Cival

"Musím najít psa!" WHAT THE FUCK?! Hrůzostrašný a co do logiky maximálně děravý scénář, nic moc natočený a nejistě zahraný (překvapivě i Fordem). Potrat za 30%-

Jednoduše koncipovaná červená knihovna bez jediného originálního momentu. Snad kvůli té rozvleklosti mě romantické tóny Bobbyho Deerfielda ani trochu neoslovily. Pokud Pacino, tak rozhodně jiný film.

Byl jsem proti tomu filmu hodně zaujatej a asi desetkrát se vyhnul jeho zhlídnutí. Čekal jsem tuctovou báchorku, která bude sbírat body u diváků jen explicitním násilím a bezdějovým realismem. Jenže ona je sbírá zatraceně dobře. Výborná režie, silný pocitový dopad, hodně milé překvapení. 70%.

Totálně zprasený životopis, nejen obsahově, ale zejména formálně. Zmatená režisérka není schopná natočit normální fotbalový záběr, takže každý pohyb "falešného" Besta na hřišti je ponejvíce utrpením. Na druhou stranu, ten životní příběh je tak poutavý, že jsem to dokoukal i přese věchnu hrůznost až do konce. Jen v minimální míře je to ale zásluha autorů. 30%

Ostudná záležitost, jejíž konspirační argumentaci pohřbila omezená minutáž. Howardova nudná režie a spousta zvratů, které málokdy souvisí s logikou toho, co se děje na plátně, dělá z Da Vinciho nejdražší (a asi nejúspěšnější) béčko všech dob. I na jedno podívání docela útrpné.

Výborný úvod a konec, který ve vás bude doznívat. Ten film má vynikající odpal, dobrého Leguizama a myšlenku hlubší než by se při letmém podání zdálo. Jenže, hodina mezi startem a cílem je naprosto prázdná, vatová - jakoby pátrali, jakoby vyslýchali... ale ve skutečnosti se postavy prakticky nehýbají z místa a čekají jen na závěrečné rozuzlení. Škoda.

Spíš 50%. Chemii jsem zaznamenal, i nějaká ta sranda byla. To je tak, když čekáte naprosto sterilní kravinu, i průměrná romantika několika velice světlými momenty vás nakonec potěší. Každopádně, SJP i MMcC jsou vynikající.

Dějově vyprázděná procházka po luxusní vile, jejíž zajímavost začíná i končí u líbezné tvářičky Camilly Belle. Na tomhle filmu by se dal krásně pořádat turnaj v hádání hororových klišé. Na nic víc se Simon West nezmohl. Bez krve, bez finále, bez hrůzy, bez strachu, bez napětí... jen bohužel ne nahoře bez. :-)

Bourne Supremacy vs. M:I:1 a M:I:2 feat. Alias. Abrams to vzal za správný konec. Hunta polidštil, a i když se mu jej nepodařilo polidštit do důsledků srovnatelných s tíživostí patrnou v Bournově mýtu, posun v psychologii je to znatelně příjemný. Aby živelná akce á la Abrams vyzněla, nemusí nově vystupovat z příběhu, což z M:I:3 činí nejen nejsoudržnější a „nejrychlejší“ film série, ale i dílek nejlepší. Abrams v něm nehledá tolik samolibých zpomalovaček jako Woo, ale realistický prostor naplněný akcí, adrenalinem a pohybem kamery i objektů před ní. K tomu výborné, přitom nevyčnívající triky a nekompromisní záporák... mlask.

Sympatický dokument s přebytkem plácání po zádech a energií rozesílanou laikům i odborníkům. Historie snowboardingu scuknutá do svižné hodinky okořeněné o fešné parádičky na sněhu i ve vzduchu. Ten pocit, že plachtit na prkně a opírat se při tom o rockovou vlnu nic nenahradí, se daří navodit docela přesvědčivě.