The Day of the Doctor (S07E15)

Typická Moffatovina, inak sa to ani nedá nazvať. Je to neskutočne prekombinované a typicky Moffatovsky nevinné, pretože sa zdá že podkopal všetko čo sa dalo, ale v skutočnosti je to presne naopak. Je to whovianský manifest, pri každej druhej minúte hlboký nádych a povzdych nad parádnosťou odkazov, Zygoni fajn, Hurt s Tennantom fajn, celkové temné posolstvo fajn, pochopil som čo znamenalo to "zmenenie seriálu od základu". Najsmutnejší je však finálny ťah ktorý mega nedáva zmysel, samozrejme, War Doctor, 10. a 11. sa stretli vďaka časopriestorovému úkazu ktorý vytvorilo Momentum, dokonca dokázalo prebúrať časový zámok a dovolilo Doktorovi zastaviť War Doktora pred 100% stlačením tlačítka tým husárskym kúskom (nechápem, prečo môže byť taká neskutočne silná a nebezpečná vec dokáže byť ľahko ukradnutá a vôbec existuje...), ale následné povolanie všetkých Doktorov zo zafixovanej línie času je už moc, nostalgické, ale moc. Ale Capaldi potešil (aj keď rovnako nedával zmysel). V konečnom dôsledku pekné, úžasné, nostalgické (scarf, Baker!) ale veľmi, veľmi, veľmi, zdôrazňujem veľmi timey-wimey. 7/10 (25.11.2013)

Nepatřím k těm, kteří by z tohohle speciálu k padesátému výročí Doctora Who byli úplně nadšení. Něco se povedlo, něco méně. A ehm... spoilery (duh!). /// Plusy: 1. Válečný doktor Johna Hurta. Hurt je skvělý herec a jeho Doktor je jedinečný (posmutnělý, nerozhodný, ale stále vnitřně mladší než Desítka a Jedenáctka). 2. Interakce mezi třemi Doktory. Narážky na snižující se věk herců, poměřování sonických šroubováků... Až sem slyším spokojené vzdechy Whovianů. 3. Nový směr, kterým se seriál bude ubírat. To chce odvahu a Moffat ji zjevně má. Mínusy: 1. Tenhle speciál tak převrací zavedený kánon, až si nejsem jistá, jestli to všechno dávalo smysl. 2. Nevyužité dámy (všechny) a koneckonců i dosud žijící představitelé minulých Doktorů. 3. Královna Alžběta (první). Nesympatická. Není pro děj extra důležitá a zabírá stopáž, kde by se mohli dít zajímavější věci. /// Kolem a kolem ucházející díl, ale Who má rozhodně lepší epizody. (03.12.2013)

Nevím, asi nikdy nebudu vědět, jestli Moffata milovat či nenávidět a jestli je to génius anebo blázen. Co ale vím je to, když se mě někdo zeptá na nejoblíbenější epizodu Doctora, tak s největší pravděpodobností řeknu tuhle. Vždyť co scéna, to prostě paráda. Tennant a Smith spolu. Příběh propletený a přitom pochopitelný. Horda vtípků, pár dovysvětlení. A proč vlastně tedy Moffata nenávidět? Protože v tom z celkového hlediska udělal ještě větší bordel, opět si určitě neodpustil pár nesrovnalostí (které však z hlavy hned vypouštím, páč to se u Doctora musí) a hlavně absolutně nenavázal na konec 7. série, což mě vpravdě trošku zklamalo a doufám, že to napraví vánoční díl. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepších Doctorů vůbec. (25.11.2013)

50 let... Když si jeden uvědomí, co všechno se za posledních padesát let událo... tak může být rád, že i v dnešním rychlém a povrchním světě má své jistoty- a jednou takovou jistotou je i Doctor, první, druhý, třetí... až dvanáctý (tedy, pokud toto číslování pořád sedí :-). Není to tak dlouho, co jsem začal tento kultovní seriál (a to jsem si do dnešních dní myslel, že největším kultem na poli britské sci-fi je Red Dwarf- omyl) sledovat, o to větší je moje radost z toho, že jsem začal ve chvíli, kdy Doctor Who slaví toto velké jubileum. K filmu samotnému asi netřeba nic moc dodávat, je to zkrátka dárek pro všechny Whoviany, co jich po světě běhá a krásná nostalgická záležitost (viz. úvodní titulky), při jejímž sledování se musí přihlouple usmívat i ten nejméně zapálený fanoušek. Netřeba být hnidopich a snažit se hledat logické nebo jakékoliv jiné nesmysly, naopak, člověk si musí užívat každou minutu a být rád, že se dočkal chvíle, kdy se v jedné a jediné scéně objevili všichni naši milovaní Doctoři. Geronimooo, Allons-y! (25.11.2013)

Brouzdání ve vtípcích nedávných sérií, pomrknutí na znalce těch dávných a zároveň čistá Moffatovina, která nedokázala a ani nechtěla být jen oslavným zpěvem. Díky kombinaci Mattovy vyřídilky a Davidových nekonečných očí měl den Doktorův nejvyšší hodnocení téměř předplacené, ale na pozadí Pádu Gallifrey, tíhy odpuštění, střídání vzhledu Tardis, možnosti naznačeného kurátorství nebo kouzlu posledního záběru mu nic fanouškovsky přidávat nemusím. (02.12.2013)