Mertax

Těžko si představit, že si film většinově užijí nediváci seriálu. Snímek má sice dvě hodiny, ale nezdržuje se s představováním veškerých postav a už vůbec se nevrací k jejich minulosti – a že se toho během šesti sezón odehrálo hodně./// Je na tom cosi uklidňujícího, když opět slyšíte ony známé tóny úvodní melodie a vidíte paní Patmorovou jak se zlobí v kuchyni, hraběnku Violet jak kuje pikle a špičkuje se s baronkou Isobel. K tomu přidejte zmateného lokaje Molesleyho, přepečlivého majordoma Carsona a mnohé další, čímž ihned získáte pocit, jako kdyby seriál nikdy neskončil. Značně romantizující představa vrchnosti a poddaných ale zůstává neměnná. Do toho se přidává o poznání křečovitější společensko-politický podtón, vyšší rozpočet na snímku téměř není vidět a příběhově je zajímavější libovolný vánoční speciál./// Úsměvná revolta dopadne přesně dle očekávání, ale chybí zde jakákoli katarze, pointa nebo alespoň nějaký ten melodramatický šok. Film návštěvou monarchů zdaleka nevrcholí, nabízí jen hořkosladké vyústění osudu jedné z postav. Je to smutné, neškodné, ale nikterak nečekané, zároveň dojemné a promlouvá to ke každému, což vlastně platí i pro celý film. Jedná se o příjemnou podívanou, která nejde v ničem do hloubky, nikoho se nedotkne, avšak zároveň plně neobstojí coby samostatný kinofilm. [Kino]

Těžko napsat k Zelené míli něco, co tady ještě nepadlo, ale to ani není mým cílem. Spíš bych se chtěla zamyslet nad tím, že před asi 15 lety, kdy jsem film viděla poprvé, mě hodně dojal, považovala jsem ho tehdy za jeden z nejsilnějších zážitků, a to jsem ho viděla v dabingu na malé televizi. Když jsem si ho po letech pustila znovu, už jsem viděla určitou křeč, kýč a kalkul. Duncan se svým věčně zkřiveným obličejem, sentimentální linka s myší a kostrbatě podané pokání, které je za něco, co si odsouzený přál a čemu se postava Hankse ani nesnažila zabránit. První třetina je až příliš rozvolněná, ale i přes vše zmíněné jde o zdařilé drama, které oživují zejména prvky fantastiky. Otázkou zůstává, co na něj řeknu za dalších 10 let…

Ptáče je natočeno natolik odtažitým způsobem, že jsem během něj necítila téměř žádné emoce. Nejde o to, že příběh postrádá klasickou gradaci nebo že by obsahoval ono pověstně nechutné násilí, protože oproti polské Volyni se jedná skoro o nevinnou podívanou. Nedokázal však vypiplané obrazy naplnit životem. Téma je potenciálně srdcervoucí, ale film jako by zůstal na půli cesty mezi standardním válečným dramatem a uměleckým snímkem. Záběry jsou nečekaně krátké, těch pár minut dialogů působí až rušivě. Režisér se nedokázal oprostit od filmového jazyka jednoznačnosti a přístupné symboliky.//// Už s Tobrukem však dokázal, že mistrně ovládá zvukovou složku. Vzhledem k tomu, že film nemá žádnou hudbu, je každičký výstřel či ruch slyšet o to víc. Herci jsou typově vybraní dobře, make-up a kostýmy jsou fantasticky propracované do nejmenšího detailu – ať už se na pár minut ukáže starý žárlivý mlynář, nebo umouněný vesničan./// Je to po mnoha letech český film, za který se rozhodně nelze stydět a u nějž s klidem přijímáte zprávy, že se bude promítat na dalším světovém festivalu. Není však úplně ideální, když vás Marhoulův monolog o tom, jak za něj kamarád přes rok platil elektřinu a známá mu darovala všechny peníze, které měla, dojme mnohonásobně víc než putování chlapce válečnou krajinou…[Kino]

To, že si u toho stihnete udělat mani i pedi a ještě vám zbyde čas, asi úplně není lákadlo. Přes dvě hodiny dlouhý ceremoniál je i bez reklam dosti nudný, byť paradoxně obsahuje jen málo hudebních a jiných vložek oproti Oscarům. Některé výstupy byly mírně vtipné (např. Anthony Anderson), ale jinak totální bída (Maya Rudolph, Veep ad.) včetně podivného komentátora. Hodnotit přenos na základě výherců nebo proslovů je nesmysl a moderátor žádný nebyl, takže co ještě zbývá? Osvětlení, design pódia, kvalita ozvučení nebo snad polstrování židlí? Tyhle show se musí změnit, a to rychle… Stačí se podívat na sledovanost, která byla letos u Emmy nejnižší za poslední tři dekády.

Tvůrci měli z pekla štěstí na hlavního představitele, který je charismatický a pohledný. Horší je to však s hláškami jeho postavy, které jsou pekelně nevtipné, protože se pořád točí kolem téhož. Lauren Germanová coby detektiv Deckerová není úplně marná, ale její nehybné monstrózní obočí a botoxové čelo ji do hereckého nebe nevynesou. Po první sérii zůstává Maze jen bezkrevnou vedlejší figurou, která je hříšně nevyužitá. Amadiel s terapeutkou (oba ze seriálu Suits) nejsou o moc víc prokresleni. Základní premisa seriálu je atraktivní, na papíře zní skvěle, ale zůstává zcela nevyždímanou. Jednotlivá vyšetřování jsou navíc strašně nezajímavá a lokace chudé, Lucifer jen občas ďábelsky zamrká nebo někoho odmrští, to je ale pohříchu málo. Není tak divu, že po třech sériích dal Fox seriálu sbohem. [1. série].

Stejně jako Downton Abbey dokáže z natrhnuté zástěry kuchařky udělat masivní problém, tak v Soumraku dne hospodyně šílí z přesunuté sošky v salónku. Vítejte u britského heritage filmu./// Na panství Darlington nastupuje slečna Kentonová (Thompsonová), aby zde zastala roli hospodyně, což bylo velice solidní zaměstnání, neboť pod sebou měla řadu podřízených. Majordomem je minimálně o dekádu starší pan Stevens (Hopkins), který je přísný, puntičkářský, ale vždy korektní a až komicky slušný, zkrátka pravý Angličan. Mezi oběma postavami se začne rozvíjet cit, ale Stevens je natolik rezervovaný, že na jakákoli rozvernější slova Kentonové reaguje jak nudný patron. Majitel panství se mezitím seznamuje s nacistickou ideologií a je jí nakloněn. Sledujeme tak intimní příběh jednoho „nepáru“ na pozadí velkých dějinných událostí. Takových snímků existuje mnoho, režisér mu však dokázal vtisknout téměř hmatatelný cit a živost, byť se téměř všechny postavy striktně drží pevně dané hiearchie dané dobou a nikdy nepřekročí neviditelné mantinely dobové morálky a tradic./// Ocenit zaslouží také konec, který se vyhýbá tradičnímu happy endu a leckoho donutí si otřít slzy. Samozřejmě dokonale vyžehleným kapesníčkem a s decentní výšivkou, který galantně nabídnete nejbližší dámě. Perličkou je, že v rolích všemožných lokajů, komorníků atd., se objeví hned dva herci z Hry o trůny, a to představitelé Maestera Aemona a také Cersei Lannister.

Duhově pestrá skvadra osmi jedinců napříč kontinenty, kulturami, rasami, konfesemi a sexuálními orientacemi. LGBT téma je skutečně vytěženo na maximum (páry mj. tvoří dvě lesby, dva gayové a jedna z hereček je transgender). Byť občas tlačí na pilu např. ve scéně orgií nebo když se místo narušování stereotypů uchylují k jejich upevňování, kdy si prostě hoši musí na první schůzce ihned vykouřit na WC, nepřichází Wachowští s prvoplánovou snahou šokovat, ale rozvíjejí motivy své tvorby, které už byly v Matrixu (Neo hledal svou identitu) nebo Atlasu mraků, kde muži hráli ženy či černoši bělochy a čínská cenzura vystřihovala milostné gay scény. V závěru Sense8 se však sourozenci přikloní k ustavení klasického heterosexuálního páru a tradičně hollywoodského happy endu./// Pokud nechám toto stranou, tak musím konstatovat, že Wachowští pořád umí – vybudovat napětí, dotvořit atmosférou skvělým výběrem songu, vést herce nebo perfektně natočit divokou přestřelku. Někdy po pátém díle, kdy proběhne seznamovací kolečko, začne však zájem opadat vinou poměrně neuspokojivé gradace. V porovnání s Doonou Bae, jejíž postava mistrně ovládá kickbox, se uťápnutá Indka nebo islandská DJka jeví naprosto nudně a nezajímavě. To pak člověk jen přemítá, jak je potenciál nápadu s clusterem nevyužitý a jak by to vypadalo, kdyby ostatní měli také podobně výrazné talenty a schopnosti, a tím samozřejmě nemyslím vyrábění korálků z papírmašé, ale divácky vděčnější záležitosti. Byť každá postava nějak pomůže ostatním, ať už herectvím (sexy Lito) nebo znalostí chemie (inteligentní Kala) či aut (van Damme coby typická postava „hodného černocha ze slumu“), je zarážející, že veškeré snahy sedmi Sensates, a tudíž nejdelší část stopáže finálních epizod, je věnována postavě, která neumí a neví nic./// V rámci nastavených pravidel fikčního světa, v němž členové clusteru emotivně propojeni, dává smysl, že pomůžou členovi kruhu v nouzi, kterým je Riley sužovaná traumaty minulosti. Tím nejcennějším se tak v seriálu stává obyčejný člověk, který překoná své niterné bolesti, postaví se na nohy a koná, což z něj činí největšího hrdinu. Škoda však, že dialogy jsou občas patetické a postava, kterou byste zrovna chtěli sledovat dál, je téměř vždy utnuta tou méně atraktivní dějovou linií. Po vzoru Atlasu mraků jsou přechody mezi scénami vizuálně či významově motivované, celkově se však v první sérii nevyskytuje ani jedna scéna, která by vyloženě brala dech. Úvodní znělka je výborná a ukazuje Zemi ve své jedinečnosti a rozmanitosti. Pozitivem je, že finance nechyběly a je to vidět. Druhá série určitě má smysl a snad více osvětlí, jak přesně to uvnitř clusteru funguje (proč se jeho členové navštěvovali spíš nahodile, zda dokáží zastavit přenos emocí či zda je to celé spíše volní akt, nebo částečně automatický, kdy jsou přivoláni, protože to za ně rozhodně ono tajemné spojení). 75 %.

Neskutečně pochmurný a depresivní seriál. Neustálé výpady jedné rodiny vůči druhé, zbytečné násilí a vršící se msty se nesledují lehce. Pozitivem jsou pečlivě vybrané lokace lesů, plání, ale také opocené a umouněné kostýmy, špinavé zuby a neoholené tváře, které spolu s výbornými herci dotváří celkovou autentičnost minisérie. Horší je to však s vyobrazením motivací, protože vzájemná nenávist Hatfieldů a McCoyů přece nestojí na pár rvačkách a roztržek v saloonu. Za necelých pět hodin se scenáristům nepodaří křivdy minulosti ani načrtnout, takže konflikty současnosti působí trochu vynuceně a hlavně se neustálé opakují. Nekonečný cyklus „ten napadne toho, oni se mu pomstí“ může otravovat, přesto je jde však o výborný seriál s gradující milostnou linií á la Romeo a Julie, byť poslední díl, kdy vše vrcholí, je trochu upovídaný a romance poněkud odbytá./// Přerody obou postav v průběhu let jsou poměrně dramatické, ale naštěstí nešustí papírem. Randall McCoy začíná jako přesvědčený křesťan, posléze zažívá zklamání Bohem a obrací se na sekulární řád v podobě zákonů Kentucky. Když mu ani ty nepomohou dosáhnout spravedlnosti, stává se člověkem, kterého už neomezují žádná pravidla a který bere pomstu do svých rukou. Oproti tomu Hatfield, jenž je také zásadovým mužem, což však nevychází z víry či zákonů, ale vlastní soustavy pravidel, jejímž hlavními body jsou prosperující podnikání a ochrana rodiny za každou cenu, se ke konci života nechává pokřtít. Přijímá tak do svého života víru, kvůli kterému považoval McCoye za slabocha. P.S. Matt Barr může ke mně do srubu vždycky. [Originální znění]

Trailer neskutečně navnadil, bohužel ve výsledku je film spíše zklamáním. Herci výborní a hudební podkres včetně písničkového soundtracku se opravdu podařily./// Peele zručně rozehrává úvodní děsuplnou sekvenci, v níž zároveň nechybí humor. Nejde však o stupidní fórky ve stylu série Scary Movie, ale celkem dobře zvládnutá odlehčení vyplývající z otcova chování, který je takovým křečovitě pohodovým rodičem. Jakmile ale zjistíme, o co dvojníkům jde, mizí stísněnost rodinného domu a přichází nebezpečí ve větším měřítku, které však nikdy není pořádně ukázáno. Film navíc lenivě pracuje s naznačenými motivy – dvojníci vědí, jak se chovaní jejich předobrazy, tudíž je má být složité porazit. Peele s tím však příliš nepracuje, rodince se celkem překvapivě daří bránit./// Režisér je rozhodně poučený tvůrce žánru a pracuje s klišé typu „postavy se chovají hloupě a nevolají policii“, do toho nás ještě zásobuje popkulturními narážkami na série Sám doma nebo Star Wars, ale čím víc se stopáž blíží je ke konci, tím víc nastupuje pocit, že jde o dílo až příliš ambiciózní, které ale nedokáže využít svůj potenciál. [Kino]

Tady je zase zapšklých komentů! Shazam má oproti různým marvelovkám výhodu, protože nežádá znalost dalších x filmů, aby divák porozuměl všem narážkám, motivacím a vztahům. Může dokonce fungovat jako rodinný film, z jehož estetiky režisér čerpá. /// Sympatický Levi v upnutém červeném kostýmu s naprosto komicky nanicovatým bílým pláštíkem, je sice nejen vysvalený, ale hlavně přesvědčivý svou poťouchlostí. /// Výraznou slabinou filmu je záporák doktor Shivana, který nenabízí nic, co bychom už mnohokrát neviděli. Byť má film přes dvě kilowatthodiny, je téměř prost zcela nezáživných sekvencí. Scenárista se přiznaně ani nesnažil napsat spletitý příběh s mnoha podzápletkami, které většinou jen tříští pozornost a bývají galakticky překombinované. Nemá ani tak desetinu akce, co jeho ostatní sourozenci z DC rodiny a některé triky zejména v létajících scénách jsou poněkud slabší. Nabízí ale skutečně fungující humor, není v něm taková tma a nemá kamenné herce (zdravím Henryho Cavilla) a postavy, které se berou tak smrtelně vážně, až je chcete proplesknout (posílám pozdravy Batmanovi). [Kino, 2D s titulky]