Othello

Já mám zkrátka problém s těmi metaforami, protože jakmile se to provalí, tak vlastně zjistíte, že je všechno příšerně banální a tím surealismem se to akorát maskuje jako že není. Týpek dostane dřevěnou hůlku, kterou nejprve dokáže perfektně dirigovat svůj život, než objeví drogy, který mu to dirigování znemožní. Když pak hledá útěchu ve víře či společnosti, je doslova oškubán. Dva týpci s čepicema z map a dolarovek zamezují starému chlapovi dostat se ke kuřeti. Policie má od všeho klíče a na každýho číslo, ale jsou to byrokracií zahnilý ožralý zrůdy. Na křižovatce ve tvaru T se může hrdina vydat buď cestou zakřiveného pařezu (chaos) či úhledného dřevěného kvádru (řád). Celou dobu si nese sebou svoje jáství v pytli, o které ho chtějí připravit divoké ženy - ale dost už! Úplně přesně chápu, že se Bartalos dal dohromady s Matthewem Barneym u jehož kremástrů jsem si taky protočil oči do bezvědomí.

[FOD] Jestli pudete dneska do Aera, tak bacha - pod sedačkou 5 v 16. řadě je nablito.

Neexistuje filmová chyba, kterou zde nenajdete a je to naprosto skvělý.

"My mother ate half of the village, including few of her friends. She was so ashamed she saw her lips together." Originální námět i práce s čarodějnickým fenoménem mají zato, že ve filmu mohou zaznít přirozeně dialogy typu "I ate a worm." "Are your friends alright?" a to mi přijde super. Kamera má sice často své limity (zejména v interiérech) a mužské postavy vytvořil asi někdo, kdo o mužích jen četl v nějakém středoškolském feministickém časopisu, nicméně je to zase autorský, nevyzpytatelný a svébytný, takže buďme tolerantní.

[FOD 2022] O čem se ve filmu mluvilo zrovna moc nevim, protože simultánní dabing byl tentokrát ve všem vytočený hodně doprava. Pokud byla role tohoto filmu alespoň motivovat k onomu dabingu, zaslouží si pět hvězd. Ostrý monolog soudní obžaloby postupně se přelínající do obhajoby roztomilosti kaloně malajského by si normálně vysloužil nějakou nominaci za nejlepší scénář.

Etalon hrdého trashe přesně ve stylu "čím méně prostředků máme, tím větší úsilí do toho vložíme". Prošňupaná velejízda dle Helen Caldicott.

Šíleně utahanej blbinec, který usilovně válčí o dosažení celovečerní stopáže leklými scénami opakujícími ty samé informace. Kouzelný je pak jednoznačně nejneschopnější protagonista evr, který se chandlerovsky nosí po scénách, kde mu doslova všichni přímo do ksichtu vysvětlují řešení, k čemuž on je naprosto laxní, přezíravě všechny stírá ("Women!") a místo toho pokládá do zblbnutí tři zbytečný otázky a okrádá slepce.

Místy až komická hra na art. Imbecilně oduševnělý výraz Dyka, který chodí chodbama nemocnice ve stylu animací devadesátkových adventur. Postavy, které mluví jak z audioučebnice českého jazyka. Opakující se statické nudné polocelky a new age aura odhalující jednoduše nedostatek inspirace. Když se Kadrnka věnuje nemocničním chodbám, jejich odtažitému mumraji a v něm roztroušeným všelijakým pacientům, jde poznat, co ho filmu motivovalo. Je to ale tak přesnažené a křečovité, že mě to spíš nutí přemýšlet, zdali tou iritující pomalostí a těžkými tématy Kadrnka mnoho lidí nemate, jako že se jedná o zásadní filmy, přičemž například epizoda, kdy protagonista ve snové sekvenci potkává své dětské já, předává mu míček a ten se tak dostane ruky jeho otci, který konečně otevře oči, vypadá regulérně jako cílená parodie na umělecký film.

Pičo proč se tady automaticky neukládaj rozepsaný recenze?! Seru na to to psát celý podruhý.

Klasický příběh nepravděpodobného páru, jehož nejvyšší přidaná hodnota je bezútěsné vykreslení prázdného a vyčerpaného venkova středu Spojených států během velké krize. Například krátká pasáž, kdy investor čeká na rohu budovy na Mozese, který leží zmlácený opodál, připomíná svojí vylidněností (navzdory tomu, že se odehrává na hlavní třídě) a tichostí (Mozes tam přiláká Addie sotva slyšitelným sýpáním) scénu noční můry z Bergmanových Lesních jahod či epizody z Juráčkových novovlných filmů. Přitom jde jen o ilustrace doby.