Nathie

Slast pro všechny smysly!

Ty tři hvězdičky jsou za Gervaise.

Nečekaně dobrý a chytrý film. Jsem nadšená.

Dobrá komedie, bavila jsem se.

dva a půl...

Anatomie psychopata.

plus půl hvězdy za vizuální stránku. Mám ráda to období.

Film o tom, jak každý z nás chce být slavný, být pop star, stát na jevišti. O tom, jak je krásné o tom snít. Je to o glam rocku, Davidu Bowiem a o tom, že už nic nebude jako dřív... Skvělé herecké výkony. Jonathan Rhys Meyers jako Brian Slada alias Maxwell Demon je odkazem na Davida Bowieho, když začínal svou kariéru, stejně tak na jeho vesmírné alter ego Ziggyho Stardusta. Věrní fanoušci Bowieho se při sledováním mohou pobavit spoustou detailů vztahujících se k jeho kariéře, počínaje samotným názvem filmu (stejný název nese i jedna z Bowieho písní). Přes to všechno však Jonathan Rhys Meyers není žádnou jeho karikaturou. Je plnohodnotným a plastickým filmovým charakterem, který obstojí ve všech směrech i bez výše zmíněného přirovnání. Ewan McGregor v roli zpěváka garážové kapely Curta Wilda opět potvrdil své herecké kvality, včetně toho, že se opět ukázal "v celé své kráse". Nevím, zda je to náhoda či úmyslu, ale jméno této postavy a její vzhled připomíná hudební ikonu Kurta Cobaina. Stejně jako je tomu v případě spojování postavy Sladea a Bowieho, i tady je postava Curta Wilda svébytným charakterem. Christian Bale v roli novináře Arthura Stewarta je snílkem příběhu, on je postavou, s níž se divák identifikuje, a zároveň je tím, kdo na pozadí pátrání po Brianu Sladeovi pátrá po tom, kým je a kým byl před deseti lety. Čím více film postupuje kupředu, tím víc se může chvílemi zdát zmatený, útržkovitý. Je to realita? Je to sen? Je to výplod fantazie? Pokud ano, tak čí? Divák se nesmí nechat zmást a přistoupit na to, že Sametová extáze je opravdu z velké části o snění, fantazii a touhách na pozadí třpytivých sedmdesátých let a hudby té doby. Nechme se tedy zlákat tím třpytivým pozlátkem a pojďme si užívat Sametovou extázi. 4,5/5 *

Čekala jsem víc tance, víc diska... Poslední půlhodina je opravdu kvalitní záležitost, nadprůměrná. Divakovi dojde, že ten film vlastně není jen o tanci a o disku, to jsem jen drobné součástky. Pro mě ten film má to "něco". Snad duši, snad výpovědní hodnotu. A navíc je skvělé vidět Johna Travoltu v době, kdy byl ještě "krásný".

Spíš tři až čytři. Dobře, v některých případech (Vášáryová) výborně zahrané. Ale myslím, že škodí delší stopáž filmu. Nevím, jak přesně to popsat, ale ve filmu toho bylo hodně (snad překombinovanost?), těžko však říct, co by bylo třeba vypustit, aby to filmu ve výsledku neubralo na "čitelnosti" děje.