskému béčku zase o něco chytřejší - vím už, co to je 'syndrom mizejícího dvojčete'. V odborné literatuře jsou jeho symptomy ovšem popisovány mnohem fádněji - žádné halušky, žádná okna, žádná schíza, žádné vraždění... A to je škoda, svět by mohl být o dost zajímavější, kdyby v sobě aspoň pár procent lidí nosilo nějakou nevyzpytatelnou cizopasnou entitu, která by nad nimi čas od času přebírala vládu... Ale i když třeba vraždička v metru nebo svlékání se z kůže jsou hodně hezké scény, vsadil bych se, ža za týden za dva si už z obsahu filmu nebudu skoro nic pamatovat. A to je vlastně dobře, protože na tak tragicky směšného kuřbuřta, jakého režie obsadila do role Mollyina přítele, je nejlepší co nejrychleji zapomenout. Zato milá Helen se ve své psychologicky i herecky náročné dvojroli snaží seč může, třeba si jí teď někdo všimne a obsadí ji do několika epizod nějakého dementního seriálu pro týnejdžry.

Typicky východoasijsky dadaistická bejkárna na důkladné propláchnutí mozku, vůbec nemá cenu se jakkoliv snažit přemýšlet nad jejím stylem nebo smyslem, prostě buď těm šikmookým cvokům rozumíte, nebo ne. A taky záleží na tom, jakou máte momentálně náladu. No, já bych zrovna dneska radši viděl třeba nějakýho Tarkovskýho nebo Nolana, takže si tu čtvrtou nechám kdyžtak na příště. P.S.: Japonská spoluúčast je zjevná, protože takovéhle ztřeštěné kousky většinou vyrábějí právě Japonci.

Při sledování filmu je velkou výhodou hlava sežehnutá červencovým Sluncem s otupělým mozkem vařeným natvrdo. Protože jinak hrozí lehká až středně těžká nuda. Unylé tempo filmu je unylé způsobem, který mě nebavil, i když pomalé filmy já rád. Navíc je unylá i hlavní herečka. Několik scén je sice nadprůměrně pěkných, třeba ta s povislou tváří před zrcadlem, nebo pár dalších roztomilých halucinací, ale bohužel film jako celek je celkem o ničem, slabá zápletka, televizně působící scény, roztříštěné tempo... A naprosto nepodobající se malá (ca 12let) a dospělá Claire.

Opakuje se hodně častý model leckterých horrorových béček - slibný rozjezd s typově výraznými a osobitými herci, pohledným vizuálnem a atraktivní zápletkou, zatímco v druhé polovině zavládne herecká mizérie a scénáristická bezradnost a nenápaditost, to vše jen chabě maskováno levnými digitálními triky, z čehož vyplyne divácká znuděnost až otrávenost a nakonec zbydou jen matné nostalgické vzpomínky na počáteční zvědavost a přitažlivou noirovou atmosféru. Tedy já osobně dávám přednost opačnému postupu - nenápadný rozjezd a gradující finále. Slabé tři.

"Mám natočit nějakou melodramatickou srágoru pro mentály, nebo radši akční a vizuálně přitažlivé 'videoherní' scífko?" váhal a přemítal asi jednoho dne rejža. A pak se rozhodl, že z těchhle dvou nesourodých žánrů stvoří hybrida a bude to vyřešeno. Ale ne, nic nevyřešil, jen zplodil podivnou zrůdnost, která pokročilé scifisty otráví svou středoproudovou zasviněností, zatímco sjížděči patetických dojáků budou zase rozmrzelí z toho všeho střílení a scifizování. Ale dojmy mám z filmu spíš pozitivní, neskákavá "Ich-kamera" mi na rozdíl od skákavých eFeFek nevadí a baví mě, líbily se mi triky (věž, drony) i výprava, a tak nad slaboduchou zápletkou se spoustou nelogických pitomostí smířlivě hmouřím oči. A to podstatné na závěr - francouzsko-asijská míšenka Berenika je fakt krásná kočka, jen ten její projev mě většinu času spíš nechtěně bavil, než přesvědčoval. Holka se zjevně snažila hrát jako o život, jako snad v nějakém Shakespearovi nebo v čem, a přitom se zároveň neustále tvářila tak snaživě a profesionálně sexy, že ve výsledku ze všeho nejvíc připomínala nějakou profiflundru z pornáčů, která si zkouší hrát na herečku. Méně holt někdy bývá více.

Celovečerák s patinou televizní inscenace a se scénářem a triky na úrovni průměrného dílu nějakého softhorrorového seriálu, ale coby fanoušek levných, divných a nestandardních filmů jsem nakonec vcelku spokojený. Protivný koktavý retard je více než dostatečně vyvážený spoustou příjemně bizarních a halucinačních momentů, evidentně nestárnoucí Meyer & Flanery jsou oba sympaťáci (i když jejich postavy trochu pitomé), zápletka se schizofrenií zajímavá (i když neoriginální), ale o třetí hvězdě mě definitivně přesvědčila až scéna s vyfouknutím mozku z hlavy po vzoru vyfouknutí žloutku z velikonoční kraslice. Jeden z nejnekomerčnějších a divácky nejnevstřícnějších horrorů za posledních x měsíců, jaký jsem viděl.

Kdyby žil Franz Kafka dnes, dost možná by místo svých povídek a novel psal takovéhle scénáře. Aspoň tedy na mě minimálně první půle působila jako příjemně tradiční až ukázková kafkárna. A že s postupem času přibývá víc a víc bizarnosti a horrorovosti, je plus navíc. Další plus je za stránku estetickou, ve filmu je totiž spousta opravdu nádherných výjevů a obrazů (hranice mezi kýčem a krásou je samozřejmě individuální) a doprovází ho i hodně příjemná hudba. A třetí plus patří za herce - Mia Goth je hodně zajímavá a dlouho jsem přemýšlel, jestli se mi jenom líbí, a nebo zároveň líbí i hnusí (dospěl jsem k názoru, že jenom líbí). A DeHaan je naprosto úžasný týpek, jeho neduživý a nezdravě vyhlížející zevnějšek je obrovsky osvěžující v době, ve které se to na plátnech i obrazovkách hemží samými namakanými, potetovanými a vysolárkovanými hezouny, snad sériově vyráběnými. Silné čtyři s výhledem na pátou po případné druhé projekci.

V Carpenterově filmografii bohužel jen slušný průměr, od mistra žánru jsem očekával něco... nenormálnějšího. Filmařské řemeslo zvládnuto dobře, kamera neposkakuje, ale vůbec mě nepřesvědčily holčičí herečky, na poměry uzavřené pakárny nějak podezřele dobře 'vystajlované' a hlavně protivně přehrávající. Zápletka je taky už docela provařená, ale popravdě trvalo mi asi do poloviny filmu, než jsem o ní začal vážně uvažovat a až do konce jsem si jí nebyl tak úplně jistý. Chvílemi jsem váhal nad čtvrtou hvězdou, ale... (SPOILER) ...průměrnost filmu ještě víc vynikne v porovnání se Scorseseho pětihvězdovým Shutter Island ze stejného roku a... se stejnou pointou.

Další perla B-žánru od velmistra Carpentera, kterou bych býval trestuhodně minul, kdybych se nevrtal v jeho filmografii (díky, ČSFD). Kulervoucí směs paranoidní sci-fi, osmdesátkově přímočarého akčňáku, sociálněkritického dramatu, humanistické agitky, z jistého úhlu pohledu takový trochu bizarnější mladší příbuzný jistých děl Orwella, Huxleyho, nebo Bradburyho, okořeněný navíc dvojitou porcí nadsázky a podbarvený skvělou "carpenterovskou" hudbou. A jako bonus jeden z nejlepších, nejdelších a nejvtipnějších pěstně-nožně-hlavičkových duelů, jaký jsem kdy viděl. +80%.