MickeyStuma

Rychlá akční jízda, kde se před kamerou podruhé setkali Jet Li a Jason Statham. Jednoduchý takřka bezvýznamný děj, zato zuřivá akce se dvěma úžasnými bojovými scénami. Jak Jet tak i Jason tu ve svých rolích zastupují své typické charaktery, které jsou v rámci děje využity na plno. Hlavně u Jeta, který svým mrazivým pohledem a děsivýma očima vyvolává nejistotu v tom, co se mu zrovna honí v hlavě a s čím následně vyrukuje. A tak si u něj divák není dlouho jist, jak to s ním tady vlastně je. Příběh o pomstě v ražení, který není pro každého. Na plynulost je třeba zapomenout. Jsou tu dva matadoři, kteří hodlají svým fanouškům něco ukázat a také ukáží. Bohužel za cenu v určitých chvílích k jisté zmatečnosti a nerozhodnosti. V rámci zběsilé akce však stojí snímek za pozornost. Akčně nabití fanoušci si užijí své do posledního puntíku. Ostatní budou chvíli přemýšlet, o čem to vlastně celé bylo.

Příběh jedné noci vygradovaný do absurdna. Scénář ostrý jako břitva, temná atmosféra a svižné tempo plné adrenalinu. Děj sice není nijak rozvinutý, ale tady by to bylo jenom na škodu. Po dějové stránce je však toho více něž dost. Atmosféra nabitá vlivem akce a napětím držící hluboký, drsný a emocionální gangsterský výplach, kde Paul Walker v hlavní roli ukázal, že i na takové role má. Pro nás je tendenční účast Karka Rodena opět v roli slizkého padoucha a mnohých dalších českých herců. A není divu. Natáčelo se i v Česku. Nízký rozpočet nebyl překážkou a jak vidět, režisér a scénárista v jedné osobě Wayne Kramer si s tím poradil velmi efektně. Nakonec, byla to jeho vize. Snímek má tedy ve své nonstop akci skvělý vizuální styl. Ne, tohle není Tarantino či Scorsese. Tohle je Kramer a jeho brutální, krvavá, násilná a vulgární gangsterská jízda. Nic víc, nic míň.

Tragický osud třináctileté dívky v období 2. světové války po potlačení SNP. Ztratila domov a je pronásledována nacisty. Sice ji chrání partyzáni, ale po střetnutí s nepřítelem ji zůstane oporou jenom jeden. A jejich strastiplnou cestu za spolubojovníky sleduje tento příběh plný krutosti, beznaděje, ale i síly přežít a dosáhnout svého cíle. Nádherné scenérie hor a vůbec určitých scén dodávají na impozantnosti. Dramatizace sice více připomíná divadelní hru, ale i určitá poetika dodává příběhu určitou sílu ve své tragédii. Zajímavostí je, že snímek natočil Barrandov. Na to, že se děj odehrává v Tatrách, není od věci, že také tu hrají slovenští herci. Otázkou zůstává, proč to nenatočila Koliba. Tak či tak, snímek chytí za srdce a to bylo jistojistě cílem tvůrců.

Velice rázný snímek o hrůze doby v období po atentátu na Heydricha. Jedná se dokonce i o snímek, který připomíná osud Lidic. I když pravda, události jako atentát na Heydricha, vypálení Lidic a pražského povstání jsou střihově připomenuty zkratkovitě, ale to je asi jen na svou dobu kvůli náročnosti scén. Snímek, který vznikl pouhý rok po válce a ve svém smyslu i velice odvážně. Příběh o odbojové skupině, v tomto případě na letišti, není nic neobvyklého, ale tragický osud chlapce, který přežil vyhlazení Lidic jenom proto, že byl zrovna v tu dobu se svým strýcem mimo obec na letišti, by asi dnes už nikdo nezopakoval. Ale taková krutá doba to prostě byla. Samozřejmě je v centru dění vysílačka a dějově asi i překvapení, že u německých nacistů pracuje česká sekretářka dělající skutky pro odboj. Stopáž snímku je na celovečerní film krátká, ale alespoň se do děje nevsunovali zbytečné vedlejší věci. Velice povedený film ještě bez ideologického vyznění a tak je nepochopitelné jeho opomíjení. I když pravda, závěrečné vyobrazení pražského povstání v obraze prolínající tří záběry, kde je mimo jiné i usměvavá žena omotaná pásem s nábojnicemi tak, že by ji i John Rambo záviděl a v ruce držící vlající vlajku moc na důvěryhodnosti nepřidá.

Snímek na téma SNP je vlivem režiséra Karla Kachyni natočen impozantně a nebýt té ideologické vsuvky, mohl to být nádherný protiválečný film. Poetické ladění příběhu je i zde znatelné a asi to byl záměr, proč dostal za úkol něco takového natočit zrovna Kachyňa. Příběh postaršího uvědomělého českého antifašisty (uvědomělý znamená že je to komunista), který prostě chce za každou cenu jít bojovat. A tak jde a je vysazen na Slovensku. No, logiku to postrádá, to je fakt, ale v rámci zmíněné ideologie, proč ne? Na národnosti a hlavně na věku přeci nezáleží. Ani postarší pánové nejsou žádná ořezávátka a onen výcvik na tzv. opičí dráze to jenom dokazuje. Petr Haničinec takového bojovníka zahrál velice dobře a rozhodně mu není co vytknout. Zahrál jen to, co mu nařizoval scénář. Snímek je ideově o hrdinských činech partyzánů a vlastně je natočen dle vzoru sovětských filmů, kterých vzniklo přehršel. Aby se ale kvůli tomu z toho stal novodobý trezorový film je přeci jen škoda. Ale to už je věc názoru.

Snímek by námětem nemusel být špatný, ale takhle zpracovaný velmi trpí normalizační atmosférou naivity a prostoduchosti. Hrdinkou příběhu je studentka Lenka, kterou výborně ztvárnila Andrea Čunderlíková. Doba temného protektorátu a Němci pro výstrahu popravují dopadené partyzány. Místní studenti i přes to projeví odvahu a rozhodnou se uspořádat zakázaný ples. A Lenka? Ta jde ještě dál. Pomůže jednomu partyzánovi i přes vědomí, že by ji za to nacisté popravili také. Konečnou tragédií je, že ve finále bude zastřelen úplně někdo jiný. Pro Lenku člověk hodně blízký. Nejen za normalizace byly snímky o hrdinských činech v době války velmi populární. Zde jde o studentku a tak není od věci se zmínit o faktu, že ve své době na film do kina chodily školy místo vyučování. Hrůza doby však kupodivu ze snímku vůbec nevyniká. Takřka snové vyprávění bortí dramatizaci a naopak povyšuje určitou již zmíněnou naivitu. Snímek má spíše literární atmosféru kulminující až do uměleckých vod, ale ani toho bohužel nebylo dosaženo. Ideologie je nepřehlédnutelná a tak vlivem toho byl dnes snímek bohužel odsouzen v zapomnění.

Výborně napsaný psychologický příběh z posledních hodin války o nadějích, zoufalství a snaze se duševně ospravedlnit. Film za použití dobových materiálů vsazených do vzpomínkových častí připomínají hrůzy války a její absurdnost. Příběh má vlastně dvě dějové linky, i když pojednávající to samé. Dva prchající nacisté a sedm zajatých dívek. Všichni vzpomínají na minulost a všichni projevují snahu se hrozivé budoucnosti vzepřít. Vzniká tak otázka komu se to nakonec povede a komu ne. Sovětské vojsko se blíží a tak se musí vydržet až do konce. To se ukáže až na samém konci děje. Pro Eduarda Cupáka v roli hauptsturmführera SS rozhodně herecký koncert a je vidět, že si s takovou psychologickou rolí velmi dobře poradil. Děvčata v rolích zajatkyň dramatizaci také zvládli na jedničku. A zvládl to i režisér Antonín Kopřiva, neboť toto zfilmovat na základě knihy Otakara Chaloupky taktéž nebylo nic jednoduchého. Ztvárnění myšlenkových pochodů jednotlivců se hodí spíše pro divadlo než pro film, ale co se týče komornosti zpracování, klobou dolů. Film vhodný snad jen pro fanoušky psychologických dramat či pro filmové fajnšmekry.

“Dějiště našeho příběhu nelze vyznačit na mapě. Bylo všude, kde se odehrávaly slavné činy lidových hrdinů v těžkých dobách nacistické okupace. Všem těmto bojovníkům je připsán náš film…” Tak zní titulek na konci filmu inspirovaném skutečnou události u Czajankových kasáren 14. března 1939. Tato událost nechť zůstane skutečným hrdinským činem v československých dějinách. Děj tohoto snímku probíhá samozřejmě jinak a na svou dobu vzniku se to bohužel nemohlo obejít bez politické agitace. I obrovský příval vlastenectví nejen mezi vojáky, ale i mezi civilisty je moralisticky vzýváno po všech směrech. Asi nejcitovější scéna je promluva smutné babičky k vojákovi, jehož oddíl se stahuje z pohraniční pevnosti. “Proč....?” Snímek se jeví jako velmi dobře natočený. Válečné scény jsou odvedené dobře a dramatičnost zrovna tak. Jen ta romance na začátku se zdá být krapet přepálená. Buď jak buď, film je připomínkou tragické noci československých dějin roku 1939 a to filmovou zábavnou formou. A vůbec není náhodou, že na režijní stoličce seděl Jiří Sequens st. Ten to uměl vždy dobře podat.

Když se řekne Sandokan, každému se ihned vybaví Kabir Bedi. Ale co Steve Reeves? Svalnatý chlapík mající ve své filmografii především snímky se starověkými řeckořímskými příběhy. To už málokomu co řekne. Sandokana ztvárnil již v 60. letech a nedá se říci, že zrovna špatně. Vezme-li se v úvahu příběh a výprava. Akční scény jsou již dnes bohužel značně okaté, ale na svou dobu se nejedná vzhledem k žánru o nic neobvyklého. A tak tu máme kromě Sandokana i Yaneze a hlavně Mary Ann v pozdějších filmech a seriálech prezentovaná jako Lady Marianna Guillonk. Pestrobarevný téměř dvouhodinový snímek má v sobě jisté dobrodružné kouzlo i když se na něm zub času také podepsal. Děj je prostý. Boj proti britskému útlaku. V tomto případě dokonce i snaha o osvobození Sandokanova otce. I přes znatelný nízký rozpočet je však na co se dívat, i když okem shovívavým. Přeci jen se jedná o klasiku ze 60. let.

Westernový příběh především ukazující krapet odlišné mínění o indiánech. Typická nevraživost na obou stranách barikády a mezi nimi nějaký stopař Johnny Hawks v podání Kirka Douglase mající za ženu indiánku, který se snaží konfliktům zabránit. Samozřejmě se ale se zlou potáže. V podstatě námět jak z mayovek. Indiáni tu nejsou tak krvelační a lstiví, jak je známo z jiných snímků. Jsou tu zkrátka neobvykle vyobrazeni v pozitivním světle. Scénář není špatný, jen se zdá místy dosti vláčný. Asi je to tou vsazenou romancí. O nic divokého se tedy nejedná. Lehká dramatizace se nese volně a to až do divoké přestřelky na konci. Takže se jedná jen o prachobyčejný příběh z prostředí divokého západu, který má v sobě jeden určitý potenciál. Lidem přinést pozitivní filmový zážitek.