Mertax

Vrchol se blíží. DoS nabízí o poznání více akčních scén, násilí, temnoty a méně „rodinného“ humoru. PJ si dovolil výraznější odchylky od předlohy – pryč jsou doslovné přepisy dialogů jako v Neočekávané cestě. Minimalizovány jsou taky kamerové jízdy a působivé velké celky Zélandu, protože dvojka je indoorovější a také tmavší. *Spoilery* Mistrným tahem bylo trpaslíky nezavřít do sudů a nenechat v relativním poklidu dojet do Jezerního města. Skupina je pronásledována skřety a brzy přichází třetí strana (elfové), která bitku ještě více rozjitří. Celkově jsou skřeti ohavnější, děsivější a nechutnější, na Bilba postupně dopadá zhouba Prstenu, družina strádá, rozděluje se a Gandalf končí v kleci jako zvíře, atmosféra je cítit zoufalstvím a předzvěstí krutých časů – takhle má vypadat pořádná fantasy!/// Legolas dostal až příliš mnoho prostoru, takže pokud jste se posměšně šklebili u jeho sjíždění po štítech ve Dvou věžích a olifantích chobotech v Návratu krále, připravte se na nášup desítek neskutečných kousků, kdy ztepilý blondýn elegantně slajduje po pavoucích, skřetech a na hlavách trpaslíků dělá roznožky, které by mu záviděl i Van Damme. Rusovlasá Tauriel (krásná Lily) do příběhu zapadla poměrně hladce, byť s sebou přinesla lehce přebytečnou milostnou linii o nedovolené lásce lidí z dvou ras, (což někomu může připomenout Arwen s Aragornem), ale jde spíše o okrajovou část vyprávění./// Závěrečné scény se Šmakem (Cumberbatch má bohužel hlas hodně upravený) chtějí být novátorské a dravé. Družina se tak oproti knize nekrčí uvnitř hory, ale narychlo proti bestii organizuje bitvu epických rozměrů, ovšem vystavěnou na mnoha proměnných (ty pece!) a notné dávce štěstí (drak působí chvílemi jako imbecil, neboť skupinu opakovaně těsně míjí a nespálí ani kus trpasličího plnovousu!). Střihově je to nepřehledné, a i když je Šmak trikově docela autentický, je prostě poznat, že se honí v umělé hromadě mincí, sádrokartonových síních a u zadků jim hoří digitální oheň. Celkovou atmosféru rostoucího zla výborně podtrhne Bilbo svým zoufalým výkřikem do hlubin Ereboru, kterým film končí – a už se naštěstí nevrací k dvěma paralelním liniím v Jezerním městě, jež trochu otravně přerušují akci s marnivým drakem. P.S. Shore se překonal! 80–85 %. [Kino, 2D s titulky]

Co působí ve 250stránkové knize jako přirozený vývoj za měsíce/roky, v Gavinově filmu vyznívá dosti zkratkovitě (z první školy do druhé a šup do třetí). Ubírá to na psychologii postav – přátelství jsou pouze naznačena, spory přímočaře vrženy na diváka (hlavně Bonzo) a vnitřní motivace naťuknuty. Casting se však až na výjimky velmi povedl. Typově úplně mimo je N. Anonzie, jehož seržant Dap není ani trochu drsný a přísný. Ford vypjaté situace zvládá bez úšklebků a nepatřičných legrácek. Jenže hlavní problém tkví v tom, že hlavní postava je náctiletý chlapec, který rozkazuje týmu, jehož členové jsou starší než on. Na jeho bedrech leží osud celé planety, což působí místy až příliš vypjatě a supervážně. Ender se vzpírá autoritám, je nezdravě navázaný na svou starší sestru atd. – to vše by šlo u puberťáka akceptovat, ovšem proč by zrovna tento nadaný chlapec měl být mesiášem, není uspokojivě vysvětleno./// I přes rating PG-13 rozhodně nejde o infantilní sci-fi pohádku. Děti se zde mlátí, škrtí a urážejí. Film poměrně dlouho tematizuje šikanu, ale nevyznívá to jako laciná moralita. Škoda však, že se Hood jakožto scenárista nezaměřil více na pochroumanou morálku světa dospělých, kteří neváhají mladé adepty vystavovat podmínkám, které by v normálním civilizovaném světě neprošly./// Velkým pozitivem filmu jsou vizuální efekty (některé záběry připomenou Gravitaci), na nichž je skutečně vidět avizovaná dlouholetá práce. Když Ender plachtí se svým týmem v tréninkovém centru s nulovou gravitací, do toho hraje Jablonského pompézní hudba, tak Gavin dokazuje, že od Wolverina postoupil o světelné roky. Bohužel některé dialogy zní příliš pateticky a občas se nelze neušklíbnout, ovšem místy neskutečně mrazivá a zlověstná atmosféra to kompenzuje. Tlačí na vás tíha světa, v němž děti bez dětství musí zachraňovat dospělé./// *Spoilery* Objevení termiťanky za dveřmi Enderovy ubikace je dráždivě nelogické stejně jako a) nezájem všech lidí zjistit, jak Mazer odrazil nepřítele, b) finální "strategický manévr", který žádného zkušeného vojevůdce nikdy nenapadl... 70 %. [Kino]

Přišel, viděl, vyhonil… A utřel. Mírné zklamání, ale na celovečerní debut je to zdařilé a až nečekaně sebejisté, ba dokonce namachrované podobně jako titulní postava. Dravý úvod s různými prsaticemi je vynikající, jenže zápletka je po scenáristické stránce hodně banální, ovšem dialogy zní autenticky a nekřečovitě. A zadek pipinky Johansson tady musí ocenit i ženy!/// Strukturu vyprávění tvoří několik kapitol, které jsou uvozeny Jonovými návštěvami posilovny či kostela. Skrze neustálé opakování činností s různými obměnami se rychle dozvídáme o psychickém stavu, v němž zrovna postava je, ovšem to člověku dojde i bez toho. 3x opakovaný vtip už pak dávno není vtipem a film vypadá jako několik slepených dílů sitkomu./// J. G–L zahrál nejsebevědomější postavu své kariéry s notnou dávkou přehrávání a hrudníkem vystrčeným jak šlapka, ale jeho honimír závislý na pornu vnáší do filmu poměrně zábavnou poťouchlost a nikdy to nesklouzne k ohrané sebelítosti nebo naprosto stupidní macho póze jako v Krev a pot. Stereotypy vážící se k bar/disko týpkům jsou často nadužívány a parodie romantických komedií je místy zcela explicitní. Ve výsledku to však působí, že film nemá žádnou další vrstvu a mdlý konec se vskutku „objevným“ zjištěním je toho důkazem. Levitt ale rozhodně ví, jak natočit sexy erotickou scénu./// Film je překvapivě vulgární – i když samozřejmě styk není vidět, je nepopiratelné, že lascivní a smyslná pornovidea jsou vybrána tak pečlivě a sestříhána natolik dynamicky, že na nejednoho diváka v přítmí kina asi přijdou choutky… 65 %. [Kino]

Mezi nejlepší scény Rivalů patří ta, kdy oba závodníci soutěží v deštivém Fuji (ve skutečnosti nepršelo celou dobu) o titul Mistra světa. Perfektní kameramanská práce Mantleho nabízí nesmírně pohlcující chvíle, kdy se najednou ocitáte na tribuně s tisíci diváky a kolem vás s obrovským rámusem startují závodní vozy rivalů, které uhánějí po nebezpečných okruzích, nebo se řítíte v autě k cíli a dění sledujete subjektivním pohledem kamery./// Film působí, že byl točen promyšleně, v akčních sekvencích dravě, technicky je nadprůměrný a už teď se mluví o Oscarech. Rivalové tedy rozhodně nejedou na výpary, ale v konečném zúčtování Howard natočil neobyčejný příběh až příliš obyčejně. Většinu stopáže tvoří poměrně opakující se dialogy na téma vítězství, odhodlání a vůle s řadou hollywoodských klišé. Příliš nechápu, že to jinak velmi kritičtí a nároční diváci zcela ignorují. Držet palce nelze ani jednomu, protože každý závodník je něčím nesympatický. Kýžené emoce se tak nedostavují a konec lze de facto chápat tak, že každý vyhrál. Howard tím kráčí divákům v ústrety a film díky tomu funguje i pro ty, které formule vůbec nezajímají. Znalce čeká řada nepřesností i výmyslů, s tím se však u dramatu počítá. Ne, že by Rivalům došel v polovině benzín, ale čekat téměř dvě hodiny, než se to celé rozjede? To je poněkud málo, a to rozhodně nejsem proti sportovním filmům. 65 %. [Kino]

Paranoidní a impulsivní otec je konzervativní republikán a odhodlaný patriot, který své drsné pracovní metody ze CIA neváhá použít i na svou rodinu. Jeho postava paroduje strach USA z ohrožení jejich země Araby a vlastně všemi ostatními. S přísným Stanem kontrastuje uvolněná hippie dcera Haley a jejich rozbroje jsou dobrým zdrojem vtipů, syn a matka spíše jen přizvukují. Avšak nejzábavnější je lyžař Klaus a jeho německý akcent a prasácké návrhy. Mimozemský alkoholik, který má slabost pro americké cukrovinky, se i rámci pár dílů opakuje, ale potenciál určitě má. Drsný humor seriálu mě ani neuráží, ale ani příliš nerozesmívá, takže po několika dílech Amerického taťku vzdávám. Zkusím MacFarlanův ranější počin Griffinovi a uvidíme, jestli se scenáristův smysl pro humor během let vycizeloval, zůstal tentýž nebo se zhoršil. Son, feelings are what women have. They come from their ovaries. 60–65 %. [S01E01–10, v originálním znění]

Blbé jako namachrovaní týpci v posilovně. Pro nás ženy zároveň sexy, ale 130 minut se opájet nad nadpřirozeně nabušeným Johnsonem a nadprůměrně nadupaným Wahlbergem nedokáží ani nejzavilejší fanynky obřích bicáků a koz amerických hvězd. Praha jako Transylvánie však rozhodně pobavila. My name is Daniel Lugo, and I believe in fitness. [Kino]

Vzhledem k atraktivnímu námětu jde paradoxně o značně krotký film. Erotika zde působí poněkud mdle - a to jsem samozřejmě nečekala, že tvůrci nám ukážou hlubokou felaci. Seyfried však dokázala věrohodně zahrát Lindino osobní inferno (domácí násilií) stejně jako její touhu stát se skrz porno skutečnou herečkou. Nesporným kladem Amandy jsou také plné rty, jež se pro tuto roli hodí víc než jakoukoli jinou…/// Dvojí flashbacky (zdánlivě štastné a aktualizované) pozvedají film z průměru, ale někdy jsou scény matoucí - není zcela jasné, co se odehrálo před čím. Pokud jde o technické aspekty filmu (a nemyslím teď přehlídku bobrů a kotlet v Hlubokém hrdle), je třeba ocenit jeho autentický retro vzhled. Kulisy, těsné kalhoty, směšně barevné vzory na tričkách a natupírované účesy jsou významnými pomocníky při ponoru do filmu. Do toho hrají hudební fláky let 70. a člověk se tak rychle ocitá o desítky let zpátky. Rekonstrukce tehdejšího natáčení Hrdla však působí až příliš velkolepě – přece jenom se jednalo o amatérský film, byť s autorskými ambicemi./// Škoda, že scenárista se více nezabývá "posthrdelní" érou Lindy a vynechává také několik zcela zásadních informací, mezi které patří např. to, že Lovelace natočila porno už před Hrdlem, a to dokonce velmi nechutné i na dnešní poměry. Obraz o zneužívané ženě se tak trochu rozpadá... Aby ne, když film vznikal s požehnáním Lindiných potomků. [Kino]

Už jenom chybělo, aby si Wolvie vzal pilník a začal si upravovat drápy. [Kino, 3D s titulky]

*Spoiler* Kdo by to byl čekal, že lidstvo bude jednou zachráněno virem H1N1. [Kino, 2D s titulky]

Po Zohanovi nejnevtipnější, nejužvaněnější a nejhorší komedie ze všech, ve kterých se kdy Apatow angažoval, a to režisérsky, scenáristicky nebo producentsky. Dialogovou šeď nezachránily ani popkulturní narážky (Lost) a různá camea slavných persón - např. Billie Joe Armstrong, Graham Parker či hokejisti z Philadelphia Flyers a Meganina prsa k tomu. 138 minut je na film o krizi středního věku přespříliš. [Unrated verze]