MickeyStuma

Velice emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory hodně působivé kamery využívající prostředí a hry stínů. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Jana Krausová. Příběh o nevěře a rozhodnutí, kdy ublíží buď manželovi (Jan Kraus) a nebo sobě. Pocit provinění se tak stává silnější, než se zdá. Prostředí modních návrhářek nijak nepřekvapí. V době normalizace se používalo často, zato stavitelé kulis v divadle (v případě manžela) bylo vcelku novinkou. Příběh se zaměřuje nejen na partnerský vztah osvojené pracovními povinnostmi, kdy se oba doma vidí takřka jen večer, ale i na společenském kontextu v rozmezí se nějak vymanit ze zašedlého stereotypu. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování. Nejedná se o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď ženy, která udělala osudovou chybu, což nezůstane bez následků. Její rozhodnutí však zůstává ve fantazii diváků. Jak by se v její situaci zachovala nejedna divačka?

Snímek obsahující tři různorodé povídky každá natočená jiným režisérem o tom, jak prožívají narození dítěte otcové. První se odehrává v zasněžených horách, který je pro zajímavost debutem režiséra Zdeňka Trošky, druhý poukazuje na fakt, že během oslavy se takový tatínek může stát i podezřelým z vraždy a třetí je tak trochu moralizační, neboť zde tatínek oslavuje tak dlouho, že ani neví, že ji už manželku s dítětem dovezli domů. Tato povídka se vyznačuje také neobvykle dlouhými záběry. Rukopis každého režiséra je znát a tak se každý příběh ve stylu zpracování viditelně liší.  Příběhy mají v sobě kus reálnosti vedoucí k úsměvu a klasickému ženskému komentáři. “Prostě chlapi!”

Je zásadová, panovačná, drsná, sebereflexní. To je Michelle Darner, obchodní magnátka jdoucí za svým cílem bez ohledu na nikoho a na nic i za cenu podvodu. Energická komedie ryze v americkém stylu plná vtipných scének, parodií a drsných hlášek. Ano, tohle zřejmě někdo nevydýchá. Michelle je jako uragán a dá se říci že kde se objeví, tam tráva neroste. Ale má výsledky, což samozřejmě vždy někoho rozhodí. Příběh vypadá podivně, ale dává mnoho životních lekcí. Syrový sarkasmus tu na diváka útočí každým coulem a tak než se mnohý divák otrká, takřka se vtom bez skrupulí ztratí. Melissa McCarthy svoji roli pojala v plné síle až nejeden žasne, kolik energie v ní je. Americký koncept tohoto humoru je pro českého diváka krapet těžkopádný, ale holt se nejedná o film dle režie Zdeňka Trošky.

Ano, je to o útěku před svou minulostí a je to depresivní. Stejně depresivní jako samotný život ve středním věku. Lze však z toho utéct? Lze vůbec někde najít naději a začít třeba znova a lépe? Příběh Wallace Averyho je v podstatě nedílnou součástí každého takového muže. Rozvedený, nenávidějící svou práci a svůj život. Finta v příběhu je zásadní. Změní svou identitu a odjede do jiného kraje, kde potká tulačku, se kterou se sblíží, aby nakonec zjistil, že identitu skrývá také. Hm… Takže následuje sebepoznávání a hlavně vypořádání se se svou minulostí. Zpočátku děj vypadá zajímavě, ale pak se to mění v podivné klišé. Ale je fakt, že napsáno je to vcelku dobře a natočeno zrovna tak. Jakou to má vlastně myšlenku je těžké posoudit. Každopádně jako obyčejný snímek neuškodí. Proč taky.

Další snímek o poslání někoho, komu se jednoduše říká, ´Kurýr´. A jak název prozrazuje, nebude jeden. Převáží se konopí a kupodivu nejen to. A to by nebylo, aby se cestou nenaskytl problém. A když problém, tak pořádný. Thrillerový road movie pouze sleduje počínání pašeráků při cestě a protože se jedná spíše o thrillerové drama, lecjaké akční rošambo se nekoná. K divoké přestřelce tu samozřejmě dojde, což je vzhledem vývoje děje nutností. A je rozhodně na co se dívat. Po dramatické stránce a choreografii dokonalá scéna. Jinak se jedná převážně o drama konverzační, což zní trochu Tarantinovsky, ale k němu to má stále daleko. Nuda? V žádném případě. Scénář je napsán a natočen naprosto precizně. Nahnědlý filtr dodává tu správnou atmosféru a co se týče tempa, jedinkrát neskomírá. Herečtí protagonisté údajně dokonce nejsou ani herci. Tak to klobouk dolů, neboť jejich výkon je prostě úžasný. A tak tu máme snímek o přepravě hodně velké zásilky drog, který po všech stránkách rozhodně stojí za to. Scénárista a režisér v jedné osobně Frédéric Schoendoerffer moc dobře věděl co dělá.

Povídky Edgara Allena Poea nejsou pro svoji stručnost tak jednoduché zfilmovat do celovečerní stopáže jako naopak obsáhlé romány Stephena Kinga a tak takové filmy vždy působily co se týče děje velice chudě. Dobře si s tím v 60. letech uměl poradit snad jen režisér Roger Corman, který vsadil převážně na studiovou vizuální stránku věci, což jeho snímkům hodně dodalo na atraktivnosti. A právě to, v tomto snímku chybí. Režisér Benjamin Cooper vsadil na reálné kulisy, což jak je vidět nebyl zrovna dobrý nápad. Mysteriózní příběh v takovémto podání prostě nefunguje tak, jak by měl. Možná je to i vlivem malého rozpočtu, ale čert ví. Klasický mysteriozní horor v současném kabátě se prostě ne zcela vydařil. Ale jako připomenutí faktu, že nějaký spisovatel hororových povídek vůbec kdy žil snímek poslouží velice dobře a snad nadhodí divákovi i chuť se poohlédnout po klasice, která je daleko na vyšší úrovni.

Další snímek popisující atentát na Heydricha, tentokrát však poněkud jinak. Neukazuje jen osud československých parašutistů, ale i strohý životopis samotného Heydricha. Ta strohost je však bohužel ohromnou vadou na kráse celého snímku. Ono se to týká komplet všeho. Tedy i těch parašutistů. Myšlenka něco takového natočit nebyla špatná, ale takovýto materiál je spíše pro televizní seriál. Je toho prostě hodně a jak je vidět, ani do dvouhodinového filmu se to všechno nevešlo. Celkově to tedy vypadá, jako krutý sestřih právě takového seriálu. Bohužel, není. Děj to takřka pořádně nemá, takže o nějaké plynulosti všech těch událostí si muže divák nechat jen zdát. Mnohé scény působí bez patřičného vysvětlení nelogicky a kdo není znalý této historie, nemá šanci se dozvědět co, kde, jak a proč. Škoda. Něco takového mělo spíše vzniknout jako dvojfilm. Jediné ohromné plus si zaslouží scény vyhlazování polských vesnic po napadení Polska a později samotných Lidic. Takové zpracování je možno vidět jen u některých klasických sovětských válečných filmů. Českým divákům tak nezbývá než se opět vrátit k české klasice nazvané prostě ´Atentát´.

Dá se říci, že se jedná o originální a velmi zajímavý snímek začínající jako noir pozvolna se vyvíjející ve scifi. Takže z toho nakonec vznikne něco jako noir-scifi drama. Příběh začíná trochu matoucí postavou Johna Murdocha, který ztratil paměť. Sice se nedozvíme jak a proč, ale to je vedlejší. Děj tak vede k nečekané cestě vedoucí k různým odhalením daných skutečností. Vize je stylová a hodně temná. Pro jedinečný zážitek je potřeba vše řádně uchopit k pochopení věci, zvláště co se týče jednání obyčejných lidí v nadpřirozených situacích. Jestli se jedná o jeden z nejlepších snímků svého žánru je na diskuzi. Mnoho na diváka zapůsobí, ale určitá složitost vede k nepochopení. Snímek je však natočen dobře. Obsahuje surrealistické prostředí a kostýmy. I ta technologie je impozantní a takřka gotická. Není co víc dodat. Své místo ve vyšším postavení si to jistojistě zaslouží.

Nové zpracování knihy, kterou napsal Arthur Ransome, která už byla zfilmovaná v roce 1974 a ještě dříve v roce 1964 dokonce jako televizní seriál. Příběhy o prázdninovém dobrodružství dětí a mládeže byly vždy v jistém smyslu přitažlivé nejen u nás. V tomto případě se jedná o zážitky na jezeře s plachetnicemi a bojem o ostrov. A protože se děj odehrává v roce 1929, kdy se to agenty všude jen hemžilo, muselo to být prostě i zde. Příběh je značně odlehčený, takže nic nervy drásajícího se tu v žádném případě nekoná. Jedná se o pouhopouhý dětský příběh se všemi svými sounáležitostmi. Takže jednoduše řečeno obyčejný rodinný film. Koncepce zpracování je spíše televizní, ale vzhledem k dosavadní tvorbě režisérky není divu. Film je to příjemný, zachycující ducha své doby. Ruku na srdce, kdo by nechtěl prožít to co oni.

Krásný přesvědčivý snímek o rodině čelící krizi. Ta krize ční v rodinných vazbách jednoho na druhém, porozumění a štěstí v době, kdy byl jednoho dne mamince po omdlení v koupelně nalezen v mozku nádor. Upřímný pohled na věc všedního dne s porozuměním a citelností. Lidské emoce tu představené odpovídají skutečným situacím a rozhodně nejsou smyšlené. I ten přístup maminky je věrohodný. Chová se jakoby měla jen chřipku, avšak přesto s ní cloumá strach a beznaděj. Stále má starosti hlavně o rodinu. Příběh je smutný a veselý zároveň. Nehraje si na něco co není a nenechává nic na lehkou váhu. Rodinné vazby jsou v životě to nejdůležitější co může být a to za každých situací. A to maminka moc dobře ví. A podle toho se také před náročnou operací chová. Konec je takový, jaký má být. Chytne za srdce a vyvolá úsměv i slzy zároveň. Příběh který emocionálně pohladí a snad i připomene, že ti nejbližší lidé jsou nám skutečně nejdražší.