TeraBum

Vrtá mi hlavou, jak ohodnotit tuhle béčkovou nádheru. Tak to vezmu po hvězdičkách. Jedna hvězdička za ústřední dvojici, která mi byla sympatická (ačkoliv tady jsem možná zaujatá svojí slabostí pro Jeremyho Rennera), druhá hvězdička za bitky s čarodějnicemi, které byly zábavné a dobře se na ně koukalo. Celkově ten film nestojí za moc, co si budeme povídat, ale nemůžu si pomoct, tu třetí tam šoupám, hláška u konce mě prostě dostala: "Whatever you do... don't eat the fucking candy." PS: Doporučuji prodlouženou verzi, ve které je více nadávek a bojové scény jsou konzistentnější, nehledě na to, že prostě dává větší smysl. PPS: A víte co? Zvyšuju hodnocení. Tenhle film je prostě čirá zábava.

Zaručeně můj nejoblíbenější speciál Top Gearu.

Obsahuje spoiler! 50. výročí ve mě kdoví proč vyvolalo spoustu emocí, a tenhle film (očividně dělaný s láskou) byl jako krásná tečka za tím vším. Původní řady jsem sice neviděla, ale četla jsem o nich a chovám je v nesmírné úctě. Obrovský zážitek, dovršený nesmírně podařeným a emocionálním závěrem s Mattem Smithem, při kterém si člověk uvědomí, jak moc znamená těch 50 let.

“You know the sound the TARDIS makes? That wheezing, groaning? That sound brings hope where ever it goes. To anyone who hears it, Doctor. Anyone. However lost. Even you.” The day of the Doctor si zaslouží plné hodnocení už jen kvůli tomu, že dokázal něco neuvěřitelného. Dokázal provázat celý seriál a vzdát mu hold, zaplnil mezery, o kterých jsem ani nevěděla, že tam jsou, dokázal vybudovat neuvěřitelnou atmosféru. Změnil směr celého seriálu a i když jsem (zatím) neviděla původní řady, cítila jsem ucelení a hlavně respekt a úctu k dřívějším řadám. Už to pro mě nejsou starší řady a novější řady, ale prostě jen Doctor who. Je to zvláštní, ale až po tomto speciálu si naplno uvědomuji, jak je tenhle seriál výjímečný... Happy anniversary, my Doctor.

Hrozně dlouho jsem nevěděla, co si o tomhle filmu myslet. Příběh byl až překvapivě jednoduchý, členové rodiny, kteří se k sobě snaží dostat zpátky. Teoreticky by člověk mohl být při sledování úplně v klidu, protože je úplně jasné, že dřív nebo později se všichni najdou. Jenomže člověk v klidu není a já zjišťuji, že v jednoduchosti je síla. Film hodně sází na empatii, a ono to ve výsledku stačí. Navíc natočeno je to dokonale, stejně tak z hereckých výkonů občas mrazí v zádech ( v mém případě hlavně u McGregora).

Ano, bohužel žijeme v době, kde se točí videoklipy, které nejsou žádné skvosty. Většinou jde jen o dobrou párty s hromadou alkoholu a pokud možno nahejma ženskejma. A já se musím přiznat, že jsem v šoku, že si všichni pokyvují, jak jsou tyhle klipy dobré, ale jakmile se objeví polonahá Miley, lidi nestačí sbírat šutry a už už chtějí kamenovat. Jenomže rozdíl mezi tímhle klipem a ostatními klipy je v tom, že Miley svojí písničku (která je mimochodem docela povedená a hlavně stoprocentně upřímná ) myslí vážně. A já jí věřím, že tenhle klip má svoje opodstatnění a svůj účel. Lidi, ty šutry který jste nasbírali, radši házejte na zpěváky, kteří mají písničky a klipy jenom o šukání a o tom jak je všechno jedna velká párty. A kdyby jste mi joo chtěli udělat radost, ty šutry neházejte vůbec na nikoho.

Obsahuje mírný spoiler! Tak nějak vůbec nevím, co napsat. Po dokoukání jsem filmu okamžitě šoupla pětihvězdu a začala uvažovat, který film z mé TOP 10 bude muset z kola ven. Ale pořád si nějak nejsem jistá, co mě na tom tak zaujalo. Koneckonců, příběh je jednoduchý a nepřináší nic nového. Perfektní herecké výkony i skvělá kamera, zajímavé snové sekvence... to všechno má spousta dalších filmů. Možná mě zaujalo to, že celý film se tváří jako smutný, a on je smutný, Jamesova situace je smutná... ale na konci je řečeno samotným Jamesem, že to není tragédie. A to ve mě rezonuje už tři hodiny, ty závěrečné věty pronesené úžasným hlasem Benedicta Cumberbatche. No, jen dvě věci jsou jisté. 1) Už dlouho jsem nebyla tak rozhozená a zmatená z filmu a 2) tohle určitě není naposledy co jsem Third Star viděla. EDIT: Ty závěrečné věty pronesené úžasným hlasem Benedicta Cumberbatche ve mě rezonují už 5 dní a já přesouvám film do mojí TOP 10.

Je to věčná škoda. Elementary prostě není tak chytrý seriál, jako jeho britský protějšek, což mnohé pobuřuje, protože, samozřejmě, ikonická postava Sherlocka by si zasloužila stejně ikonické zpracování. Těžko si můžete zkusit dedukovat spolu s Sherlockem, když není jisté, zda je případ pečlivě promyšlený nebo odbytý, případně když si Sherlock tahá fakta kdo ví odkud a říká tomu dedukce. Na druhou stranu, musím ocenit co nového přineslo Elementary do světa nejslavnějšího detektiva. A to je vztah Sherlocka s Watsonem. Jejich vztah není prvoplánový, jak by se mohlo zdát právě kvůli tomu že Watson je žena. Ne, místo toho vznikl vztah který je uvěřitelný, nezatěžuje se zbytečnou otázkou "budou spolu, nebudou spolu". A to já nesmírně oceňuji. Elementary sice pokulhává v řešených případech, ale vzdává hold vztahu, který je ve světě Sherlocka, no, elementární. A ještě jednu věc musím přičíst seriálu k dobru, a to, že ať už se vám Sherlock líbí nebo ne, jeho představitel ho zahrál bravurně.

Jedničku si téměř nepamatuju a dvojku jsem neviděla vůbec, ale Avengers mě donutil kouknout se rovnou na trojku. Skvělé akční scény, skvělý humor a víc než skvělý Robert Downey Jr. dokázali, že film funguje i sám o sobě. Není co vytknout.

Jsem moc ráda, že jsem před filmem četla Aronovu knihu. Aron dopodrobna vysvětluje, co se mu honilo hlavou, vypravuje o věcech které utvářeli celý jeho život a vedli k tomu jednomu okamžiku. Byla jsem zvědavá, jak dopadl film, právě proto že zfilmovat, co se Aronovi honilo hlavou během těch 127 hodin se dost dobře nedá. Samozřejmě, hromada informací chybí, a já bych (nejspíš jako jediná) ocenila, kdyby byl film delší. Každopádně musím říct, že jsem spokojená. Film si pohrál s obrazem, hudbou i Aronovými představami a vytvořil tak relativně věrný odraz knihy. Ale to, co pro mě dělá tenhle film nadprůměrným je emotivní konec filmu, který jsem zároveň vnímala jako pokývnutí skutečnému Aronovi.