Mertax

Christian Grey si může své pomůcky strčit pěkně hluboko. John Wick je totiž pravým ztělesněním ženského snu. Milující partner, který se pro lásku vzdá prestižního a výdělečného zaměstnání. Člověk, který se láskyplně stará o své štěně, ale také extrémně schopný a silný muž, který pomstí narušení vaší památky a k tomu ještě mluví plynně několika jazyky a umí se oblékat! Pro muže tu jsou zase palné zbraně, rychlá auta a přitažlivá žena, která vám nemůže odmlouvat, neboť je němá./// Ale dost vtipků. Dvojka přináší všechny atributy, kterými se jednička stala zjevením v akčním žánru. Dočkáme se tedy znovu nabitých akčních scén, které jsou naprosto přehledné, a samozřejmě nekompromisního hlavního hrdiny s bolestí v srdci a psem po boku. Nahlédneme více do tajemné mytologie zabijácké subkultury a sítě hotelů Continental, kterou Kolstad rozvádí do neskutečně absurdních, ale vzrušujících rozměrů (ti bezdomovci!). Vrací se svérázné postavy jako úslužný recepční, chápavý policista nebo korektní manažer, které v prvním díle zaručovaly, že Stahelski vše pojímá se zábavnou nadsázkou a prokládá strohými dialogy, které však řeknou více než tisíc slov. Dvojka je snad ještě stylovější a co do interiérů promyšlenější. Finále se odehrává v prostorách modernistické výstavy se zrcadly a rudým nasvícením, a to dohromady se stylem snímání vypadá, jako kdyby chtěl režisér přímočarý akčňák povýšit na umění, což nadšeně přijímám. Záporák vypadající jako Pavel Kříž zamlada se však Nyqvistovi nevyrovná a dlouhá sekvence z klubu zůstává nepřekonána, neboť akce je nyní více rozkouskovaná a určité věci se opakují. Když jde však o film, který točí stunt-double Nea, vyzvání v něm černé pevné linky a Reeves se později setká s Fishburnem na střeše, aby prohodili pár slov o „choice“ a „the one“, telelíte se blahem. [Kino]

Sodoma a Gomora pro nenapravitelné romantičky, které věří, že narušeného a v mládí zneužívaného sadistu změní láska a bude pečlivě a nesobecky dbát na dlouhou předehru. Pokud přijmete i podruhé hlavní nonsens filmu, kterému říkám „něžné znásilnění“, jednička vás nějak zásadně nenudila a knižní předlohy vás bavili, nemůžete být příliš zklamání. Pokračování však je o úroveň slabší, neboť koncept zromantizovaného poznávání BDSM světa už zopakovat nešlo a přichází dvouhodinové rozjímání takřka nad ničím. Chybí zásadní dějové konflikty a de facto i jakýkoli ucelený příběh, který se snaží suplovat vedlejší linie o bývalkách a nahodile působící scény, které jen nafukují stopáž. Je paradoxní, že přes marketingovou kampaň „Už žádná pravidla“ a dobrovolný návrat Anastasie do vztahu jsou hrátky ještě mírnější a nenápaditější. Když se totiž konečně odeberou do červené herny, Grey ji *spoiler* postříká, chvíle napětí.... olejem! A to je skoro vše. Potenciální erotiku naprosto maří popové písničky, které se hlasitě rozezní pokaždé, když jeden z herců ukáže kus kůže. Nicméně faktem je, že Dornan od jedničky nabral více svalů, získal mužnější rysy v obličeji a nechává si strniště, takže občas je nač se dívat. Nejsem si tentokrát jistá, zda jde v rámci franšízy opět o dokonale vytěženou zakázku, která bude mít své publikem jisté a naplní kapsy producentům, nebo už si divačky ten filmových výprask líbit nenechají. 30 %. [Kino].

Na teprve druhý celovečerák jde o velmi zručně zrežírované drama s promyšleným snímáním od dosud totálně béčkového kameramana. Moonlight je citlivě natočeným příběhem o tom, že i ten největší svalovec má citlivou duši a musí nakonec odložit svůj zlatý chrup. Velkou oporou filmu jsou všichni představitelé Chirona včetně mladého 50 Centa./// Rozdělení života hlavní postavy na tři etapy po cca deseti letech svůj smysl má, ale eliptické vyprávění moc neumožňuje k postavám přilnout. Emoční dopad na mě osobně tak byl poměrně malý. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že Ali a další zmizeli příliš brzy. Konstantou zde zůstává na cracku závislá matka, která zklamala ve své zásadní úloze, působí však mírně ploše. Když by člověk chtěl být cynický, dalo by se říct, že Jenkins si odškrtal hned několik atributů, které si možná trochu hlasitě říkají o ceny a pozornost. Černoch z nižší sociální vrsty? ✓. Matka na drogách? ✓. Queer tematika? ✓. Šikanovaný introvert? ✓. ♫ Every Nigger is a Star. 70 %. [Kino]

Hoši, klid. Kdybych chtěla být zlá, mohla bych napsat něco o tom, že je to zprasený mix Matrixu a danbrownovských slátanin, ale vidím za filmem hodně námahy a piplání. Kurzel pokračuje ve svém výrazném vizuálu a opět nabízí fantaskní výjevy a mluvné postavy, kterým zůstala shakespearovská serióznost. Přibyly parkourové honičky jako v Princi z Persie, ale celková atmosféra je opravdu smrtelně vážná, co může ve spojitosti se zápletkou o Rajském jablku (zdravíme Anděla Páně 2!) působit směšně. Oceňuji však, že tahle videoherní adaptace neotravuje neustálými vtípky a má nějaké myšlenkové podhoubí, byť nedostatečně rozvinuté./// Bohužel je motivace hlavní postavy podobně nepropracovaná jako v prvním díle série AC. Postavy zbytečně deklamují věci, které jsou zcela zjevné (viz scéna s obrazem, kdy musí být řečeno, že na plátně hoří oběti inkvizice, kdyby si třeba někdo myslel, že v sídle templářů je malůvka fajrujících vater na buřty). Neuspokojivé je také vykreslení ostatních asasínů v Abstergu, které vyvolává mnohé otázky. (To jsou všichni mistři bojových umění? Proč je tedy hlídají obyčejní sekuriťáci z Tesca? Proč jsou v objektu zbraně jejich předků?)./// Lze také namítat, že Kurzel volí jen akční scény bez širšího kontextu doby, které poněkud nelogicky utne v nejnapínavějších momentech a už se k nim nevrací. Kameraman (Temný případ, Macbeth) si až příliš potrpí na příšeří (3D nebrat!), a to mají ještě postavy kapuce, ale honičky a souboje jsou vzrušující a dynamické. Nechybí známé herní atributy jako vystřelovací dýky nebo skok důvěry, aniž by z toho byl úslužný fanservice jako třeba v Rogue One. Fassbender chce chvíli Cotillardovou uškrtit, vzápětí s ní koketuje a na konci si nesmyslně strhne tričko a připojí se k Animu, ale i přes vyjmenovaná negativa v tom nelze nemít zalíbení a říkejte tomu třeba guilty pleasure, byť to není béčko. AC je mixem artu s nekomunikativními postavami a detaily na tváře postav a blockbusteru za 125 milionů $ a já doufám, že existuje nějaký Director’s cut, který oba přístupy dá spojí mnohem lépe, o čemž částečně svědčí původní sestřih. P. S. Výborná je zneklidňující hudba od režisérova bratra, Kanye naštěstí absentuje. 70 %. 🍎 [Kino 2x, 2D, 3D s titulky]

The Force is not strong with this one. [Kino, 2D s titulky]

Opět dorazila vánice zvratků, smršť nadávek a místo vůně vaječného koňaku je cítit odér kocoviny. Všechno je zase špatně, ale tentokrát už to není taková zábava. Shrňme to písní v duchu filmu, tedy nevhodnou pro děti! ♫ Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Kašpárek Tony Cox nebo Santa Claus? Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich? Thortonovy kurvičky, Vánoce a sníh. ♪ Zvonky loňských let, rozezvoňte svět, těm co už jsou dospělí, vraťte prachy zpět! Zmáčkne stehýnka, stačí chvilinka, vzpomínka na těsnou řiť, v srdci zacinká! ♪ Sláva už je sníh, jedem na saních, postavy si melou své, jenom divák ztich. Kouká na obraz, znuděn nadoraz, co to slyší v rolničkách? Na co vzpomíná? ♪ Na jedničku. [Kino]

Kdyby všichni teplí návrháři točili takové filmy, bylo by na co každý měsíc s radostí chodit, byť je někdy Fordova stylizace poněkud přepjatá, žánrově je snímek až příliš rozkolísaný a utvrzuje ve stereotypech týkajících se smetánky a vidláků. Film má však své trýznivě nepříjemné sekvence (auto), hypnotické momenty, zábavně rozevlátou úvodní scénu s vícero vrstvami, dobrý soundtrack, skvělého Shannona a paralely, o kterých můžete ještě dlouho přemýšlet./// Apartní kostýmy Phillipsové, která pracovala s Fordem už na Single Manovi, sice až příliš okatě kopírují životní styl postav a jejich pocity, ale je za nimi vidět hodně práce. Režisér totiž odmítl použít oblečení ze své kolekce, v níž šaty stojí jako byt na maloměstě, a také jiné značky, byť závěrečné titulky děkují Pradě, Chanelu a desítkám dalších./// Může se zdát, že Ford jen zachycuje odvěkou pravdu, že rozchody/rozvody bolí a že jen kopíruje filmy o pomstě bývalým partnerům, nebo že se snaží předat myšlenku odpuštění, ale podle mého velmi přesně zachycuje hned několik situací a složitých pocitů zároveň. Jednak to, jak velký vliv v otázce vztahů, může na člověka mít okolí, dále to, že stále hledáme něco lepšího, aniž víme přesně co. A do třetice: jak moc někoho milujeme, tak moc ho pak i nenávidíme celé roky, ba dekády, než se v nás pak něco zlomí a konečně otočíme list, ať už doslova jako Edward, nebo obrazně. Takže interpretace, že Edward skončil jako jeho knižní předobraz, je podle mě lichá. [Kino]

Retro variace na Pokémon Go má na 133 minut příliš řídký příběh, v němž se bez jakéhokoli rytmu střídají strašidelné, destruktivní (překvapivě ve velkém měřítku) a humorné scény. Redmayne coby magiozoolog sice odložil šaty dánské dívky, ale zůstal mu zjemnělý hlásek, stydlivé odvracení zraku a nepřítomné pohledy na hranici snesitelnosti. Ztrápený záporák je odhadnutelný už od prvního záběru, v němž vidíme jeho zmučený výraz a účes podle hrnce. Politická linie působí násilně a kouzly se trochu šetří, i když se občas podaří navodit atmosféru magického světa. Nejvíce utkví nečar (Fogler) a s ním flirtující nitrozpytka (Sudolová), zelená odrůda Groota a zábavný hrabák ve zpomaleném záběru, který by snad stál i za 3D, na které mimochodem dohlížel Heyman (Gravitace). *Velký spoiler* Při závěrečném zvratu zalitujete, že sympatického Farrella nahradil odulý Depp s vizáží kolotočáře, na němž je nejděsivější jeho blond přeliv. 55 %. [2D s titulky, kino]

Gibson se po 10 letech vrátil, aby natočil jeden z nejlepších válečných filmů posledních let. Sebejistá režie, která nabízí vtahující scény z pekla bitvy, a zároveň slzopudný příběh o odvaze, přátelství a vnitřní síle bez laciného patosu. První třetina à la filmy z 50. let, kdy Doss poznává svou lásku, je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, ohořelými těly a nabroušenými bajonety, kterými se však režisér samoúčelně neopájí. Gibsonovi je bayovský patriotismus vzdálený včetně ukňouraných konverzací vojáků a přílišných zpomalených záběrů. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodil, byť někdy působil příliš nablble, Vaughn poprvé dokázal, že umí i vážné role. Téměř neznámí scenáristé napsali i několik solidních fórků a zkrátka výsledek, který stál 40 milionů, vypadá na mnohem víc./// Příběh se v otázce, proč nechce Doss nosit zbraň, oddaluje od skutečnosti – jeho volba primárně vychází z traumatizujících zážitků v rodině, nikoli z příslušnosti k církvi. Postava je tak vstřebatelnější pro více diváků a její činy, ač místy na hranici uvěřitelnosti, působí věrohodněji. Tomu pomáhá rozumné rozhodnutí tvůrců, kterým bylo nezahrnout do filmu veškeré Dossovo hrdinství (zachraňoval i mimo Okinawu), což by šlo jen stěží natočit bez obvinění z přehánění či patetismu. Škoda poněkud přehnané finální scény, v níž se Gibson nedokázal vzdát okaté symboliky, čímž ostatně potrvrzuje, že nedokáže a asi ani nechce být nestranný./// Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále. P.S. Milovníkům různých (nad)interpretací doporučuju sledovat postavu nabušeného vojáka jménem Hollywood, který všem ukazuje své koule, ale na bojišti je zbabělcem. 90 %. [Kino]

Krásná sci-fi s jímavým poselstvím pro jedince i společnost. Zneklidňující snímek, který však téměř po celou dobu pracuje až s dětskou fascinací ženské hrdinky cizími bytostmi à la Kontakt či Propast, a konečně film, ve kterém mimozemšťani nekomunikují v angličtině a nemají dvě nohy. Ostatně scény s dorozumíváním, které je pojato opravdu originálně, jsou těmi nejlepšími částmi filmu. Čím míň však víte, tím lépe, takže škoda dosti spoileroidního traileru. Pohyb lodí, respektive jejich snímání je ve velmi utlumeném stylu, což je opravdu osvěžující v porovnání s blockbusterovým pojetím nablýskaných plavidel s kanóny a výbuchy./// *Mírné spoilery* Když už začínají flashbacky na dceru lingvistky mírně nudit, ukáže se, že struktura vyprávění není tak prostá, jak se zdá. Když už se příliš vrší vojenská klišé, kdy Rusové zabíjejí vědce a velmoci zbrojí, přichází film se zvratem tak naivně absurdním, že by se cynik smál. Avšak tahle vizuálně vytříbená a herecky velmi dobře zvládnutá (zejména Adams, méně už opuchlý Renner) sci-fi je tak přesvědčivá, že by toho generála Čínské lidově-osvobozenecké armády asi opravdu dojala. 85 %. [Kino]