Cival

Pro mě „relevantní“ kolegové mluvili o vznešené nudě. Ani to mě nepřipravilo na nudu TOTÁLNÍ. Navoněnou prázdnotu, jíž kvůli kráse obrázků, hudby, dekorací a hereček, vyschla v žilách krev. Kalkul bez opravdové filmařské vášně a bez emocionality hlubší a osobnější než z kýčovitého románku na pokračování pro paničky v domácnosti. Nekoukatelný kastrát.

Z legendy se stává kapitola z dějepisu, jíž překvapivě dobře sluší háv moderní teenagerské romantiky a bezúčelné (jakž takž efektní) akce. Pro Franca mám trvale slabost, snad proto mi seděl i jako zuřivá mašina, která v letu zabodává meče do protivníků. Na Reynoldsovy poměry příjemná záležitost, s netradičně položeným (a navíc velice dobře fungujícím i trvale „relativizovaným“) milostným trojúhelníkem. Laciný finiš zamrzí tím spíš.

Jedno arménské přísloví praví: "Olsenky oceníte jen když leží obě nahé v jedné posteli. A vy nemáte na práci nic jiného než ležet mezi nimi...a muchlovat se." Bohužel, v den, kdy jsem se setkal s touhle bžundou, jsem měl pracovních povinností až nad hlavu.

Zdálo se mi, že vidím světlou budoucnost Hollywoodu. S lepším scénářem uvidím příště snad i jeho novopečeného vládce. Alexandre má sakra talent. Pětiminutový zlom při útoku na karavan je pro mě naprosto unikátní ukázkou toho, jak se má točit filmová hrůza/napětí.

U postelové scény se o mě pokoušely mdloby v dobrém slova smyslu. U zbytku v tom špatném. Po všech stránkách nedobrá záležitost, jejíž režiséři ani nezvládají základní přechody od jedné scény k druhé (stačí si povšimnout, jak často chybí uvozující záběr na celek při změně lokace). Hodně velký guláš korunovaný nevhodně digitalizovaným závěrem a křečovitým nášlapem k druhému dílu. Jen jsem zvědav, co na ty krasotinky poví peněženky zámořských diváků.

Vemte jednu deci Collateralu a dvě lžíce morálního poselství z Telefonní budky a zalijte to dvěma hektolitry rozžhaveného slizu z Pánské jízdy - a máte komediální hit začátku léta. Je to možná velký skok pro režiséra Kotíka, jenž se od tří chlapů v baráku přesunul k pokusu, který lze nazývat filmem (tzn. žádný plamenomet v lednici, žádné jiskry z televize, žádné humorné vaření večeře a chybí i Dejdar s elegantním panděrem). Ale pořád miniaturní krok pro diváka, jemuž ke štěstí nestačí toporné dialogy, humor na hranici selhání srdce (tetička, pane bože, co ta tetička Jany Hlaváčvové?!) a scénář tak zběsilý, jak jen od autora Pánské jízdy může být. Jediným pozitivem je pro mě Preiss, naopak zamrzí, že Kotík semlel i herecké kvality Jana Dolanského, který koulení očima a trousení trapných hlášek nezvládl ustát. V interiérech se znovu odehrává filmařské peklo, venku se jakž takž daří. Každopádně král české situační komedie je zpátky. A i když mu nepřeju nic zlého, na vás ostatní volám: Kryjte se! :-)

Snad jen v Čechách může jít 200 tisíc lidí na dílo sestavené ze stovky vykonstruovaných a papírem ušustěných dialogů, trochy pseudoromantické recitace pod záminkou soulože (ty verše jsou fakt tak levný) a nudy zrežírované v televizním stylu z před dvaceti let. K tomu pět hlavních ženských postav, co jen roztahuje nohy na požádání, a půlhodinka reklam na naší oblíbenou drogérii. A ti herci. Ti herci! Hnus nejotravnější.

Výtečná thrillerová hříčka se scénářem, který je "hodně nad věcí", tedy nad zdánlivě stěžejními záludnostmi milostného trojúhelníku. Nadmíru zábavné stylistické cvičení s psychologickými mouchami a připomínkou, že Allen vždy pracoval s filmovým médiem jedinečně uvědomělým způsobem.

Chybí mi nějaká kulervoucí scéna, chybí mi lepší akce, chybí mi "filmovější" dekorace i lepší prokreslení totality. Chybí mi toho vlastně docela dost...

Zajímavé, patetické závěry mi u áček trhají uši, tady ty chorály a pětiminutový proslov prezidenta, napálený pod "atomovou zácharnu" země, byly jedinou záchranou odlišující od Top hrůzy jménem Varan vs. Kobra.