MickeyStuma

V 70. letech vzniklo bezpočet katastrofických či různých teroristických filmů a téměř všechna slavila ohromný úspěch. Doba jim zkrátka přála. Tento snímek patří právě mezi ty úspěšné, který jakoby nechtěl stárnout. Čím to je? Na veledílo si nehraje, avšak nic se neponechává náhodě. Honba za šílencem odpalující výbušniny na horské dráze je neuspěchaná, což přidává na atraktivitě a patřičné atmosféře, která je navíc skvěle podporovaná ryze hitchcockovskou hudbou, což nelze považovat za špatný nápad. Není ale zase použít tak často. Ve velké míře si snímek vystačí v rámci dramatizace a napětí i bez toho. Je třeba pozvednout i herecké výkony všech zúčastněných. Všichni odvedli skvělou práci. Na svou dobu je vykolejení soupravy a následný pád mezi lidi hodně povedený a tím stále šokující. Snímek se řadí mezi klasiku a do regálu mezi ty dobré.

Tuctový snímek, který ze začátku vypadá jako obrovský omyl, ale ke konci už má po dramatické stránce vcelku grády. Mladý pár si koupí dům (jo, námětově už zase), který se záhy ukáže upravený do nedobytné pevnosti. Přijede Lundgren v roli nějakého Andyho Spectora a neustále kolem s nějakým pošukem obšlapuje a baví se o nesmyslech. Celou dobu je snímají pouliční průmyslové plně automatické kamery. Hm... Smysl je ale jaký? Nová forma reality show? S dějem to nemá nic společného a ve vyprávění příběhu to působí dosti rušivě. Něco chtějí a divák, dlouho předlouho, neví co. Pošuk začne blbnout, střílet, dokonce hodí i granát. Až ho Lundgren zastřelí. Škoda, že to neudělal dřív. Ale ještě předtím se dostanou oba do domu. Ale proč jim to tak dlouho trvalo? Nemá cenu dál pokračovat. Jedna nelogičnost střídá druhou a to je celé. Očekávané napnutí psychologické atmosféry se nekoná. Hudba evokuje drama, ale moc to nepomáhá. Dolph Lundgren si po dlouhé době střihnul zápornou roli, ale vybral si špatnou příležitost. Jako vždy vyznívá toporně a neuvěřitelně. Až na konci během finálové scény se konečně projeví. Na celý film je to ale setsakramentsky málo. Námět přitom není zase až tak špatný, jak se jeví. Celkové zpracování je prostě na pováženou.

,,Pilně pracujte ! Čím více budeme mít benzínu a jiných chemikálií, tím silnější bude republika ! A čím silnější bude republika, tím lépe udržíme MÍR !'' Slova Klementa Gottwalda z tohoto silně agitačního barevného filmu, která značí, očempak to bude tentokrát. Američané rozbombardují české rafinérie v Sudetech, aby se zbavili konkurence a mohli vyvážet benzín svůj a vydělávat na tom. Rudí dělníci tomu nechtějí připustit, a tak vybudují s trosek -Stalinovy závody- a začnou vyrábět benzín svůj. Imperialisté kují pikle, záškodničtí agenti se snaží vše hatit seč můžou, ale je jim to stejně houby platné. Vítězný únor se blíží. Že to všechno končí památnou Gottwaldovou větou o návratu z hradu snad ani nepřekvapí. Že byli české rafinérie skutečně Američany bombardovány je historický fakt, ale takové překroucení dějin jaké je vidět v tomto filmu si zaslouží přesdržkovou. Po technické stránce je však natočen zručně a osobně považuji umění filmařů za trestuhodné plítvání. Zajímavé je, že jsem měl možnost vidět kopii se stopáží 83 minut a dost často to bylo na snímku znát. Při střihu začínala hudba, atd. Nůžky měl ještě tehdejší režim, anebo už ten dnešní? Z historického hlediska je to škoda, protože to ukazuje, co se v padesátých letech točili za slátaniny a jak se oblbovali občané v zájmu Sovětského svazu.

Jet Limu se v Americe povedl každý film a ani tento není vyjímkou. Výborný scénář byl natočen tak, že to snad už ani lépe nešlo. Akce, drama, humor, romantika, vynikající hudba, dechberoucí choreografie bojových scén, přestřelky, honičky, zkrátka vše, co vděčný divák od kvalitního akčního filmu očekává. I tady se však nemile objevuje veliké ALE. Při pohledu na bojové scény se nelze nevšimnout, jak nerealistické jsou veškeré výskoky a lety vzduchem. Při natáčení používaná lana opravdu ničí veškerou realitu a velmi kazí ten akční zážitek ze soubojů. Blbec kdo to vymyslel. Tento nápad snižuje celkové hodnocení filmu a je to nesmírná škoda.

Mladí lidé na výletě na chatě na údajně prázdném ostrově kde měli v plánu hlavně přijít na jiné myšlenky. Ale to by tam nesmělo být také vojenské výzkumné středisko (byť uzavřené), kde se geneticky upravovali psy pro vojenské účely a kteří se pochopitelně potulovali všude kolem a útočili po všem živém. A o dobrodružství je postaráno. Velmi jednoduchý příběh, ale zručně natočený. Několik nelogičností se tu sice najde, ale vzhledem tomu, že o dramatické momenty tu nouze není a chvílemi nelze zrak odvrátit, se je dá lehce přehlédnout a nijak ani zvlášť nevadí. Zkrátka film není zas až tak hrozný. Myslím, že jakmile někde na mě jen trošičku zavrčí nějaký Puňťa, radši se dám na útěk. Ono, co kdyby. 8-)

Padesátá léta pohádkám přála a těžko říci, proč tomu tak bylo. Režim si hlídal, aby byla zachována ideologie, což se k pohádkám zrovna nehodilo, ale to jim bylo tak nějak jedno. Týká se to i tohoto snímku, který byl dokonce podle filmových kritiků hereckým koncertem Ladislava Peška, Františka Smolíka a Josefa Beyvla. Zlidověla i jednoduchá melodická ústřední písnička: "Já s písničkou jdu jako ptáček." Příběh o potrestání povýšenosti, zesměšňování a okrádání chudého člověka nepoctivým -podnikatelem- je kupodivu dokonce i nadčasový. Popravdě, kolik lidí by dnes takovým obuškem potřebovalo nařezat? Výprava tentokrát není veliká. Studiové malované kulisi Ladovského vyznění má taktéž své určité kouzlo. Příběh veselý, jednoduchý, prostě pohádkový. I tento snímek si jistojistě zaslouží své místo ve zlatém fondu zlaté kinematografie.

Právem zlatý klenot české kinematografie. Jemný jednoduchý příběh pro pochopení dětí, protože komu jinému, než právě jim by měl být tento snímek určen, je neobvykle dokonce veršovaný, což se dá považovat za dobrý nápad. Krásná princezna Lada (na padesátá léta nepřekvapí použité jméno sovětského auta), sympatický princ, srandovní kuchař, nádherné prostředí a neúměrně hrozivý král Kazisvět, což už podle jména je jasné, co je zač. Tvůrci v něm ideologicky poukázali na hrozbu fašismu, což dětem a už i mnohé mládeži, stejně nic neřiká, ale budiž. Příběh prezentuje nádherný romantismus, lásku, štěstí, cit a boj ze zlem. Natočeno s citem, načež je vidět, že tu Martin Frič zanechal kus poctivé filmové práce. Mnohagenerační obliba je nezpochybnitelná, což potvrzuje kvalitu. A když je kvalita, tak takový snímek prostě nestárne a bude těšit ještě mnoho dětí a mnoho generací. A je to dobře. Apropo, ví dnes vůbec někdo, že tato pohádka v původní verzi zní jinak?

70. léta dramatickým a katastrofickým snímkům přála. Silný příběh nemajíc k realitě moc daleko po divácké stránce vzbuzoval výjimečnou pozornost. Týká se to i tohoto snímku, kde excelovali Jane Fonda, Jack Lemmon a budoucí hvězda Michael Douglas. Téma: Bezpečnost jaderné elektrárny. Téma i dnes aktuální. Zvýrazněna jsou i média, která mají neskutečnou sílu ovlivnit veřejné mínění a následující vývoj událostí. Plusem je srozumitelný děj, který je dokonce i poučný. Dozvíme se například, jak taková jaderná elektrárna vlastně funguje. Snímek si drží tempo a lehce dramatickou atmosféru. Film stojí za vidění už kvůli tomu, že kromě klasické filmové zábavy u diváka dokáže vyvolat názor na jadernou energetiku a její bezpečnost.

Na giallo byli Italové vždy velcí machři a i tento snímek je toho důkazem. Určitě by měl sloužit jako učební pomůcka začínajícím hercům, aby přesně viděli, jak vypadá hrůza, smrt v očích a vražedný pohled. Režisérům, jako ukázka vynikající režijní práce. A také kameramanům, jak má vypadat geniální obraz. Snímek má nezaměnitelnou hororovou atmosféru. Hudba sice na dnešní dobu už tolik nemrazí, ale to je jen efekt nemilosrdného zubu času. Krátká stopáž je prospěšná. Tempo se alespoň netáhne a jde se stále k věci. Scénář je tak jednoduchý, že jednodušší už snad ani být nemohl, což znamená, že nějak složitě přemýšlet se u toho nemusí. Je to na škodu? Vůbec ne. Jak je vidět, není třeba žádných složitostí a komplikovaností. Vše má své pevné místo a svůj účel. Jedná se o klasiku. Ale výbornou.

Tajný agent Ethan Hunt po třetí a opět v plné parádě. Tentokrát v režii J.J. Abramse, což opět slibuje napínavou akční podívanou. Má samozřejmě jiný rukopis než předchozí John Woo, ale rozhodně za ním nezaostává. Po mírném počátečním rozjezdu, kdy se dozvíme, co všechno se změnilo a jak si vlastně Hunt žije, začne jízda, která nenechá vydechnout. Našince překvapí, že Hunt cestuje do Číny s českou identitou. Snímek má švih a neustávající adrenalinové tempo. John Woo udal směr a jak to tak vypadá, je následován.