Delikatesa

Příjemný film o přípravě chutné krmi, kdy během sledování vybrakujete lednici, špajzku a ještě si donáškou necháte doručit několik pečínek přesně na míru, překrásná kamera se světlem starých malířských mistrů , snové prostředí (tu chalupu chci!!!!), pohodový film na podzimní víkendový podvečer, nic složitého, žádná Michelinská hvězda mezi filmy, ale pokud si někdo rád dává knedlík s vajíčkem a správně kyselou okurčičkou, směle se může do tohoto filmového menu pustit. Bon appetit! (01.11.2022)

Mdlé. 1)  Je to pomalé, příliš mdlé s nelogičnostmi v ději. Kdybych dostal v restauraci takové jídlo, jako je tento snímek, už bych se tam neukázal._____ 2)  Na film mě nalákal 37letý Benjamin Lavernhe (vévoda de Chamfort), to jsem ovšem netušil, že tam bude hrát jen malou vedlejší roli. Jinak mě zaujal 28letý Lorenzo Lefèbvre (syn Benjamin). (05.06.2023)

Musím přiznat, že jsem se na tuto trnitou cestu za historicky první michelinskou hvězdou těšil. Výsledný dojem ale za mými očekáváními výrazně zaostal. Tvůrci sice poukázali na vztah šlechty k poddaným, ale kromě toho vypadalo všechno ostatní jako naivní selanka. Život prostého člověka v předrevoluční Francii skýtal mnohem strašlivější obraz. Tam nešlo o to, že měli chudí lidé chleba jen tehdy, když ho ukradli, problém byl v tom, že ho neměli kde ukrást, a proto často spásali mech, kůru a kořínky. No, ale zase mohli jíst ty koláče, že ano? Což o to, zboží by bylo, ale aby se dostalo na místo určení, musel by za něj někdo zaplatit. A ať jsem Dumas, jak jsem Dumas, nevydumal jsem, kde bral hlavní hrdina na to své vyvařování prostředky (zvlášť, když k tomu všemu ještě vedl svůj sociální program). Tvůrci se ale v rámci zachování hybnosti svého projektu rozhodli ignorovat takové podružné detaily a pustili se do příběhu restauratéra- průkopníka a skutečného otce- zakladatele reklamního průmyslu, který se neváhal postavit vrchnosti a položil tak základy Velké francouzské revoluce. Nemuselo to být špatné, ale tato forma byla poněkud chabá. / Poučení: Řekni to bramborou. 2*+ (20.01.2023)

Filmy o varení mám rád - tie z prítomnosti, ale aj z minulosti (ako napr. tento). Atmosféra 18.storočia ma v tomto podaní veľmi bavila, len škoda, že dejovo to bolo také nevyvážené. Skvelý úvod aj záver, ale tá prostredná časť - tá až taká vydarená nebola, a miestami sa skutočne nič extra nedialo. Ale napriek tomu to rozhodne nebola žiadna nuda a príbeh o vzniku prvej verejnej gurmánskej reštaurácie ma bavil. Aj keď v podstate vznikla "z pomsty". 3* (03.11.2023)

Už úvodné obrazy načrtnú pestrý svet chystaných, navarených a upečených jedál. Príbeh sa postupne rozvíja, E. Besnard je síce predpovedateľný, ale za to slušne vedie a servíruje svoje myšlienky. Najmä dobre vedie dvojicu hlavných postáv. Okolnosti vzniku „prvej reštaurácii“ sú okorenené vedľajším príbehom, bez prekvapivejších ingrediencií. Štvrtú hviezdu dávam jednak kvôli skvelej hereckej dvojici Grégory Gadebois / Isabelle Carré, ktorá jak v samostatných tak aj v spoločných scénach dokážu podať stabilný výkon. A potom je tu skvele vybrané, jednoduché a prekrásne prostredie v prírode , kde realizovali prvú „reštauráciu“. P.S.: „Opečené zemiaky nikdy nebudú hit, pretože nevypadajú dobre.“ Osobné hodnotenie: 80% (****) (27.06.2022)