MickeyStuma

Zábavná povídková etuda s dobře propracovaným scénářem a dobře zahraným. Z těchto herců by si měli ti současní vzít příklad. Po dějové stránce žádné zbytečné odbočky, žádné zbytečné natahování, zkrátka se jde ihned k věci. Spousta hlášek zasazené na ta správná místa aby náležitě vynikla. Jedna z nejlepších vtipných nestárnoucích televizních počinů.

Lehce úsměvná povídka hlavně pro rodiče malých dětí, kterým i ledacos připomene. Pro běžného diváka hlavně bezdětného je příběh nic neříkající, neboť nemohou posoudit aktivitu malého hrdiny, který se rozumově chová takřka jako dospělý. Jaroslav Dietl děj vychytal reálně.

Ano, dárky nosí Ježíšek a rodiče jsou přesvědčení, že děti v této víře žijí. Jak ukazuje tato televizní povídka, opak je pravdou a že dětí slídí a hledají ukryté dárky může mnohý rodič dosvědčit. A když je najdou, vánoční překvapení je rázem ztracené. Ale jak ukazuje příběh, lze to vyřešit i šalamoucky. Zpočátku sice přijde zklamání a smutek, ale docílí se toho, že ve finále přijde radost úplně stejně, jakoby se vůbec nic nestalo. Pro rodiče, kterým se něco podobného stane, je toto výborný návod, jak takovou situaci rozumně vyřešit.

Alespoň o vánocích by se měli mít lidé rádi a taková je celková atmosféra této televizní povídky. Máme tu malého nezbedu nemajícího k lecjaké lumpárně daleko a ani na vánoce se nestane, že by své mamince samoživitelce nepřipravil nemalé překvapení. Námět by se dobře hodil k sitcomu, ale tady je to ztvárněné v poklidné atmosféře. Rozhodne se domů pozvat osamělé lidi, kteří se mu zamlouvají, a tak pro maminku není o překvapení nouze. Když se vnutí i zlodějíček, příběh je krapet oživen, ale drží se na uzdě. Příběh je úsměvný a dojemný zároveň, což platí pro osud starší paní z obchodu. Takže co postava, to osobitý charakter a tak není divu, že to s maminkou… Na vánoční čas povídka velice vhodná.

V 80. letech byla ve filmovém průmyslu robotizace hodně populární a na toto téma vzniklo skutečně bezpočet filmů. Hlavně v Hollywoodu. Avšak ani československá kinematografie nijak nezahálela a i ona přidala svojí troškou do mlýna. Samozřejmě však po svém. Socialisticky. Takže zatímco všude jinde se jednalo o akční či akční komedie, barrandovští tvůrci natočili ryze rodinný film. Námět není nijak originální, neboť o robotech vypomáhající v domácnosti byl použit také již mnohokrát. Nápad v podobě babiček se už originalitou honosí. Stroj se podle požadavku naprogramoval a bylo hotovo. A právě v tom je jádro věci. Program obsahuje i nelichotivé věci o sousedech a tak vlivem takového programu netrvá dlouho a začnou si vzájemně dělat naschvály, až to skončí scénou, která dnes vypadá jako nepovedená parodie na Terminátora. Na samém konci se jako obvykle moralizuje, ale v tom smyslu, co již dávno sepsal autor sci-fi románů Isaac Asimov. Prostě roboti by měli lidstvu sloužit a ne se proti nim obracet. Dramatizace žádná, humor aby divák pohledal a omšelost z díla doslova září. V Americe měl slavný ´Terminátor´ premiéru téměř tři měsíce po uvedení této barrandovského skvostu v československých kinech. Měla to být snad náhrada? Víme, kdy se až ´Terminátor´ do našich kin dostal. Pokud ano, tak socialisticky docela blbá.

Snímek přináší život socialistické mládeže v 60. letech dle představ politické ideologie. A tak tu máme postavy nejen ve víru zodpovědnosti v rodinném životě, ale i v tom pracovním. Ano, výrobní proces tu prostě chybět nesměl. Samozřejmě nechybí ani dovádění v době volna, především u vody, a tak by se jim ten život v dnešní době snad i dal záviděl. Spokojenost a důvod k radosti nadevše. Prostě socialismus. Je léto plné romantických chvilek a především lásek. Problém však nastává, když vznikne milostné vzplanutí s následným těhotenstvím. Ne, atmosféra děje se tímto v žádném případě nemění. Vše dál probíhá v poklidu, až to šokuje. Ale jistě, mladý pár se to snaží řešit, ale asi ne tak, jak by si leckdo představoval. Film tak má především moralizující charakter a proto končí tak, jak končí. Mimo jiné se také samozřejmě probírá možnost potratu a slečna, které se o týká, už dokonce sedí v čekárně, ale v socialismu to nebylo tak jednoduché jako dnes. Hlavní rozhodující slovo měla zvláštní komise, která především dělala to, co tento film. Od potratu nastávající maminku odvrátit. Námět není zpracován nijak špatně. Víra zodpovědnosti je zkrátka maralizačním tématem a tak by snímek ve své podstatě nemusel uškodit ani dnes. Český snímek opomíjený a je to škoda.

Toto není příběh z určitého ročníku Závodu míru. Vznikl ze zážitků všech dosavadních ročníků a je věnován těm, kteří v tomto náročném boji dokázali povýšit přátelství nad slávu vavřínového věnce. Takže jen taková malá filmová pocta závodníkům a oslava onoho závodu. Nic víc, nic míň. Jako plnohodnotný film něco takového brát nelze. Snad jen jako nevýrazný zkratkovitý televizní povídkový projekt.

Příběh o elegantním architektovi, od něhož okolí očekává víc, než on sám dokáže dát. Ve snímku se setkala plejáda tehdejších hereckých es, ale přímo na tělo to celé bylo napsáno Miloši Kopeckému, který svou postavu pojal tak impozantně, že jiného představitele si nelze ani představit. Olga Schoberová, která si střihla architektovu milenku čekající výpomoc z protekce, je pojem sám o sobě. Když ale architekt podlehne půvabu jiné ženy, s tváří Jany Hlaváčové, okolnosti rázem nabírají jiný směr. Příběh byl myšlen jako obyčejná životní anekdota, avšak jestli se to povedlo už musí posoudit pouze divák. Úsměvné situace se sice naskýtají a to hlavně vlivem mistrovského herectví Miloše Kopeckého, ale úsměv na divácké tváři to bohužel moc nevykouzlí. Myšlenka životně humorných i vyloženě trapných situací je sice koncipována dobře, ale pokud zpracování skřípe každým coulem, zábava nijak zvlášť prostě nevynikne. Obzvlášť, pokud se do popředí vtírá nějaká ta filozofie. Herci profesně ze sebe vytáhli všechno co mohli, ale bohužel, vyšlo to všechno nějak naprázdno.

Jedná se o další filmový zářez do filmové řady historicko-válečného opusů s pevným příběhem, úžasnými kostýmy a hlavně s množstevními epickými bitvami nevynechávající patřičnou brutalitu. Středem všeho dění je tentokrát mladá žena, která po smrti svého otce převezme vládu nad královstvím a že to nebude mít lehké je samozřejmě víc než jasné. Bylo by i naivní si myslet, že tentokrát budou chybět vzbouřenci usilující o její smrt. Je to tak. Použitá dějová šablona je už tak provařená, že není možné, aby celý dějový koncept nebyl pro nějakého diváka naprosto předvídatelný. Mínusem je i unáhlenost v tempu vývoje děje. Je to zbytečně moc rychlé, což v některých sekvencích způsobuje dojem přílišné zkratkovitosti. Scénář byl určitě daleko plynulejší, čemuž se u podobných snímků dostává daleko většího prostoru, tudíž i delší stopáže, takže devadesát devět minut tohoto snímku budiž velice málo. Potíž je i s herečkou Kelly Chen. Uvěřitelnost jejího podání vládkyně a bojovnice ve válečných vřavách, kterou drsní muži respektují a jdou po jejím boku do boje, je docela na bodu mrazu. To už třeba Milla Jovovich, coby Johanka ve snímku ´Johanka z Arku (1999), podala daleko věrohodnější výkon. Snímek tedy moc neuchvátí, obzvlášť v tak ohromném množství podobných počinů z hongkongské produkce, avšak v rámci žánru za shlédnutí určitě stojí. Jen je potřeba nic převratného neočekávat.

Nízkorozpočtová kultovní hororová klasika svého času udávající směr a dodnes je u mnohých snímků znatelný vliv. Příběh je jednodušší než by se zdálo, ale v rámci depresivních, strašidelných a vůbec deprimujících scén, je z námětu vytlačeno maximum. Už ta představa, že někdo jako zázrakem přežije těžkou autonehodu, aby si posléze uvědomil, že v okolí není něco v pořádku, pohyboval se ulicemi s pocitem být neustále pronásledován podivnou postavou, po nějaké době si uvědomil, že pro okolní svět jakoby byl neviditelný a navíc byl přitahován do děsivého místa jakési opuštěné pouťové atrakce, může být pro mnohého něco naprosto nepředstavitelného. Okolní svět jako by se zkrátka změnil, i když vše probíhá tak, jak má. O to víc vyzní šokující finále. Režisér Herk Harvey, který si ve snímku i zahrál, naplnil svůj filmový počin spoustou strašidelných a znepokojivých obrazů množstvím lidí strašidelně hledících do kamery, dlouhými záběry jak v interiéru, tak i v exteriéru, s tajemným dojmem, že se něco stane, množstvím opuštěných budov vyvolávající nepříjemný pocit, rychlé přiblížení či zrychlení obrazu, a dalších metod k vytvoření opravdového znepokojivého diváckého pocitu během sledování. Tomu napomáhá i pronikavě zlověstný soundtrack podtrhující danou atmosféru. Nakonec, zvuk varhan už v podstatě mluví samo za sebe. Snímek je zkrátka plný nápadů, které v 60. letech prostě museli uchvátit. V dnešní době už je to právě vlivem stáří snímku zcela někde jinde, ale jako hororová klasika mysteriozního hávu stále zůstává příznačná ve své podstatě a daných tvůrčích myšlenek. Prý se tímto počinem inspirován i George A. Romero pro natočení svého legendárního snímku ´Noc oživlých mrtvol´ (1968). Když oba snímky porovnáme, je tato informace uvěřitelná. Jedná se tedy o příznačnou hororovou mysteriózní klasiku, která by neměla chybět ve sbírce fanoušků hororových snímků.