nonick1

Spíše než životopisné drama jen průměrná sterilní selanka. O pozadí spletité cesty sester Wiliamsových na tenisový trůn se toho moc nedozvíme, stejně tak jako o způsobech jejich rigidního otce, který musel být  doslova nesnesitelný nejen pro svou rodinu (dobře Will Smith!). Ve filmu se však žádné konflikty mezi dcerami a jejich otcem nekonají a "dramatický" tenisový zápas na závěr tak nějak vyšumí filmařsky  do ztracena. To takový Dangal - při obdobném sportovním "obsazení": otec a dvě dcery - a dechberoucí finále, to je jiná, pětihvězdičková liga!

Bohužel, hodně slabá záležitost. Kvůli totální přebarvenosti obrazu jsem musel stáhnout barevnou sytost až téměř do černobílého módu – tvůrci si asi řekli: když průšvih, tak alespoň hóódně barevný. Scénář je slabý jako vybitá baterie a děj ke konci místy doslova infantilní. A to pomíjím skutečnost, že policajt s tak luxusním autem a ještě luxusnějším bytem by se sám záhy dostal do hledáčku svých kolegů. I přes Bruckheimerovu produkci (nebo možná díky ní) je z toho jen další navoněná zdechlina, plná rádobyvtipných a zbytečně přisprostlých hlášek. Ta jedna hvězda je něco jako rána z milosti.

Pokud se nechcete historicky znemožnit, ještě je čas stáhnout to z vysílání. V opačném případě - kdo chce kam...

Volha – aneb pětidílný počin ČT o době, kterou již máme za sebou(?), a o lidu (nejen televizním), v té době žijícím. Pokud se ČT snad hodlala tímto seriálem vyrovnat s vlastní komunistickou minulostí, ukázalo se, že ji má, bohužel, zalezlou pod kůži více, než by byla ochotna si přiznat. Německý teolog Caspar Huberinus kdysi prohlásil, že časy se mění a my se měníme s nimi. Ale kdepak: lidé zůstávají pořád stejní, jak nás o tom (nechtěně) přesvědčuje partička předlistopadových übermenschů z ČT, jakýchsi samozvaných pseudo-elit, koexistujících v podivně zvrácené symbióze s televizním molochem, jímž naoko pohrdají, ale spojeni s ním pupeční šňůrou příbuzenských svazků a větších či menších kšeftů, se ve skrytu duše třesou strachy, aby nepřišli o jeho přízeň či se nedostali do hledáčku StB. Jen ve srovnání s rozměry aktuálních miliardových kauz jsou z dnešního pohledu tehdejší kšeftíky, vzbuzující zájem seriálových „estébáků“, vlastně úsměvné. V tomto ohledu se vskutku nic nezměnilo – padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina (čest výjimkám, v seriálu poněkud povrchně a zkratkovitě naznačených). Proto, nepřekvapivě, až dodnes v tomto televizním prostředí rezonuje pomýlené pseudomajetnické polistopadové spacákové elitářství: REPUBLIKU... pardon: TELEVIZI... SI ROZVRACET NEDÁME! Sloužili tehdy a se skříněmi plnými kostlivců slouží i dnes; ovšemže s kabátem již naruby: opět režimnímu monopolu Jediné Svaté Pravdy, jakémusi nedotknutelnému svatému Grálu, obyčejnému plebsu zapovězenému již od doby vynálezu katodové trubice. Ostatně jejich tváře, diváky ČT dodnes strašící - tentokráte již z OLED obrazovek, symbolizují toto bizarní televizní kontinuum ještě z dob předlistopadových pořadů typu Pionýrská vlaštovka, TKM či BBV. V seriálu je řeč o době dávno(?) minulé, které ČT snad hodlala symbolicky nastavit „parodické zrcadlo“... či se pasovat do role samozvaného morálního majáku, bdícím nad poklesky té zavrženíhodné doby, přičemž paradoxně přitom není den, aby neodvysílala hned několik archívních pořadů z oné předlistopadové doby. Nehledě na to, že obraz současnosti je po více než třiceti(!) letech ještě o mnoho pokřivenější, než všechna tehdejší petřínská zrcadla dohromady: zatímco seriálový šofér Standa končí jako člen televizní ochranky, a jeho tupý lampasácký šéf bůhvíkde, skutečný komunistický vojenský prokurátor, který před „sametovkou“ posílal do vězení „odpírače“ vojenské služby, zastává dnes post nejvyššího státního zástupce, a aby toho nebylo dost, tak v letošním souboji ve druhém kole prezidentských voleb se spolu utkali bývalý komunistický agent StB(?) a bývalý komunistický rozvědčík. Úplná Sophiina volba… Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré - a možná by se to dalo i obrátit: kdyby v roce 2005 nebyla zrušena branná povinnost, a současní pětatřicátníci by tedy museli se skřípěním zubů přetrpět dva roky „gumácké“ vojny, asi těžko by se českým prezidentem mohl stát bývalý komunistický lampasák... Pokud jde o herce, nejpřesvědčivější ve svých rolích jsou Jiří Dvořák coby nevyzpytatelný estébák a Tomáš Jeřábek jako schopný produkční, na opačném konci si Jiří Lábus, tvrdohlavě jede svou bezradnou hereckou manýru, osvědčenou již od dob role živočicháře v Troškově taškářské trilogii – podobně tragicky je na tom i Norbert Lichý. Kryštof Hádek, který celý seriál celkem slušně táhne, se snaží, seč mu jeho herecké síly stačí, jen to jeho „volování“ mu moc nejde. Seriál má slušný retro-vizuál, ale poněkud rozpačitá „Vídeň“ přece jen ukázala, že rozpočet, i přes oněch sedm miliard(!) příjmů z koncesionářských poplatků, měl své limity. Suma sumárum – s odřenýma ušima za tři.

Delikatesa - kulinářská určitě, filmová rozhodně ne.

Ukazuje se, že ani čtyři scénáristé nestačí na zvládnutí tak složitého problému, jakým je zábavná filmová komedie s erkovým ratingem MA15+.

Zelený sršeň® by podomní prodejci mohli prodávat jako novou značku vysavače, neboť jeho tvůrci vyluxovali snad všechny komiksy, na které si dokázali vzpomenout. Výsledkem je nechtěná parodie, navíc o několik levelů níže, než všechny vyluxované kousky.

Kromě názvu „Blinded by the Light“ ztraceném v překladu jako „Hudba mého života“ nepřináší tento jalový film na dnes už hodně přeoraném filmovém muzikálovém poli vůbec, ale vůbec nic zajímavého. Po stokrát viděných klišé (Javedova osamělost, Javedovy první nesmělé pokusy o psaní, Javedovy první nesmělé pokusy o dívku, Javedovo prozření díky textům Bruce Springsteena, Javedův střet s ortodoxním otcem, atd.) děj postupně sklouzává k černobíle a šablonovitě podávanému „střetu“ dvou kultur, vrcholícího nevěrohodně působící bitkou mezi bojechtivými britskými skinheady a mírumilovnými pakistánskými svatebními hosty. Na konci filmu pak diváka čeká kýčovitý, slzopudný a patetický závěr s nezbytným, dopředu očekávatelným Javedovým deklamováním o důležitosti splnění si vlastních snů, načež otec i syn smířeni odjedou v autě za „Bossova“ hudebního doprovodu vstříc světlé budoucnosti v Zaslíbené zemi. Patrně v USA. Aleluja...

Napínavý dvoudílný film, který dává nahlédnout za oponu rádoby bohulibých aktivit, zastírajících skutečnou podstatu privátních švýcarských bank: prachy nesmrdí - a pokud ano, my to necítíme.

Bettina Oberli – tohle jméno rozhodně stojí za zapamatování a její snímek „Má úžasná Wanda“ rozhodně stojí za zhlédnutí. Spoluoznačení „komedie“ je poněkud zavádějící: místy se člověk sice pousměje, ale rozhodně nečekejte žádnou řachandu – jde o nefalšované rodinné drama se skvěle rozehranou zápletkou, vynikajícím výběrem postav a věrohodnými hereckými výkony. Bonusem, podtrženým víceméně otevřeným koncem, je i námět k zamyšlení nad rozdílem k přístupu k životu a jeho chápání v západní a východní částí Evropy. U mě dobrý.